Speciální projekt ČT24, ve kterém uvidíte materiály nezávislých filmařů z doby normalizačního Československa. Exkluzivní záběry ze zákulisí disentu. Návraty z vězení. Hostem Anna Šabatová
00:00:11 Dobrý večer. I dnes vám nabízíme pohled do období,
00:00:14 které je určitě dobré si připomínat,
00:00:16 do období pozdní normalizace, kterou zaznamenávaly kamery
00:00:19 Originálního videojournalu. Dnešním tématem je propouštění
00:00:22 disidentů z vězení. Vítejte.
00:00:30 Mým hostem je signatářka Charty 77,
00:00:32 spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných
00:00:35 Anna Šabatová. Vítám vás. Dobrý večer.
00:00:36 -Dobrý večer.
-Vaše osobní zkušenost s vězněním,
00:00:39 protože vy jste také byla ve vězení.
00:00:42 Já vím, že se o tom asi nedobře povídá,
00:00:43 i když po těch letech možná už...
00:00:48 Mně to už nedělá po těch letech problém. Naopak.
00:00:51 Je to tak strašně dávno, že už jsem to i dost pozapomněla.
00:00:54 Mně bylo dvacet, když mě zavřeli.
00:00:57 Docela zajímavé je, že do té doby jsem neměla
00:01:01 žádnou osobní zkušenost ani z kontaktu s policií,
00:01:05 natož pak s vězením. Všechny mé zkušenosti byly
00:01:09 z literatury, a to jak z krásné literatury historické,
00:01:13 tak potom v roce 1968 bylo hodně publikováno
00:01:17 o věznění padesátých let, takže tím byly ovlivněny
00:01:22 moje představy o vězení. Musím říci,
00:01:26 že potom ta realita byla trochu jiná.
00:01:30 -Řekněte jaká? Horší?
-Lepší. Paradoxně lepší.
00:01:33 Čím to bylo, že v 70. letech už ta vězení
00:01:36 přece jenom nebyla tak šílená jako v 50. letech?
00:01:38 Ano, dá se to do velké míry říci.
00:01:41 Zejména na začátku 70. let ještě doznívalo do určité míry
00:01:46 období roku 1968, které se dotklo
00:01:50 v tom dobrém slova smyslu i vězeňství,
00:01:53 ale obecně bych řekla, když dneska tu dobu hodnotím,
00:01:58 že v 70. a 80. letech platila více pravidla
00:02:01 a dalo se více odhadnout, co vás čeká,
00:02:05 i když tam bylo mnoho negativních věcí,
00:02:07 na rozdíl od 50. let, kde myslím, že pravidla platila daleko méně.
00:02:12 Pokud vím, tak vy máte i zkušenost
00:02:16 té nevězněné, ale vězeňské manželky, dcery, sestry,
00:02:20 protože vaši bratři, váš tatínek, váš manžel
00:02:25 byli také vězněni. Tak teď to otočme.
00:02:27 Jaké to bylo, mít někoho blízkého ve vězení?
00:02:30 To je velké téma, co je horší.
00:02:36 Zejména když už jednou tu zkušenost máte a víte...
00:02:40 -Jak se jim tam asi vede.
-Jak se jim tam vede.
00:02:42 Na druhé straně, že vy byste to třeba zvládl.
00:02:47 Soucítíte s tím, kdo tam je.
00:02:49 Mám obě dvě ty zkušenosti a myslím si, že to je hodně let,
00:02:55 já to teď nechci počítat, když jsme jezdili
00:03:00 někoho navštěvovat, buď tátu, nebo manžela do vězení.
00:03:06 Co propouštění vězňů, protože o tom je dnešní díl našeho seriálu.
00:03:10 Ono je to asi hodně emotivní, když člověk vyjde na svobodu
00:03:14 asi v jakémkoliv režimu, ať už udělal cokoliv,
00:03:17 ale zvlášť ve chvíli, kdy vlastně neudělal nic nemorálního,
00:03:20 ale ten režim jej za něco potrestá.
00:03:22 Jak vy vzpomínáte na okamžik, kdy se ty brány otevřely?
00:03:25 Ať už jako vězeňkyně nebo jako ta příbuzná.
00:03:29 Já mám v tomto smyslu tři zkušenosti, tři vzpomínky
00:03:33 nebo tři věci mohu říci. Já jsem byla propuštěna
00:03:38 neočekávaně, to znamená ne na konci výkonu trestu.
