Bolek Polívka vypráví úsměvné historky (2000). Spoluúčinkují J. Náhlovský a N. Velšmídová. Režie R. Chudoba
00:00:21 Dobrý večer, vážení přátelé, vítám vás na 16. Bolkovinách.
00:00:29 Děkuji sponzorům a to Hamé Babice.
00:00:39 Také bych chtěl poděkovat sponzorovi vytrvalému,
00:00:43 milovanému z rodného Valašska, z Valašského Meziříčí
00:00:48 - Masnému průmyslu Krásno.
00:00:54 Dovolte mi, přátelé, představit své hosty,
00:00:58 také vzácné lidi.
00:01:00 Nalevo krásná žena, zpěvačka, skladatelka,
00:01:04 violoncellistka, nebo cellistka?
-Jak se ti to líbí.
00:01:10 -Natalie Velšmídová.
-Dobrý večer.
00:01:19 Je tady také Ondřej Smetana, bude hrát na kytaru
00:01:23 a bude zpívat.
00:01:29 Vedle mě je vzácný kolega, klaun, herec,... -Pokračuj!
00:01:37 -Nemocný. -Ano, stále.
-Opilec, včera jsme to ověřili.
00:01:50 A také, modrá krev, velkovévoda krušnohorský - Josef Náhlovský.
00:01:58 -Děkuji ti. -Nazdar.
00:02:03 Děkuji ti Tvoje Veličenstvo. Mně můžeš říkat Jeho Jasnost,
00:02:10 nebo Tvoje Milosti.
00:02:13 Mně říkej Jeho Veličenstvo a já tobě Tvoje Jasnosti.
00:02:20 On je vlastně Krušnohorec, kde je Krušnohoří?
00:02:24 Já jsem poslední žijící Krušnohorec, přátelé.
00:02:28 Zakladatel nového rodu velkovévodů krušnohorských.
00:02:34 Přivezl jsem daně, svému pánovi Bolkovi.
00:02:38 -Já jsem jeho vazal.
-Přivezl tekuté daně.
00:02:45 Včera jsme je spolu přerozdělovali.
00:02:49 -Třetina daní...
-Zmizela v tobě.
00:02:59 Člověk si dá 2, 3 flašky a už je alkoholik.
00:03:04 Dal tekuté daně, bál se, že by odjel v tekutých řetězech.
00:03:09 Já si pamatuji, když se vozilo do Německa 300 volů.
00:03:13 Vidím, že jste šetrný národ, protože jsi přijel sám.
00:03:21 Václav je posílal. A já ti těch 299 volů lehce seženu.
00:03:28 Josefe, rádi bychom se o Krušnohoří něco dozvěděli.
00:03:33 Severní Čechy, to jsou Sudety. Tam byli vždycky Němci.
00:03:37 Zjistil jsem, že ve 4. století tam byl slovanský kmen Krušnohorců.
00:03:45 Nebyli to Němci, ani Lužičtí Srbové, podle kolegů z Německa,
00:03:50 byli to Krušnohorci z oblasti Jadranu.
00:03:55 Ve 4. století se Krušnohorci, vydali na dlouhou pouť.
00:04:00 Využili stěhování národů a vyrazili za lepším.
00:04:05 Došli až na sever Čech. Vystoupili, pod vedením
00:04:10 praotce Krušiny,na horu Klínovec, kde řekl památnou větu:
00:04:17 "Vidím krásnou zemi, pak ho trefil šlak."
00:04:22 Na jeho počest se hory jmenují Krušné.
00:04:25 Zároveň tam vznikla 1. osada.
00:04:27 Založili ji 2 bohatýři a jmenuje se Teplice.
00:04:38 Teď národ Krušnohorců znovu vzniká.
00:04:45 Chceme Krušnohorce spojit s Valachama.
00:04:49 -Jsou to rozdílné národy.
-Jak spojit?
00:04:53 Vy jste hrdí, stateční. My jsme byli vždycky zbabělci.
00:04:59 Každého jsme zradili, tak se s vámi chceme spojit.
00:05:01 Vy se budete dobře zrazovat.
00:05:04 -Byly tam nájezdy?
-Avaři, v 5. století.
00:05:11 O Krušnohorcích se zmiňuje Palacký. Kupec Sámo
00:05:18 o nich řekl památnou větu: "Je to pakáž!"
