Bolek Polívka vypráví úsměvné historky (2000). Spoluúčinkují M. Donutil a Anna K. Režie R. Chudoba
00:00:20 -Dobrý večer, vážení přátelé, tady u nás,
00:00:23 i u televizních obrazovek. Vítám vás u 15. Bolkovin.
00:00:28 Chci poděkovat našim stálicím - sponzorům: Masný průmysl Krásno,
00:00:36 Valašské Meziříčí. Vítám a děkuji.
00:00:38 POTLESK
00:00:42 A také Hamé Babice.
00:00:44 POTLESK
00:00:47 Jsem rád, že tady mohu znovu přivítat hosty, zpěvačku Annu K.,
00:00:53 držitelku Ceny Akademie populární hudby.
00:00:57 Já ti gratuluji a zároveň tě tady vítám.
00:00:58 -Děkuju, ahoj.
00:01:01 POTLESK
00:01:04 -Tady vedle mě mám svého bývalého mladšího spolužáka,
00:01:09 bývalého kolegu, herce i zpěváka, mého filmového bratra
00:01:18 z filmu Pelíšky - Mirka Donutila. Ahoj.
00:01:23 POTLESK
00:01:27 A tady Jirku Janoucha, který bude doprovázet Annu K. na kytaru.
00:01:32 Nazdar!
00:01:34 POTLESK
00:01:38 -Aničko, Anna K., Anna K....
-Skloňuj, Anno K.
00:01:42 -Anno K.. Anna K. je tvé umělecké jméno.
00:01:47 -Ano. To je zkratka celého mého jména.
00:01:50 Představím se celým svým jménem, netajím ho.
00:01:53 Jmenuji se Lucy Anna Krecarová.
00:02:02 -Znal jsem tvého otce Jarmila, který byl barmanem v Redutě.
00:02:06 -Můj tatínek byl slavný barman, naléval zadarmo.
00:02:12 -No právě proto si ho, na rozdíl od jiných, pamatuju.
00:02:17 SMÍCH
00:02:20 -Mirku, představ si, že s námi vystupují již dcery našich barmanů.
00:02:23 -Což je pravda.
00:02:26 -Mohla bys říct, jak ses dostala ke zpěvu?
00:02:30 -Můj táta Jarmil mě v osmi letech přivedl na konkurs do divadla
00:02:38 Semafor, který pořádal pan Suchý. Bylo to do představení Sladký život
00:02:46 blázna Vincka a on hledal holčičku, kterou v představení nosil v kufru.
00:02:50 Mimo jiné jsem měla s panem Suchým dialog, přišla jsem na pódium
00:02:55 a řekla jsem: Už bude brzo konec? Mě to totiž moc nebaví.
00:02:59 SMÍCH
00:03:01 -Je na tebe otec hrdý?
00:03:02 -Ano. Chodí, naparuje se a říká, že je pan K.
00:03:07 SMÍCH
00:03:09 -Miro, já jsem říkal, že jsme filmoví bratři,
00:03:13 hráli jsme spolu mockrát ve filmu, v Dědictví, Andělovi,...
00:03:20 -My jsme toho hráli hodně. Ono je všeobecně známé,
00:03:24 co jsme hráli v televizi nebo ve filmu.
00:03:27 Dost často dostávám otázku, jak se mi s tebou hraje a já říkám:
00:03:31 Jak by se mi s ním hrálo, výborně, hrál jsem s ním 20 let
00:03:34 v jednom divadle. A lidi vždycky zůstanou takhle koukat, i Anička.
00:03:37 Dneska, když jsme si povídali před natáčením, tak nevěděla,
00:03:40 že jsme byli spolu v divadle.
00:03:42 Řada lidí, kteří neprošli Brnem a neznají Provázek, to neví.
00:03:50 -1. hra, kterou jsme spolu hráli, byl Don Quijote.
00:03:54 -Ne, 1. hra byla Mezi řečí.
-Ano.
00:04:00 -To se hrálo ještě v divadle Radost,
00:04:02 protože Divadlo na provázku nemělo ještě stálou scénu.
00:04:05 Tam tenkrát došlo k tomu slavnému únosu.
00:04:07 -My jsme vždycky s Mirkem hodně improvizovali.
00:04:11 To už tam začali chodit naši kamarádi.
00:04:17 A v jistém okamžiku já říkám: Diváci, moji diváci,
00:04:20 já vás mám tak rád, já vás miluju, vezměte si mě.
00:04:24 A najednou vyskočili 4 chlapi a vzali si mě.
00:04:30 Vlekli mě z divadla a já říkám: Co děláte? Říkal s to, tak jdeme.
00:04:36 Pospěch, Minář z Vizovic, Bochořák a režisér Krobot.
00:04:40 -Myslím, že ještě Matuščík.
00:04:43 -Zavezli mě do hospody a začali mi dávat fernety.