00:03:43 Musím říci, že to je úžasný zážitek,
00:03:48 když ta svoboda přijde dřív, než ji čekáte,
00:03:51 než jste nastavený, že musíte ještě vydržet.
00:03:57 Mě převezli jednu noc, skutečně eskortovali,
00:04:01 z Opavy, v sanitce to bylo, byla jsem sama.
00:04:06 Přivezli mě na Ruzyň ve čtyři ráno.
00:04:09 Tam jsem se jenom dozvěděla, tam mi zašeptal ten člověk,
00:04:14 co mi vydával ten mundúr, což byl vězeň, máš tady bráchu.
00:04:19 Tak jsem zpozorněla. Ještě říkal: Jste tady všichni.
00:04:23 Já jsem nevěděla, co to znamená.
00:04:26 Na cele jsem byla sama a v deset ráno pro mě přišli
00:04:29 a vyvezli mě do šestého patra na Ruzyni,
00:04:31 tam mě zavedli do nějaké místnosti, a když jsem se rozhlédla,
00:04:35 tak přede mnou seděl senát nebo soudce, to už vlastně nevím.
00:04:39 Během dvou minut proběhlo řízení, kde na návrh náčelníka
00:04:44 nás propustili, a tak se to stalo i s těmi dalšími.
00:04:48 Ty první okamžiky jsou něco neuvěřitelného.
00:04:52 Máte takové vzpomínky v mlze, je to velké štěstí.
00:04:56 Pak přichází samozřejmě trošku ten reálný život,
00:05:00 ale v zásadě je to pěkné, být propuštěn z vězení.
00:05:04 V archivu Originálního videojournalu najdeme například
00:05:06 rozhovor s Ivanem Martinem Jirousem, řečeným Magorem,
00:05:10 po jeho propuštění z vězení v roce 1984.
00:05:13 Já bych této příležitosti chtěl využít k poděkování
00:05:18 všem lidem dobré vůle, kteří mi pomohli
00:05:22 ta uplynulá léta přežít. Psát mi mohla samozřejmě
00:05:26 jenom moje žena, ale od ní jsem věděl
00:05:31 o úžasné solidaritě a pomoci, i materiální,
00:05:35 spousty lidí v Německu, Rakousku, z Nového Zélandu,
00:05:40 z Islandu chodily dopisy. Když jsem se vrátil,
00:05:45 tak jsem měl možnost si je přečíst.
00:05:50 Množství a intenzita této hlavně morální pomoci
00:05:56 mě přímo ohromila. Třeba z Norska jsme dostali deky
00:06:02 z vlny, které upletly nějaké děti ve škole.
00:06:08 Pracovalo na tom asi 50 dětí, každé upletlo jeden čtverec.
00:06:13 Pod těmi dekami spí moje dvě holčičky.
00:06:20 Těžko se o tom mluví, ale jsem rád,
00:06:23 že se mi dostalo této příležitosti,
00:06:27 aby lidé, kterým nestačím ani odpovědět,
00:06:30 protože bych musel mnoho let korespondovat, aby věděli,
00:06:34 že to, co pro mě a moji rodinu udělali, mělo ohromný význam.
00:06:40 Zdá se mi, že svět není tak zlý,
00:06:45 jestliže je ještě možné, aby lidi pro sebe
00:06:49 a pro někoho, koho vlastně neznají,
00:06:53 udělali to, co udělali pro mě.
00:06:56 Pokračujeme v rozhovoru s Annou Šabatovou.
00:06:59 Co říkáte slovům Ivana Jirouse?
00:07:02 Byl to takový trošku zklidněný Ivan Martin Jirous.
00:07:06 Ano, byl to Martin Jirous dojatý.
00:07:08 To si myslím, že je také důležitá zkušenost.
00:07:12 Ti lidé, když jsou ve vězení, tak nevědí všechno,
00:07:15 co se děje venku. Oni vědí něco,
00:07:18 co se podaří zašeptat při návštěvě.
00:07:21 Oni vědí něco, co se podaří naznačit v dopisech,
00:07:24 ale naprosto nemají informaci o šíři té solidarity.
