23. prosince 2007

Toulavá kamera odstartovala své vánoční cestování ve Dvoře Králové nad Labem. Už 145 let právě odsud putují do celého světa skleněné vánoční ozdoby. Jejich výrobu založil Josef Kinčl a dodnes se tady vánoční krásy vyrábějí ručně a vlastně taky ústy. Ono totiž naučit se dobře vyfouknout kulovitý tvar ozdoby nebo i špičku dá zabrat. Skleněné polotovary se pak většinou smáčejí v barvách nebo stříkají. Vzorky si může u královédvorských navrhnout zákazník dokonce sám.

Jaroměřský výtvarník Jiří Škopek a výtvarnice Jarmila Haldová vytvořili krásné betlémy. Papírový, vystřihovací a měšťanský vystřihovací. K vidění jsou v Novém Městě nad Metují. Město totiž o svůj betlém přišlo v restituci, a teď se pyšní hned třemi novými přírůstky. Raritní je to, že novoměstský betlém je nejen prvním venkovním a největším v Česku, ale i tím, že si ho stavějí sami novoměstští. Ztvárňují buď sami sebe, nebo ty nejbližší či ty, které mají rádi. Nebo si některou postavu třeba jentak vymyslí.

Když něco děláte víc než třicet let, může vás to začít nudit, nebo naopak. Získáte větší rutinu a zdokonalujete svoje nápady. Paní Zina Juřicová z Valtic už tři desítky let pracuje se šúpolím. Mnozí z vás jistě ani netuší, co to je, a přitom je to vlastně odpad – suché kukuřičné listí, z něhož lidová umělkyně vyrábí figurky. Podle velikosti postaviček dokáže tipnout, kolik šúpolí nebo také šustí bude potřebovat. Klasy pak musí vyprat, vybělit a usušit – teprve pak s nimi může pracovat.

Zavedeme vás pak taky do míst, kde poprvé zazněla Česká mše vánoční Jana Jakuba Ryby, a ukážeme vám i varhany, z nichž se roku 1796 poprvé linula její melodie. Skladbu napsal tehdejší regenschori pro kostelní sbor z Rožmitálu pod Třemšínem. Přeštický Jan Jakub Ryba do ní vložil hodně: tajemno, osudovost, melodičnost se snoubí s pocitem radosti a durového optimizmu – hodnotí Rybovu nejznámější skladbu Hubert Hover, který je předsedou Společnosti Jana Jakuba Ryby.

Vánoce si mnoho z nás může spojovat s vůní pečeného cukroví. V Roztokách u Křivoklátu potkala Toulavá kamera manžely Matějkovy a dozvěděla se, že u nich to voní jako o Vánocích pořád. A to ne proto, že by pekli a pekli. Tím důvodem je jsou františkové – kuželovitá černá vonítka používající se na vykuřování kostelů. Základem je kvalitní lipové dřevo, říká pan Matějka… a vy dál uvidíte sami, jak takové františky vznikají.

V jilemnickém Krkonošském muzeu se zaměřili na světlo, tedy spíš na jeho dávný nosič – svíčku. Výstava se patřičně jmenuje Pozdraveno budiž světlo a my se v ní vrátíme do dob dávných, kdy naši předkové používali nejen svíce, ale i louče nebo olejové lampy. Svíčky – to byla velká a nákladná vymoženost, dovolit si ji mohli jen ti mohovitější – a to koneckonců dokládají i svícny, které jsou pojímány jako umělecká díla. Jak se připravuje taková vodní lázeň a z čeho se skládá – to všechno ví paní Dana Tomanová – povoláním svíčkařka.

Největší mechanický betlém na světě, takzvané Krýzovy jesličky, které se dostaly i do Guinnessovy knihy rekordů, najdete v Jindřichově Hradci. Jejich autorem je punčochářský mistr Tomáš Krýza, který jim zasvětil víc než šedesát let života. Betlém se rozkládá na ploše 60 čtverečných metrů a obsahuje 1398 figurek.