00:04:48 Já jsem říkal: To nejde pánové, já se tam musím vrátit,
00:04:51 oni mě potřebují. Co tam na tom jevišti beze mě bude? Že jo?
00:04:55 -Já nevím, co jsi říkal?
00:04:58 -Nechtěl jsem tě v tom nechat samotného.
00:05:02 -Musím se přiznat, že v 1. chvíli, když jsem si uvědomil, že tě unesli
00:05:06 a není s kým improvizovat, ti za mnou udržují jen linku textu,
00:05:10 mně bylo pěkně horko.
00:05:12 Naštěstí tenkrát seděl v publiku Jirka Pecha.
00:05:15 Říkali jsme si, že nebudeme mluvit o Pecovi a jsme u toho.
00:05:19 Jirka Pecha neboli Peca, tenkrát herec divadla
00:05:23 v Uherském Hradišti, seděl v publiku
00:05:25 a ten mi, místo tebe, pomáhal udržovat konverzaci.
00:05:27 Když tě přivezli zpátky a to radši nebudu popisovat,
00:05:31 v jakém stavu...
00:05:32 SMÍCH
00:05:35 -No, v jakém stavu, po mnoha a mnoha fernetech.
00:05:37 -Tobě bylo totiž úplně jedno, kam tě přivezli.
00:05:38 SMÍCH
00:05:40 -Já jsem si jen říkal, že na jevišti i v hledišti
00:05:43 je nějak víc herců a diváků.
00:05:46 SMÍCH
00:05:48 -Byli jsme najednou velký soubor.
00:05:50 -Když jsi o tom povídal, tak jsem si tady všiml,
00:05:53 že jsou tady i pamětníci. To byly hezké začátky.
00:05:58 -Jak jsme hráli Dona Quijota, když mluvíš o tom Pecovi.
00:06:01 -To je velké téma Divadla na provázku
00:06:04 a českého herectví vůbec - Jirka Peca.
00:06:09 Provázek se rozdělil na pantomimickou a činoherní sekci.
00:06:15 Peca se pohyboval mezi oběma, hrál tam i tam,
00:06:18 což jsme mu mnozí záviděli. Mně se to také podařilo,
00:06:21 hrál jsem Am a Ea v pantomimické sekci.
00:06:24 Hráli jsme třeba Brechtovu Svatbu v různých světových jazycích
00:06:28 a Peca vždycky udržoval příběh v češtině...
00:06:31 SMÍCH
00:06:34 ...protože se mu to těžce pamatovalo.
00:06:36 Občas bylo potřeba, aby si zapamatoval
00:06:38 nějakou cizojazyčnou větu a on měl ten text napsaný
00:06:43 na různých místech stolu. Před začátkem představení
00:06:46 jsme měli rozcvičku a s tím stolem jsme různě točili.
00:06:48 Naštěstí, se to vždycky postavilo na ten správný úhel pohledu,
00:06:52 takže to vždycky přečetl.
00:06:53 Jednou, v Německu, se to otočilo tak...
00:06:58 -Počkej, ten stůl se otočil najednou, z ničeho nic?
00:07:02 -Tak z ničeho nic se to...
-To jste tak spěchali?
00:07:04 -No ne, on to měl na tom stole napsané...
00:07:07 -...a najednou se to otočilo?
-Najednou jsme to prostě...otočili.
00:07:10 -Na to někdo musel přijít!
-Já už nevím, koho to napadlo.
00:07:15 SMÍCH
00:07:17 Prostě se to otočilo.
00:07:20 -Napadlo to asi někoho, kdo neměl rád německé diváky.
00:07:24 SMÍCH
00:07:25 -Ano, musel to být někdo, kdo nemá rád německé diváky,
00:07:28 protože dopředu počítal s tím, že Peca, který hrál babu,
00:07:31 neukáže to, co by měl býval ukázat,
00:07:34 ale otočí se k německým divákům zády.
00:07:37 Musel to takhle obejít a tady přečíst německý text.
00:07:44 SMÍCH
00:07:47 -Přečetl Jiří Pecha. To je krásné - zády.
00:07:51 -Zády to celé odehrál. Jirka umí tyto věci dělat znamenitě.
00:07:55 -Ale někdy, když ho vidíte, jak má všude napsané ty texty...
00:07:59 SMÍCH
00:08:01 ...jako tanečnice.
00:08:05 -A když nemá, tak si je vymyslí.
00:08:07 Když jsme třeba hráli Hraběnku Jenoféfu,
00:08:11 tam seděla mladá holka a dělala anděla.
00:08:14 Měla takový upjatý výraz.
00:08:18 Peca měl na sobě brnění a pořád chrastil
00:08:20 tou procházkou tam a zpět a najednou zaškobrtnul a spadl.
00:08:25 Natáhl se před tu holku a teď zíral do publika,
00:08:31 jak by to omluvil.
00:08:33 Najednou mu to tam zajiskřilo a řekl: Divadlo je dřina, děvče.
