Setkání Pavla Klineckého s převorem břevnovského kláštera Petrem Prokopem Siostrzonkem. Režie P. Šícha
00:00:15 -Postava mnicha u mnoha lidí vyvolává představu suchara
00:00:18 žijícího mimo realitu.
00:00:20 Znám dost řeholníků, abych věděl, že to tak není.
00:00:23 Mnozí jsou střízliví, plni naděje, citliví pro život člověka
00:00:27 mimo klášter, projevují toleranci i smysl pro humor,
00:00:30 až oči přecházejí.
00:00:33 Jedním z nich je i představený břevnovského benediktinského
00:00:36 opatství PETR PROKOP SIOSTRZONEK.
00:00:39 Já jsem si uvědomil, že jste vlastně, bratře Prokope,
00:00:42 první mnich, který je hostem tohoto pořadu.
00:00:44 Alespoň v té mé pražské části.
00:00:46 -Těší mě, bratře Pavle, a těší mě také,
00:00:49 že jsme se mohli potkat i při této příležitosti.
00:00:51 Nejenom při bohoslužebné příležitosti, nejenom přátelsky
00:00:55 při jiných příležitostech.
00:00:57 -Já si vzpomínám, jak jsme spolu dělali krásnou svatbu přece.
00:01:00 -Ano. A byli to oba dva naši milí přátelé.
00:01:04 A jsem rád, že takto se dokážeme sejít a že nemáme žádné problémy,
00:01:08 i když patříme jiným církvím.
00:01:10 Ale já myslím, že nás spojuje to jedno.
00:01:12 -Určitě.
-A ten jeden!
00:01:15 -Navíc vy jste Prokop, ale jste původně Petr.
00:01:17 A jste Petr, nebo Pjotr?
-Já jsem Petr,
00:01:20 i když to moje příjmení naznačovalo,
00:01:23 že možná jsem polského původu.
00:01:25 Ne, Český Těšín byl vždycky místem, a nebo vůbec Těšínsko,
00:01:30 kde žili lidé různých národností
- Češi, Poláci, Židé, Němci...
00:01:36 A proto mám tak nějak už v krvi to, že dokáží spolu žít lidé
00:01:40 různých národností, různého smýšlení,
00:01:42 že dokážou najít cestu k sobě.
00:01:45 I když někdy samozřejmě třenice tam byly a jsou,
00:01:48 ale někdy zbytečně rozpoutávány.
00:01:51 -Vy jste mnich, řeholník, co je to mnišství?
00:01:54 -Je to způsob života.
00:01:56 Nebo tak to aspoň říkal svatý Benedikt,
00:01:59 který uchopil tu myšlenku mnišství, těch otců pouště atd., říkal:
00:02:04 "To je ten, který skutečně hledá Boha."
00:02:08 A těch lidí, kteří hledali Boha,
00:02:11 kteří hledali opravdu způsob života s ním,
00:02:14 protože je to od řeckého slova "monos", nebo "monachos",
00:02:17 to je "ten, který žije sám se sebou a sám s Bohem".
00:02:20 A od toho řeckého "monachos" je tedy to české "mnich".
00:02:24 A těchto lidí bylo od počátku křesťanství opravdu mnoho
00:02:27 a různým způsobem zkoušeli tuto cestu,
00:02:30 protože co člověk, to cesta k Bohu.
00:02:33 -Čili to primární, základní není celibát,
00:02:37 není život v klášteře, ale hledání Boha.
00:02:42 -Já si myslím - a tak to vidím, a tak vnímám to mnišství
00:02:45 od počátku.
00:02:47 Samozřejmě že většina těchto lidí zůstala sama, protože viděla,
00:02:51 že jsou svobodnější pro tu cestu hledání Boha.
00:02:54 -Ono to zabere nějaký čas, to hledání, ano.
00:02:58 Samozřejmě že lidi většinou vidí především ten klášter
00:03:02 a určitou uzavřenost, ale ona už dneska zdaleka
00:03:06 není taková, ty kláštery jsou víc otevřené.
00:03:10 -A já tak vnímám i ten náš břevnovský klášter,
00:03:13 protože jeho zakladatel, 2. pražský biskup, svatý Vojtěch,
00:03:17 zakládal tento klášter v roce 993 možná jako takové východisko
00:03:22 misijního působení.
00:03:24 Směrem na sever, nebo směrem do Uher.
