Tragické osudy českého legendárního zpěváka Karla Kryla, od jehož smrti uplynulo letos čtvrt století a který by se v těchto dnech dožil 75 let. Dokument z polského pohledu obsahuje unikátní archivní ukázky (2016). Režie Krystyna Krauze
00:00:22 Legenda českého písničkářství, zpěvák, skladatel
00:00:25 a především ojedinělý básník Karel Kryl
00:00:28 zemřel dnes dopoledne v bavorském Pasově.
00:00:30 V letošním roce by se dožil padesáti let.
00:01:57 Takže dneska první díl Žrádla pro duši nebo pro uši.
00:02:02 Či tak nějak.
00:02:37 Dobře. Stereo.
00:02:57 V padesátém roce přišli a na povel důstojníka
00:03:01 s šavličkou v bílých rukavičkách stroje rozbili,
00:03:04 písma rozbili, odvezli do šrotu.
00:03:07 Podle toho, co jsem slyšel od rodičů,
00:03:09 tak jsme stáli všichni, drželi jsme se za ruce.
00:03:12 Asi my děti jsme plakaly.
00:03:15 Tenkrát táta řekl Karlíkovi, bráchovi:
00:03:18 Chlapi nepláčou, Karle.
00:03:21 Pak jsme to měli složité,
00:03:25 protože táta byl šoupán, kam se dalo.
00:03:29 Tam na stavbu, tam k Pozemním stavbám.
00:03:31 Tam házel lopatou. Stejně tak my tři děti
00:03:34 jsme byly určené buď pro JZD, nebo pro doly.
00:03:37 Naši rodiče přes veškerou perzekuci,
00:03:41 která tady byla, tak se ještě snažili
00:03:44 v tu neděli ráno nás vyvézt někam do přírody.
00:03:47 Vytvořili nám i v té kruté době, která tam byla, nádherné dětství.
00:03:57 Tady jsem dostal od Karla pár knih.
00:03:59 Ukážu vám hlavně tu, který si vážím nejvíc.
00:04:03 Tohle.
00:04:05 Vidíte. Magnificat.
00:04:07 Magnificat Kroměříže z tiskárny.
00:04:10 Mám několik dopisů, který jsou psaný
00:04:17 tímto úžasným Krylovým kaligrafickým rukopisem.
00:04:24 A tyto v podstatě jakoby svitky,
00:04:29 to jsou odřezky z knih, které vydával jeho otec.
00:04:37 On si uspořádal svoji vlastní filozofii.
00:04:39 Ta byla založena na tom,
00:04:41 že není možné se smířit s nespravedlností.
00:04:44 Pro něj nespravedlnost bylo to, že jim rozbili rodinnou tiskárnu.
00:04:49 To byl pro něj, myslím, zásadní šok v jeho životě
00:04:54 nebo zásadní událost v jeho životě,
00:04:57 která ho nasměrovala právě na přemýšlení o spravedlnosti.
00:05:04 V roce 1958 šel na střední školu do Bechyně.
00:05:08 Na bechyňskou průmyslovku šli lidé,
00:05:12 kteří byli nepohodlní režimu, takže i Kryl tam mezi ně zapadl.
00:05:16 Tam se prakticky Karel vůbec dostal k tvorbě.
00:05:21 Zaprvé přišly na něho pubertální lásky.
00:05:25 Protože brácha trpěl svojí malostí,
00:05:29 Karel měl metr padesát sedm,
00:05:32 takže s těma holkama měl trochu problém,
00:05:35 tak si z nešťastné a platonické lásky psal básničky.
00:05:39 Rok 1959, konečně rok, v němž poprvé vlastním kytaru,
00:05:42 a tak odhodlán, leč dosud rozpačitý,
00:05:46 napsal jsem svou první píseň.
00:05:49 Potkal jsem svou tchyni na mostě v Bechyni.
00:05:52 Vítr jí rozfoukal drdol.
00:05:56 Moje milá tchyně kráčela si líně,
00:05:58 neboť si koupila sidol.
00:06:01 Sidol je voda na čištění kamen.
00:06:05 S tím, kdo ji pije, s tím je provždy amen.
00:06:08 Proto taky sidol nepiju.
00:06:13 Vzdor očekávání byla to pro delší dobu
00:06:15 skutečně jediná písnička.
00:06:17 Upřímně řečeno,
00:06:19 líbily se mi tehdy spíš moje básničky strašné,
00:06:24 takže na další píseň už bylo dlužno posečkat až do Teplic,
00:06:28 kam jsem se po matuře na umístěnku přistěhoval
00:06:32 co kádrová rezerva v továrně na sanitní keramiku.
00:06:36 Tedy pracoval jsem nejdříve jako praktikant.
00:06:39 Od píky bylo lze započít.
00:06:42 Vožením glazury a čištěním vozíků pro pece.
00:06:48 Práce nenáročná na myšlenky.
00:06:51 Spousta potenciálů tvůrčích zůstávala panenskou pevninou.
00:07:00 To je Karlova plastika, jedna z nejranějších,
00:07:03 který vypálil ze šamotu ještě načerno v keramičce,
00:07:09 kde vyráběl záchodové mísy.
00:07:16 To tenkrát pochopitelně trošičku byl ovlivněn Henrym Moorem.
00:07:24 On to tam příliš neznal a já jsem mu ukázal
00:07:27 tu rozflákanou krajinu v Sudetech.
00:07:30 Zájezdy do vůkolí s Božolém a Dolfíkem,
00:07:34 z nichž prvý hochem,
00:07:36 který přezdívku vlastnil kdoví odkdy,
00:07:37 minimálně v sedmnácti se mu jinak neříkalo.
00:07:40 Dolfík pak jeho autíčko, starej opel, pakliže se nepletu.
00:07:45 Popojížděli jsme krajinami opuštěnými rabovacími gardami,
00:07:48 krajinami se zničenými, zplundrovanými kostely
00:07:50 a božími mukami, rozšlapané dřevěné varhany,
00:07:54 vzduchovkami a praky rozstřílenými barokními soškami
00:07:57 a zlámanými krucifixy a anděly s ulámanými křídly.
00:08:02 Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla
00:08:09 přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla.
00:08:18 To byly všechno nějaké cajdáky.
00:08:20 Neexistoval žádnej solidní text.
00:08:25 A on si je psal sám.
00:08:28 A začaly bejt čím dál tím lepší.
00:08:31 Kryla dělali básníci.
00:08:34 Krylův literární podtext je založen na četbě básní
00:08:39 z edicí jeho otce.
00:08:44 Co mě čeká a nemine.
00:08:51 Co mě čeká a nemine.
00:08:59 Kryl byl věřící člověk.
00:09:02 Koneckonců ta jeho touha po spravedlnosti je založena
00:09:05 i na křesťanský morálce.
00:09:11 Povím vám takový zvláštní zážitek s ním z Olomouce.