00:08:37 SMÍCH
00:08:39 A ta věta tam zůstala. Tuhle schopnost má jedině Peca.
00:08:42 Třeba později v představení Katynka z Heilbronu,
00:08:47 kde šel také jako rytíř, zakopl v lese, upadl a řekl:
00:08:51 To byl patrně klouzek.
00:08:54 SMÍCH
00:08:57 -Peca, když zabere, tak se naučí. Hráli jsme v Itálii Poslední leč
00:09:03 a on se měl naučit celý text v italštině. Jenže on nerad čte.
00:09:10 Dělali jsme s ním pokusy na živých osobách,
00:09:15 když ležel, otevřel jsem před ním knihu a on zavřel oči,
00:09:20 když jsem knihu zavřel, on oči otevřel a to v jakémkoliv rytmu.
00:09:23 Nerad čte a musel se to celé naučit italsky.
00:09:30 Tak jsme ho učili italštinu celý měsíc.
00:09:34 Měli jsme tam pronajatý byt a Jirka lehával ve svém pokoji,
00:09:41 text měl na hrudi a zavřené oči, odpočíval, že se zase začne učit.
00:09:50 Papuče měl vedle postele postavené do V, jako mírotvůrce,
00:09:58 knížku vedle postele měl pořád otevřenou na stejné straně,
00:10:03 aby si uklízečky myslely, že čte. My jsme mu říkali Lenin v Curychu.
00:10:07 SMÍCH
00:10:09 Když už se ten text naučil a měl pocit, že už může trošku
00:10:12 improvizovat v italštině, tak tam je takové místo,
00:10:15 kde říkám revírníkovi - jaké oči, jaký temperament, jaký, jaký,
00:10:20 jaký vy jste..., v italštině je to: che occhi,
00:10:25 che temperamento, che, che, che... a Peca se tak na mě díval
00:10:30 a říká: a brekekeke.
00:10:33 SMÍCH + POTLESK
00:10:42 Nikdo se nesmál a Peca se ptal, proč se tomu nikdo nesměje.
00:10:46 Já říkám: Oni nevědí, co je vodník, natož aby věděli,
00:10:54 že dělá brekekeke. A on na to: Co je to za pronárod?
00:10:57 SMÍCH
00:11:01 -Když už jsi u toho - nikdo se nesměje,
00:11:04 já nemůžu zapomenout na Comedie d Arte,
00:11:07 kde Bolek hrál Harlekýna. Byl skvělý a všude,
00:11:11 kam jsme s tím přijeli, se smáli, až se za břicha popadali.
00:11:14 Přijeli jsme s tím do Moskvy a hráli jsme to v paláci RVHP.
00:11:25 Nevím koho to napadlo.
-Nenapadlo to Pecu?
00:11:27 -Je to možné...za ten stůl. Takže jsme to tam hráli,
00:11:33 bylo tam asi 6000 míst a prvních 5 řad bylo obsazených.
00:11:39 Seděli tam všichni členové RVHP, od těch šikmookých až po Kubánce
00:11:43 a vůbec ničemu nerozuměli, přestože jsme mluvili nejrůznějšími jazyky.
00:11:49 My jsme objevili princip Comedie d Arte,
00:11:52 1 mluvil anglicky, 2. německy,...
00:11:54 -Navíc jsme podlehli dojmu, že umíme rusky.
00:11:57 Já jsem se to vůbec neučil, protože jsem to hrával
00:11:59 vždycky v angličtině nebo italsky, francouzsky.
00:12:01 Myslel jsem si, že si tu ruštinu pamatuju,
00:12:04 nebylo to tak dlouho po střední škole.
00:12:06 Měl jsem tam říct: Za vámi neznámý muž.
00:12:14 A já jsem řekl: Za vama něznakomaja ogaraja.
00:12:21 SMÍCH
00:12:23 Ogaraja...
-Ogaraja jim nikomu nic neříkala,
00:12:28 ani Španělům, ač je to ke španělštině blízko...
00:12:31 -Jenom Valaši.
00:12:35 -...ani Kubánec nezareagoval, prostě nikdo.
00:12:39 A když představení skončilo, kde normálně se bouřilo smíchy,
00:12:41 oni udělali... TLESK, TLESK
00:12:43 ...a odešli.
00:12:44 My jsme šli se svěšenýma hlavama a říkali jsme si,
00:12:46 jaký to byl průšvih. Najednou se rozrazili dveře
00:12:52 a vletěl tam náš stálý zástupce při RVHP a řval:
00:12:55 Výborné, bylo to fantastické! My jsme na něj koukali
00:13:00 jako na blázna a říkali jsme, že to bylo strašné.
00:13:02 Vy jste se zbláznili, tady se v životě netleskalo.
00:13:05 SMÍCH + POTLESK
00:13:12 HUDBA + ZPĚV TEXT PÍSNĚ:
00:13:18 Odlítaj za jiným světem, odlítaj za lepším stínem,
00:13:25 nezůstane ani jediný.
