Měsíčník hudební tolerance: dokumentární portrét k jubilejní 50. sezoně Státní filharmonie Brno (2006). Režie P. Jirásek

V repríze dokumentárního portrétu Pavla Jiráska přiblížíme historii i současnost Státní filharmonie Brno, která na Nový rok 2006 oslavila 50. výročí svého vzniku. Symfonický orchestr patří k lepším tělesům svého druhu v Čechách i v Evropě. Je nositelem velké orchestrální tradice, založené kdysi úsilím mladého Leoše Janáčka. Později se Janáčkovu žáku Břetislavu Bakalovi podařilo vybudovat v brněnském rozhlase velmi kvalitní symfonické těleso, které se v roce 1956 stalo základem dnešní filharmonie. Ta se stala ve druhé polovině minulého století hlavním centrem brněnského koncertního života: ve svém sídle kolem sebe soustředila řadu komorních souborů a pěveckých těles, které si spolu s ní získaly pozoruhodnou mezinárodní pověst. Dnes je Státní filharmonie se svými 106 hráči jedním z největších středoevropských orchestrů; rozsahem a úrovní svého působení se řadí nejen k orchestrům pražským, ale také k proslulým tělesům z nedaleké Vídně. Umělecký profil orchestru modelovala celá řada vynikajících dirigentských osobností; vedle trvalého působení stálých dirigentů (Břetislava Bakaly, Otakara Trhlíka, Jiřího Waldhanse, Jiřího Bělohlávka, Jiřího Pinkase, Františka Jílka, Petra Altrichtera, Petra Vronského, Leoše Svárovského a Alda Ceccata) se na něm podílelo opakované hostování několika desítek nositelů nejzvučnějších dirigentských jmen od legendárního Charlese Muncha přes Karla Ančerla, Václava Neumanna, Jeana Meylana, Jánose Ferencsika, Václava Smetáčka, Živojina Zdravkoviće, Deana Dixona, Charlese Mackerrase, Rafaela Kubelíka, Igora Markěviče, Kurta Masura, Serge Bauda, Zdeňka Košlera, Georgese Pretra, Gennadije Rožděstvěnského a Libora Peška až po Davida Robertsona a Gaetana Delogu nebo José Serebriera a Yehudi Menuhina. V lednu 2002 se uměleckého vedení filharmonie ujal Petr Altrichter, v té době šéfdirigent Liverpoolské královské filharmonie; v jubilejní padesáté sezoně 2005/2006 se s ním u dirigentského pultu vystřídají vedle čestného dirigenta filharmonie Caspara Richtra všichni dosud žijící dirigenti, kteří byli s filharmonií v pevnějším pracovním svazku. V zahraničí je zvána na festivaly v Berlíně, Innsbrucku, Bratislavě, Mnichově, Antverpách a v Interlakenu, máme-li jmenovat alespoň některé. Cílovými zeměmi jejích pěti až osmi zahraničních zájezdů každý rok jsou ponejvíce evropské státy, zajíždí však také do Japonska a do Spojených států, hrála už v Jižní Koreji, Argentině a Uruguayi. Na podzim roku 2000 absolvovala jednu z nejvýznačnějších zahraničních akcí své dosavadní historie, koncert ve Vatikánu jako dar Svatému Otci k Jubilejnímu roku 2000 (této výsady se dostalo jen dalším dvěma filharmoniím, londýnské a vídeňské). V sezoně 2004/2005 rozšířila svá zahraniční působiště o státy jihovýchodní Asie – Singapur, Tchajwan, Vietnam, Hongkong a Filipíny 15. ročníkem proslulých Toyota Classics. Ze svých pravidelných cílových zemí navštívila ještě Jižní Koreu, Holandsko, Slovensko, třikrát Německo a pětkrát Rakousko.

Diskografie orchestru je za bezmála půlstoletí práce v nahrávacích studiích už velmi obsáhlá; zrcadlí však jeho celkové repertoární zaměření na hudební tvorbu dvacátého století a na českou hudbu vůbec – obsahuje kompletní symfonické dílo několika českých klasiků (Janáček, Novák, Martinů). Pozoruhodný je zejména janáčkovský soubor s Břetislavem Bakalou (posmrtně česká GRAMY CLASSIC’93), opery Bohuslava Martinů s Charlesem Mackerrasem, kompakt českých klasiků s Yehudi Menuhinem, třídílný komplet Janáčkova symfonického díla s Františkem Jílkem (GRAMY CLASSIC’93) nebo dva velmi úspěšné CD s titulem „Janáček neznámý“ s Leošem Svárovským. Reprezentačním kompaktem je snímek Janáčkova Tarase Bulby a Stravinského Ptáka Ohniváka s Aldem Ceccatem; na novějším CD s Petrem Altrichtrem hraje filharmonie Prokofjevovu Symfonii č. 7, Ščedrinovu Suitu z Carmen a Fišerových Patnáct listů z Dürerovy Apokalypsy; kromě toho vyšel na CD záznam z festivalového provedení Janáčkovy Glagolské mše řízeného Sirem Charlesem Mackerrasem.

Stopáž37 minut
Rok výroby 2006
ŽánrHudba