Scénami života rodinného i profesního provedou moderátory Jana Lukeše a Jana Schmida neurolog Pavel Kalvach, herec Jan Hrušínský, režisérka Michaela Pavlátová, prozaik Jaroslav Rudiš a koreanistka Nina Špitálníková. Režie V. Křístek

Obsah dílu

Přehrát vše

„Nedělej scény“ a „nervi mi nervy,“ zní často ironicky uprostřed bouřlivých výměn názorů partnerských nebo profesních. Všichni jsme aktéry scén svých životů, každý z nás disponuje jinak uzpůsobenou nervovou soustavou, a z toho vyplývají i naše rozdílné reakce. Právě v jejich rozličnosti tkví však půvab lidské existence i veškerého tvoření, včetně literárního a uměleckého. Vydejme se proto tentokrát za několika příklady toho, jak si kdo tady i jinde ve světě dokázal poradit se scénováním svého života na jevišti, které mu připravil osud, poměry, rodiče, profese, kariéra, historie a kdo ví, co všechno ještě dalšího.

videoÚvod
...
video video

Úvod


Nakladatelský počin

Jan Hrušínský

Jan Hrušínský (* 1955) se jako herec uplatnil už v dětském věku, v roce 1976 absolvoval Státní konzervatoř v Praze a téhož roku nastoupil do angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Po odchodu v roce 1984 vystřídal řadu pražských scén jako člen souboru i host, nakonec v roce 2002 založil vlastní Divadelní společnost Jana Hrušínského a ta od roku 2004 sídlí v Divadle Na Jezerce. Navázal tak jako herec, ředitel a dramaturg na divadelní tradice otcovského rodu Červíčků-Budínských, které sahají až do poloviny 19. století k J. K. Tylovi. Divadlo Na Jezerce, není však jen scénou pro široké divácké vrstvy, jak dokládá právě nyní třeba představení Mašíni (2021). Svědčí o tom i rozsáhlá publikace Rudolf Hrušínský. 100 rozmarných lét (2020), která je textovou a obrazovou kronikou života otce Jana Hrušínského, jedné z nejvýraznějších českých hereckých osobností druhé poloviny 20. století.

Autory portrétu Rudolfa Hrušínského (1920–1994) jsou Jan Hrušínský jako editor, produkční a asistentka režie Divadla Na Jezerce Nikola Hrkľová (texty) a scénograf a grafik Jan Balcar (grafická úprava). Vznikla kniha o více než devíti stovkách fotografií, která v sedmi kapitolách shrnuje profesní i soukromý život Rudolfa Hrušínského, včetně například Hrušínského „psychické vraždy“, jak on sám nazval období, kdy se na počátku normalizace ocitl na indexu a nesměl hrát. Jaký ale opravdu byl, počínaje třeba přátelstvím s Josefem Kemrem od Binovcova Lízina letu do nebe (1937), přes první společné hraní se synem Janem v Schormově televizní Lítosti (1970) až po roli Emila Háchy v Hášově Noci rozhodnutí (1993)? Minimalistické gabinovské herectví mnoho o něm samém neprozrazovalo, právě ta poslední role, natáčená doslova na smrtelném loži, jako by ale symbolizovala i jeho vlastní zklamání politikou, které se v letech 1990–1992 zúčastnil jako poslanec Federálního shromáždění. Co by jí asi říkal dnes, kdy se histrionství, které si tak protivil ve vlastní profesi, stalo v politice téměř normou?

videoNakladatelský počin: Jan Hrušínský
...
video video

Nakladatelský počin: Jan Hrušínský

Jan Hrušínský
herec a ředitel Divadla Na Jezerce

Jan Hrušínský

* 9. 6. 1955


* 17. 10. 1920

† 13. 4. 1994



Téma

Pavel Kalvach

Neurolog Pavel Kalvach (* 1944) nás přenese od scén světa divadelního a filmového ke „scénám života“ slavných osobností svého oboru. V knize Světy slavných neurovědců (2021) shromáždil v jedenácti kapitolách příběhy celkem dvanácti osobností lékařů, kteří se natolik významně zapsali svými objevy do historie neurologie a psychiatrie, že se často jejich jména vepsala jako tzv. eponyma přímo do pojmenování konkrétních onemocnění. To je případ třeba Alzheimerovy choroby, neurodegenerativního onemocnění pojmenovaného podle německého lékaře Aloise Alzheimera, kterému Pavel Kalvach věnuje hned první kapitolu své knihy. Právě na něm ale také hned dokazuje, jak bývají taková pojmenování nepřesná či zavádějící. Ve stejné době, kdy popsal chorobu v roce 1906 Alzheimer, věnoval se jí mnohem hlouběji český neuropatolog německo-židovského původu Oskar Fischer, který měl ovšem tu smůlu, že pak za války zahynul v Terezíně a jeho rodinu diskriminoval i komunistický režim. Mohlo mu prý za okupace přitížit i to, že si od něj měl prezident Beneš před válkou objednat psychiatrickou expertizu na Adolfa Hitlera... A podobně postupuje Pavel Kalvach i v ostatních kapitolách své knihy, která je sice zaměřena na bádání, o kterém nemá laik asi dostatek odborných vědomostí, autor mu ho však přibližuje právě líčením osudů jednotlivých osobností na pozadí širších společenských a politických událostí i v kontextu vývoje samotného oboru. Ten má své vlastní paradoxy, jak ukazuje například portrét Jeana-Martina Charcota (1825–1893), objevitele amyotrofické laterální sklerózy a také slavného pokusníka s hysterickými seancemi, kterého obdivoval i Sigmund Freud. Po jeho smrti se díky jeho rivalům stala z pojmu hysterie očerňující nálepka, takže dnes je to histrionská porucha osobnosti, podobně jako se původní odborné termíny idiot, imbecil a debil korektně proměnily v mentální poruchu osobnosti.