00:13:32 Krásný, krásný nejsou stejný, krásná tvář, vypálená svatozář.
00:13:46 S oblohou se znali ze starých časů, s oblohou je spojil déšť do vlasů.
00:14:03 A tak nám vzali nebe, vzali nebe, nám vzali nebe, vzali nebe..
00:14:24 Zůstali jsem sami prázdní, nevlídní a příliš vážní,
00:14:31 spoutaný a v půlce zlomený.
00:14:39 Krásný, krásný nejsou stejný, krásná tvář, vypálená svatozář.
00:14:54 Chtěli jsme mít všechno stejný, srovnaný a samozřejmý.
00:14:59 Zůstali jsme sami, šediví a zlomený.
00:15:06 A tak nám vzali nebe, vzali nebe, nám vzali nebe, vzali nebe, nám...
00:15:47 POTLESK
00:15:56 -Děkuji za píseň. Četl jsem v nějakém časopise
00:16:00 rozhovor s tebou, kde byl titulek:
00:16:03 Cenu si zasloužím.
-To je hrozné.
00:16:07 -Já myslím, že si tu cenu zasloužíš.
00:16:10 Ale přece, když to máš takhle napsáno: Já si cenu zasloužím,
00:16:13 zní to tak trošku...
-..divně. To jsem já nikdy neřekla.
00:16:16 Kdybys mě znal víc, tak víš, že jsem skromné děvče.
00:16:19 -Jak jsi to celé nesla?
-Myslíš tu cenu? Byla těžká.
00:16:24 SMÍCH
00:16:27 -Ty jsi dostala 2.
00:16:32 -Ano. Jako zpěvačka roku a za tu píseň.
00:16:35 Bylo to pro mě velké překvapení v té velké konkurenci.
00:16:38 Nečekala jsem to až tak úplně, takže mě to úplně vzalo.
00:16:43 Když jsem si šla převzít cenu, podlomily se mi nohy.
00:16:47 Neměla jsem připravenou žádnou řeč, protože jsem pověrčivá
00:16:50 a říkala jsem si, že si nic nebudu připravovat nebo nic nedostanu.
00:16:56 Nic jsem si tedy nepřipravovala s tím, že to určitě zvládnu.
00:16:59 Úplně jsem zapomněla, komu chci poděkovat,
00:17:02 co tam vůbec dělám, proč tam jdu. Řekla jsem krátce, že všem děkuju
00:17:11 a najednou jsem zaregistrovala, že tam sedí celá Akademie,
00:17:17 díky které jsem tu cenu vyhrála a tak jsem si řekla,
00:17:20 že musím taky trošku jim... a tak jsem řekla:
00:17:24 Já vám moc děkuju, tady děkuju Akademii populární hudby,
00:17:29 jste fakt hrozně dobrá Akademie.
00:17:32 SMÍCH
00:17:34 A odešla jsem s tím andělem.
00:17:37 -Akademie je složená z kritiků, hudebníků...
00:17:42 -Tam jsou publicisti, hudební kritici.
00:17:48 -Jednou jsem slyšel o kritice a vztahu umělec-kritik
00:17:51 krásnou historku, která se stala ve Francii.
00:17:54 Nějaká herečka byla strhaná kritikem
00:17:57 a vzala vysušené kravské lejno, dala ho do krabice
00:18:02 a poslala tomu kritikovi. Ten neváhal
00:18:08 a poslal jí růži s nápisem: Každý posílá to, co má.
00:18:15 SMÍCH + POTLESK
00:18:22 Dá se říci, že člověk ty ceny víceméně podceňuje,
00:18:27 jsou mu lhostejné do té doby, dokud je nedostane.
00:18:33 Najednou je to trošku jinak.
-Určitě, je to milé.
00:18:37 -Pak jste to oslavili, rodina to oslavila, tatínek, Houba...
00:18:43 -Houba je můj pes, doga.
00:18:48 -Zúčastňuje se Houba kynologických soutěží?
00:18:53 -On byl krasavec nebo ještě je, už je trošku dědek, ale pořád...
00:18:57 -Kolik má?
00:18:59 SMÍCH
00:19:01 -Já nevím.
00:19:06 -Jen abys neřekla třeba 7, to je u psů 50.
00:19:09 SMÍCH
00:19:13 Dědek, dobře...
00:19:15 -Ale u těchto těžkých plemen je to víc.
00:19:18 -Už nezpíváš. Stačí.
00:19:20 SMÍCH
00:19:21 -Mirku, kamaráde.
00:19:23 SMÍCH
00:19:24 -Ona chodí s Houbama a já za houbama, na houby do lesa.
00:19:27 Mám kamaráda Frantu Kocmana, nemusím se ani dívat daleko...
00:19:30 SMÍCH
00:19:32 ..toho jsem pozval na houby k nám na Vysočinu.
