S Jožkou Šmukařem po krajích českých, moravských a slezských – z Nymburka na téma lidová písnička (2012). Hraje, zpívá a tančí folklorní soubor Jarošovci. Režie A. Vomáčka

Jedním z nejlepších a nejoriginálnějších folklorních souborů v Česku jsou bezesporu mělničtí Jarošovci. Patří taky mezi ty nejstarší. Datum jejich narození je úctyhodné – rok 1949. Za víc než šedesát let se v jejich řadách vystřídaly čtyři generace muzikantů, zpěváků a tanečníků. Dlužno dodat, že v mnoha případech to byli členové stejných rodin. Takže tradice, které se týkají udržování kulturního dědictví, a to vše pak přetavené do uměleckých vystoupení, písniček, tanců a nejrůznějších tematických pásem, fungují v Mělníce a v okolí stoprocentně. Právě proto pozval televizní štáb cyklu Putování za písničkou Jarošovce k natočení dalšího příběhu o lidové kultuře.

Putování za písničkou Je samozřejmé, že většina hudebních, pěveckých i tanečních čísel byla ze středních Čech, z Polabí, z nejbližšího okolí Mělníka. Tomu také odpovídají názvy jednotlivých písniček. Tak například Když jsem šel mělnickou bránou nebo Už já více po Mělníce procházet se nebudu… Mezi další tituly například Má panenko boubelatá, Pásla jeleny, Když jsem šel v podvečer nebo velmi nápadité scénické pásmo na téma „kominík“.

Průvodce pořadu Jožka Šmukař, jinak rodák z jižní Moravy, byl velmi potěšen písničkami o víně. Jak sám prozradil, ani netušil, že kromě jeho rodného kraje se tohle téma objevuje v lidové muzice ještě jinde. A tak se mu velmi líbilo zpívání mělnických děvčat (Pojďte holky do vinice) a odpovědi jejich mužských protějšků (Hola chlapci nebo Už je ta vinice plná vínečka).

Putování za písničkou Však taky aktéři při natáčení porovnali Šmukařovo víno z Hustopečí (byl to veltlín zelený) a naopak z Mělníka (zámecká Ludmila). Chutnalo obé, a všem taky chutnala společná písnička Kdybys měla má panenko sto ovec.

Mezi muzikou se hovořilo o ledačems. S nejstarším členem Jarošovců Břéťou Mocem o tom, jak v souboru vydržet téměř šedesát let a ještě senzačně hrát na basu a na dudy. S Johanou Jonákovou o filosofii práce, o hledání nových nápadů a taky o nádherných ručně malovaných mělnických krojích. S Šárkou Kuželovou o potěru, který zásobuje Jarošovce novou krví a novými talenty. Mezi Jarošáčky patřil ještě před nedávnem současný vedoucí celého ansámblu Honza Úlovec. Ten vlastně s Jožkou Šmukařem pořad provází. A neopomene před závěrem nabídnout hodně zajímavé pěvecké a taneční „prskavky“ v podobě tanců „mateníku“ a „vrkoče“. Ostatně, ten vrkoč je synonymem pro krásný pečený zákusek. Na něm si po poslední klapce pochutnali všichni.

Foto: Lenka Šmukařová

Stopáž25 minut
Rok výroby 2012
ŽánrHudba