00:03:27 A myslím si, že bychom měli žít v duchu zakladatele a být otevření.
00:03:33 -Nicméně samozřejmě pro člověka zvnějšku to nejvýraznější
00:03:37 na řeholním životě je celibát.
00:03:44 Ten celibát bývá chápán jako to, že mnich nesmí mít kontakt
00:03:48 se ženami. Já bych to nazval spíš jako přesun energie.
00:03:53 Je to přiměřené?
00:03:55 -Je to přiměřené.
00:03:57 Oni se mě mnozí ptají, jestli třeba nestrádám citově
00:04:00 nebo nějakým jiným způsobem.
00:04:03 Ale já si myslím, že je to vynahrazeno tím,
00:04:06 že má člověk spoustu jiných dětí.
00:04:09 A já říkám takové té skupince mládeže,
00:04:12 se kterou jsem začal pracovat, když končili základní školu
00:04:17 v Břevnově a začali chodit na střední školy,
00:04:20 děti takřka vlastní.
00:04:23 Tyto děti takřka vlastní už mají svoje děti,
00:04:26 už mají svoje rodiny, a pořád je to společenství,
00:04:28 se kterým se scházíme.
00:04:31 Takže mi říkají, tak s úsměvem: "Děda skoro vlastní".
00:04:34 A ta skoro vlastní vnoučata.
00:04:37 Takže člověk má radost ze společenství lidí,
00:04:40 kterým se něco snažil předat a vidím, že to předávají dál.
00:04:44 -Jak vypadá život v tom společenství klášterním?
00:04:48 Kolik vás je nyní v Břevnově?
00:04:51 -Nás tam žije nyní osm spolubratří.
00:04:54 Já jsem doma nejstarší, někteří spolubratři kněží
00:04:57 ještě pomáhají na jiných místech mimo klášter.
00:05:00 A samozřejmě ten společný život přináší i mnohá úskalí.
00:05:04 Já vždycky každému říkám, život v klášteře,
00:05:06 to není nebe na zemi, ale je to kus země,
00:05:09 kde si chceme pomáhat k nebi.
00:05:12 To znamená, že tam jsou lidé, kteří přicházejí se svými
00:05:15 přednostmi, ale také se svými negativními vlastnostmi.
00:05:19 Svatý Benedikt vlastně ve svých sedmatřiceti kapitulách
00:05:22 své řehole asi dvě třetiny věnuje řešení problémů.
00:05:26 Počítá, že tam budou lidé, kteří budou zaspávat,
00:05:29 kteří budou líní, kteří budou nedůslední atd.
00:05:32 Toto všechno je potřeba řešit ve společném životě.
00:05:35 -Mě zajímají i úplné drobnosti.
00:05:38 Jíte společně, pokud je možné, snídáte společně?
00:05:41 -Samozřejmě společné jídlo je to podstatné.
00:05:45 A já to vysvětluji vždycky lidem, všimněte si,
00:05:48 jaké jsou nejkrásnější prostory v každém klášteře?
00:05:52 -Refektář.
-To je kostel, knihovna a refektář.
00:05:56 -Ale musíme říct, co je refektář.
00:05:59 -To jsou společná místa, abych se k tomu vrátil,
00:06:01 kde se společně modlíme v kostele.
00:06:04 Refektář, to je tedy společná jídelna,
00:06:07 místo, kde se osvěžujeme.
00:06:09 To je podstata toho latinského slova.
00:06:12 A to společné jídlo je moc důležité.
00:06:14 A samozřejmě knihovna, to je místo, kde se sytí duše,
00:06:17 kde se naplňuje duše, aby nebyla prázdná.
00:06:20 Takže proto to jsou tři nejkrásnější místa.
00:06:23 Když se vrátím k tomu refektáři, já často zdůrazňuji lidem,
00:06:26 že společné jídlo je to, co možná chybí lidem
00:06:29 dnešního světa.
00:06:31 Oni nejsou hladoví, ale jsou možná hladoví
00:06:34 po tom společenství u stolu.
00:06:36 Protože možná bohužel zůstala jenom ta štědrá večeře
00:06:39 na Štědrý den.
00:06:42 Ale jinak se společně možná už nejí,
00:06:44 protože na to nemáme čas. A je to škoda.
00:06:47 A třeba jeden z trestů v řeholi je, že člověk se nemůže zúčastnit
00:06:52 společného jídla. To byl trest.