00:19:35 Přijel a vybral mi revír, kompletně ho vysbíral.
00:19:38 Sbíral to i s hlínou, i s balem, vůbec to nečistil...
00:19:42 -Přijel k tobě a znal to tam líp než ty.
00:19:44 -Zorientoval se a všechno to vysbíral.
00:19:46 Naskládal to do košů a odjeli jsme.
00:19:49 To jsem ještě nevěděl, co s tím má za rubem.
00:19:52 Večer se u něho na zahradě opékal beran.
00:19:55 Franta vzal ty hříbky, klouzky, podborováky a rozsázel je
00:19:57 po zahradě tak dokonale, že to nikdo nepoznal.
00:20:00 Přišli lidé, začali se tam rozesazovat
00:20:06 a on říká: Koupil jsem si bezvadný rozmetávač na houby v Rakousku.
00:20:13 SMÍCH
00:20:15 -Na podhoubí, ne?
-Rozmetávač na to semeno, na houby,
00:20:21 prodávají to za 15 000 šilinků.
00:20:24 Tam vlevo mám praváky, tam jsou podborováci,
00:20:29 za bazénem rostou klouzci. My jsme měli zinscenovanou hádku.
00:20:35 Já jsem říkal: Prosím tě, nech toho, mě to nebaví,
00:20:38 takový řeči. Já sem už nebudu chodit.
00:20:39 Nevykládej, že tady rostou houby. A on: No ne, tady rostou
00:20:41 normálně houby. Vezmi si baterku a podívej se.
00:20:46 Já jsem si vzal baterku a tam takový pravák.
00:20:50 A všichni: Jé, podívej se na to, opravdu pravák, oni nekecali.
00:20:55 A Franta na ně: Nesahat, ono to ještě do rána doroste!
00:21:01 SMÍCH
00:21:04 Podívejte se támhle doprava, tam jsou klouzci.
00:21:06 Já jsem tam posvítil baterkou a tam klouzci a oni:
00:21:09 Ježišmarjá, opravdu jsou tady!
00:21:11 Všichni z toho byli úplně vyděšení.
00:21:14 A tohle Franta dělá na pečení berana pořád.
00:21:17 Za 14 dní nato, když jsme pekli dalšího,
00:21:19 vzal zase hrozny, nakoupil je v obchodě
00:21:22 a narouboval je na lísku. A říkal: Ten burčák je z toho.
00:21:29 Mělo to ještě dohru, protože 2 naši kamarádi...
00:21:39 -Proto se říká, že se z vína můžeš zliskat.
00:21:42 SMÍCH + POTLESK
00:21:49 -...2 naši kamarádi tomu uvěřili
00:21:53 a jeli do Vídně shánět ten rozmetač.
00:21:55 SMÍCH
00:21:56 Jezdili tam a telefonovali z Vídně, kde to mají, že jezdí po Vídni
00:22:00 a nikde to nemají. Franta jim řekl,
00:22:01 že musí do obchodního centra Jih. Tak tam jeli a ptali se:
00:22:06 Máte rozmetač na alpský houby? A oni říkali, že ne.
00:22:09 Tak jim Franta zavolal a řekl, že to asi vyprodali.
00:22:12 -Řekni mi o té mezinárodní výstavě psů.
00:22:17 -To byla světová výstava. Bylo tam 80 psů z celého světa...
00:22:24 -80 psů a Houba.
-Ano.
00:22:28 Soutěž měla několik kol, už jsme byli v tom posledním, nejužším,
00:22:35 bylo tam asi 10 psů.
00:22:38 Chodili jsme pořád dokola a psi se různě předváděli.
00:22:41 A protože to trvalo velmi dlouho, aby se psi udrželi v napětí
00:22:45 a ve figuře, tak tam okolo je jejich rodina,
00:23:10 která na pejsky dělá posunky, vydává různé zvuky,
00:23:15 mají nějaká pískací zvířátka nebo píšťalky.
00:23:23 Houba reaguje na slovo kočička, což reaguje asi každý 2. pes.
00:23:27 Ale tam jsme to riskli, protože jsme byli jediní Češi.
00:23:31 Kamarádka Zuzanka běhala dokola a volala: Kočička, kočička,...
00:23:39 Houba už byl úplně unavený, vůbec nereagoval na kočičku,
00:23:45 ale na nějaká pískací zvířatka, takže se díval na jinou stranu.
00:23:49 Potom jsme se Zuzkou probíraly, proč nereagoval na kočičku,
00:23:54 když normálně je jak utržený ze řetězu,
00:23:57 když se řekne kočička.
00:23:58 Říkaly jsme si, že byl asi tak zblblý,
00:24:01 když viděl tolik psů, že si říkal: Kočička? Na psí výstavě? To víš!
00:24:07 SMÍCH + POTLESK
00:24:15 -Mirku, kočička, kdo je největší kočička pro nás?