00:09:15 Vzal jsem si s sebou takový ten příruční magnetofon
00:09:19 a toho Káju napadlo, abychom natáčeli ticho v kostelích.
00:09:26 Že tedy přijdeme do kostela, já zmáčknu ten magneťák
00:09:31 a natočíme třeba dvě minuty ticha a budeme si to pouštět
00:09:37 a budeme podle toho poznávat ty kostely.
00:09:41 Tohle ho napadlo.
00:10:37 Ta vojna ho v podstatě jakoby něčím obohatila.
00:10:42 On toho tolik nenapsal,
00:10:44 ale zřejmě do sebe toho dokázal vnést hodně.
00:10:49 Všechny písničky, co měl ještě nastřádaný z Bechyně,
00:10:54 jsme udělali jakožto jeho první recitál.
00:10:57 A tohle je jeho dílo.
00:11:00 Linoryt.
00:11:03 Pořad kupletů, písní, songů a protestsongů Karla Kryla
00:11:08 jest uváděn názvem David I.
00:11:10 Litvínov, neděle, 16. 10. 1966.
00:11:14 My jsme to později přejmenovali po dohodě s Karlem
00:11:17 na Prosím, nehažte kamení, protože to se nám strašně líbilo.
00:11:21 Prosím, nehažte kamení.
00:11:27 Nehažte kamení
00:11:29 na mou tvář.
00:11:34 Nosím ďáblovo znamení,
00:11:40 na čemž nic nemění svatozář.
00:12:25 My jsme si mysleli, že to tady u nás,
00:12:27 v té naší republice, jako kočíruje směr Sovětský svaz.
00:12:31 Jestli si to někdo myslí, mladí přátelé,
00:12:35 tak vám říkám, že se šeredně mýlíte.
00:12:39 Ty časy už jsou pryč.
00:12:42 Byla to vůbec doba obrození, onen rok 1967.
00:12:47 Redakce v rádiu si vydechly, ne snad proto,
00:12:49 že by snad hodlaly vydávat kontrarevoluční texty,
00:12:53 kterak jim mezitím přečasto vytknuto.
00:12:57 Samozřejmě že cenzura setrvávala na místě.
00:13:01 Ale nebyla už v lidech samých.
00:13:04 Podobni Lucernám s magickým stropem zvedáme ulici pokrytou plakáty
00:13:09 nonstop, bez zastávky v Elektrickém kaleidoskopu.
00:13:13 Dnes je náš den.
00:13:16 Já byl jako začínající mladý autor a zpěvák požádán
00:13:20 ostravským vysíláním pro mládež, abych dělal krajánka.
00:13:25 Mé krajánkovství bylo spojeno s řadou vystoupení
00:13:28 převážně v klubech mládeže,
00:13:30 jež v té době rostly jak houby po dešti.
00:13:32 Karel si vyžádal jednu otázku,
00:13:36 respektive která už tady možná byla naznačena.
00:13:39 A to je otázka, co má rád a co nemá rád.
00:13:42 Mám rád bifteky.
00:13:44 A co máš ještě rád?
00:13:47 Čočku.
00:13:49 -A co nemáš rád?
-Nemám rád vykradače hrobů,
00:13:53 ale ještě víc než vykradače hrobů nemám rád vykradače námětů.
00:13:56 Prima.
00:14:08 V rohu náměstí kousek od nádraží...
00:14:16 To trvalo dost dlouho, než se Karel nějak proslavil.
00:14:20 Když byl festival nějakých písničkářů tady v Praze,
00:14:26 tak to by se dala najít recenze,
00:14:30 kde ten člověk pochválil jediného snad Hutku.
00:14:37 A jinak o Mertovi a Krylovi napsal, že to nejsou žádné talenty.
00:14:45 A když jsme začali do toho pořadu rozhlasového, do té Houpačky,
00:14:49 zařazovat ty věci, tak čtyři Krylovy písničky vypadly.
00:14:54 To znamená, že neměly žádný ohlas.
00:14:57 Polní zabalili.
00:15:02 Poslední pohlednici příbuzným odeslali.
00:15:06 Potom odjeli, aniž zaplatili.
00:15:11 Na cestě železnicí usínali.
00:15:20 A tak jsme s kamarádem vykročili po Moravě a Čechách
00:15:24 a každý týden jsme byli hosty
00:15:26 v některém z krajských vysílání Mikrofóra.
00:15:29 Rána už byla chladná
00:15:31 a kolem cesty rostly jeřabiny mrazem ojíněné.
00:15:36 Takže v roce 1967 a nikoliv v okupaci
00:15:41 vznikla písnička Jeřabiny.
00:15:46 Pod tmavočervenými jeřabinami zahynul motýl mezi pavučinami.
00:15:49 Zástupce pro týl šlápl na běláska, zahynul motýl snadno jako láska.
00:15:55 Zahynul motýl snadno jako láska.
00:15:57 Ještě to není hotový, ale je to taková trošku lidovka.
00:16:00 Něco úplně novýho melodicky, to jsem ještě nedělal.
00:16:06 Končila doba rozhoupávání se k akci.
00:16:09 Strana váhala s tolerančním patentem zvaném Akční program
00:16:13 a lid předbíhal událostem.
00:16:16 Nepadaly hlavy, ale úřady.
00:16:18 Na mou duši nezbývalo času pro psaní.
00:16:21 Bylo lze číst a žít, věřte že hltavě.
00:16:25 Jako ostatně všichni Češi na jaře 1968.
00:16:28 Praha 25. 3. 1968.
00:16:34 Milej Mirku, zjistil jsem, že jsem byl vždycky
00:16:38 jaksi pro demokratizaci a všichni ti,
00:16:41 proti nimž jsem psal písničky, nějak zmizeli v proudu.
00:16:45 Všechny žáby, jež dosud seděly na pramenech,
00:16:48 jsou pojednou jednomyslně na straně progresivních sil,
00:16:52 jak tak na to s trpkostí koukám.
00:16:54 Mám názor, že bude lépe zůstat nadále v opozici.
00:16:59 Je mi trpko a pachuť v ústech je nesnesitelná ve chvílích,
00:17:04 kdy hyeny mluví o rehabilitaci mrtvol,
00:17:07 kdy krysy, místo aby zalezly do děr,
00:17:10 šíří nákazu a zřejmě se jim povede nákazu rozšířit.
00:17:15 Jak jest řečeno, jsem zhnusený tím vším,
00:17:19 pročež mám dojem, že se věnuji nějaké sebeobyčejnější práci.
00:17:24 To je dopis, který modeluje Karlův portrét se vším všudy.
00:17:36 19. srpna 1968 jsem odjel domů,
00:17:39 abych se oddal zaslouženému odpočinku.
00:17:43 Dovolená.
00:17:45 Dorazil jsem dvacátého ráno a ještě téhož dne
00:17:48 poodjel s rodiči do malé hanácké vísky.