00:05:24 Po té, co Slované hrdinně odolávali nájezdům Avarů
00:05:29 a Krušnohorci postavili 1. mongolské gymnázium.
00:05:38 Vyznamenali jsme se několikrát. Třeba v roce 1740,
00:05:42 kdy Koniáš veřejně pálil české evangelické knihy
00:05:47 a kulturní svět protestoval.
00:05:49 Krušnohorci poslali láhev petroleje a 2 otepi slámy.
00:05:54 -Kušnohorci? -Nekaž to!
00:06:01 Ty jsi vévoda Kušnohorský? Jsi nahoře a kušníš.
00:06:11 Připravil jsem si otázku, vévodo, Jeho Jasnosti, kde bydlíte?
00:06:17 Krušnohorská obydlí byla jiná než dneska.
00:06:22 Ženy bydlely přímo na poli, aby měly blízko do práce.
00:06:29 -Muži přímo v hospodě.
-Já jsem myslel, že v bankách.
00:06:36 To není špatný nápad.
00:06:39 Bydleli v hospodě, odpadlo to známé
00:06:41 - jdu do hospody - kam by chodili, když tam bydleli.
00:06:45 A ženy nosily šavle. Víš proč? Když napadl vesnici nepřítel,
00:06:51 tak napadl ženy, měly šavle.
00:06:53 Muži se zatím mohli připravit v hospodě na útěk.
00:06:59 Charakterní národ, člověče!
00:07:03 -A co božstva, prapory?
-Vy Valaši, máte boha?
00:07:08 -Máme Radegasta, pohanského boha.
-Náš bůh se jmenuje Denatur.
00:07:20 Ještě máme podbožstvo Chlastěj a erotického boha.
00:07:28 Jmenuje se Viklan. To jsem nepochopil, proč?
00:07:35 Měli bychom se s Valachy spojit, koukám, začal bych už dneska.
00:07:42 Chtěl jsem jet domů, ale budu spát tady, slečno.
00:07:47 Pavel Zedníček-Čmaňa je potulný ministr, generál vzdušných sil.
00:07:57 Je dokonce rytíř podprsenkového řádu.
00:08:03 Od Marcely jsem mu dal podprsenku na hlavu, na nos deformátor,
00:08:13 aby ho jako šlechtic měl nahoru.
00:08:20 Kromě rytíře podprsenkového řádu, je pair valašského království.
00:08:32 My jsme chodili po hospodě, měl podprsenkový řád, nos nahoru,
00:08:39 jako šlechtic si nechával líbat ruce.
00:08:43 Někdo mu ruku políbil a on byl strašně hrdý.
00:08:47 A někdo zařval do ticha: "Valašský král se svým pérem!"
00:09:05 Také jsem mu nabídl titul. Čmaňa byl dlouho
00:09:08 v Ústí nad Labem v divadle. U nás bude au-pair.
00:09:18 Když jsi vévoda, máte obřady jako právo 1. noci?
00:09:25 -No jistě, to jsem zavedl.
-Podrobnosti říkat nemusíš.
00:09:31 -To je výborná záležitost. -Co?
00:09:34 -Chtěli byste se stát členy mého vévodství? -Právo 1. noci?
00:09:40 Na Valašsku jsem to musel zrušit, dvojice už nebyly nikdy šťastné.
00:09:58 To já, narozdíl od tebe, manželství utužuju.
00:10:11 -To já přeháním a rád.
-Jaký máte vztah k ženám?
00:10:17 -Vážíte si ženy, jako my?
-Samozřejmě. -Máte váhu?
00:10:22 Vážíme ji, abychom věděli, jak celý den dělala. Každý večer.
00:10:28 Ale mají také svoje práva.
00:10:31 Třeba tchýně může přecházet na červenou.
00:10:40 V zákoníku to nenajdeš.
00:10:43 Dokonce může podlézat stažené závory. To je nádhera.
00:10:49 Nechcete některé zákony převzít?
00:10:56 Mohli byste si všimnout, že tady sedím?
00:11:01 Teď o tom mluvíme, ženy bychom neměli napadat...
00:11:05 O nevěře ženy rozhodoval spravedlivý soud.
00:11:09 Dali ji do klece s medvěděm, který týden nežral.