00:07:29 Toto se týká daleko víc té druhé půlky 80. let,
00:07:32 kdy ta solidarita hlavně ze zahraničí,
00:07:36 ale i z České republiky, z různých míst byla daleko větší
00:07:40 -třeba než začátkem 70. let.
-Čím to bylo?
00:07:44 Bylo to existencí vašeho Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných,
00:07:47 který to pečlivě monitoroval a opravdu bombardoval
00:07:50 nejrůznějšími dopisy ty zainteresované činitele
00:07:52 i informacemi činitele v zahraničí?
00:07:56 -Do určité míry máte pravdu.
-Nechcete se chlubit.
00:08:00 Je mi to jasné, ale VONS měl obrovský význam.
00:08:03 Měl, ale já chci říci, že nejenom VONS, ale i Charta 77.
00:08:08 Tyto dvě instituce se staly poměrně známé v zahraničí,
00:08:14 spolupracovaly s Amnesty International.
00:08:19 Byly známé i v politickém západním diskurzu.
00:08:24 Prostě se o nich vědělo a prostřednictvím toho se dařilo
00:08:28 pak informovat i o jednotlivých případech.
00:08:31 A to je hrozně důležité, že VONS,
00:08:33 jeden z hlavních důvodů, proč vznikl, bylo,
00:08:36 že jsme si uvědomili, že když zavřou někoho známého,
00:08:41 slavného jako třeba Václav Havel nebo Jiří Lederer,
00:08:45 tak v podstatě přijde ten ohlas a ta solidarita jaksi sama od sebe,
00:08:50 protože je to pro média takzvaně zajímavé.
00:08:54 Je to známé i dnes, že slavní lidé,
00:08:56 když se dostanou do nesnází, tak se o tom píše daleko víc.
00:09:01 Jestli dovolíte, dovysvětlím, Jiří Lederer,
00:09:03 dnes už bohužel ne tak známé jméno, ale jeden z nejvýznamnějších
00:09:06 českých novinářů, reformní komunista,
00:09:09 který už od 50. let dával zcela jasně najevo
00:09:12 své nedogmatické názory, a také člověk,
00:09:14 který za svoji komunistickou orientaci zaplatil
00:09:16 hodně vysokou cenu. On se navíc pak nedožil ani roku 1989.
00:09:19 Ano.
00:09:20 Jenom pro ty, kteří jsou dříve narozeni,
00:09:23 pardon, později narozeni a tohle jméno neznají.
00:09:25 Na to jsem se právě chtěl ptát, jak to bylo s tou informovaností
00:09:29 o těch méně známých, protože vy jste sama říkala,
00:09:32 že když zavřeli Havla, Lederera a další,
00:09:34 tak to ve světě hned rezonovalo. Ale jak jste se třeba i vy
00:09:37 dozvěděli o tom, že zavřeli třeba v regionu někoho,
00:09:40 kdo ani neměl nějaké styky s pražským disidentským prostředím?
00:09:44 Já doplním tu druhou půlku odpovědi.
00:09:47 Byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsme se rozhodli
00:09:50 jakýmsi systematičtějším způsobem bránit lidi,
00:09:55 kteří byli zavřeni a nebyli tak známí.
00:09:59 Byli do té doby takzvaně bezejmenní pro širší publikum.
00:10:05 A jak jste se právě o jejich případech dozvídali?
00:10:09 Charta už v počátku měla několik set signatářů,
00:10:14 kteří byli z celé republiky. Samozřejmě každý žije
00:10:18 v nějakém sociálním prostředí, takže když jsme se
00:10:24 o komkoliv dozvěděli, ať byl z Charty nebo mimo Chartu,
00:10:27 tak to potom doputovalo do Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných
00:10:33 přes normální osobní kontakty. Tam se dělalo hned sdělení.
00:10:37 Vyvinul se úplně pravidelný rituál a ta sdělení se hned posílala
00:10:43 do zahraničí, a to několika způsoby.
00:10:48 O rok nebo o dva později je už začal vysílat Ivan Medek,
00:10:52 bývalý člen VONS, který mezitím emigroval,
00:10:56 a pravidelně ty zprávy byly vysílány,
00:10:59 takže část populace to zasáhlo. Další zdroj byl,
00:11:02 když se vraceli někteří lidé z vězení,
00:11:06 tak tam potkali třeba někoho, o kom jsme nevěděli,
00:11:09 a byl odsouzený za něco, co mělo politické důvody.
