Divadlo se inspiruje životem a život je někdy sám jako divadlo. Moderátoři Jan Lukeš a Jan Schmid se o tom přesvědčí při setkání s dramatikem Arnoštem Goldflamem, divadelním historikem Vladimírem Justem, sochařem Olbramem Zoubkem či politickým publicistou Petrem Husákem

Sledujeme naši politickou scénu a říkáme: „To je podívaná! To je komedie, fraška, absurdní divadlo…“ Používáme tedy pro charakteristiku věcí veřejných divadelní pojmy, zatímco politické pokleslosti a trapnosti se paralelně stávají takřka v přímém přenosu námětem divadelních představení. Možná v téže chvíli promlouvá k lidem reálný prezident z Hradu i jeho karikatura na jevišti (Miloš Ubu). Je to známka neobyčejné svobody pro společnost i umění, která nám tak dlouho scházela, anebo výraz zoufalství politického i uměleckého? Nad knihami o divadle a pro divadlo se pokusíme o pár pohledů na věc a přidáme i několik názorů z boku a odjinud, abychom nezůstali jen ve vleku toho, co právě aktuálně prožíváme. Karlův most s Hradem v pozadí bude na úvod i našeho „představení“ současně aktuální i nadčasová dekorace.

Spisovatel: Arnošt Goldflam

Arnošt Goldflam Dramatik, režisér, herec a spisovatel Arnošt Goldflam (* 1946) vydal v roce 2010 výbor ze svých her pod názvem Písek a jiné kousky, teď připravuje další a v plánu je ještě svazek třetí. Krom toho se věnuje i jiným žánrům: v roce 2013 vydal např. poláčkovsky laděné povídky Tata a jeho syn, v nichž se vrací ke vzpomínkám na svého otce v Brně 50. a 60. let, pro děti zase Sny na dobrou noc, které navazují na starší tituly Tatínek není k zahození a Tatínek OO2. Inspiraci hledá A. G. v obyčejných rodinných a soukromých rituálech, dovede jim však opakovaně vtisknout až groteskně nadosobní a nadčasový charakter. Zcela zvláštní odrůdou jeho tvorby jsou pak představení (např. Masochista, 2006; Starý nerozuma, 2010, aj.), v nichž sám volně autorsky i herecky improvizuje na předem stanovené téma a v nichž se znova dotýká i širších společenských dějů 20. a 21. století. Právě tenhle aspekt jeho divadelní činnosti nás bude také zajímat.

Muzeum Karla Zemana

Muzeum Karla Zemana bylo otevřeno koncem roku 2012, poté, co se podařilo dotáhnout do konce zdlouhavá jednání o autorských právech mezi NFA, MK, dědici a dalšími subjekty. Samozřejmá byla účast Zemanovy dcery Ludmily Zemanové, ta však žije v Kanadě, v Praze instituci zastupují Ondřej Beránek (* 1979) jako autor koncepce filmové části muzea a Jakub Fabel (* 1971) jako autor grafického ztvárnění expozice. Ta sama strhne svou hravostí, malého i velkého diváka uhrane svou šerosvitnou tajemností a vstupem do fantastického světa, který však nepostrádá ani až teatrální sebeironii a humor. Muzeum je zároveň vydavatelem Zemanových filmů na DVD, nejnověji před koncem loňského roku snímků Ukradená vzducholoď (1966) a Čarodějův učeň (1977). Souběžně připravuje také vydání monografie K. Z. od Ludmily Zemanové.

Nakladatelství AMU

Andrea Slováková Nakladatelství AMU (NAMU) obhospodařuje vydávání odborných titulů pro všechny tři fakulty, které pod ní spadají, tedy DAMU (divadelní literatura), HAMU (hudební literatura) a FAMU (filmová literatura). S celkovou koncepcí NAMU a jeho posláním, do něhož patří i malotirážová tiskárna, nás seznámí ředitelka nakladatelství Andrea Slováková (* 1981), do konkrétní produkce z divadelní oblasti nás zasvětí Marcela Dohnalová (* 1959) z propagace NAMU.

Téma

Vladimír Just S divadelním vědcem Vladimírem Justem (* 1946) a jeho knihou Miloš Hlávka – Světák nebo Kavalír Páně (2013) se ponoříme do přímého spojení divadla a politiky. Miloš Hlávka (1907–1945), básník, dramatik a divadelní esejista, za války lektor Národního divadla a od března 1944 zastupující šéf činohry, je dnes téměř zapomenut. A to nejen pro svou náhodnou smrt za Pražského povstání, ale zejména pro léta se vlekoucí nespravedlivá obvinění z kolaborace za protektorátu. V. J. je v úvodu knihy na základě pramenného studia přesvědčivě vyvrací, v dalších jejích oddílech se pak snaží v komentované edici Hlávkových dramatických i esejistických prací rehabilitovat jeho význam v dějinách českého divadla 20. století.

Petr Maxmilián Husák Petr Maxmilián Husák (* 1962) pracoval v 90. letech jako redaktor Lidových novin, v roce 1997 vydal (neautorizovanou) knihu Budování kapitalismu v Čechách. Rozhovory s Tomášem Ježkem, která možná jako první pošramotila mýtus neomylnosti Václava Klause. Teď vydal P. H. pětisetstránkový svazek Česká cesta ke svobodě. Politické drama o šestnácti dějstvích s otevřeným koncem, který v žurnalistické poloze usiluje o zpodobení dějinné etapy od roku 1977 do roku 1997. Podle P. H. jednotlivé kapitoly knihy „jako by navozovaly dojem absurdního dramatu, divadelní hry režírované protagonisty oné neopakovatelné doby“. Jaké to drama a ti protagonisté ale byli: povznášející, ubozí i nízcí, či jen průměrní a nezajímaví?

Milan Šotek Svazek Hry se slovy a tanci (2013) Milana Šotka (* 1985) přináší pět dramatických textů ještě ne třicetiletého autora, mj. spolupracovníka Studia Ypsilon (Nový bleší cirkus). M. Š. v nich aktualizuje postupy kabaretu a malých divadelních scén a nás bude zajímat právě tato návaznost. Má si jí být autor vědom, má vycházet z vědomí tradice, anebo má být čistou tabulí a objevovat třeba už dávno objevené? A není u některých dnešních autorů právě tato neznalost tradice a předchůdců podobnou cestou do pekel jako historická ignorance řady našich politiků?

Přesah

Sochař Olbram Zoubek (* 1926) má právě v Jízdárně Pražského hradu životní retrospektivu svého díla a současně s ním vyšel z pera spisovatelky Dory Čechovy knižní rozhovor s názvem Život a sochy Olbrama Zoubka (2013). „Dělám sochy letící, vznášející se a beztížné, se kterými rozehrávám trochu divadlo: každá v sobě nese určitou náladu, gesto nebo i neslyšitelný výkřik, jako by se spolu chtěly potkat a domluvit,“ řekl o své tvorbě O. Z. Jak je vidno, souvisí jeho tvorba úzce s naším tématem a krom toho i ona sama nese na své dnes už sedmdesátileté dráze stopy dramatických cézur, peripetií a katastrof. Navštívíme ho v jeho ateliéru.

Stopáž53 minut
Rok výroby 2014
 P ST
ŽánrMagazín