videoTéma: Pavel Kalvach
...
video video

Téma: Pavel Kalvach


Spisovatel

Jaroslav Rudiš

Téměř stoletý hrdina románu Jaroslava Rudiše (* 1972) Winterbergova poslední cesta (2021) eviduje s nostalgií rozdrobené teritorium střední Evropy, do kterého se vydává na své poslední cestě ve stopách dávno zmizelé lásky, židovské dívky Lenky, s cílem „pochopit celý svůj život“, neboť „trpím dějinami a záchvaty historie“. Monology německého rodáka z Liberce Wenzela Winterberga jsou určeny českému pečovateli Krausovi, který ho na cestách vlakem doprovází a tvoří jakýsi jeho mentální protipól či ozvučnou desku jeho zpovědí. Dá se před historií utéct? Není to jen stará veteš, zastiňující člověku přítomnost i budoucnost? Anebo nás zapomínaná a z paměti odsouvaná evropská traumata naopak podvědomě tak zatěžují, až si člověk zdánlivě bez příčiny, jen z pocitu marnosti, sáhne na život? Jaroslav Rudiš v knize zúročil své někdejší studium historie a němčiny na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci a příběhy, které se v ní linou takřka v jednom vypravěčském proudu, do ní prý sbíral třicet let. Napsal ji původně v němčině a v Německu také v roce 2019 poprvé vyšla a sklidila vřelý ohlas kritiky i několik ocenění. Do češtiny román přeložila Michaela Škultéty a i u nás by stejně jako v Německu mohl být chápán jako pokus vyrovnat se s dějinami, neboť, jak říká Winterberg, „přece lepší historie než hysterie“. Jenže hysterie je právě teď tou nejčastější politickou municí... Winterberg cestuje se svým průvodcem podle starého bedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913 a cestuje po železnici, stejně jako po ní nejraději cestuje i jeho autor Jaroslav Rudiš.

videoSpisovatel: Jaroslav Rudiš
...
video video

Spisovatel: Jaroslav Rudiš

Jaroslav Rudiš
spisovatel, básník, novinář

Jaroslav Rudiš

* 1972



Přesah literatury

Michaela Pavlátová

Výtvarnice a režisérka zejména animovaných filmů Michaela Pavlátová se vrátila
na ploše celovečerní metráže ke svému hlavnímu oboru kresleným filmem Moje slunce Mad (2021), na motivy románu novinářky Petry Procházkové Frišta (2004), v česko-francouzsko-slovenské koprodukci. Ten stačil už získat v červnu na festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy Cenu poroty, tak jako v roce 2012, kdy si odtud M. P. přivezla cenu za krátký kreslený a vtipně lascivní film Tramvaj (2012). Mezi tím se věnovala výuce na FAMU, kde je vedoucí Katedry animovaného filmu. Moje slunce Mad připravovala od roku 2015, kdy jí nevyšel projekt dalšího hraného filmu. Scénář podle Frišty napsal Ivan Arsenjev a je v něm akcentován motiv mezikulturního dialogu na půdorysu kábulské rodiny, do které se za svého afghánského spolužáka přivdá Češka Helena. Kulturní rozdíly a společenské stereotypy zasahují citelně i do jejího intimního života, jsou ale překonatelné, pokud jsou nahlíženy s nadhledem a humorem, jakým disponuje ve filmu postava dědečka, a s empatií, jakou si pro sebe vyžádá postava osvojeného chlapec z hor s „hlavou jako žárovka“ Mad. Problém nastává jako vždy tehdy, když do mezilidských vztahů, které mají ve filmu často podobu paradoxních a vtipných gagů, zasahuje ideologie, ničící jejich přirozený rozvoj, ať jde o západní „vývoz“ demokracie, či nejnověji návrat tálibánských restrikcí. Ten postavil i samotný film do nové situace, ohrožující jeho afghánské spolutvůrce, které M. P. režírovala při dabování online z Prahy, zároveň však o to víc akcentující jeho všelidský podtext. Umocněn je ještě výtvarnou stylizací snímku, která dalece překračuje dimenze animovaného filmu, který si mnozí stále ještě spojují s jednoduchým filmem určeným dětskému divákovi. Tady jsme v prostoru vybízejícím ke vzájemnému porozumění v těch nejzákladnějších věcech lidské existence.

videoPřesah literatury: Michaela Pavlátová
...
video video

Přesah literatury: Michaela Pavlátová

Michaela Pavlátová
režisérka, scenáristka

Michaela Pavlátová



Stopáž53 minut
Rok výroby 2021
 P ST HD
ŽánrMagazín