Znovu probuzené řeholní řády a kongregace pěstují duchovní život a pomáhají občanské společnosti (2009). Scénář a režie L. Kaboš

Na počátku léta 1950 působilo v Čechách a na Moravě 34 ženských řádů a kongregací, 7 728 řeholnic v 522 domech. Jejich budovy přitahovaly pozornost armády i ministerstva vnitra. Začala se připravovat Akce vyklizení ženských klášterů. Byl to rozsáhlý plán s třemi etapami. První bylo přemístění řeholnic do co nejmenšího počtu objektů a na území politicky výhodné, druhá etapa směřovala k intenzivní politické činnosti uvnitř řádů a měla způsobit jejich rozklad a přechod do civilu, třetí etapa se snažila minimalizovat počet nemocnic a sociálních ústavů s řeholním personálem. To, co vzkvétalo stovky let, a přinášelo společnosti mnoho užitku, bylo touto akcí, která začala v roce 1950, násilně přerušeno. Na dobu víc než 40 let nastala doba temna. Až sametová revoluce znamenala postupné obnovování demokratických tradic a navrácení klášterů, oživení a znovuvzkříšení církevních řádů.

Řád sv. Voršily, podobně jako mnoho dalších, přežil tuto strašlivou kapitolu v dějinách země. V jakém stavu se nacházejí dnes? Co nabízejí společnosti? Řád sv. Voršily se těšil vždy velké úctě, protože se po celou svou historii věnoval vzdělávání a výchově. Výchově a vzdělávání se věnuje i dnes.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2009
 ST 4:3