16. prosince 2007

Toulavé boty nás nejprve zavedou do Horní Plané. Žije tam na břehu Lipna pan Pavel Sarauer, který pokračuje v rodové tradici výroby dřevěných holubiček. Už čtvrté pokolení vyrábí z jednoho nebo dvou kousků měkkého dřeva propleteného nití. Prvně se musí vyřezat tvar křídel, pak se napaří, vytvaruje se tělo a hlavička a pokračuje se dál. Zajímavé je, že pan Sarauer se k téhle rodinné tradici vrátil na přání (či spíš z podnětu) jednoho německého fotografa.

V době předvánoční vás pak zavedeme na Pražský hrad. Spolek českých betlemářů se „přestěhoval“ do Nejvyššího purkrabství a samozřejmě připravil zajímavou výstavu českých betlémů. Ty u nás prožívaly svůj rozkvět od počátku 19. století. Nejvzácnější z nich, betlém lodhéřovský, oslaví už dvousté výročí a sami betlemáři říkají, že jde o unikátní barokní práci. A dokonce se některé vozily z Příbrami na pražské mikulášské trhy. Ne vždy ale měly betlémy na růžích ustláno, byly zkrátka doby, které jim nepřály.

V Kutné Hoře stávala jezuitská kolej a v Kutné Hoře žije i pan Skála. Nebýt jeho, přišlo by možná město o jednu ze svých zajímavostí. Původní věžní hodiny, které tady odpočítávají čas už několik staletí, neustoupily modernějším technikám i díky němu. Stará se o ně a jako restaurátor věžních hodin mluví o těch svých hodinách jako o nádherném umělecko-řemeslném dílu a největší radostí pak pro něj je, když šlapou tak, jak mají.

Žádné jiné město ani obec v Plzeňském kraji se nemůže pochlubit tím, čím Konstantinovy Lázně – množstvím okružních, obousměrně značených naučných stezek. Projdeme se po jedné z nich. Nedaleko místa, kde trať lokálky Pňovany–Bezdružice viaduktem Hadovku křižuje, se na odbočce z naučné stezky nalézá zastavení třetí – historická studánka, která dala stezce své jméno – Studánka lásky. Podle pověsti napijí-li se ze studánky milenci, jejich láska nikdy nevyhasne. Její minerální vody vznikly už ve třetihorách a pít se má v opatrných doušcích.

Třicet kilometrů od Vimperka leží obec Dobrš. Víska se sedmi desítkami stálých obyvatel se může pochlubit dvěma vzácnými kostely, středověkou tvrzí a renesanční bránou. Samo dobršské osídlení zasahuje svými počátky do ranného středověku, o čemž svědčí právě 2 románské kostely v mimořádně terénně pozoruhodné situaci. Strategická poloha obce Dobrš a zejména poloha kostelů je předpokladem pro existenci hradiště v těchto místech. Dobršská tvrz se nachází opodál a nezvykle na počátku terénního úvalu pod horským hřebenem. Hrad byl založen ve 14. století, byl opevněný vodním příkopem. Původně měl 2 věže. Roku 1377 Přibík z Bodrše, zvaný Kocík, ustanovil ke kostelu faráře. Majitelé se měnili – dějiny také. Ivo Kraml ze sdružení pro obnovu Dobrše bude konkrétnější.

V Nižboru, městečku nedaleko od Berouna, mají pověstnou a vyhlášenou sklárnu. Založil ji rok slavný sklářský rod Rückelů. Nečeské příjmení proslavilo sklářskou tradici. Nás celým areálem provede vnuk zakladatele pan Jiří Rückl a zasvětí nás do výroby sortimentu nejen mezi válkami, ale i dnes. Dát podobu všem těm skleněným krásám je pěkná dřina: těžká práce – křehká krása. Projít se můžete s námi nebo se můžete objednat.

Autorem unikátního mechanického betlému, který můžete vidět v Třebechovicích pod Orebem, je Josef Probošt. Betlém je celý ze dřeva a podivuhodné je to, že bez větší poruchy funguje už skoro sto let. Zachycuje život přelomu 19. a 20. století. Dřevěné figury přitom zobrazují reálné postavy, které autor potkával třeba na promenádě. Unikátní dílo obsahuje na 2000 vyřezávaných dílů a 373 postav. Betlém je od roku 1999 národní památkou.