00:17:51 Ale otec byl nespavec.
00:17:53 Asi si pustil zprávy, když už jsem spal.
00:17:55 Vzbudil nás, byla tma. Řekl, že nás okupují Rusové.
00:18:00 Pak bylo ráno, plačících mnoho, rozhořčení všichni.
00:18:04 Odněkud bily zvony.
00:18:07 Věc nezvyklá v tmavě růžovém Československu
00:18:10 a za dne všedního.
00:18:12 A pak už cesta vlakem, poslech rozhlasu, vlajky, trikolóry.
00:18:16 A podél trati jedna zelená maringotka za druhou.
00:18:20 Tak vás tu máme, bratři z krve Kainovy.
00:18:23 Poslové noci, která do zad bodá dýku.
00:18:26 Tak vás tu máme, bratři, vnuci Stalinovi.
00:18:30 Však ne tak jako včera, dnes už bez šeříků.
00:18:33 Však díky za železné holubičky míru
00:18:36 a díky za polibky s chutí hořkých mandlí.
00:18:40 V krajině přelíbezné zavraždili víru.
00:18:44 Na cestě rudé šípky jako pomník padlých.
00:18:49 Třetího a čtvrtého dne mizely pomalu trikolóry z klop.
00:18:53 Bylo po revoluci.
00:18:56 A potom návrat politiků z Moskvy.
00:18:59 Nevrátily se činy, vrátila se jména.
00:19:04 Mládež byla rozezlena.
00:19:06 Já přemýšlel o úloze osobnosti v dějinách.
00:19:10 Pak zastávkovali studenti proti odbourávání svobody tisku
00:19:15 a proti návratovým taktikám,
00:19:17 za udržení demokratických vymožeností.
00:19:19 Zpíval jsem pro kamarády na FAMU s úspěchem,
00:19:22 který mi posléze otevřel cestu na dramaturgii.
00:20:55 A zakázali zpívat.
00:20:58 A bylo jim to málo.
00:21:01 Poručili dětem modlit se,
00:21:06 jak si přálo veličenstvo kat.
00:21:14 MLUVÍ POLSKY
00:21:30 ZPÍVÁ POLSKY
00:22:45 Pane Kryle, já jsem se chtěl zeptat,
00:22:48 protože něco bychom chtěli dát do tý Houpačky,
00:22:50 máte něco novýho teďka?
00:22:53 Moment!
00:22:54 Já jsem vám do toho skočila, ale tady je totiž jeden dopis.
00:22:57 To myslíš ten top secret, jak je na něm napsáno?
00:23:00 Oni si píší tady teď kupodivu dost často.
00:23:04 Bratříčku, zavírej vrátka. Je to dobře?
00:23:06 To je taková... Ona není moc veselá.
00:23:08 Ona je spíš jako ty ostatní, taková...
00:23:11 Taky není proč se veselit.
00:23:13 Mohl byste nám to trošku zkusit zahrát?
00:23:17 Autoři Houpačky, manželé Černí,
00:23:20 a Karel Kryl, úspěšný textař a zpěvák.
00:23:25 Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci.
00:23:29 Vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci.
00:23:34 Přijeli v hranatých železných maringotkách.
00:23:41 To byl výtrysk srdce.
00:23:43 To byla písnička, která hladila a zároveň varovala.
00:23:47 Tam bylo všecko v tom.
00:23:49 Tím, že se to stalo takovou ústřední písničkou
00:23:54 celého vzdoru proti okupaci 1968,
00:23:57 tak tomu Karlovi strašlivě nahrála situace.
00:24:01 To byla česká reakce na okupaci. Bratříčku, zavírej vrátka.
00:24:08 Prší a venku se setmělo.
00:24:13 Tato noc nebude krátká.
00:24:18 Beránka vlku se zachtělo.
00:24:22 Bratříčku, zavírej vrátka.
00:24:30 Zavírej vrátka.
00:24:36 Karel byl dojatý, když se písnička
00:24:38 Bratříčku, zavírej vrátku ozvala v Československém rozhlase.
00:24:42 On tomu nevěřil, že to projde, ale prošlo to
00:24:45 a hrálo se to skoro čtyři měsíce, bych řekl.
00:24:50 A pak už se to rozjelo. Bratříček se dostal na Houpačku.
00:24:54 Pak ji dokonce vyhrál. To jsem zrovna trávil Vánoce doma.
00:24:57 Naposledy v životě za přítomnosti tatínka.
00:25:03 Bratříček vyšel 24. března.
00:25:06 Odvážili se v Pantonu.
00:25:09 Na obálku vybrána postavička kluka s terčem na zádech
00:25:13 pořízená na ulici v srpnových dnech.
00:25:15 Krajánek Karel Kryl.
00:25:17 Ty jsi dnes už vlastně slavným mladým mužem.
00:25:19 -To slyšíš rád, že, Karle?
-No, slavný. Moc slavný nejsem.
00:25:24 Když člověk přijde na koncert, tak mu ta paní říká:
00:25:28 Chlapečku, máš lísteček?
00:25:31 -Jako tobě?
-Mně, no.
00:25:33 To já myslím, že je docela sympatické.
00:25:35 Takže asi moc slavnej nejsem.
00:25:37 A vůbec slavnej může bejt jenom mladej člověk, že?
00:25:41 Protože u těch starejch už se předpokládá, že jsou.
00:25:45 V dubnu započato s natáčením krátkého filmu
00:25:49 o písničkách a životě a díle.
00:25:53 A to přesně před dovršením dvacátého pátého roku žití svého.
00:27:00 Ať odpadne, co je kolísavé.
00:27:02 Ať odpadne, co je oportunistické.
00:27:04 A ať ve straně zůstane jen to, co je pevné, co je charakterní,
00:27:08 co chce za tento národ zápasit.
00:27:35 Dnes vládce zavraždili. Ať žije vládce!
00:27:43 Tryznu mu vypravili a jde se dál.
00:27:50 Dnes krále popravili. Ať žije král!
00:28:02 Je známo, čí je vina.
00:28:09 To hraní s kostrami má jméno rakovina
00:28:13 a voní astrami.
00:28:17 Kůň běží bez udidla. Kouř štípe do očí.
00:28:24 Hrajem si na pravidla a deska přeskočí.
00:28:29 Přeskočí, přeskočí, přeskočí, přeskočí.
00:28:35 Přeskočí, přeskočí, přeskočí.
00:28:44 Já si nedovedu představit,
00:28:47 že Karel Kryl by tady mohl cokoliv dělat,
00:28:51 co má něco společného s kulturou.
00:28:54 To znamená, že by byl zakázaný, jako už ostatně byl.
00:28:59 Tenkrát mu měla ve vydavatelství Mladá fronta
00:29:01 vyjít knížka jeho veršů, ta byla stažena.
00:29:05 Už se stahovalo jeho album Bratříčku, zavírej vrátka z krámů
00:29:09 a pořadatelé volali, odříkali mu vystoupení,
00:29:15 takže to bylo jasné.
