S

Seriál Sanitka, dílo týmu okoo režiséra Jiřího Adamce a scénáristy Jiřího Hubače, se na obrazovkách poprvé objevil v roce 1984. Seriálová záchranná služba sídlila na stejném místě jako ta opravdová, v pražských Holešovicích. Tvůrci a herci sem dokonce během příprav chodili a čekali s lékaři na reálné výjezdy. V době natáčení ještě nebyla technika pokročilá jako dnes, běžně se nepoužívaly ani kamerové jeřáby, a tak si kameraman Juraj Šajmovič celý seriál musel de facto odchodit na nohou. Se Sanitkou je spjata také píseň Můj čas. Přáním produkce bylo, aby ji zpívala tehdy populární Hana zagorová, která si k sobě přibrala ještě Stanislava Hložka a Petra Kotvalda. Moc ale nechybělo, aby byl změněn dnes známý slogan Zdeňka Borovce „příteli, chvátej SOS“. Hrozilo prý, že by si ho někdo mohl vyložit jako volání o pomoc Američanů, aby Československu přijeli pomoci od Rusů.

StarDance je soutěžním projektem, ve kterém tančí celebrity s profesionálními tanečníky a utkávají se o přízeň poroty a diváků. Pořad vznikl pod licencí od britské BBC. Od ní nejprve tvůrci v roce 2005, na začátku všech příprav, dostali obsáhlý materiál, aby si dovedli představit, jak složité bude pořad vytvořit a co vše bude třeba dodržet. Jde o časově náročný projekt jak pro účinkující, tak pro štáb. Zabere půl roku času: nejsou za tím jen samotné živé přenosy, ale i dlouhé přípravy. A zapojit se do takto dlouhého projektu si nemůže každý umělec, sportovec nebo zpěvák dovolit.

Už ke konci 70. let začala Československá televize zkušebně vysílat ranní víkendová pásma pro děti, až se nakonec v roce 1980 ocitlo v pravidelném vysílání Studio kamarád. Tvůrci přiznávají, že vzniklo odvozením z Muppet Show, amerického programu pro děti s loutkovými postavami. České protějšky vytvořil výtvarník Stanislav Holý: Harry Šoumen, Tryskomyši, Muf, Žofka Obražofka a dvojice Jů a Hele, která je zřejmě nejznámější. Hlas Jů mluví od začátku Jiří Lábus, Heleho zprvu namlouval Milan Neděla a poté Ota Jirák. Jejich kostýmy mohou ovládat v černém oblečení mimové na černém pozadí, aby nebyli vidět, nebo se nich mohou herci i navléknout, jen pak postavy nemají mluvící pusu. A nedílnou součástí celého ranního bloku jsou také seriály a pohádky.