00:06:54 To znamená, že společné jídlo
00:06:57 je důležitá součást společného života.
00:07:01 -Z čeho je klášter financován?
00:07:04 -My co si vyděláme, tak to je naše, jinak bychom nedostali nic.
00:07:09 -A jak si můžete vydělat?
00:07:11 -Některými pronájmy a tím, jak se teď některé majetky vrátily.
00:07:16 Musí se přemýšlet o tom, co všechno nám do budoucna
00:07:20 může přinést zisk.
00:07:23 Vždycky benediktinské kláštery byly takové velké
00:07:27 hospodářské jednotky.
00:07:30 -Břevnovský klášter má jednu takovou komoditu teď,
00:07:33 s kterou hospodaří a která je zajímavá
00:07:36 zejména pro Čechy. A to je co?
00:07:38 -To je chmel.
-To je chmel, ano!
00:07:40 -Se kterým začínáme,
00:07:42 protože jsme měli některé pozemky na Žatecku.
00:07:45 První založený pivovar byl právě u nás v Břevnově.
00:07:48 Takže proto jsme založili i ten pivovar.
00:07:51 -Ten klášter, ta jednotka uprostřed krajiny, tam není jenom pro sebe,
00:07:56 aby vy jste si mohl realizovat své hledání Boha,
00:08:00 spolu se svými spolubratry, ale že vy jste tam taky
00:08:03 pro to okolí.
00:08:06 Vy je zvete k tomu hledání Boha každý na svém místě.
00:08:09 To znamená,
00:08:11 že vy jste užitečný pro tu okolní společnost.
00:08:14 -A tak to vždycky kláštery braly, protože zakládaly také školy.
00:08:17 Možná byli mniši jediní v širém okolí,
00:08:21 pojďme do konce prvního tisíciletí, kteří uměli číst a psát.
00:08:25 Aby přečetli texty písma, aby mohli zpívat žalmy
00:08:29 a modlit se společně žalmy, to učili i jiné.
00:08:33 A proto ta tradice školství u benediktinů,
00:08:36 výchovy mladé generace.
00:08:39 To se nabalovalo na kláštery.
00:08:44 A samozřejmě také učit hospodařit ostatní a zapojit je
00:08:48 do společné práce.
00:08:51 Já s oblibou říkám, že obci se vždycky dobře dařilo,
00:08:55 když spolu mluvil starosta, učitel, hospodský a farář.
00:09:02 -Za vámi určitě, víc než za mnou, přicházejí lidé, manželé,
00:09:07 snoubenci tedy, kteří chtějí svatbu.
00:09:10 Někdy to bývá docela zvláštní, když přijdou dva lidi,
00:09:14 a vy je vlastně moc neznáte.
00:09:16 Neznáte je z kostela, neznáte je z bohoslužeb, ze mší.
00:09:20 A oni chtějí udělat svatbu. Jak tohle řešíte?
00:09:24 -Tak to samozřejmě řešíme tím, že si s těmi lidmi pohovoříme.
00:09:29 Mnozí nemají žádné církevně právní překážky,
00:09:33 aby nemohli uzavřít církevní sňatek.
00:09:36 Víme, že většina z těch lidí třeba nikdy nepřišla
00:09:40 do kontaktu s knězem. Mají ostych.
00:09:43 Já nejsem toho názoru, jak se to někdy prezentuje,
00:09:47 že jsme ateistický národ.
00:09:49 Já myslím, že jsme národ, který je nevzdělaný v duchovních
00:09:54 záležitostech a je plný předsudků, které se vytvořily možná
00:09:58 různými historickými klišé, které se tradují.
00:10:02 Lidé to pořád mají v sobě a zbytečně mají potom možná zábrany
00:10:06 právě vůči církvi.
00:10:09 Já bych možná, jestli můžu, tady udělal takovou odbočku.
00:10:13 Já mám vždycky na to takové vysvětlení.
00:10:16 Ve všech světových jazycích se slovo církev a kostel řekne
00:10:20 jedním a týmž slovem. To je místo,
00:10:23 kde se schází společenství pokřtěných.
00:10:26 V češtině máme církev a kostel.
