Kdy je dobrý nadhled a kdy naopak podhled? Moderátoři revue Jan Lukeš a Jan Schmid o tom budou mluvit s výtvarníkem Davidem Böhmem, architektkou Alicí Čermákovou, překladatelem Zbyňkem Černíkem, diplomatkou Danou Huňátovou a hudebníkem Lubošem Andrštem. Režie J. Věrčák

Obsah dílu

Přehrát vše

Na podzim pouštějí děti draky a dospělý si může klást otázku, jak nás asi tento symbol mytického tvora, jednou zlého, jindy hodného, vlastně vidí. Z nadhledu se odhalí souvislosti, které ze země nevidíme, z podhledu se zas někdy i trpaslík jeví jako velikán. Když se člověk na svět i na sebe dívá s nadhledem, je na tom lépe, než když se krčí před autoritou. Nadhled osvobozuje, podhled trochu tíží, ale i on může, jak uvidíme, ukázat svět z nečekané strany.


Téma

Dana Huňátová

Dana Huňátová (* 1952) čtenáře oslovila knihou Sametová diplomacie (2019). Nese podtitul Vzpomínky na výjimečné roky 1989–1992, zahrnuje tedy funkční období prvního polistopadového československého ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera (1937–2011). Ten byl hostem 333 v roce 2000 se svou knihou Od snění k realitě. Vzpomínky z let 1989–1999 (1999), a svazek Dany Huňátové je jakýmsi pendantem k jeho výpovědi ze zcela specifického úhlu. Na zamini, jak ministerstvu začal říkat už od 20. let Edvard Beneš, nastoupila den po Dienstbierově jmenování ministrem, tedy 11. 12. 1989, a to na jeho přání jako ředitelka kabinetu. Do té doby pracovala absolventka Vysoké školy ekonomické pět let jako pedagožka na střední ekonomické škole, do roku 1989 pak jako ekonomka na Husově bohoslovecké fakultě.

Jejím manželem je aktivista bývalé Jazzové sekce a dnes čestný předseda Unijazzu Čestmír Huňát, syn Marek zvaný Mardoša je hudebník, spoluzakladatel skupiny Tata Bojs a publicista. Název knihy Dany Huňátové je podobný názvu filmu a knihy rozhovorů Roberta Buchara Sametová kocovina (2001), její tón je však zcela opačný: žádné nářky a stížnosti, ale naopak hrdost na entusiasmus a zároveň rychlou praktičnost, s jakou se čs. zahraniční politika za Dienstbierova ministrování a Havlova prezidentování vyvíjela. To potvrzuje v úvodu i bývalý velvyslanec a později ministr zahraničí ČR Jaroslav Šedivý, v doslovu bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová. Dana Huňátová si po celou dobu, co s Dienstbierem spolupracovala, vedla podrobné pracovní sešity, takže její text je především věcnou rekapitulací právě těchto záznamů, doplněnou studiem archivních dokumentů. Najdou se tu i zajímavé momentky ze zákulisí, do jisté míry je však kniha také jakousi školou diplomacie, které ostatně Dana Huňátová zůstala věrná i později: působila pak jako velvyslankyně ve Finsku, Estonsku, Egyptě a Malajsii, byla vedoucí Pražské kanceláře OBSE, vládní zmocněnkyní pro vědu a techniku a generální konzulkou v Chicagu. Diplomatické umění kompromisu, přesnost vyjádření a rozhled i nadhled jsou zjevné vlastnosti také její knihy.

videoTéma: Dana Huňátová
...
video video

Téma: Dana Huňátová


Zbyněk Černík

Překladatel ze švédštiny, norštiny a angličtiny Zbyněk Černík (* 1951) studoval v letech 1969–1975 anglistiku a nordistiku na FF UK, poté v letech 1977–1993 působil jako redaktor v nakladatelství Odeon. Po jeho zániku byl redaktorem v Českém rozhlase a v časopise Přítomnost, od roku 2007 je redaktorem edičního oddělení Institutu umění – Divadelního ústavu. Podílel se na Slovníku severských spisovatelů (1998, 2004), je autorem řady rozhlasových her a literárních pásem, píše sci-fi povídky (samostatně knižně Louh na báby, 2008), vydal čtyři knížky pro děti (naposledy Velká dobrodružství medvěda Nedvěda a medvídka Mišky, 2020; ta předchozí, Velká medvědí cesta, 2017, je o výletě dvojice medvědů do Arktidy. Svou dosavadní životní a literární dráhu shrnul Černík v knížce vzpomínek Cesty na sever (2020), lapidárním shrnutím dospívání v 60. letech, práce v „semeništi reakce“ Odeonu za normalizace i nových profesních možností po roce 1989.