00:11:12 Když ho zaškrtila, byla nevinná. Věrná nebyla žádná.
00:11:20 -Já to tady mám dnes těžké.
-Mohli bychom požádat, Josefe,
00:11:25 Natalku o písničku? Zpívá krásné exotické písně.
00:11:30 Dokonce židovské, bulharské, srbské, španělské, i romské, že?
00:11:40 Cikánské se tomu také říká.
00:11:46 PÍSEŇ V ROMŠTINĚ
00:14:47 A další, co se týká Josefa Náhlovského...
00:14:51 Napadla mě diskriminace
- červené víno, pivečko a já vodu.
00:14:59 Včera jsi měl stříbro, dneska bronz.
00:15:06 Bavíme se o tobě jako o komikovi, herci, autorovi dobrých skečů.
00:15:15 Lidé se dívají trošku nedůvěřivě, když tě vidí na obrazovce,
00:15:23 kde ses tam vzal?
00:15:26 -Otázka zní: Proč? -Kam s ním?
00:15:37 Jsi vzdělaný člověk a není to na tobě vůbec vidět.
00:15:47 Přátelé, vysvětlím to. Mám vysokou školu.
00:15:53 Novotný ji nemá. Není to vidět. Kolega Pepa Mladý také ne.
00:16:00 Proto jim dělám blbce. Tak je to u nás se vším.
00:16:05 Chytrej dělá blbce, protože blbej už nemusí.
00:16:18 Jsem vystudovaný učitel. Řada komiků jsou bývalí učitelé.
00:16:26 Svěrák, Smoljak, Šimek, Bohdalová učila, Markovič...
00:16:36 Učitel je vlastně špatně placený komik.
00:16:47 Hraje pro 30 až 40 diváků 6hodinové představení
00:16:54 po 45 minutách. Strašná práce.
00:16:57 -Školu jsi vystudoval, u nás to trvalo 4 roky. -U nás také?
00:17:04 Nechci se chlubit, nebýt jedné 3, tak jsem dostal červený diplom.
00:17:11 Mám několik velmi cenných rad jak studovat.
00:17:14 Nemusíte se učit. Musíte si pedagoga odhadnout.
00:17:20 Vzít to od Freuda, zjistit jeho slabosti.
00:17:24 Základ je, že každý neví úplně všechno.
00:17:29 Musíte ho přinutit, aby si vás vážil.
00:17:34 To jsem uměl bezvadně. Učili nás různí učitelé.
00:17:40 Chodil jsem do školy v 70. letech, dobré učitele vyházeli
00:17:44 a poslali tzv. "rychlokvašky".
00:17:47 Měli jsme bezvadného na ateismus. 1. věta byla:
00:17:52 "Bůh není, protože kdyby byl, tak bych tady nebyl."
00:17:59 Na dějepis přišel talentovaný a chytrý pedagog.
00:18:07 Na 1. přednáškách jsem vždy byl, aby mě viděli.
00:18:16 Vykládal napoleonské války.
00:18:19 V roce 1798 se Napoleon vracel z nezdařené výpravy do Egypta
00:18:26 a u Malty se málem střetl s anglickou flotilou
00:18:32 admirála Nelsona.
00:18:35 Kdyby se potkali,tak se dějiny ubíraly úplně jiným směrem.
00:18:40 To byla moje příležitost: "Prosím vás, v roce 1798 Nelson
00:18:47 nebyl admirál, ale pouze korvetní kapitán,
00:18:51 který velel vlajkové lodi a admirálem byl Hyde,
00:18:56 po kterém se jmenuje dnešní londýnský park."
00:19:00 -Bylo úplné ticho.
-Jak jsi to věděl?
00:19:05 Hodinu před tím jsem to četl v magazínu.
00:19:11 Všichni se dívali, blbec promluvil.
00:19:17 Byl to inteligent a řekl:
00:19:19 "Mám jiné informace, ale podívám se a uvidíme."
00:19:30 Přišel na příští hodinu a řekl: "Ano, kolega Náhlovský
00:19:40 měl pravdu, děkuji za upozornění."
00:19:48 Sedl si, začal učit a pořád koukal, jestli souhlasím.
00:19:57 Něco řekl, podíval se a já...