00:10:29 Já si vždycky říkám, že to latinské "castelum",
00:10:33 ta "tvrz", kde si panovník postavil
00:10:36 nějakou novou budovu a přišlo tam to křesťanství,
00:10:39 že přišlo od vrchnosti, že možná Češi měli vždycky
00:10:43 takový ostych, a nebo možná i odpor vůči tomu,
00:10:46 co přišlo od vrchnosti.
00:10:48 Tak možná si zachovali takový ostych
00:10:51 a možná i odpor někdy k tomu, co přichází právě z toho castelum.
00:10:56 To je takové moje vysvětlení. A že to v mnohých přetrvává.
00:11:00 Takže tyto ostny nějakého takového ostychu,
00:11:04 a možná někdy předsudku, je třeba prolomit.
00:11:07 Najednou ti lidé, když jim třeba převyprávím
00:11:11 zprávu o stvoření člověka jako muže a ženy, vysvětlím jim,
00:11:16 že to nemají číst jako pohádku, ale že si nemají přepočítávat,
00:11:20 jestli jim skutečně chybí žebra...
00:11:24 Jak to říkají židovští rabíni
- Bůh nestvořil ženu
00:11:28 z hlavy mužovy, aby mu vládla.
00:11:31 Ani z nohou mužových, aby mu byla služkou.
00:11:34 Ale ze žebra v jeho boku, aby mu věrně stála po boku.
00:11:38 Aby z místa, které je pod jeho paží,
00:11:41 aby ji chránil. Žebra z místa, které je blízko jeho srdce,
00:11:44 aby ji miloval.
00:11:46 Tak najednou se dívají a říkají, tak to nám je blízké.
00:11:50 Oni vlastně pochopí, že ta biblická zvěst je pro ně.
00:11:53 A i když třeba neměli doposud nějakou praxi, že vědí,
00:11:56 že před někým, který je přesahuje, si to ano řeknou v kostele.
00:12:07 -Přicházejí také lidé, kteří by se chtěli stát řeholníky?
00:12:14 -Samozřejmě, přicházejí.
00:12:19 Já si myslím, že musíme počítat s tím,
00:12:22 že jsou to lidé, kteří jsou někdy romantičtí,
00:12:25 kteří nevědí, o co by žádali.
00:12:28 A nečekáme,
00:12:30 že by stály zástupy těchto uchazečů.
00:12:35 V poslední době zjišťuji, že je lepší,
00:12:39 když uchazeč už má za sebou kus života, že ví, o co mu jde.
00:12:43 Asi je pryč doba,
00:12:45 kdy se hlásili do klášterů lidé ihned po maturitě.
00:12:49 Vnímám, že dnešní mládež je ještě taková značně nerozhodná,
00:12:54 neví, co chce.
00:12:56 Takoví, jak říkám, ustaviční hledači.
00:12:59 A možná i přelétavci, proto možná hledají
00:13:03 v klášteře pomoc, že to rozhodne někdo za ně.
00:13:07 A já říkám: "Ale to za tebe nikdo nerozhodne.
00:13:10 Nepřilétne ti z nebe papír s razítkem, tak to je.
00:13:14 Ty ten krok musíš udělat sám."
00:13:17 -Není to způsobeno tím, že mladý člověk má dneska
00:13:21 těch hodnot, které se mu nabízejí, mnohem víc, nepřeberné množství
00:13:25 hodnot, a on neví, která bude ta pravá.
00:13:29 Ono se často mluví o tom, co chybí naší společnosti,
00:13:33 ale ono jí někdy spousta věcí přebývá.
00:13:36 -Já myslím, že to je skutečně tím, že najednou se nevyzná
00:13:40 v těch hodnotách.
00:13:42 A pak je to jedna věc, ta klášterní komunita,
00:13:45 aspoň u benediktinů, je jakási rodina.
00:13:48 V čele s tím, který se nazývá Abas, tedy Otec.
00:13:52 A mnozí ti uchazeči jsou z rodin neúplných, narušených,
00:13:56 nemají zkušenost s otcem...
00:13:59 -Nebo to fungovalo špatně.
-Otec zklamal, ano.
00:14:03 To znamená, že ti lidé se hledají i v tomto směru.
00:14:07 Že možná chtějí najít jakoby náhradní rodinu,
00:14:11 ale přece jenom mají v sobě to trauma.
00:14:14 A nebo někdy i těžkou ránu a může to působit tomuto člověku problém.