00:29:18 Já myslím, že ten Karel by se nějakým způsobem
00:29:23 pokusil o ten exil později, ale to je můj názor.
00:29:36 Ten strach přišel až v roce 1969, když jsem viděl kluky,
00:29:41 kteří se vrátili z toho dalšího srpna 1969,
00:29:44 když je odtáhli poprvé, vlastně se objevily bílé přilby.
00:29:51 Pendrek místo práva a statky pro gardu,
00:29:57 v níž vrazi řvali sláva pro rudou kokardu.
00:30:04 On lidem spílal zrádců, psal hesla do podloubí,
00:30:11 v nichž podle vkusu vládců lež s neřestí se snoubí.
00:30:17 A pak jsem viděl v očích těch kluků,
00:30:19 když jsem je viděl potom, když se vrátili těsně předtím,
00:30:21 než jsem odjížděl na ten festival na Burg Waldeck,
00:30:24 obavu, takový ty těkavý oči, kterých přibývalo.
00:30:51 Velice těžce to nesla maminka, protože samozřejmě každá máma
00:30:55 by chtěla svoje děti mít někde blízko.
00:30:59 V tu ránu, když ten Karel zůstal venku,
00:31:01 tak vlastně jsme věděli, že nikdo z nás neví,
00:31:05 jak dlouho to bude trvat, jestli se vůbec ještě někdy potkáme.
00:31:09 Prvních pár dnů jsem zíral kolem sebe
00:31:13 jako slovy mé přítelkyně šiška ze stromu spadlá.
00:31:17 Pak, abych se naučil německy, zažádal jsem si o stipendium.
00:31:21 K tomu bylo třeba jet do Mnichova
00:31:23 a v Mnichově sehnat překladatele.
00:31:25 Tak jsem se dostal do týhle stanice.
00:31:28 Jestli jsem nezemřel, jsem tu dosud.
00:31:46 Já jsem nezůstal na Západě dobrovolně, mě vyhnali.
00:31:49 Neudělali to bičem a neudělali to pistolema.
00:31:54 Udělali to svým demagogickým myšlením.
00:31:56 To je pochopitelné.
00:33:05 Na emigraci bylo těžký,
00:33:08 že se člověk z dramatickýho zápasu dostal vlastně jakoby do zákoutí,
00:33:14 kde se nic neděje a kde člověk není nikým.
00:33:17 A tam pak ta psychika dělá kotrmelce.
00:33:43 Německy jsem nemluvil. Jaksi jsem si netroufal.
00:33:48 Trvalo mi dobré tři roky,
00:33:50 než jsem si troufl zúčastnit se diskuse.
00:33:52 Snad to bylo také tím,
00:33:54 že jsem spíše než německy psal a mluvil česky a polsky.
00:33:58 V Polsku zatím došlo k bouřím.
00:34:02 To pro zdražení potravin před Vánoci.
00:34:07 A já bych byl málem zapomněl na písničku
00:34:10 věnovanou mým polským přátelům.
00:34:14 Ta píseň se jmenuje Ve jménu humanity.
00:34:33 Varhany v Oliwie pozbyly zvuku.
00:34:36 Je mlha a ticho a nevidíš břeh.
00:34:41 A namísto mozku, jenž vedl by ruku,
00:34:44 jen pistole píší po šedivých zdech
00:34:49 ve jménu humanity.
00:35:25 ZPĚV V POLŠTINĚ
00:36:13 ZPĚV V POLŠTINĚ
00:36:37 Bylo pomalu před Vánoci a to se mi zastesklo.
00:36:41 Vzpomínka nikoliv jenom na české Vánoce v naší rodině,
00:36:45 ale na Vánoce vůbec a hlavně na matky,
00:36:49 které sedí u vánočního stolu a u stolu je jedna prázdná židle.
00:36:54 A hadráček panáček, kterého nám kdysi maminka ušila,
00:36:59 když nebylo na hračky pro následky tátovy politické apolitičnosti.
00:37:07 V roce 1971 táta zemřel
00:37:10 a Karlovi zadrželi i vědomost o tom, že táta zemřel,
00:37:13 takže se nedostal ani tátovi na pohřeb.
00:37:16 Já si myslím, že oni by ho zavřeli, kdyby ten Karel sem přijel.
00:37:20 Ale to neodpustil soudruhům, že mu nedovolili
00:37:24 ani na takzvané sociální vízum sem přijet,
00:37:27 aby mohl tátu doprovodit na poslední cestě.
00:38:26 ZPĚV V POLŠTINĚ
00:38:39 Já mám někde kopii rozsudku z roku 1974,
00:38:43 kdy chlapec na vojně hrál Karlovy písničky
00:38:46 a dostal deset měsíců natvrdo.
00:38:49 Jiná dáma na nějakou party přinesla Karlovu desku.
00:38:52 Dostala osm měsíců natvrdo.
00:38:54 Krylovky byly totálně zakázané.
00:38:57 Z těch tisíce Rakovin, kterých tu vyšlo,
00:39:00 šlo 400 kusů do Československa ve falešnejch obalech.
00:39:04 A z těch Maškar 300 kusů.
00:39:06 Prošly všechny, nikdy nebyly posílaný poštou.
00:39:10 Vždycky když přijela nějaká babička, maminka,
00:39:12 vzala si desku s sebou, že jo?
00:39:16 Nemohla vědět, koupila si to v tomhletom.
00:39:18 Nemůže za to, že to tam bylo, že jo?
00:39:21 Ta první se jmenovala Klassiker modern frisiert.
00:39:26 To byla Rakovina. Pak to byly Maškary.
00:39:29 Ty věty tam odešly a zůstaly tam nějakej pátek.
00:39:35 Já jsem vždycky řekl,
00:39:37 že musí zničit obal a zničit vinětu, že jo?
00:39:39 Někteří lidé si to nechali a ukazovali to lidem.
00:39:41 V tý chvíli je potom zavřeli.
00:41:04 Dobrý den. Tady je Karel Kryl.
00:41:06 Dnes s další částí sbírky Krylias a Odysea.
00:41:10 Ač kvete u potoků...
00:41:27 Nebyl šťastnej.
00:41:29 Já jsem do něj mluvil, ať se na ně vybodne.
00:41:31 Jednou říkal, že problém je potom, čím by se živil.
00:41:34 To samozřejmě je problém, protože s němčinou by se neuživil.
00:41:38 To je strašnej risk potom.
00:41:40 Tady měl aspoň pocit, že je aspoň blízko něčeho,
00:41:43 co má pro něj smysl a co je v rámci jeho profese.
00:41:46 Přirozeně bolševik by byl strašně rád,
00:41:49 kdyby se vrátil s prosíkem jako ten nešťastnej Karel Kryl.