00:11:15 Já pak mohu vysvětlit, jak jsme měli definovánu obranu.
00:11:19 To byl další způsob, jak jsme se to dozvídali.
00:11:22 Čím dál tím víc, jsou za tím léta práce
00:11:26 a ve svém souhrnu asi tisíc nebo jedenáct set sdělení,
00:11:29 část společnosti, taková ta aktivnější,
00:11:34 která se zajímala, dozvídala, že bylo možno i poslat dopis,
00:11:38 protože ty adresy, na které bylo možno se obrátit,
00:11:42 se zveřejňovaly, takže si myslím,
00:11:44 že nebylo mnoho těch případů v posledních letech...
00:11:48 -Které by vám unikly.
-V posledních letech,
00:11:51 které bychom nezachytili, na začátku jich bylo ještě víc.
00:11:53 Jak už říkala Anna Šabatová, tak bezpochyby nejsledovanějším
00:11:57 politickým vězněm v 70. a 80. letech byl
00:12:00 Václav Havel, neformální vůdčí osobnost českého disentu.
00:12:03 Originální videojournal tak nemohl chybět
00:12:05 u jeho propouštění z posledního výkonu trestu na jaře 1989.
00:12:09 POTLESK
00:12:16 -Řekni mi něco!
-Co? Že jsem moc ráda,
00:12:19 že Vaška pustili a že jsem to čekala.
00:12:24 Je to pěkné a dalo se to čekat.
00:12:27 Tam nepustili tolik zahraničních novinářů...
00:12:32 Co můžu říci? Jsme velmi šťastni.
00:12:35 Podařila se dobrá věc.
00:12:37 Teď je důležité, aby i Standa Devátý
00:12:40 a ostatní političtí vězni se dostali ven.
00:12:44 Jako jsme bojovali o Vaška, je třeba bojovat i o ně.
00:12:47 -To je všechno.
-Děkuji.
00:12:49 Bravo!
00:12:51 POTLESK
00:13:01 -Ahoj.
-Ahoj.
00:13:08 Jsem samozřejmě rád, že mě pustili na polovinu domů,
00:13:12 i když si myslím, že celý ten můj trest byl nesmysl
00:13:15 a že jsem vůbec v žádném vězení neměl být.
00:13:17 To si myslíme samozřejmě taky.
00:13:21 Jaký máte pocit? Jste na svobodě. Jste svobodný člověk. Zase.
00:13:24 Je to moc dobrej pocit, ale nedoporučoval bych vám
00:13:29 chodit do vězení kvůli tomu, abyste ten pocit taky poznal.
00:13:32 Děkuji vám mockrát.
00:13:35 Václav Havel, určitě nejsledovanější vězeň.
00:13:39 Paní Šabatová, byl on jiný vězeň? Byl to jiný člověk?
00:13:43 Měl jiné postavení, myslíte? Občas toto zaznívalo třeba
00:13:49 i od některých radikálnějších lidí, kteří také byli ve vězení.
00:13:54 Já si myslím, že ve vězení měl
00:13:57 stejné postavení jako všichni ostatní.
00:13:59 Víme, že ne při tomto propuštění, ale že málem zemřel.
00:14:03 Jeho život byl na vlásku při jiném věznění.
00:14:07 Já si myslím, že neměl nějaké lepší podmínky.
00:14:12 Nikdy jsem o tom neměla žádnou informaci.
00:14:18 Pravdou je, těžko se to říká, ale někteří lidi umí líp
00:14:23 snášet třeba komunikaci s tím personálem.
00:14:29 To je totiž jedna z věcí, která je velmi náročná
00:14:34 si uvědomit, že ti bachaři vás nezavřeli
00:14:38 a že bude dobré s nimi vycházet relativně v dobrém.
00:14:42 Těmto lidem se potom o něco lépe sedělo než těm,
00:14:47 -kteří toto nezvládli.
-Ale promiňte,
00:14:50 u Václava Havla vím, že občas ty vzpomínky,
00:14:53 které na něj jsou, jsou takové, že on na Hrádečku byl ochoten
00:14:56 nosit i estébákům, kteří tam hlídali, čaj,
00:15:00 protože říkal, že oni dělají svoji práci.
00:15:02 Nebyl možná až příliš laskavý k těm lidem?
