19. listopad 2006

U zrodu kutnohorského chrámu svaté Barbory stál Jan Parléř, syn stavitele svatovítské katedrály Petra Parléře. Její budování sice zbrzdila husitská drancování, v roce 1558 byl chrám dostavěn v místech současné chrámové kruchty, do té původní zamýšlené podoby však už dostavěn nikdy nebyl. Chrám, který byl budován i ke cti patronky horníků svaté Barbory, má velmi zajímavou freskovou výzdobu zachycující motivy života horníků. Gotický klenot ročně navštíví čtvrt milionů turistů – a vědí, že je co obdivovat. Svatá Barbora – patronka horníků, chrám svaté Barbory v Kutné hoře – náš první cíl.

I horníci se rádi po práci napili a oblíbeným mokem u nás bylo vždycky pivo. V roce 1530 se začalo pivo vařit v pivovaru Černá Hora, dnes jde o nejstarší moravský pivovar, který dokáže uvařit z 30 bylinek skvělý pivní aperitiv. Jeho zakladatelé Jaroslav a Tass Černohorští se už nedovědí, že jejich pivovar se dnes pyšní Evropskou zlatou hvězdou. A místní odborníci se činí stále dál. Ledáky nebo bednaře tady už nepotkáte, kdo to je hašpulant, už taky asi nevíte, ale pozvání na ochutnávku, zatím třeba jen tu televizní, přijmout určitě můžete.

Po silnici do Prášil se vydáme pak na místa, kde od 17. století začala vznikat nová obydlí. S rozvojem sklářství se právě tady začaly budovat hutě na výrobu skla a dokonce tu vznikala i raritní technologie pro získávání papíru. Jejím základem byly staré hadry. Dnes v obci narazíte i na obytný dům Keltů, takže se můžete podívat i na to, jak naši předci žili, a dokonce právě v Prášilech narazíte na botanickou zahradu – výš položenou v Česku nenajdete.

Kousek od Pražského hradu byl otevřený takový hrající dům. Jde o Muzeum hracích strojů, v němž narazíte na různé funkční orchestriony nebo flašinety. Příchozí mají navíc tu výhodu, že si můžou hudební nástroje sami ozkoušet, dotknout se jich a rozeznět je. Zavzpomínáme na nejslavnější českou rodinu vyrábějící hrací stroje a předvedeme i menší domácí hrací strojky.

Na chemiky si budeme hrát v severním Plzeňsku – v Hromnici se půjdeme podívat k červenému jezírku. Život v něm nenajdete, zato vitriolovou břidlici ano. Tu začali využívat už cisterciáčtí mniši. Červené je proto, že se ve vodě hromadí zředěná kyselina sírová, a věřte, že je ji zde i trochu cítit. Kousek od jezírka projdeme kolem sousoší svatých z roku 1814, kteří měli chránit důl, v němž se břidlice těžila. Dnes prý má jezírko vodu téměř zázračnou a lidé s lahvemi sem často chodí pro „mrtvou“ vodu.

V Orlických horách narazíte na město Kunvald. První zmínky o něm pocházejí už z roku 1363, kdy bylo ještě horskou osadou. Město, které bývá označováno jako kolébka jednoty českobratrské, proslavil především Petr Chelčický. My se vypravíme po naučné stezce a začneme u pomníku Jana Amose Komenského, narazíme na boží muka a řekneme vám něco o chalupníku Janu Heclovi.