00:24:22 Nemůžeme všechno říkat, ale kočička je paní Chytilová,
00:24:25 to je šelma kočkovitá.
00:24:29 Dokonce jsem byl svědkem toho, jak šla k vodní ploše, bazénu,
00:24:36 vykasala si nohavice, chytla se zábradlíčka
00:24:52 a jednu bosou nohu dala do vody. Když se dotkla vody, udělala: Mňau.
00:24:58 SMÍCH
00:25:01 Vidíš.
00:25:02 -Já ji mám opravdu rád, já si jí moc vážím.
00:25:04 Poprvé jsem se s ní setkal při natáčení Dědictví
00:25:07 aneb kurvahošigutentag,
00:25:09 kde jsme se těšili na to,
00:25:11 až to hlasatelé v televizi budou oznamovat.
00:25:13 -Řekni lidem, když jsme u toho Dědictví,
00:25:17 jak tam vystupuješ z auta a spadneš.
00:25:24 Bylo to hrané nebo náhoda?
-Byla to nacvičená náhoda.
00:25:27 SMÍCH
00:25:32 -Jak dlouho jsi to cvičil?
-Dlouho.
00:25:35 -Bylo to vidět.
00:25:36 -Ale bylo popršeno, tak to šlo lehce.
00:25:39 SMÍCH
00:25:40 Já se k té Věře ještě vrátím. Vždycky, když s ní něco dělám,
00:25:45 tak se jí vyptávám, protože od ní slyšet věci,
00:25:48 to je nádhera. Ona třeba říká:
00:25:49 Já řvu proto, aby si mě chlapi ve štábu vůbec všimli.
00:25:54 Kdybych byla chlap, tak bych neřvala.
00:25:56 Když mluví o vztazích mužů a žen, u ní je to krásné,
00:26:02 Věro já to musím říct. Ona má nádhernou teorii,
00:26:05 říká: Ženské stárnou otřesně, na chlapech to skoro vůbec
00:26:10 není vidět a pak, z ničeho nic, zdechnou.
00:26:16 SMÍCH + POTLESK
00:26:24 Když jsem Věru pozval na svoje představení do Bránického divadla,
00:26:29 sedla si doprostřed 1. řady a po každé historce,
00:26:35 která byla o ní, křičela: To vůbec není pravda!...
00:26:38 SMÍCH
00:26:39 ..To jsem já nikdy nedělala. Vymýšlí si.
00:26:42 A když to skončilo, stoupla si a řekla:
00:26:45 Bylo to nádherné. Děkuji.
00:26:47 SMÍCH
00:26:49 Jako kdyby se ona děkovala za to představení.
00:26:51 Bylo to představení na druhou.
-Ona mi toto vyprávěla,
00:26:53 ale o té 2. půlce nic neříkala, že by děkovala.
00:26:56 SMÍCH
00:26:57 -To už nepřizná.
00:26:58 -Režisérů, se kterými se člověk potká, je hodně.
00:27:01 -Tyhle konfliktní typy režisérů máme rádi, jsou daleko příjemnější.
00:27:05 -Já mám radši ty, kteří jsou příjemní.
00:27:07 Ono se dá udělat něco dobrého v pohodě, nemusí se u toho řvát.
00:27:16 Řvoun velký byl Pospíšil, Scherhaufer,
00:27:19 to byli velcí řvouni.
00:27:21 -Petr Scherhaufer. Tihle režiséři, přestože jsou konfliktní,
00:27:26 oni se tím zároveň baví a baví tím okolí.
00:27:30 Petr toho byl živým důkazem, nikdy na něho nezapomenu.
00:27:33 On mě toho hodně naučil. Byl Slovák, žil v Brně
00:27:38 čili slovensky zapomněl a česky se nenaučil.
00:27:42 SMÍCH
00:27:43 Z toho pramenila celá řada jeho krásných připomínek.
00:27:46 On vešel do šatny, my jsme tam seděli 4 vedle sebe
00:27:49 a on řekl: Vidíš to, už zase šatničkují.
00:27:52 Nikdo nevěděl, co to znamená.
00:27:54 A on: Spolek pravdomluvných už zase šatničkuje.
00:27:57 Nebo z ničeho nic řekl: Ještě ani nezačala sezona
00:28:00 a oni už tady lalalálují.
00:28:04 SMÍCH
00:28:05 On nám odcházel ze zkoušek, dělal to tak pravidelně.
00:28:08 My jsme ho prosili, aby nikam neodcházel,
00:28:10 že už budeme hodní a on říkal:
00:28:12 Neumíte to, nejste připravení, nezajímá mě to,
00:28:15 nebudu s vámi zkoušet. My jsme nevěděli,
00:28:16 že zkouší zároveň v jiném městě, kam potřeboval odjet.
00:28:20 SMÍCH
00:28:20 Pok nás v těch divadlech zase chválil.