00:14:19 Je zajímavé, že když někdo v řeholi Benediktově hledá nějaké hluboké
00:14:23 duchovní myšlenky, on tam najde hlavně
00:14:26 praktické myšlenky, jak ten život uspořádat.
00:14:30 Ale jsou tam tři takové základní věci:
00:14:33 to je poslušnost, mlčenlivost a pokora.
00:14:36 Na těch třech věcech by měl být postaven život
00:14:39 nejenom mnicha, ale každého člověka.
00:14:43 Když mi někdo řekne:
00:14:45 "Benediktini, to je modli se a pracuj,"
00:14:48 já říkám: "Ano, to jsou ta dvě vesla té lodičky."
00:14:51 A to vysvětluji zvláště dětem, říkám:
00:14:54 "Představte si, že jste na lodičce a máte na jednom veslu napsáno
00:14:57 modli se a na druhém pracuj, abyste šly kupředu,
00:15:01 musíte zabrat oběma.
00:15:03 Nestačí jenom se modlit, a nebo jenom pracovat.
00:15:06 Točíte se na místě." Ale řehole začíná slovy:
00:15:10 "Slyš", nebo "naslouchej, Synu." My neumíme naslouchat.
00:15:14 My slyšíme spoustu zvuků, ale neumíme naslouchat.
00:15:18 A neumíme naslouchat sobě.
00:15:21 Proto třeba v mnohých kapitulách je to roztroušeno,
00:15:25 že má naslouchat nejenom ten bratr opatovi,
00:15:28 ale opat i spolubratřím.
00:15:31 To je to, co tvoří základ spokojeného života,
00:15:35 když se umíme slyšet a pak umíme společně vycházet.
00:15:42 -Co jiného je zpověď než jeden velký terapeutický rozhovor,
00:15:48 jehož jsou ovšem účastni tři?
00:15:56 To znamená zpovědník, zpovídající se a Hospodin.
00:16:00 -To se snažím zdůraznit každému člověku,
00:16:04 ať už přichází s jakýmkoli problémem.
00:16:07 A někdy se možná patlá v sobě a říká: "Co je ten největší hřích?"
00:16:12 Já říkám: "Víte, slovo hřích by se taky dalo přeložit
00:16:16 z hebrejštiny jako minout cíl."
00:16:20 A říkám lidem:
00:16:22 "Víte, proč někdy odbočujeme v životě a přešlapujeme na místě
00:16:27 a vracíme se?" Protože nevíme, kam a ke komu směřujeme.
00:16:31 A to je ten nejpodstatnější hřích, že vlastně jsme ztratili
00:16:35 orientaci v životě.
00:16:38 Když se mě někdo ptá: "Co je největší problém
00:16:41 mého života, nebo jak to vidíte?" Já říkám:
00:16:44 "Víte, největší váš hřích je ten, že vy jste to skoro zabalil."
00:16:49 A tam nás ten zlý chce nachytat, abychom řekli, že už není naděje.
00:16:54 Deprese a malomyslnost. A tam nás nejvíce chytí.
00:16:58 Tím to zabalíme a řekneme, že je konec, a to nesmíme dopustit.
00:17:02 Jeden takový zkušený zpovědník mi říkal, když jsem byl mladý kluk:
00:17:06 "Víš, svatý není člověk, který nehřeší, ale ten,
00:17:09 který umí stále znovu začínat."
00:17:12 A když nabereme tu jistotu, že můžeme znovu začít,
00:17:15 tak to je moc důležité.
00:17:17 To je to, co člověka skutečně znovu pozvedne.
00:17:21 -Jak jste se vůbec dostal k tomu, že se stanete řeholníkem,
00:17:25 nebo knězem, nebo obojím vlastně?
00:17:28 Kolik vám bylo roků, když došlo k tomuhle rozhodnutí?
00:17:32 -Tak samozřejmě možná k tomu přispělo - a určitě - to,
00:17:36 že jsem se narodil ve věřící rodině.
00:17:40 V oblasti, kde se - teď řeknu to, co nemám rád,
00:17:44 kde se chodilo do kostela.
00:17:46 Protože tam se nemusí, ale vím, proč tam chodím.
00:17:50 A my jsme měli skutečně takovou dobrou partu mládeže.
00:17:54 To byl vklad do života víry.
00:17:57 A měli jsme skvělého kněze, který tam měl skupinu,
00:18:01 která vedla ministranty, zpívali jsme atd.