00:20:13 Mělo to nevýhodu, musel jsem tam být, beze mě nemohl učit,
00:20:18 potřeboval svého šéfa. Bylo to dobré, ten dějepis.
00:20:28 Přišla zkouška. Uvědomil jsem si, že nic neumím.
00:20:35 Měl jsem 1. úspěch a tím jsem žil. Říkal jsem si, ten mi dá.
00:20:40 Nemá cenu se učit, bude mít pro mě těžkou otázku.
00:20:45 Říkal, že se těší, jak si u zkoušky pokecáme,
00:20:48 my historici.
00:20:52 Celý zelený jsem šel na pivo.
00:20:55 Přišla zkouška. Říkali mi: "3 vyhodil, je naštvaný."
00:21:06 Vešel jsem: "Dobrý den, kolego!" Chodil jako lev v kleci.
00:21:11 "Připravil jsem bezva otázku." Chtěl jsem omdlít.
00:21:25 Říkal: "Holandské kolonie, 1. polovina 19. století
00:21:33 - povstání Tántija Tópé na ostrově Celebes."
00:21:46 Nikdy jsem to neslyšel. Věděl jsem jen,
00:21:51 že Celebes je ostrov.
00:21:56 "Tántija Tópé?" On řekl: "Promiňte, já vím, že to víte,
00:22:01 já jsem takový vůl, dejte mi index."
00:22:14 Napsal mi výborně. Vyšel jsem ven. "Co ti dal?" "Tántija Tópé?"
00:22:26 "Kdo to je?" "Také nevím, volové."
00:22:30 Takhle se studuje.
00:22:39 Na zkoušku musíte mít systém.
00:22:46 Třeba. Podívejme se na problém v širším slova smyslu,
00:22:50 popřípadě pod úhlem doby, s odrazem na společenské dění.
00:22:56 Takové ty kecy okolo. Já jsem pořád mlžil.
00:23:01 Měl jsem vlastní teorii spirály.
00:23:05 -Řekni téma. -Shakespeare.
-William Shakespeare.
00:23:14 Začal tvořit, jeho další vývoj se dostal do spirály.
00:23:23 Ta se rozšiřuje, napsal více děl, dostal se na vrchol.
00:23:32 Základna je užší, nakloní se to, padá to dolů, pak nenapsal nic.
00:23:45 Takhle se to dá říct o každém.
00:23:47 Newton, fyzika, spirála, vrchol a pád.
00:23:55 Kreslíš spirálu, pěkně vypadá a 5 minut mluvíš.
00:24:01 Pak jsem měl v záloze autora, kterého jsem uměl.
00:24:06 Dali mi Máchu. Mácha romantik, Máj, to stačí.
00:24:15 Já bych řekl, že Mácha byl romantik českého typu.
00:24:20 Srovnal bych ho s polským romantikem Mickiewiczem,
00:24:27 je to dané dobou a velikostí Polska.
00:24:33 Polsko je větší stát, Mickiewicz z toho mohl čerpat.
00:24:41 O Máchovi jsem ještě nemluvil, chápeš to? Otázka je Mácha!
00:24:47 A co teprve Rusko, Lermontov a Puškin, ty rozlehlé kraje,
00:24:51 kozáci, atamani, souboje, mrtvý Lermontov, mrtvý Puškin
00:24:59 a Mácha umřel na zápal plic.
00:25:07 -Natalko, my jsme magistři a ty?
-Také, můžeme si založit lékárnu?
00:25:16 -Co jsi studovala ty?
-Pedagogickou fakultu. -Jako já?
00:25:20 -Kolega.
-Machálková je také učitelka.
00:25:27 Z muzikantů se stávají komici, ale oni o tom neví.
00:25:32 -Mám kamaráda...
-Jenom jednoho? To je úspěch.
00:25:42 Když jsem sem šla, říkali: "Bude tam Náhlovský, nedostaneš slovo,
00:25:48 ale budeš vypadat zdravě."
00:26:01 Podívejme se, babka plná jedu.
00:26:16 Jeden kamarád, má hodně historek. Měli hrát s kapelou a s cimbálem.
00:26:28 Je to velký nástroj, těžký.
00:26:32 Měli hrát pro šachové mistry po závodech na oslavě.
00:26:43 Byli někde jinde, přijeli domů, převlékli se do krojů.