00:41:53 Ale já jsem třeba na Slovensku slyšel nerušenou Svobodnou Evropu
00:41:57 na konci lanovky v Jasné.
00:42:02 Já jsem hodinu nelyžoval.
00:42:04 Já jsem poslouchal, jak tam uvádí ty písničky.
00:42:07 A říkal jsem si: Tohle je prostě děsná tragédie.
00:42:13 Tady národ čeká na svého barda,
00:42:17 ale paradoxně v nepřítomnosti toho barda,
00:42:20 v mlčení Karla Kryla, u nás byl mnohem silnější.
00:42:24 Vznikla ta legenda, a jak známo, malý národ potřebuje velké legendy.
00:42:30 On byl člověk, který byl schopen
00:42:33 žít velmi světácky, měl hodně obdivovatelek.
00:42:36 Jednou ráno přišel a řekl: Dneska v noci se mi zdálo
00:42:42 o podivuhodný bytosti s mandlovejma očima.
00:42:48 A byl takovej jakoby unešenej.
00:42:53 Jednoho dne krátce nato přišel a řekl:
00:42:58 Já jsem ty mandlový oči opravdu potkal.
00:43:01 Krátce nato k nám přivedl Evičku.
00:43:07 Je docela možné, že se tu a tam spletu v časových údajích.
00:43:12 Nebylo by divu, vždyť jsem tehdy žil ve značným kole.
00:43:16 Našel jsem totiž já, starý cynik staromládenecký,
00:43:20 dívku svých snů a hodlal se ženit.
00:43:26 On ho oddával v Rohru opat Opasek z Břevnovského kláštera.
00:43:34 Takzvaný opat chuligán.
00:43:36 Karel se ho šel pokorně zeptat, jestli to je v pořádku,
00:43:42 že mu půjde za svědka na svatbu
00:43:46 německej Žid narozenej v Čechách a křtěnej v českobratrským kostele.
00:43:55 Opat dostal záchvat smíchu a říkal:
00:43:57 To víš, že ti může jít Božolé za svědka.
00:43:59 Ale kluci, nikde to neříkejte.
00:44:01 My bychom možná ten kostel museli znova vysvětit.
00:44:07 Nastala doba sňatků a španělských líbánek,
00:44:11 doba psaní jiných věcí, než jaké byly dosud.
00:44:17 Pokus o život bez nerváků,
00:44:20 v lásce, v pochopení a vím já čeho ještě všeho.
00:44:34 Psal jsem své ženě na zrcadlo tužkou na obočí básničky,
00:44:37 začal se starat o lepší němčinu, znova po letech chodil do školy
00:44:44 a dělal přípravku na vysokou, to aby němčina prosperovala.
00:44:50 A znova básnička na zrcadlo.
00:44:53 A třetí a sedmá a byla z toho knížka.
00:44:57 Sama jdu bosa po lese.
00:45:01 Slza jak rosa sklouzne se po křídle vosím na stezku.
00:45:09 Napiš mi, prosím, o stesku.
00:45:14 Eva potom, když jsme si o tom vyprávěli,
00:45:17 tak ona mi hezky napsala:
00:45:20 Snad jsem byla Karlovi opravdu, jak kdesi píše,
00:45:24 inspirací, kritikou i ukolébáním, tak to vnímal on.
00:45:29 Já mladičká a nedospělá jsem se jen poněkud líně vyhřívala
00:45:33 v jeho světě.
00:45:35 I tak osud byl pro mě neskutečně štědrý.
00:45:39 Přece víme o tom vztahu to, že on nevydržel,
00:45:43 že on trval o něco déle přes rok.
00:45:46 Ten Karel opravdu zažil velký pád,
00:45:51 velký osobní pád poté, co se ten vztah rozešel.
00:46:00 Opravdu se dostal do fáze, kterou bych nazval sebezničující.
00:46:05 Opravdu pracoval na tom se totálně zhuntovat.
00:46:15 Bylo nutno dostávati se z krizí, které přinášeli dnové.
00:46:19 Psal jsem si a ani už ne do šuplíku, spíše pod stůl spisy.
00:46:24 Blbůstky, nesmysly, hraní se slovíčky
00:46:26 v obavě z možnosti zapomenutí řeči, která jediná je, alespoň pro mě,
00:46:31 znamením toho, čemu se říká vlast, domov, Heimat.
00:46:35 On měl úžasný výtvarný talent.
00:46:38 Byl bystrý pozorovatel, jakož i komentátor.
00:46:46 Úžasně kreslil, modeloval.
00:46:52 Většinu těch linorytů, kterými ilustroval svoje básničky,
00:46:57 který vydával ve vlastním nákladu, tak to si dělal sám všecko.
00:47:06 V té nudě v Čechách začalo být nedýchatelno.
00:47:10 Podepsána Charta 77.
00:47:13 A já shledal trochu se zděšením nad následky odvahy,
00:47:18 trochu se zadostiučiněním, to proto,
00:47:21 že přeci jen není možno zabít myšlenku,
00:47:24 a velmi se sympatií, že ze mě nekřičí mlčení,
00:47:30 že v té zemi křičí někdo.
00:49:45 Kazetka se dotočila.
00:49:47 Já jsem ji se slzami v očích, zač se koneckonců stydět,
00:49:53 obrátil na druhou stranu.
00:51:18 Už nejsme, nejsme to co kdysi.
00:51:20 Už známe ohnout záda.
00:51:24 Umíme dělat kompromisy a zradit kamaráda.
00:51:31 A vděčni dnešní realitě líbáme cizí ruce.
00:51:38 A jednou zajdem na úbytě z tý smutný revoluce.
00:51:45 I v naší generaci už máme pamětníky
00:51:48 a vlastní emigraci a vlastní mučedníky.
00:51:54 A s hubou rozmlácenou dnes zůstali jsme němí.
00:52:01 Ne, nejsme na kolenou.
00:52:07 Ryjeme držkou v zemi.
00:52:13 Státní bezpečnost takzvaně vytěžovala,
00:52:15 jak tomu říkají její příslušníci, československé občany,
00:52:20 kteří přišli do kontaktu s Karlem Krylem,
00:52:22 kteří byli vypuštěni na nějakou cestu,
00:52:26 byla jim povolena nějaká cesta,
00:52:28 během níž se setkali s lidmi z okruhu Svobodné Evropy.
00:52:32 Jeden z těchto lidí byl i písničkář Jaromír Nohavica,
00:52:36 který podal o svém setkání s Karlem Krylem ve Vídni zprávu,
00:52:42 z níž existuje písemný záznam.
00:52:45 Druhý den v ranních hodinách se pramen opětovně setkal
00:52:48 v restauraci hotelu Admiral s Karlem Krylem.
00:52:51 Z obsahu rozhovoru bylo zřejmé,
00:52:53 že v práci v redakci Rádia Svobodná Evropa není spokojen.
