29. dubna 2007

Ulice je místo, kde se potkávají lidé, jejich příběhy, domy, jejich architektura, zkrátka a dobře na ulici to žije. A každé město má pak tu svou ulici či uličku – tu nejznámější nebo nejzajímavější. I Jilemničtí mají jednu takovou. Říkají jí Zvědavá, najdete ji kousek od náměstí a kdysi tu sídlili řemeslníci, došlo se tudy na hřbitov a bylo tu pěkně rušno. Nadto malebná podkrkonošská uliční architektura jakoby předurčila tuhle část města k obdivování.

Dravci budou hrdiny našeho dalšího toulání. Půjde o sokoly a jejich ošetřovatele a opečovávatele. Ve Žlebech u Kutné hory nás přivítal sokolník Jan Kuchynka a svým „ptačím královstvím“ nás provedl. Tihle dravčí krasavci mají neuvěřitelnou sílu v zobáku i pařátech, jejich odchov je časově náročný a práce s nimi spojená představuje dát jim všechen volný čas. K výcviku se užívají různé pomůcky: vábítko nebo rolníčka, a to už od středověku.

Zavedeme vás i na pět kilometrů dlouhou naučnou stezku. Ta vede po bunkrech Starého Města pod Králickým Sněžníkem. Podle dochované dokumentace tady mělo být zbudováno na devadesát takovýchto bunkrů. Z těch funkčních stojí za zmínku určitě střílna pro protitankový kanon vzor 36. A podíváme se i do kasemat pěchotního srubu, kterému se říká Ozdravovna – a to všechno kousek pod Hrubým Jeseníkem.

650 let stará lípa má dnes v obvodu skoro osm metrů. V době stavby hradu Dívčí kámen ji tady během panování Karla IV. zasadili – prý na místě, které je nabito pozitivní energií. Přesunuli jsme se do Jižních Čech, do Třisova. Kdysi tady bylo hradiště – opidum – a dnes si mnozí lámou hlavu nad tím, proč se hradu říká Dívčí.

V 70. letech se paní Karlíková stala jednou z prvních pražských podnikatelek. Ale už od svých 17 let vlastně „podniká“. Tehdy ještě za první republiky byla účetní v baťovském Zlíně a bavilo jí šít kroje – a tak začala před 17 lety podnikat ve velkém. Objednala si za dvě stě tisíc 2500 kusů panenek, popůjčovala si peníze... A protože o ní mluvíme v Toulavé kameře, je jasné, že to celé dopadlo dobře... A vy se na její příběh o panenkách podívejte.

Premiérová pařížská výstava se přesunula do Prahy do prostor Českého muzea hudby. Honosí se názvem Orbis pictus, je určena všem bez rozdílu věku a sál je nabit hudebními nástroji a ty si můžou malí ohmatat a vyzkoušet. Středem expozice je srdce. A pastvou pro oči je pak i obří kaleidoskop nebo stínohry – fantazie si přijde na své. Výstava je putovní, z Čech se přesouvá poté na Moravu.

Na šumavském kopci Třístoličníku si podle pověsti dávali dostaveníčko panovníci tří zemí – tedy Bavorska, Čech a Rakouska. Jeho skalní věže mají totiž na vrcholu miskovité prohlubně skutečně připomínající trůny. Z řady kopců a hor zdvíhajících se v šumavském pohraničním hřebeni sice tenhle není zrovna nejvyšší, ale rozhodně patří k těm nejtajuplnějším. Je opředen různými legendami a možná právě proto patří k oblíbeným cílům turistů. Ještě doplním, že je vysoký 1311 metrů a jeho vrchol se nachází na německém území.