00:28:23 Nám nadával, jací jsme blbci,... A pak jsme přijeli do Zvolena,
00:28:25 vplížili jsme se na jeho zkoušku se slovenskými herci
00:28:27 a on říkal: Doňa, Polívka, Peca, to sú herci a nie vy, blbci pitomí.
00:28:32 SMÍCH
00:28:34 Pak zase nadával ostatním.
00:28:37 Ale ty jeho úžasné připomínky, když třeba říkal naší Irence,
00:28:40 kamarádce z Provázku, která hrála Revoluci v Chameleonovi.
00:28:46 Byla to složitá postava a on říkal: Rozumíš, Irenka,
00:28:49 co to je? To je Revoluce, to je buchta ze Zbýšova,
00:28:52 ona přijde do velkého města, se všemi si přiťukne,
00:28:56 vyhodí prsa z výstřihu ven, rozumíš.
00:28:59 Ale tohle ti já nebudu vysvětlovat, to si musíš připravit doma.
00:29:02 SMÍCH + POTLESK
00:29:08 Na jednu věc, v souvislosti s P. Scherhauferem,
00:29:15 nemůžu zapomenout, to mi v divadle otevřelo oči navždy.
00:29:17 Měli jsme premiéru Tóthovci. Bolek hrál Tótha, Peca majora
00:29:25 a já jsem hrál pošťáka.
00:29:27 Byla to malá role, která posouvala děj.
00:29:29 Byl jsem student 2. ročníku
00:29:31 a tak jsem se tam ještě cítil nesvůj.
00:29:33 Skončila premiéra a Petr přišel za mnou,
00:29:36 čekal jsem, že mě trošku řekne nějakou výtku
00:29:39 a poklepe mě na rameno. A on rovnou spustil:
00:29:41 Ty blbe, zkazil jsi mi celou premiéru.
00:29:44 Já ti něco řeknu - ty v životě nebudeš herec, ty na to zapomeň,
00:29:47 nemáš žádný talent. Vykašli se na to, skonči,
00:29:54 už divadlo nikdy nedělej, jdi do háje..!
00:29:56 Já jsem byl úplně zkoprnělý, slzy se mi draly do očí.
00:30:02 A 2. den vyšla kritika Štěpána Vlašína:
00:30:05 Zazářil herec Miroslav Donutil, posluchač 2. ročníku,
00:30:08 který výtečným způsobem posouval děj
00:30:10 a tak se stal nezapomenutelnou postavou celého příběhu
00:30:13 o rodině Tóthů.
00:30:15 Přišel jsem do divadla, noviny jsem držel v podpaží,
00:30:18 abych mu dal najevo, že o tom vím.
00:30:19 On měl ty samé noviny, také v podpaží.
00:30:21 Přišel za mnou a řekl mi nezapomenutelnou větu:
00:30:25 Vidíš to Miro, ty vole, když se chce, tak to jde.
00:30:28 SMÍCH + POTLESK
00:30:36 HUDBA + ZPĚV TEXT PÍSNĚ:
00:30:42 -Mraky už vyhrály nad mořskou pěnou,
00:30:46 rybáři vytáhli sítě s rybou,
00:30:50 i ty jsi našel konečně tu svou, máš už teď tu holku vypálenou.
00:31:04 Bába už zbaštila kaši s houbou, dědek má svou švestku zabalenou,
00:31:11 i ty jsi našel konečně tu svou, máš už teď tu holku pozlacenou.
00:31:18 Každej by chtěl jenom vědět, co bude dál,
00:31:25 každému zůstalo jen, s čím si tu hrál.
00:31:32 Řeka se se sluncem zdraví duhou, Mařenka svázala Pepu stuhou,
00:31:39 i ty jsi našel konečně tu svou, máš už teď tu holku pozlacenou.
00:31:53 Každý by chtěl jenom vědět, co bude dál,
00:32:00 každému zůstalo jen, s čím si tu hrál.
00:32:07 Každý by chtěl jenom vědět, co bude dál,
00:32:15 každému zůstalo jen, s čím si tu hrál.
00:32:22 Zítra mě tvé oči nerozhoupou, oni se do zítra zapomenou,
00:32:29 vždyť ty jsi našel konečně tu svou, jistěže dík, ale nashledanou,
00:32:39 nashledanou.
00:32:51 POTLESK
00:32:54 -Mirku, ty jsi se stal knížetem...
-..Horáckým.
00:33:02 -Jaký tam teď panuje režim? Je to lepší nebo horší?
00:33:05 -To je vlastně naše 1. mediální představení.
00:33:10 -Že se veřejně představujeme ve svých funkcích?
00:33:13 -To bychom se měli nějak uvítat.
-Můžu se také připojit?
00:33:18 Modrá je taky dobrá. Můj dědeček byl totiž také trochu král.
00:33:24 Říkalo se mu Král Šumavy.
-On byl pašerák?