00:52:56 Přestože v emigraci žije téměř dvacet let,
00:52:59 emigroval 9. září 1969,
00:53:01 nepřijal německé státní občanství a žije tam jako bezdomovec.
00:53:05 Jeho finanční poměry nebudou asi moc dobré.
00:53:08 Nevlastní automobil
00:53:10 a má údajně velmi skromně zařízen dvoupokojový byt v Mnichově.
00:53:13 V průběhu pramenova setkání s jmenovaným pramen zjistil,
00:53:17 že se jedná o bázlivého člověka, který si své komplexy,
00:53:20 je malý, drobný, kompenzuje různými výpady,
00:53:23 avšak při odporu se ihned stáhne.
00:54:56 Dobrý večer.
00:54:58 Po dvaceti letech.
00:55:05 Já mám hroznou trému.
00:55:11 Ono to není jednoduchý,
00:55:13 když člověk poprvý v životě zpívá před svým vlastním publikem.
00:55:18 POTLESK
00:55:26 Tož polsky.
00:55:30 POTLESK
00:55:38 ZPÍVÁ POLSKY
00:55:59 Ta Wroclaw, tam bylo jasný, že ti Poláci to chtějí, fandí tomu.
00:56:04 Dali k dispozici to divadlo a byl to úžasnej zážitek
00:56:09 nejen jako tý svobody setkání s československým publikem,
00:56:14 ale to prostředí, který ti Poláci vytvořili.
00:56:18 Jsem jim za to dodneška vděčnej.
00:56:53 Na shledanou v Československu.
00:58:14 Ahoj, občani.
00:58:49 Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína.
00:58:55 A šedé šmouhy...
00:58:58 Když on se po dvaceti letech vrátil a v té sportovní hale,
00:59:02 naprosto nabité,
00:59:04 začal první písničku Morituri te Salutant
00:59:09 a celá hala zpívala s ním,
00:59:11 kdo z těch lidí ho někdy v životě viděl předtím,
00:59:15 tak to měl dost co dělat, aby se nerozbrečel,
00:59:19 ale ustál to v tom krku a dozpíval to.
00:59:22 Seržante! Mávnou a budem zasvěceni.
00:59:27 Morituri te salutant. Morituri te salutant.
00:59:48 Já jsem chtěl říci, že nejkrásnější zpráva,
00:59:51 která mě zastihla ještě v Mníšku pod Alpou...
00:59:57 POTLESK
00:59:59 Byla, že jedna z mejch písniček už neplatí,
01:00:05 protože někde v průjezdu četl náš ředitel,
01:00:10 že bylo napsáno:
01:00:14 Karle Kryle, už neryjeme držkou v zemi.
01:00:19 Děkuju.
01:00:48 Přátelé, tón ke společnému zpěvu našich národních hymen dnes
01:00:54 jednotně udají dva nevymazatelní Karlové našeho písňového života.
01:01:03 Karel Gott a Karel Kryl.
01:01:14 Ať žije Karel! Ať žije Karel! Ať žije Karel! Ať žije Karel!
01:01:21 Ať žije Karel! Ať žije Karel! Ať žije Karel!
01:01:26 Kde domov můj,
01:01:30 kde domov můj.
01:01:37 Mně to přišlo naprosto logické,
01:01:39 protože ta revoluce nebyla ještě vyhraná,
01:01:42 tudíž ta myšlenka, když celý národ uvidí,
01:01:45 že na jednom balkoně je u mě národní umělec
01:01:51 a emigrant ze Svobodné Evropy,
01:01:54 tak lidem dojde, že už ten komunismus padl.
01:02:01 Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú.
01:02:07 Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú.
01:02:11 Zastavme sa, bratia...
01:02:14 Podle mého názoru,
01:02:17 kdo viděl oba dva Karly vedle sebe a byl v milicích,
01:02:20 tak odložil tu knížku i tu zbraň, to se nemá zapomínat.
01:02:34 Jemu to později pak začalo vadit. Než jsem toho Kryla našel,
01:02:39 tak on už si s Karlem Gottem domlouval,
01:02:42 v jaké tónině to budou zpívat.
01:02:45 Čili mu to řekl někdo jiný a to Krylovo pozdější vysvětlení,
01:02:50 on mě Havel s Černým ukecali, to opravdu tak není.
01:02:55 Já myslím, že Karel položil své srdce na oltář sametu vědomě.
01:03:01 Měli stejnej ohlas jako my
01:03:05 a bylo to sbratření exilu s domácími lidmi.
01:03:12 Lásko, zavři se do pokoje.
01:03:15 Lásko, válka je holka moje.
01:03:19 S ní se miluju, když noci se krátí.
01:03:27 Lásko, slunce máš na vějíři.
01:03:31 Lásko, dvě třešně na talíři.
01:03:34 Ty ti daruji, až jednou se vrátím.
01:03:45 Přišel sem v roce 1989
01:03:47 a velice brzy začal všechno kritizovat.
01:03:50 Seděl u nás doma v křesle, když Václav Havel na tu inauguraci,
01:03:54 na to slavnostní tedeum v těch kalhotách,
01:03:57 jako když jde velká voda, ten Kryl vyletěl z křesla a řval:
01:04:00 To je průser, to je ostuda, to je hanba.
01:04:03 To je mezinárodní ostuda.
01:04:04 My mu říkali: Ty ses zbláznil. Má krátký kalhoty, no jo.
01:04:07 Po všech těch vrazích a gaunerech konečně máme slušnýho prezidenta.
01:04:11 A on říkal: Nemáš pravdu, protože když si tenhle člověk,
01:04:14 který se má stát nejvyšším představitelem státu,
01:04:17 nedovede k sobě zajistit nohsledy, kteří by mu řekli:
01:04:21 Hele, Vašku, v takhle krátkejch kalhotách nemůžeš jít,
01:04:24 jak si k sobě chce vybrat poradce,
01:04:26 aby mu radili v těch důležitých státnických věcech?
01:04:29 Nejsou návraty.
01:04:31 Přesně ve chvíli, kdy jednou se člověk rozhodl odejít,
01:04:34 nemůže se vrátit.
01:04:37 Já jsem to řekl na začátku, že se nevracím,
01:04:41 že se sem chodím učit znova bydlet.
01:04:44 Ta země je pošoupnutá zážitkem i celým prožitkem někam jinam.
01:04:51 Já jedu vlastně do cizí země. Já sem přicházím sice,
01:04:54 doufám, že s perfektní znalostí češtiny,
01:04:57 ale na druhé straně s dvaceti lety prožitými
01:05:02 v jiných podmínkách než kdokoliv v této zemi.
01:05:05 Člověk měl pocit po tom převratu,
01:05:07 že má za ten stát nějakou odpovědnost,
01:05:10 že to je můj novej stát, že chci pro něj něco dělat.
01:05:15 Člověku nedošlo, že tam zase přijde ta odcizená byrokracie.