00:26:50 Přijeli k hospodě a kamarád běžel dovnitř a řekl:
00:26:59 "Pojďte mi, chlapi, pomoct s cimbálem."
00:27:02 Jeden se zvedl, pomohl, přidělali k cimbálu nohy.
00:27:09 Začali hrát. Divili se, proč se nebaví.
00:27:24 Ať si řeknou, když se jim tyhle písničky nelíbí, budeme hrát jiné.
00:27:28 Pak se zeptal: "Proč se vůbec nebavíte, co chcete?
00:27:37 Měli jste šachové závody a vůbec to neslavíte?"
00:27:41 Odpověděl mu: "My bychom se třeba bavili, ale on nám umřel dědeček
00:27:47 a máme pohřební hostinu, vedle v hospodě jsou šachisti."
00:27:58 Kamarád si říkal, že nemá cenu se omlouvat a řekl:
00:28:02 "Můžeš mi pomoct zase s cimbálem?"
00:28:14 Ty jsi, Natalko, studovala jaký obor? Ty historie, čeština.
00:28:19 Já tě odnaučím, ty moravismy, to jsem si dal za úkol.
00:28:23 -To nemusíš, klidně se napi.
-Hele.
00:28:31 Já jsem měla speciální obor, jmenoval se dějiny dětského
00:28:35 a mládežnického hnutí.
00:28:37 Kristepane, to je snad trestné.
00:28:44 Nastoupila jsem na fakultu, protože tam nebyla matematika.
00:28:51 Po revoluci se to jmenovalo pedagogika volného času.
00:28:55 Bylo to totéž, ale nebylo to trestné.
00:28:59 Mohu vám poradit, co s volným časem.
00:29:05 My jsme měli při studiu povinné pionýrské tábory.
00:29:10 Jezdil jsem tam rád, byly tam mladé a hezké vedoucí.
00:29:15 -Chlapi? -Holky!
-Pořád o těch Teplicích.
00:29:26 Jednou jsem byl za hrdinu. Na táboře se objevoval úchyl.
00:29:37 Odkládal si, předváděl se, že? My jsme ho nemohli chytit.
00:29:45 Objevil se za stromem u potoka. Všichni tam šli.
00:29:52 Říkal jsem si, že mu nadběhnu. Hrdina!
00:29:58 Objevil jsem se před ním, byl obrovský, taková hlava...
00:30:06 Říkal jsem: "Dobrý den, nevíte, kde je pionýrský oddíl."
00:30:12 Řekl:"Támhle." Sedl na motorku a odjel.
00:30:16 Když přišli ostatní řekl jsem: "Nechytl jsem ho."
00:30:21 Dlouho jsem se styděl za svoje hrdinství.
00:30:26 To si to člověk plánuje...
00:30:30 Když mi bylo 21 roků, byl jsem velmi zamilovaný
00:30:36 a pohádali jsme.
00:30:38 Říkal jsem si, když ji potkám, tak kleknu romanticky na kolena
00:30:43 jak Puškin, obejmu ji a řeknu "Miluji tě!
00:30:49 Potkali jsme se na rušné ulici. Šla proti mně.
00:30:56 Musíš kleknout, obejmout ji a říct: "Miluji tě!"
00:31:04 Díval jsem se na ni a řekl jsem: "Nazdar!"
00:31:18 Natalko, když jsme u té romantiky, prosím o další písničku,
00:31:22 Ondro jsi připraven?
00:31:25 Je to hebrejská písnička o pouti z Libanonu do Jeruzaléma.
00:31:32 PÍSEŇ V HEBREJŠTINĚ
00:33:26 Budem si chvíli povídat, nevadí ti to?
00:33:29 Vadí, ale co mám dělat, byla jsem na to připravená.
00:33:32 -Je to příjemný kluk.
-Já se budu věnovat tobě.
00:33:35 -Já nejsem z Valašska.
-Trošku zaharaším.
00:33:41 Kdysi jsi dělal klauna.
00:33:45 Když vystupuji s dospělými, třeba s Novotným, nebo Mladým,
00:33:50 tak jsem takový ten ublížený, hodný.
00:33:52 Na děti to nefungovalo.
00:33:56 Děti jasně viděly, že nejsem dobráček.