00:18:05 To znamená, že jsem i v té normalizaci,
00:18:08 nebo vlastně na přelomu 60. a 70. let prožil
00:18:12 takový skvělý vklad.
00:18:17 A během gymnázia najednou se to začalo ve mně tříbit.
00:18:21 Láska k jednomu člověku, nebo láska k Bohu?
00:18:25 Tam pro mě bylo první rozhodnout se pro to kněžské povolání.
00:18:31 -Kde se to odehrávalo?
00:18:34 -A odehrávalo se to v Českém Těšíně.
00:18:36 -Vaše jméno, které zní polsky, by to situovalo
00:18:39 někam na to Těšínsko.
00:18:41 Takže tam skutečně se to odehrávalo.
00:18:43 -Ano, v tom Českém Těšíně.
00:18:45 Tam se odehrávalo také moje setkání s páterem Alešem Gwuzdem.
00:18:49 Ale musím říci, že to povolání benediktinské
00:18:51 přišlo až v tom kněžském semináři, kdy jsem si říkal,
00:18:54 já bych mohl mít vlastně i takovou podporu
00:18:57 toho svého duchovního života v tom benediktinství.
00:19:00 I když to není oficiální, i když život klášterních komunit
00:19:03 byl zakázán, i když to bylo ilegální,
00:19:05 i když jsme museli podepsat prohlášení,
00:19:08 že nejsme členy řeholního řádu.
00:19:10 Ale považovali jsme to prohlášení za vynucené, za cár papíru atd.
00:19:15 To znamená, že jsme to nereflektovali,
00:19:18 jako že by to bylo závazné v našem svědomí.
00:19:21 Takže to se tam tříbilo až při té mé další formaci.
00:19:24 Ale během gymnaziálního studia napřed dozrálo to povolání kněšské.
00:19:30 -Je vám těch 16, 17, zraje to rozhodnutí
00:19:34 a člověk má nějaké představy.
00:19:36 Já jsem taky měl, když jsem se rozhodoval.
00:19:39 A vy si určitě ještě nějaké představy pamatujete,
00:19:43 jaké to bude být tím knězem, eventuálně být tím řeholníkem?
00:19:47 A teď už, málo platný, jsme oba na prahu
00:19:51 důchodového věku, protože jsme zhruba stejně staří,
00:19:55 a ohlížíte se.
00:19:57 A porovnáváte představu toho začínajícího, toho,
00:20:00 který to má před sebou, a tu realitu.
00:20:03 Jak tohle srovnání dopadá? Bylo to tak?
00:20:06 Nebo to bylo úplně jinak, lepší, nebo "kdybych tohle věděl,
00:20:09 tak bysem sem nechodil"?
00:20:11 -Možná, kdybych věděl všechno, čím budu moci projít,
00:20:15 a budu muset projít, tak bych možná utekl.
00:20:18 Ale je to dobře, že mnohé nevíme.
00:20:21 A že si nás Pánbůh tak pomaličku tvaruje, přetváří, připravuje...
00:20:28 -Jak se říká, když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají.
00:20:32 Tak i ten Hospodin vás chytí na to hezké společenství
00:20:36 kolem toho kostela, kolem té mládeže,
00:20:39 kolem těch ministrantů, kolem té scholy.
00:20:42 A člověk ještě netuší, že jednou bude dělat
00:20:45 rozpočet kláštera.
00:20:47 -Samozřejmě já jsem viděl to svoje kněšství v té normalizaci.
00:20:50 Nikdy člověk nevěděl, že to praskne.
00:20:53 A i když jsem se připravoval a složil jsem tajně sliby
00:20:57 pro břevnovský klášter, já jsem je tajně složil v Krakově.
00:21:01 Tamější opat měl veškeré pravomoce našeho opata Anastáze,
00:21:04 který žil v exilu v Bavorsku.
00:21:07 A to jsem ještě netušil, když jsem skládal ty sliby,
00:21:11 že se mi podaří skutečně v tom Břevnově žít.
00:21:14 Pak najednou přišel Listopad, já jsem se odvážil do Bavorska
00:21:17 zavolat Anastázi Opaskovi, a on se projevil
00:21:21 jako skvělý člověk.
00:21:23 -Volal jste mu kvůli tomu, jestli byste mohl žít
00:21:26 v tom břevnovském klášteře?
00:21:29 -Ne, já jsem mu volal, protože on věděl o mé přípravě.