Vlastních překladů má za sebou víc než sedmdesát, jeho stálými autory jsou Per Olov Enquist, Per Olov Sundman či Lars Norén, klasikové August Strindberg a Emanuel Swedenborg, zlatou nit jeho překladatelského díla (celkem 16 titulů) tvoří však překlady děl Ingmara Bergmana: filmových povídek, divadelních her, autobiografií. „Pro mou generaci byl kultovní postavou,“ píše o slavném švédském filmaři, a zároveň vyslovuje hypotézu, že „není dokonce vyloučeno, že jeho literární odkaz přežije ten, který zanechal v oblasti kinematografie“. Sám se s uzavřeným Bergmanem přes veškeré úsilí nesetkal, ale i o této zkušenosti dokáže vyprávět s humorným nadhledem a sebeironickým sarkasmem. Ne náhodou končí jeho vzpomínky větou: „Ještě pořád mám svou hlavu.“

videoZbyněk Černík
...
video video

Zbyněk Černík


Přesah literatury

Luboš Andršt

Kytarista Luboš Andršt (* 1948) patří k legendám české rockové scény od 60. let až do současnosti. Začínal se skupinou Framus Five, s níž natočil album Město Er (1972) s titulním textem Josefa Kainara, prošel kapelami Jazz Q Martina Kratochvíla, Energit, hrál s vlastním Blues Bandem, s Emilem Viklickým, nahrával se skupinou Collegium Musicum, s doprovodnou skupinou Marty Kubišové, ale v roce 1988 a znovu v roce 2000 také třeba s B. B. Kingem. Účinkoval v mnoha evropských zemích, v USA (v Chicagu v roce 2013 triu Andršt – Prokop – Hrubý zprostředkovala vystoupení právě generální konzulka Dana Huňátová), Japonsku či Rusku, je vyhledávaným studiovým hráčem.

Sám svou kariéru spočítal na 15 kapel, 52 desek a asi 6000 koncertů, sepsal třídílnou kytarovou školu, natočil seriál ČT Kytarová klinika (1998), věnuje se lektorské činnosti a je předsedou dozorčí rady Ochranného svazu autorského. Na rockera dost svědomitá kariéra, kterou teď završil knihou rozhovorů s Ondřejem Bezrem Ještě hraju vestoje (2020), v níž se ovšem vloženými vlastními texty ukazuje také jako výstižný a vtipný stylista. Vyučený strojní zámečník (1966) a kytarový autodidakt disponuje zkrátka darem od boha, kombinací spontaneity s vysokou uměleckou přísností a s pro někoho až nesnesitelným perfekcionismem. Přitom se on sám, mistr rhytm and blues, přiznává, že techniku nikdy necvičil, řídě se heslem Jana Kubelíka, že „ten kdo musí cvičit víc než hodinu denně, by měl jít dělat něco jiného.“ Ani psaní si zjevně cvičit nemusel a dokonce ještě plánuje doplnit svou kytarovou školu o to, co má nejraději: o blues.

videoPřesah literatury: Luboš Andršt
...
video video

Přesah literatury: Luboš Andršt


Nakladatelský počin

Alice Čermáková

S nakladatelstvím Foto Mida jsme už kdysi diváky seznámili, teď ve své knižní edici významných fotografů vydalo monografii Zdeněk Voženílek (2019). Předčasně zemřelý tvůrce (1929–1981) překročil svým dílem z 60. a 70. let hranice Československa, přesto však je dnes téměř zapomenutou osobností. Přitom zejména jeho fotografie sídlištní architektury a umění ve veřejném prostoru, které souvisejí také s jeho celoživotním zaměstnáním v Pražském projektovém ústavu (od 1953, od 1958 tu byl vedoucím fotolaboratoře), dnes významně ovlivňují naše vnímání estetiky tehdejší doby. Kniha ale přináší nejen tyto snímky, v nichž Voženílek efektními nadhledy a podhledy navazuje na předválečnou avantgardu – najdeme tu i žánrové snímky z Prahy a Paříže, okouzlení pražskými mosty a životem na Vltavě a kolem ní či venkovské scenérie a přírodní abstrakce. Střídá se tu přísná kompozice a čistota s reportérskou pohotovostí a s okamžitou výstižností. Jak se na práci připravoval, kdo ho inspiroval a s kým se přátelil, o tom nám poví jeho dcera, architektka Alice Čermáková (* 1958). Navštívíme ji v jejím domě, který si sama vyprojektovala – na rozdíl od mnoha kolegů, kteří občas žijí ve znamení hesla, že kovářova kobyla chodí bosa. Otec studoval Vyšší průmyslovou školu stavební (1945–1948) a pak ji jako dítě bral po nejrůznějších stavbách, takže nakonec sama vystudovala ČVUT – Fakultu architektury. Pracovala jako projektantka a ve státní správě, dnes je na volné noze a projektuje rodinné domy, rekonstrukce, půdní vestavby a úpravy interiérů. Krom toho se jako herečka a režisérka zapojila v Řevnicích do činnosti ochotnického divadla a vychovala dnes třicetiletou nevidomou dceru. I to je život s nadhledem.

videoNakladatelský počin: Alice Čermáková
...
video video

Nakladatelský počin: Alice Čermáková


Stopáž52 minut
Rok výroby 2020
 P ST HD
ŽánrMagazín