00:15:05 Přece jen na druhou stranu ti lidé přece stáli
00:15:07 jednoznačně na straně režimu, který zavíral
00:15:11 naprosto nespravedlivě své občany.
00:15:13 Pak další věc, kterou bych chtěla zdůraznit,
00:15:17 já nebudu teď mluvit o Havlovi, myslím si,
00:15:19 že nebyl až příliš mírný, ale já chci říci ještě jednu věc.
00:15:23 Pak byly věznice, a to je třeba říci.
00:15:25 Havel byl vždycky v první nápravněvýchovné skupině.
00:15:29 Pak byly některé věznice, které byly horší.
00:15:32 Byla tam jednak obecně horší pravidla, méně návštěv,
00:15:36 méně balíků, méně dopisů, ale třeba i horší práce
00:15:39 a třeba byly některé věznice, které byly proslulé
00:15:44 velmi špatnými podmínkami. A právě v takové věznici
00:15:49 byl třeba Jiří Wolf nebo Jirka Gruntorád,
00:15:53 ale nebylo to proto, že by Havel měl
00:15:58 nějaké lepší podmínky, on byl prostě v jedničce,
00:16:02 v první nápravněvýchovné skupině, tam měl stejné podmínky jako lidé,
00:16:07 kteří byli v první nápravněvýchovné skupině.
00:16:10 Ale někteří z našich kolegů jako Martin Jirous, Jirka Wolf,
00:16:15 Jirka Gruntorád, můj muž seděli v horších věznicích.
00:16:21 Když byl zavřený Václav Havel, který byl celosvětově
00:16:24 nejznámějším českým disidentem, tak to, jak jste sama naznačovala,
00:16:27 vždycky zvyšovalo obecně zájem na Západě o Československo.
00:16:32 Myslím to jeho konkrétní věznění, třeba i to poslední v roce 1989.
00:16:37 Samozřejmě, já myslím, že kdyby někdo někdy udělal
00:16:41 analýzu západního tisku, bylo by to jistě těžké
00:16:45 najít některé tituly třeba za rok nebo za dva,
00:16:49 tak by určitě přišel na to, že hodně těch informací
00:16:54 se právě týká represe a věznění,
00:16:57 takže paradoxně ten režim se pohyboval na té hraně
00:17:03 mám ty lidi zavřít, nemám je zavřít,
00:17:06 bude to pro mě výhodnější, nebude to pro mě výhodnější.
00:17:12 Občas se kvůli tomu vyskytly věci, které, dá se říci,
00:17:16 že jsme si skutečně vybojovali, třeba když byli zavřeni
00:17:22 na začátku 80. let Jiřina Šiklová, Jirka Ruml,
00:17:25 Honza Ruml a ještě tam bylo asi pět dalších, Mlynárik,
00:17:30 teď si nevzpomenu na ty další, tak to byla ta kauza Kamion.
00:17:35 Oni byli rok ve vazbě, byl velký ohlas, velká solidarita.
00:17:41 Propustili je a nikdy nebyli postaveni před soud,
00:17:45 ačkoliv za mnohem banálnější věci někteří šli do vězení.
00:17:50 Totéž když byl proces s VONS, to také vyvolalo velkou bouři.
00:17:54 Bylo to deset lidí a nakonec to dopadlo tak,
00:17:59 že před soudem jich stanulo šest a ti čtyři byli propuštěni
00:18:03 po několika měsících z vazby a už nikdy nebyli odsouzeni.
00:18:07 Takže ten režim se stále pohyboval mezi tím,
00:18:11 co je pro něj výhodnější, jestli ta represe,
00:18:13 aby tlumil ty aktivity, nebo někde povolit,
00:18:18 aby vypadal lépe.
00:18:21 Vedle celosvětově známých disidentů,
00:18:24 jako byl třeba Václav Havel, byli z politických důvodů
00:18:27 v československých věznicích i méně známí lidé,
00:18:29 jak jsme si o tom teď povídali. A ti se nezřídka dneska
00:18:33 stavějí velmi kriticky k oněm známějším politickým vězňům.
00:18:36 Typickým příkladem je právě i Annou Šabatovou zmíněný
00:18:38 Jiří Wolf, i on byl vězněn a propuštěn ve stejnou dobu
00:18:42 jako Václav Havel, jeho trest, který skončil v roce 1989,
00:18:44 byl nepoměrně delší. Právě na večírku k propuštění
00:18:48 Václava Havla s ním Originální videojournal točil tento rozhovor.