00:21:32 Aleš Gwuzd měl s ním tajný způsob komunikace
00:21:36 -To byl ten polský...
00:21:38 -To byl ten můj spolurodák z Těšínska, páter,
00:21:42 který byl převorem břevnovského kláštera
00:21:45 do roku 1950, pak žil v internaci.
00:21:48 Působil pak jako kněz právě tam na Těšínsku,
00:21:52 takže tam jsem měl možnost se s ním setkával.
00:21:55 Takže on Anastázovi sdělil: "Mám tady kandidáta."
00:21:59 A jednak mi udělil i to řeholní jméno Anastáz, zvláštním způsobem,
00:22:04 na pohlednici, která přišla odkudsi,
00:22:07 tak, jak píšeme na pohlednici: Srdečný pozdrav odtamtud posílá...
00:22:13 A on se většinou podepisoval nějak buď A. O.,
00:22:17 nebo různými šiframi.
00:22:19 A pak tam bylo napsáno: "P. S. Pozdravuj též Prokopa."
00:22:24 Takže jsem na pohlednici takovým způsobem
00:22:28 dostal to řeholní jméno od Anastáze.
00:22:31 -A vy jste to pochopil?
00:22:33 -My jsme takhle byli domluveni s Alešem Gwuzdem,
00:22:36 že on pošle pohlednici a to jméno na ní pošle.
00:22:40 Takže jsem s Prokopem...
-Dostal jste jméno zakladatele...
00:22:44 -Sázavského kláštera. A jako by to bylo předznamenání,
00:22:48 že mám být u počátků nového začátku Břevnova.
00:22:52 A proto jsem taky Anastázovi volal po Listopadu, co dál.
00:22:56 A on říkal: "Musíme se pokusit, jestli nám ten klášter vrátí?
00:23:01 Zkus se zeptat v Praze, ty se vyznáš
00:23:04 v těch českých reáliích."
00:23:07 Samozřejmě já jsem byl tenkrát po ztrátě souhlasu,
00:23:11 po půl roce kaplanování ve Strážnici jsem byl
00:23:15 4 měsíce na Hané, v Ratajích u Kroměříže,
00:23:18 a co já jsem věděl o Praze?
00:23:23 A já jsem říkal Anastázovi:
00:23:25 "A přijde tam nějaký mladý farář z Moravy a Pražáci se mu vysmějí."
00:23:30 A Anastáz se projevil takový, jaký byl. On říkal:
00:23:34 "Tak řekni, že jsi převor.
00:23:37 Ti Češi dají na ty tituly, oni padnou před tebou na zadek,
00:23:40 když jsi převor, a budou s tebou mluvit."
00:23:43 A tak jsem se stal převorem, jeho zástupcem, takto telefonicky.
00:23:47 Anastáz to vyřešil briskně.
00:23:51 -Máte nějaké sny nebo plány?
00:23:54 Nebo čekáte, co zase ta realita, co ten život přinese?
00:23:59 -Já bych byl moc rád, aby se ta naše břevnovská rodina
00:24:04 stabilizovala, aby žila ráda spolu.
00:24:07 A ještě takovým mým snem je zabezpečit tím vším,
00:24:12 co se teď nově učíme tvořit, aby to bylo takovým zdrojem příjmů
00:24:16 pro ten klášter.
00:24:21 Ne proto, abychom měli zlaté kohoutky,
00:24:24 ale abychom mohli udržovat to místo,
00:24:27 kam lidé rádi přicházejí.
00:24:30 -Já bych řekl, že je důležité, aby neměl ten klášter,
00:24:33 podobně jako farnost a jako sbory evangelické,
00:24:35 abychom neměli existenční starosti.
00:24:37 Abychom mohli dělat svou práci a nemuseli se primárně soustředit
00:24:42 na to, jestli budeme mít na elektřinu příští měsíc.
00:24:45 -Přesně tak.
00:24:47 To je pro mě moc důležité, aby toto bylo zabezpečeno
00:24:51 pro klášter.
00:24:53 A pak už jsem otevřen tomu, který je nad námi,
00:24:56 kolik mi ještě tady dá prožít té radosti
00:24:59 právě v tomto společenství.
00:25:04 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2016
Setkání Pavla Klineckého s převorem břevnovského kláštera Petrem Prokopem Siostrzonkem. Režie P. Šícha
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3
