Mozaika z regionů: Rožmberský palác, Železniční muzeum Sudoměř, Kolem Moravské Sázavy na kole, Historické kuše, Zahrádka, Hračky Aleny Pleslové.
Obsah dílu
Rožmberský palác
Mezi šlechtické rody, které chtěly míst své sídlo co nejblíž panovnickému, patřili samozřejmě také Rožmberkové. Ti svůj palác v polovině 16. století po velkém požáru na Malé Straně a Hradčanech vystavěli přímo v areálu Pražského hradu. Byl na svou dobu velmi honosný a přepychově zařízený, líbil se dokonce i Rudolfovi II., který v něm bydlel jako malý chlapec při návštěvě Prahy u příležitosti korunovace svého otce Maxmiliána II. O několik desítek let později Rudolf II. dokonce palác získal do majetku Habsburků. Velké přestavby se renesanční skvost dočkal za vlády Marie Terezie, která ho proměnila v Ústav šlechtičen. Mladé dámy s modrou krví v něm žily až do zániku monarchie. Pro veřejnost se brány paláce otevřely teprve nedávno a kromě krásných prostor z časů Rožmberků i pozdějších je v něm k vidění expozice připomínající časy, kdy ho obývaly mladé šlechtičny.
Rožmberský palác
Sudoměř
Většina milovníků starých časů na železnici obdivuje hlavně mašiny nebo vagóny. Vladimírovi Pagáčovi učarovaly drezíny. Když objevil společně s kamarády první, rozhodli se, že se začnou věnovat jejich záchraně. A když pak přibyly další, začal chybět prostor, kde by je uložili a zároveň mohli ukázat dalším zájemcům. V malé muzeum nakonec proměnili staré nádraží v Sudoměři na Mladoboleslavsku. Co tam všechno můžete vidět? Tak především desítku drezín, které dřív sloužily k přepravě mezi jednotlivými nádražíčky. A pak také spoustu předmětů, které železničáři ke své práci potřebovali. Od hřebíků na přitloukání kolejnic k pražcům, přes zásobníky jízdenek až po petrolejové lampy. A protože i pan Pagáč má rád vláčky, mašinky a nádražíčka, nechybí v jeho muzeu ani model železnice.
Sudoměř
Údolím Moravské Sázavy
Milovníky aktivního odpočinku v sedle kola nebo na in line bruslích určitě potěší nová cyklostezka v údolí Moravské Sázavy. Vyrostla v místech, kde kdysi vedla odbočka Ferdinandovy železnice. Měří sice jen něco málo přes dva a půl kilometru, ale za projížďku stojí. Na trase vás čeká hned několik informačních tabulí, které se věnují místním rostlinkám, živočichům a dozvíte se z nich i to nejpodstatnější o historii Ferdinandovy severní dráhy. Pokud by se vám ale přece jen tahle cesta zdála příliš krátká, můžete samozřejmě pokračovat. Třeba do Hotštejna, kde určitě nepřehlédnete památník na dokončení zmiňované železnice, který vyrostl na místě zbořeného středověkého hradu. Nebo až na Pardubicko, kde je k vidění například tátenický železniční tunel z 19. století.
Cyklostezka údolím Moravské Sázavy
Výrobce kuší
Vystřelit si aspoň jednou z kuše, to je nespíš přání každého pořádného kluka a možná i mnohých příslušnic něžnějšího pohlaví. Františkovi Keprtovi ale tyhle zbraně učarovaly natolik, že se rozhodl věnovat výrobě replik gotických a čínských. Při návštěvě u něj se dozvíme, že používá jasanové a lipové dřevo, prozradí nám, jak celý výrobní proces probíhá a co je při něm důležité. Zavede nás také do historie kuší. Věděli jste například, že jednuchého předchůdce kuše měl člověk k dispozici už před devíti tisícovkami let a že v té dnešní podobě se narodily v Číně ještě před naším letopočtem. Pokud vás zajímá, jak a kdy se dostaly do Evropy, kdy začaly být používány v armádách a také třeba různé zajímavosti z výroby, pak se můžete těšit.
Výrobce kuší
Zahrádka
Městečko Zahrádka stávalo na březích řeky Želivky už ve středověku. Dnes jeho existenci připomíná jen opuštěný kostel. Celé město totiž v sedmdeátých letech minulého století muselo ustoupit zásobárně vody pro hlavní město – vodní nádrži Švihov. Za cedulí, oznamující dřív začátek městečka, dnes najdeme jen husté porosty, náměstí připomíná opuštěná kašna a největší vzpomínkou na časy minulé je kostel svatého Víta. Přežil nejspíš jen díky zajímavým nálezům v interiéru. V presbytáři totiž odborníci odhalili neobvyklé nástěnné malby, které nezachycují žádné světce, ale dost možná členy panovnického rodu Přemyslovců. Kostel ničila vlhkost z přehrady, a tak se členové občanského sdružení Přátelé Zahrádky rozhodli pustit do jeho záchrany. Co to všechno obnáší a jak se jim to daří, to zjistíme při naší společné návštěvě v Zahrádce.
Zahrádka
Hračky Aleny Pleslové
Hlavně děvčata všech věkových kategorií asi potěší výstava, za kterou se vypravíme do jičínského muzea. Svou sbírku hraček na ní představuje paní Alena Pleslová. A převažují v ní panenky. Ta asi nejcennější spatřila světlo světa už před víc než stovkou let. Je to mrkačka s porcelánovou hlavičkou a pravými vlásky. Čestné místo má v téhle společnosti také panenka, kterou dostala paní Pleslová jako malá holčička. A protože to byla tehdy vzácnost, svou panenku si chránila a dodneška ji uchovala ve velmi dobrém stavu. Pokud vás třeba víc než panenky zajímají různá nádobíčka nebo kočárky, pak si taky přijdete na své. A ani kluci se nemusí bát, že by si neužili. K prohlížení a vzpomínání přidáme také vyprávění o sběratelské vášni, díky níž se paní Pleslová i její manžel zároveň stali opraváři.