01:05:18 Já jsem přesvědčený,
01:05:21 že Karel chtěl se zúčastnit politického života
01:05:26 a že když si ho Václav Havel pozval na Hrad, takže Kryl čekal,
01:05:31 že mu nabídne nějakou politickou práci.
01:05:35 Říkal mu: Šéfe, co mám dělat?
01:05:38 A Havel mu řekl: Zpívej a jezdi po republice.
01:05:41 To asi nebylo to pravé, co by býval v tu chvíli chtěl.
01:05:45 Poslouchám si protestní písně v rozhlase.
01:05:48 Co je najednou angažované mládeže.
01:05:50 Co je najednou nadšených zastánců demokracie a lásky mezi lidmi.
01:05:55 Jenomže tohle už je jiná kapitola. Tady už se nedá bojovat.
01:05:59 Přímo tady je datum. Praha 25. 3. 1968.
01:06:04 Ještě to pokračuje. Tahle fronta se zdá dobojovaná
01:06:08 a je osud lidí jdoucích v čelní linii,
01:06:11 že na ně řády a uznání, ba ani úřady nečekají.
01:06:17 A než se vrátí z fronty,
01:06:20 je už všechno obsazeno prominentními synáčky.
01:06:24 Je mi opravdu trpko.
01:06:27 Řekněte mi, jak je možný, že tohleto se opakovalo
01:06:33 právě přesně v týhle podobě i po tom listopadu?
01:06:40 Jsou stromy plné mízy a někdo jiný sklízí to,
01:06:45 co jsme zaseli, to, co jsme zaseli.
01:06:52 Jsou stromy plné mízy a někdo jiný sklízí to,
01:06:57 co jsme zaseli, to, co jsme zaseli.
01:07:09 Ačkoli dozvonilo poslední zvonění,
01:07:15 přec v duši temno zbylo a v duši vězení.
01:07:22 Po vinných ani slechu a jiným ku prospěchu
01:07:28 jsou naši ranění, jsou naši ranění.
01:07:35 Po vinných ani slechu a jiným ku prospěchu
01:07:39 jsou naši ranění, jsou naši ranění.
01:08:20 Mně se zdálo,
01:08:22 že Kryl se vlastně za celý život neměnil.
01:08:27 Pokud jste se s ním v něčem neshodla,
01:08:31 tak to byla vždycky urputná debata.
01:08:34 On nebyl demagog,
01:08:37 ale toho temperamentu v těch debatách bylo...
01:08:40 Já myslím, že kdybych já byl o něco menší,
01:08:43 že někdy by mi tu facku s chutí dal.
01:08:45 Každá strana na světě chce sto procent hlasů a ne méně.
01:08:51 Pokud možno sto jedna.
01:08:53 Demokracie je silná opozice, která jí v tom zabrání.
01:08:58 Opozice dělá ze strany demokratickou stranu.
01:09:01 A nic jiného.
01:09:03 A potom najednou jako když utne.
01:09:05 Začal psát Karel takové ty písničky,
01:09:09 když hrdost s prasaty se válí na kompostě,
01:09:12 v korytě perly jsou a nouze v podhradí.
01:09:14 Anebo demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou.
01:09:18 Ti, kteří kradli, po léta dnes dvojnásobně kradou.
01:09:21 Pochopitelně stal se znovu nepohodlným
01:09:23 těm novodobým pseudodemokratickým šéfům tady.
01:09:26 Najednou mu ubylo koncertů.
01:09:29 Najednou nebylo pořadatelů, kteří by ho chtěli pozvat.
01:09:32 Karel to strašně těžce nesl.
01:09:34 Nezlob se, to je jedno, jestli je pravice nebo levice.
01:09:37 Krade, to je to podstatné. To je úkolem písničkáře.
01:09:40 Nikoliv jestli je to levice, pravice,
01:09:43 choulostivé, nechoulostivé, hodné, nehodné, mně je to jedno.
01:09:46 Někdo krade a je třeba říci ten a onen krade.
01:09:49 Tamhleten násilní, ten vraždí a ten bere svobodu.
01:09:52 To je všechno.
01:09:53 Mnozí lidé se s ním hádali.
01:09:56 Jiná věc je, že taková štika v rybníce,
01:10:00 jakou Kryl představoval nejen za mikrofonem,
01:10:03 ale on psal i politické komentáře, tak tady asi byla potřeba.
01:10:08 Ty poslední koncerty už byly daleko řidčeji navštěvovaný.
01:10:14 On cítil, že nastal jakýsi odliv a že není přijímanej.
01:10:21 Pravděpodobně si zoufal, jak je možný,
01:10:23 že lidi neslyší nebo nevidí, co tuší on.
01:10:27 Kádrují mě zdola shora noví pánové.
01:10:32 Přičinliví hoši z fóra v Hradci Králové.
01:10:36 Důchodkyně, dorostenky, kádrováci z vépéenky.
01:10:42 Demokrati, byrokrati, klerikálové.
01:10:48 A bude to dál.
01:11:20 On měl tenkrát již sedmnáctým rokem vztah s Marlenou.
01:11:27 Karel si byl jistej tím, že ona ho má ráda jako člověka,
01:11:30 protože ona o jeho slávě zdejší vůbec nic nevěděla.
01:11:52 Já se necítím cizincem.
01:11:54 Ze mě dělají cizince v mé vlastní zemi.
01:11:56 Má vlastní země je Československo.
01:11:59 Mám takovej pocit,
01:12:01 že jsem zůstal Čechoslovákem dvaadvacet let v exilu
01:12:06 a nevzal jsem si žádné jiné občanství.
01:12:10 Považuju za totální urážku ve chvíli, kdy mi někdo říká,
01:12:13 že nesmím být Slovákem a nesmím být Čechem.
01:12:16 Nezlobte se, to je sprostý.
01:12:19 Existuje nějakejch pět pravidel,
01:12:21 který když nebudete dělat, tak nedostanete infarkt.
01:12:24 On dělal snad všech těch pět věcí, honil se, rozčiloval se,
01:12:27 špatně jedl, kouřil, pil, nechodil, nepohyboval se,
01:12:31 nechodil do přírody a tak dále.
01:12:42 Tady je ten portál nemocnice, kde Karel zemřel.
01:12:49 Myslím si, že se uvztekal. On byl vzteklej.
01:12:54 Na co?
01:12:56 On nesnášel blbost a nerovnost.
01:13:01 S tím měl problémy celej život.
01:13:04 To víš, že jo, proto mu to i život zkrátilo.
01:13:13 Já vím akorát od Marleny,
01:13:16 že něco ještě ve smrtelný křeči povídal, ale to bylo česky.
01:13:21 Ani ona, ani ten ošetřující lékař tomu nerozuměli.
01:13:26 Zemřel na mnichovském kardiooddělení
01:13:29 na rozsáhlý infarkt na zadní stěně srdce.
01:13:32 Podle ošetřujících lékařů měl velkou šanci,
01:13:34 že by to byl býval i přežil.