00:34:00 Tak jsme to otočili a dělal jsem klauna-hajzlíka
00:34:04 se zeleným nosem. To fungovalo.
00:34:06 Děti mě nenáviděly, to bylo nádherné.
00:34:11 Stala se mi příhoda. Dělali jsme klaunskou dvojici.
00:34:16 Já jsem tomu hodnému kolegovi všechno bral a ničil.
00:34:21 On ještě nebyl na scéně, šel jsem mezi děti a říkal:
00:34:26 "Děti až přijde, už se chystám, já mu dám!"
00:34:32 Děti měly nenávist v očích, prožívaly to,viděly ve mně hajzla.
00:34:42 Vy se také tak tváříte.
00:34:46 V 2. řadě seděla holčička. Té jsem sympatický,to je sluníčko.
00:34:56 Seděla, měla vzadu ručičku. Nevěděl jsem, že v ní má švihadlo.
00:35:03 "Tak co, holčičko? Všechno mu vezmu."
00:35:07 A ona prásk mě po tlamě dřevěným koncem.
00:35:15 Na obličeji jsem měl 2 buřtíky... Tvář začala otékat...
00:35:25 Děti, jak to viděly, tak se na mě vrhly, začaly mě kopat, bít.
00:35:31 Unikl jsem smrti.
00:35:34 20 dětí, když ti nakope, to je jako 6 dospělých.
00:35:40 To bylo ran.
00:35:44 -Jak je to dlouho, co se to stalo?
-Tak 20 let. -V Jihlavě?
00:35:52 Ta holčička se takhle usmívala?
00:36:05 -Promiň, ale zlo se má trestat.
-To je pravda.
00:36:11 Nebo jsme jezdili na válečku. Já jsem kolegovi to prkénko
00:36:25 vyměnil za papírové.
00:36:28 Jednou jsem to prkénko vzal, dal jsem ho stranou, hlupák.
00:36:34 Ohnul jsem se a 12letý "fořtík", "fracíček", vzal to prkno,
00:36:42 práskl mě přes záda a už jsem nevstal.
00:36:49 Tak jsem to dohrál a rovnou do nemocnice
00:36:52 s naštípnutým obratlem.
00:36:54 -Děti jsou roztomilé.
-S dětmi je to těžké.
00:37:01 Základní pedagogická poučka je: "Děti je třeba bít a strašit."
00:37:08 Vladimírek byl malý, byly mu 4 roky.
00:37:16 Chodil po zahradě a říkal: "Nikdo mě nemá rád."
00:37:23 Říkali jsme, že ho máme rádi, proč to říká?
00:37:29 "Nikdo mi nevysvětlí rozdíl mezi slepýšem a užovkou".
00:37:35 "Co ti nevysvětlím?" "Nikdo mi nevysvětlí ten rozdíl."
00:37:42 "Včera jsem ti to vysvětloval. Užovka je had, slepýš není had,
00:37:52 protože má nožičky zakr..." "Za krkem." "Zakrnělé, blbče."
00:38:02 "Nikdo mě nemá rád, všichni mi říkají blbče."
00:38:16 Vážení přátelé, myslím, že 16. Bolkoviny končí
00:38:19 a děkuji Natalce, Ondrovi...
00:38:35 Než se rozloučím úplně, když se budete ještě zajímat
00:38:41 o tyto a další Bolkoviny, můžete si je poslechnout
00:38:45 v Českém rozhlase na dvojce Praha, přečíst v časopise Květy,
00:38:54 nebo v Týdeníku televize.
-Trojnásobná ostuda.
00:39:01 Dobrou noc a děkujeme! 16. Bolkoviny skončily.
00:39:06 .
Pro ty, kteří mají rádi Bolka Polívku, je připravena repríza dalšího dílu talk show Bolkoviny, a to z roku 2000. Tehdy hospůdku U klauna na farmě v Olšanech svou košatou výmluvností zcela ovládl herec, komik a bavič Josef Náhlovský, mimo jiné původním povoláním učitel českého jazyka. Jeho spontánní humor a výbuchy smíchu budou střídat křehké hebrejské písně Natálie Velšmídové. Tuto zpěvačku a violoncellistku, která se se svojí skupinou Natalika věnovala folku a world music, doprovodí kytarista Ondřej Smetana.