00:33:28 -Byl dlouhá léta náčelník Horské služby.
00:33:31 Dokonce se dodnes jezdí Memoriál Antonína Říhy,
00:33:38 byl na Šumavě velmi slavný.
00:33:41 Vzpomínám si, že jsem dělala svůj 1. rozhovor
00:33:46 do týdeníku Televize s jedním redaktorem,
00:33:49 který se nemohl vyrovnat s mým pseudonymem.
00:33:53 Pořád říkal: Anna K., Anna K., nemůžu to říkat jako Anaka?
00:33:59 Nevěděl, jak to má skloňovat, jestli říkat Anno K.
00:34:03 A pak říká: Vy vypadáte tak exoticky,
00:34:09 nemáte nějaký indiánský původ? To jméno zní tak indiánsky.
00:34:14 A já jsem říkala, že můj dědeček byl v podstatě náčelník...
00:34:20 On se toho chytil, nenechal mě doříct - Horské služby,
00:34:24 já jsem tam nechala dramatickou pauzu. A on: Vážně?
00:34:28 Ano, vymyslela jsem si název kmene.
00:34:31 Vážně to tam můžu napsat, je to pravda? No samozřejmě.
00:34:36 Aha, takže vy jste opravdu indiánka.
00:34:39 Takže to vyšlo, byl to krátký článek o mě,
00:34:43 že jsem vycházející hvězdička pop music.
00:34:46 Samozřejmě byl článek jen o tom, že můj dědeček je náčelník indiánů.
00:34:51 Můj strýc, dodnes žijící v Železné Rudě na Šumavě,...
00:34:58 -Železný rudoch..
00:35:01 SMÍCH
00:35:03 -Další z rodiny.
00:35:05 -..syn náčelníkův se ozval a volal do týdeníku Televize,
00:35:11 jak si můžou dovolit z tak váženého občana udělat indiána.
00:35:19 To byl náčelník HS.
00:35:23 SMÍCH
00:35:25 -Když jsi říkala, že se dodnes jezdí slavný Memoriál Ant. Říhy,
00:35:30 o tom, bohužel, nic nevím. Přes lyžování je to se mnou katastrofa.
00:35:35 Nikdy jsem se to nenaučil, ale občas na hory jedu.
00:35:38 Nedávno jsem se v Beskydech potkal se členy HS
00:35:44 a ti měli neskutečné příběhy. Řeknu 1 příběh za všechny,
00:35:51 protože jeden kamarád to líčil svým charakteristickým způsobem.
00:35:56 Říkal:
00:35:57 Byl jsem lyžovat v Tatrách, jel jsem po sjezdovce
00:36:00 a najednou tam byla cedule s nápisem: Zákaz vjezdu lyžařům.
00:36:06 Říkal jsem si co mně, členovi HS, bude kdo zakazovat a tak jsem
00:36:15 do toho vlítl na plný plyn. Byla to bobová dráha.
00:36:22 V životě se mi tak neklepaly nohy na lyžích, jako tenkrát.
00:36:27 Vykrucoval jsem ty zatáčky, hrozná představa,
00:36:31 že dole bude závora, na kterou se namotám.
00:36:35 Naštěstí tam žádná nebyla, nějaké děti si tam hrály.
00:36:38 Já jsem zařval: Jděte do řiti! A děti uskočily.
00:36:42 Připlachtil jsem se před hotel, zastavil jsem, lidi se mi smáli,
00:36:48 dívali se na mě a mysleli si, jaký debil to přijel.
00:36:51 Přežil jsem svou vlastní smrt.
00:36:53 SMÍCH + POTLESK
00:37:03 -To je krásné. Vážení přátelé, dnešní Bolkoviny končí
00:37:07 a já bych je zakončil poučnou větou, poučným nápisem.
00:37:13 Mám kamaráda Slávu Pospíšila a on říká, že šel v lese,
00:37:21 kdesi v horách a tam byl prostý dřevěný kříž.
00:37:23 Na něm bylo napsáno: Zde chtěla Anežka Malá,
00:37:29 členka Spolku pro ochranu zvířat, ošetřit raněného medvěda.
00:37:35 SMÍCH + POTLESK
00:37:50 Takže se s vámi loučím a děkuji vám.
00:37:53 Naše vyprávění si můžete přečíst
00:38:03 v týdeníku Květy a časopisu Televize
00:38:08 a poslechnout si je můžete v Českém rozhlase 2 Praha.
00:38:16 Dobrou noc, příjemnou náladu a probuďte se do dalšího dne.
00:38:26 .
Tři hvězdné osobnosti na nás čekají v hospůdce U klauna na farmě Bolka Polívky v Olšanech. První z nich je sám hostitel – tedy Bolek Polívka. A spolu s ním si zlehka a s humorem budou vyprávět jeho herecký kolega Miroslav Donutil a hvězda populární hudby, nositelka ceny Zpěvačka roku Anna K.
