11. února 2007

Loreta – podle jména italského města se tak od baroka označuje církevní architektura postavená jako napodobenina tzv. casy santy, tedy svaté chýše v italském Loretu u Ancony. My se však touláme po luzích českých, takže samozřejmě zůstaneme kousek od Kavčích hor. Na protilehlém „kopci“ totiž ta nejznámější česká loreta stojí. Její zakladatelkou byla Kateřina z Lobkowicz a stavět se začala už v roce 1626. Každá loreta musí mít... zbytek se dozvíte hnedle v první reportáži.

Z indiánského jazyka do španělštiny a odtud pak i nám se dostalo jedno slovo. To slovo označuje čeleď pestře zbarvených ptáků z řádu svišťounů, kteří mají dlouhý trubičkovitý zobák. Jde o nejmenší ptáky světa, známo je jich přes tři sta druhů a jejich váha se pohybuje kolem dvou gramů. Tito pidiptáčci se živí nektarem z květů a drobným hmyzem. Jmenují se kolibříci a my vás pozveme do jedné z našich největších kolibřích expozic v Jeseníku.

A opět trochu italština – bude nezbytná i pro třetí reportáž. Povídat si totiž budeme na téma ballata. To je píseň hraná k tanci, ke které se přidal později příběh, a na světě byla balada. My jsme skupinu, která si nechává hrát tyto písně, zastihli na středověké tvrzi Lštění nedaleko Domažlic. Jde o skupinu historického tance a od gotiky až po současnost nás provedou její tanečnice a choreograf.

Zavedeme vás pak do chodovské porcelánky. Jde o manufakturu, tedy továrnu, kde si porcelán vyrábějí ručně, ručně ho rovněž i zdobí. Používají růžovou glazuru, mírně ji pak přidávají ještě lesk. Většina opravdových umělců, kteří zde pracují, jsou ženy – tedy vlastně umělkyně. Porcelánku navštívila třeba i Jiřina Jirásková, 13 kousků vázy Alžběty asi doma mít nebudete. Ale jestli chcete vědět, kdo byl mezi oněmi třinácti šťastnými, pak se to dozvíte ze západočeského Chodova.

Město dvou názvů: město karafiátů a brána Šumavy. Město Vrchlického, Dobrovského, Krameriuse i Křižíka. Ti všichni jsou s tímto západočeským sídlem tak či onak spjati. Zastavíme se v Klatovech. Ty vznikly na obchodní stezce mezi Bavorskem a Starým Plzencem a o jejich zřízení rozhodl už Přemysl Otakar II. My se spolu s vámi projdeme i místní radnicí a kostelem.

Neznámá vesnička Dědov-Jarov u Teplic nad Metují. Kol dokola samé kopce a na kopcích samé ovce. Půvabný Večerníček Pohádky ovčí babičky jako by nacházel předlohu právě tady. Protože právě tady, v místě, kde není nouze o kvalitní vlnu, existují takové šikovné babičky, které mají svůj kolovrátek, česačku, vřetánko... Zkrátka všechny ty nezbytnosti, které připomínají onu starou práci, krásný um i řemeslo, kdy ovčí srst „doroste“ do vlny. Muzeum, které tu založila jedna šikovná přadlena, je ojedinělé svého druhu nejen u nás, ale i ve světě. Zkrátka moc jich není.

Největší cisterciácký klášter u nás najdeme v Plasech. Založili ho v roce 1144 cisterciáci, které sem pozval kníže Vladislav II. Klášter byl druhý v pořadí, který u nás postavili, je ale největší. Říká se mu České Benátky. Konvent byl postaven v bažinatém a podmáčeném terénu. Proto stavbu podpírá dubová konstrukce, která je neustále pod vodou. A musí být. Jinak by se mohla poškodit a to by pak mohlo ohrozit celou stavbu. Hladina vody se musí pravidelně po 6 hodinách kontrolovat. V konventu je expozice lékárenství. V roce 1421 klášter vypálili husiti a následný úpadek trval dvě století. Za barokní podobu vděčí klášter architektovi Santinimu. Ještě dodáme, že klášter je národní kulturní památkou.