00:18:52 Na večírku k propuštění Václava Havla po polovině trestu
00:18:57 z vězení jsme měli jednoho vzácného hosta.
00:19:01 S Václavem Havlem ve stejný den přišel z vězení po šesti letech,
00:19:06 a to z vězení ve Valdicích, Jiří Wolf.
00:19:11 Jiří, my vás vítáme na svobodě. Já bych se zeptal nejdřív,
00:19:15 jak to bylo ráno, když vás po těch šesti letech
00:19:19 z Valdic pustili? Jaký je to pocit a co jste vlastně dělal?
00:19:24 Je to spíš takový šok, dá se říci, psychický,
00:19:27 protože celou tu dobu člověk kolem sebe vidí jenom beton,
00:19:31 mříže, a teď najednou tolik zeleně, tak mě příšerně začaly bolet oči.
00:19:35 Dá se říci, že cestu, kterou jsem šel na nádraží,
00:19:39 tak celou tu dobu jsem slzel.
00:19:42 Od té krásné přírody mě strašně bolely ty oči.
00:19:47 To vy jste nevěděl, že ve stejný den přijde Václav Havel.
00:19:51 Teď jste se ocitl uprostřed mnoha přátel, kamarádů.
00:19:55 Jak se tady cítíte po těch šesti letech?
00:19:58 Poznal jsem tady hodně přátel. Některé jsem znal už dříve.
00:20:02 Je tady směsice různého přesvědčení
00:20:06 tady na tom večírku u Vaška, ať to jsou katolíci, demokrati,
00:20:10 po té humánní stránce, jsou tady dokonce i kapacity,
00:20:14 spisovatelé a tak dále, takže ta komunikace je tady obrovská.
00:20:19 Když to srovnám s vězeňskou komunikací, tou jejich hantýrkou,
00:20:24 tak to se nedá srovnat a člověk se tady cítí jak v nebi.
00:20:30 Tolik tedy rozhovor Jiřího Wolfa s Jiřím Kantůrkem na večírku
00:20:34 k propuštění Václava Havla a tedy i Jiřího Wolfa.
00:20:39 Paní Šabatová, pan Wolf je zrovna ten,
00:20:41 který dodnes patří spíše k těm hodně kritickým
00:20:45 třeba i směrem k Václavu Havlovi, byť třeba o vás se vyjadřuje
00:20:47 velmi pochvalně. Nemrzí vás to přece jenom,
00:20:51 že ti lidé mají dneska jiný pohled? Má pravdu?
00:20:55 Může ten jeho kritický pohled na věznění Václava Havla
00:21:00 a známějších disidentů být i trošku podložený?
00:21:04 Já myslím, že ne, že to je nezpracovaná velmi těžká zkušenost.
00:21:11 On objektivně Jirka Wolf byl v mnohem těžších podmínkách,
00:21:14 protože byl v těch Minkovicích.
00:21:17 Já mám pocit, že byl dokonce i ve Valdicích,
00:21:19 což byla třetí nápravněvýchovná skupina.
00:21:23 A tam si uvědomte méně návštěv, méně balíků,
00:21:26 ještě velice těžká práce na šatonech.
00:21:30 Ta myslím, že byla rozhodující. To už vytváří úplně jiné klima,
00:21:34 takže jeho podmínky byly objektivně těžké,
00:21:39 ale podmínky Václava Havla byly také těžké,
00:21:43 ale byly dané tím, že byl ve věznici na Borech
00:21:46 v první nápravněvýchovné skupině. Považuji za nešťastné
00:21:52 zpochybňovat ty podmínky věznění Václava Havla.
00:21:59 Myslím si, že je mi líto,
00:22:03 ale Jirka přece jen nezpracoval úplně svou těžkou situaci.
00:22:09 Na druhou stranu ale nesmíme na takové lidi,
00:22:12 jako byli Jiří Wolf nebo Petr Cibulka,
00:22:14 teď mám na mysli ty kritičtější bývalé politické vězně, zapomínat.
00:22:16 Určitě, to v žádném případě.
00:22:20 Já se na ně ani moc nezlobím, protože vím, že to měl těžké.
00:22:24 -Ale nemůžu s tím souhlasit.