01:13:37 Ale ten Karel už nechtěl žít.
01:14:09 Karel se do tý plastiky zamiloval,
01:14:13 když ji viděl v ateliéru u sochaře Frona.
01:14:18 Řekl, že by něco takovýho chtěl na hrob.
01:14:23 Sepsali spolu smlouvu.
01:14:27 Mělo to být na světlé žule.
01:14:30 V tom měl být osazený rám.
01:14:35 V tom měla být zavěšená zkorodovaná železná deska.
01:14:39 Rezavá, správně rezavá. Tou měl prostupovat ten anděl.
01:14:45 Křídla, část těla na zadní straně
01:14:49 a tím mečem ukazovat na toho hříšníka a návštěvníka hrobu.
01:14:57 Bohužel k tomu nedošlo, protože se nesešlo dost peněz na tu přestavbu.
01:15:03 Většinou lidi znají jenom jeho písničky,
01:15:06 ale málokdo ho zaznamenal jako básníka, a to on byl,
01:15:11 protože pěvců je mnoho, ale básníků je málo.
01:16:22 Tři černí mravenci topí se v slze srny.
01:16:28 Nápisy na věnci a na koruně trny.
01:16:34 Padáme pod tíží a snažíme se dolézt,
01:16:40 vlekouce na kříži svou samotu a bolest.
01:16:45 Nebe je růžové po cestě křížové.
01:16:52 Pak konečně spočinem jak pšenice v klásku.
01:16:58 Spočinem bez hněvu přirostlí ke dřevu.
01:17:04 Vždyť nejtěžším zločinem je hlásati lásku.
01:17:14 Vezem se v kočáře, ve kterém přežijeme.
01:17:20 S obrazem mocnáře, kterého milujeme.
01:17:27 Plačíce pro mladost jsme staří, bohudíky.
01:17:32 Řvem Ódu na radost, že nejsme mučedníky.
01:17:38 Nebe je růžové po cestě křížové.
01:17:44 Pak konečně spočinem jak pšenice v klásku.
01:17:50 Spočinem bez hněvu přirostlí ke dřevu.
01:17:57 Vždyť nejtěžším zločinem je hlásati lásku.
01:18:07 Dozněla Devátá a končí komedie.
01:18:13 Na místo Piláta svět si dnes ruce myje.
01:18:19 Sám kříž si zhotoví a sám si hřeby ková.
01:18:25 A král je křížový, hraje se Osudová.
01:18:33 Nebe je růžové po cestě křížové.
01:18:43 Pak konečně spočinem jak pšenice v klásku.
01:18:49 Spočinem bez hněvu přirostlí ke dřevu.
01:18:56 Vždyť nejtěžším zločinem je hlásati lásku.
01:19:02 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2015
Bratříček Kryl ukazuje tragické osudy legendy dvou československých revolucí – 1968 a 1989. Dokument přibližuje spoustu neznámých událostí ze života Karla Kryla a představí zajímavé archivy, které zatím nebyly širší veřejnosti známy. Texty jeho písní jsou dodnes aktuální – byl vizionář, předvídal budoucnost, ale zároveň výborně reflektoval současnost. Věčný rebel…
Co bylo tak přitažlivého na „malém zpěvákovi s velkým hlasem“, že více než dvacet let po jeho smrti lidé stále zpívají jeho písničky a čtou jeho poezii? Jaké je místo umělce v tragických dějinách vlasti? Může jednotlivec ovlivnit chod dějin? Jaký vliv na psychiku tvůrce mají jeho traumatické zážitky z dětství? Byl Kryl obětí dějin svého národa? Milovaly ho davy, ale umíral opuštěný a zatrpklý – protože nikdy nedělal kompromisy. Tyto a další otázky se rozhodla položit autorka filmu Krystyna Krauze.
Celovečerní dokumentární film o významné postavě českého barda na pozadí evropských dějin 20. století vznikl v česko-polské koprodukci. Kromě českých známých a příbuzných (Jan Kryl, Miroslav Kovařík, Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Jiří Černý, Karel Jadrný, Friedrich Taussig a další) vyprávějí o svých setkáních s Krylem také Poláci: Agnieszka Holland, Andrzej Zajączkowski,, Alfred Znamierowski, písničkářka Antonina Krzysztoń a zpěváci Jacek Kleyff a Michał Tarkowski.
Kromě neslavnějších písniček, které nazpíval v češtině i polštině – Anděl, Jeřabiny, Rakovina, Veličenstvo kat, Pasážová revolta – uslyšíme promlouvat Karla Kryla z dosud nezveřejněných nahrávek z Rádia Svobodná Evropa a dalších amatérských záznamů.
Trailer
Film je paralelním životopisem Karla Kryla a režisérky, která se narodila v polském Gdaňsku, ve čtvrti Oliwa. Právě Gdaňsk se stal později kolébkou polské Solidarity a Krylova píseň Ve jménu humanity (v polské verzi Organy w Oliwie) byla první uměleckou reflexí událostí z prosince 1970, které se staly předzvěstí vzniku polského revolučního hnutí a následného pádu komunismu.
Režisérka je zároveň vypravěčkou dokumentu; její životní osud je úzce spjat tvorbou i osobními kontakty s Karlem Krylem. Tímto filmem mu „splácí“ dluh. Je to zároveň paralelní příběh osudů našich sousedních zemí, vztahu Kryla k Polsku a Polákům. Karel Kryl zpíval spoustu svých písní v polštině: v roce 2014 v Čechách vyšla deska Solidarita – záznam koncertu v Německu, jenž Kryl věnoval polským exulantům, kteří se ocitli na Západě po vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981. Jeho osudy byly spjaté s Poláky od raného mládí a spolupráce s nimi v rádiu Svobodná Evropa toto přátelství ještě prohloubila. V 80. letech 20. století byl Kryl v Polsku velmi oblíbený díky samizdatové kazetě zpěvačky Antoniny Krzysztoń. Jeho nepovedený návrat do vlasti odstartovalo setkání exilu s občany Československa v polské Vratislavi dva týdny před sametovou revoluci.
* 12. 4. 1944
† 3. 3. 1994
Jeho písně vždycky provokovaly a dodnes nenechávají žádného posluchače lhostejným. Jedni ho berou jako klasika, legendu protestsongů své doby, pro jiné byl jen věčně nespokojeným kverulantem. Krylovy písně, ke kterým si sám skládal hudbu a texty, oslovují svojí naléhavou výpovědí stejně silně dnes, jako v době, kdy se jeho pověstný generační song Bratříčku, zavírej vrátka stal symbolem odporu proti srpnové okupaci Československa a tehdejšímu nedemokratickému režimu. Jako jeden z prvních se do své republiky vrátil a snažil se napomoci změnit situaci v Československu. Zklamaný vývojem v zemi nakonec předčasně 3. března 1994, pár týdnů před svými padesátinami, umírá.
