27. srpna 2006

Územím Českého Švýcarska jste s námi už putovali. Jsou pro něj mimo jiné typické skalní výklenky a kaple. A nevěřili byste, dokonce i trpaslíci. V první reportáži sem zavítáme a podíváme se na skalní kapličky – třeba v jedné se zabydlili skřítci, jiná místa prý mají i magickou sílu – léčivou.

Víte, že první česká věta se zmiňuje o Ploskovicích? My jsme se sem s kamerou vypravili, protože právě tady mají díky velkovévodkyni Toskánské rezidenci – ta se jí prý pěkně prodražila, a proto prý všechny účty pálila. Krásu místa ocenil i sám císař Ferdinand a jeho krásná císařovna Sisi, kteří se sem rádi vraceli. I zámecký park totiž stál za to.

Po stopách zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendla. V zahradě opatství Starého Brna se odehrávaly jeho pokusy – právě tady začínal křížit své hrášky. Skleník, v němž pokusy dělal, už nenajdete, vzala ho silná vichřice; zato jeho pokusný včelín se dochoval. Klonování sice otec křížení neznal, ale jeho některé názory byly na svou dobu opravdu moderní.

Andrea Toušlová nás pak zavede – kam jinam než na Šumavu. Tentokrát si vybrala jako cíl svého toulání s kamerou Modravu – dřevařskou obec, kterou si oblíbil i spisovatel Klostermann. Podíváme se na soutok tří tamních potoků – jeho výsledkem je pak divoká řeka Vydra. Na té vznikl kanál, díky nemuž se šumavské dřevo dostalo i do Prahy. V reportáži se dozvíte, proč se mu říká Vchynicko-tetovský.

O sídlu českých panovníků si řekneme v závěru samém. Lány, lánská obora, lánský zámek nedaleko od Prahy budou tou toulavou tečkou. V 16. století získal tohle sídlo Rudolf II., vlastnily ho však i rody Valdštejnů nebo Fürstenberků – od nich zámek koupil v roce 1921 stát. Důstojnost mu dodal slovinský architekt Josiph Plečnik – dominanta zámeckého parku kašna je taky jeho dílem. Zámek bývá po většinu roku uzavřen, letošní 23. a 24. září se však otevře veřejnosti.

Lázně Karlova Studánka jsou označované jako perla Jeseníků. Je tu údajně nejčistší vzduch ve střední Evropě. Léčivé účinky místních pramenů odhalili zřejmě lesní dělníci, kterým voda chutnala a kteří se v ní rádi koupali. To bylo někdy v 17. století. Až na sklonku století 18. tu řád německých rytířů začal budovat opravdové lázně. Dnešní jméno získaly v roce 1803.