-Mezi příslušníky
00:22:30 nejmladší generace disentu na konci existence komunismu
00:22:33 patřil i dnešní přední politik Alexandr Vondra,
00:22:37 tehdy s prakticky oficiální podobou křestního jména Saša.
00:22:39 Jak tedy vypadalo propuštění Saši Vondry z vězení
00:22:43 jen nedlouho před vypuknutím listopadové revoluce?
00:22:46 Sašo, vítáme tě doma po padesáti dnech.
00:22:50 -Jaké to bylo?
-Ani se neptej.
00:22:53 Nevím, asi je hrozně moc brzo něco o tom všem říkat.
00:22:57 My už bychom za chvíli měli mít večerku.
00:23:02 Chytám druhý dech, jsem unavený.
00:23:05 Ale ty dva měsíce, myslím, ani nestojí nějak za řeč.
00:23:09 Prostě myslím, že musíme myslet na ty,
00:23:13 co v tom vězení jsou na delší dobu,
00:23:17 prostě na ten rok, dva roky nebo na ta mladá děvčata,
00:23:21 která tam jsou, jako Renata Pánová,
00:23:25 to prostě je úplně něco jiného. Já už se hrozně těším na to,
00:23:30 až tady začnu vnímat tu atmosféru, co se tady děje.
00:23:34 Zatím mě napadá jenom jedna věc.
00:23:36 Když jsem se narodil, začali stavět berlínskou zeď.
00:23:40 Když mě pustili z kriminálu, tak ji lidi začali přelézat.
00:23:44 -To je, myslím, docela nadějné.
-Tady je třeba říci jednu věc,
00:23:48 že jenom vlastně díky tomu jsem si uvědomila,
00:23:52 co to znamená dostat trest odnětí svobody.
00:23:55 Všichni jsme zvyklí říkat, že někdo dostane rok,
00:23:59 někdo dva, někdo tři, někdo deset.
00:24:02 Nikdo si to neumí představit. Těch dvaapadesát dní je až dost.
00:24:07 Jestli ta účinnost bude dva a půl
00:24:09 a ten Magor tam ještě pořád je, to jsou tresty, které...
00:24:14 Ten rok si ještě umím představit, víc už ne.
00:24:17 Saša Vondra vypadal přece jenom trošku jinak,
00:24:20 ale když jsme u té jinakosti, paní Šabatová,
00:24:23 bylo to jiné těsně před revolucí, to propouštění politických vězňů?
00:24:28 -Byla už ta atmosféra taková...
-Ta atmosféra byla hodně proměněná.
00:24:33 I ten Saša a všichni jsme už věděli, že to brzo skončí.
00:24:41 Co říkáte dnešní reflexi na politické vězně a třeba na to,
00:24:45 že někteří lidé z druhé strany katru ve veřejném životě
00:24:49 -fungovali a fungují?
-Já bych chtěla říci,
00:24:51 jak jsme se tady o tom bavili, tak vězení se stalo mým tématem
00:24:56 i po listopadu, a to až dodneška.
00:25:00 Já se stále zajímám o to, jak náš vězeňský systém funguje.
00:25:05 On prošel velkými reformami, ale má i mnoho nedostatků.
00:25:09 To tady nebudeme teď rozebírat. Ale znovu jsem měla možnost
00:25:13 se dostat do věznic, když jsem působila
00:25:17 jako zástupkyně veřejného ochránce práv.
00:25:19 Myslím si, že společnost by si víc měla uvědomovat,
00:25:23 že je to velmi závažný zásah do lidského života.
00:25:26 Myslím si, že máme vězňů příliš mnoho.
00:25:30 Myslím si, že bychom měli i dnes víc přemýšlet o lidech,
00:25:35 -kteří jsou ve věznicích.
-Děkuji vám, že jste přišla.
00:25:40 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:25:49 A co vás v tomto našem seriálu čeká zítra?
00:25:52 Pomocí záběrů Originálního videojournalu se podíváme,
00:25:55 jak vypadaly disidentské večírky a semináře. Na shledanou.
00:26:02 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2011
Speciální projekt ČT24, ve kterém uvidíte materiály nezávislých filmařů z doby normalizačního Československa. Exkluzivní záběry ze zákulisí disentu. Návraty z vězení. Hostem Anna Šabatová
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 13
