00:00:01 MAGAZÍN BOJOVÝCH SPORTŮ

00:00:30 Krásný den, vážení diváci, na programu ČT sport.

00:00:34 Je tu opět MAGAZÍN BOJOVÝCH SPORTŮ.

00:00:36 Dnes se třemi reportážemi.

00:00:38 Ta první je z Czech Open Taekwondo WTF.

00:00:41 Zahájíme také náš seriál medailonků významných osobností

00:00:46 bojových sportů.

00:00:48 A podíváme se také na mistrovství ČR v karate

00:00:51 České asociace tradičního karate.

00:00:53 Takže je před námi 30 minut s bojovými sporty, hezkou zábavu.

00:00:58 A naše první reportáž, jak už jsem předeslal,

00:01:02 je z turnaje Czech Open Taekwondo WTF,

00:01:05 tedy olympijské taekwondo.

00:01:08 Tady už vidíme testování těch vestiček závodnic,

00:01:12 protože taekwondo, které je olympijským sportem,

00:01:18 začalo využívat tento systém vest, kdy vesta má v sobě senzory,

00:01:23 které jsou vlastně bezdrátově snímány na dálku

00:01:28 a co se týká bodování, se využívá vesta právě k tomu,

00:01:33 že ona zaznamenává kopy nebo údery.

00:01:38 A pochopitelně také prostřednictvím senzorů

00:01:42 se vyhodnocuje, jestli kop či úder

00:01:46 byl dostatečně razantní, silný, tvrdý.

00:01:49 Tohle všechno by mělo přispět k lepšímu, férovějšímu

00:01:54 a přesnějšímu rozhodování.

00:01:59 Samozřejmě vidíte, že na tatami je i klasický rozhodčí

00:02:03 a kolem tatami stojí další rozhodčí,

00:02:07 kteří on-line bodují.

00:02:11 Ale vestičky se senzory se velmi rychle ujaly

00:02:16 a začaly se využívat.

00:02:18 My už jsme vstoupili do zápasu, který byl úplně první

00:02:21 v našem sestřihu, a to byl zápas číslo 201,

00:02:25 ten před chviličkou skončil.

00:02:27 Tak jen pro úplnost, bylo to finále žen

00:02:31 hmotnostní kategorie do 67 kg, kde Iveta Jiránková

00:02:36 dokázala porazit Adrianu Šimánkovou.

00:02:40 My už jsme se ale velmi rychle v našem sestřihu dostali k zápasu,

00:02:44 který byl v celkovém turnaji označen pořadovým číslem 202,

00:02:50 jak můžete vidět vedle časomíry.

00:03:05 Kategorie mužů do 63 kg, Trung Nguyen a Henry Mejlumyan,

00:03:12 dvě výborná jména na vyslovování, ale to samozřejmě nemá co dočinění

00:03:18 s úrovní závodníků, protože Czech Open

00:03:21 je největší taekwondistický turnaj.

00:03:25 Vidíte, že závodníci už jsou na vysoké úrovni,

00:03:28 protože podle razance kopů, podle rychlosti, dynamiky,

00:03:32 tvrdosti a také podle otoček jsou to už velmi dynamické věci.

00:03:37 A v tomto zápase nakonec, resp. v kategorii do 63 kg

00:03:41 zvítězil Henry Mejlumyan.

00:03:52 A tak jsme se už mohli posunout na zápas,

00:03:55 tentokrát v ženské kategorii heavy, tedy plus 73 kg,

00:04:00 kde na sebe narazila Veronika Krejčová

00:04:05 z TKD Lacek.

00:04:07 A její soupeřkou byla Olga Kudrnáčová

00:04:10 z Taejang Dojang, dvě české závodnice.

00:04:17 V taekwondo závodí pochopitelně jak muži, tak ženy.

00:04:20 A taekwondo dává příležitost i velmi mladým závodníkům,

00:04:26 protože nejmenší žáčci mohou soutěžit v taekwondu

00:04:33 už v kategorii 5, 6, 7, 8letých, takže i to je dokladem toho,

00:04:38 že bojové sporty, teď se tedy konkrétně bavíme

00:04:42 o olympijském taekwondu WTF, jsou určeny opravdu

00:04:46 pro širokou věkovou pestrost a různé kategorie.

00:04:51 Od opravu malých žáčků až po seniory.

00:04:55 A když se podíváme na zápas, který sledujeme,

00:04:59 tak pak vězte, že úspěšnější byla Veronika Krejčová,

00:05:04 která dokázala porazit Olgu Kudrnáčovou.

00:05:08 A získala tak na letošním turnaji Czech Open v taekwondu WTF

00:05:12 zlatou medaili v kategorii žen do 73 kg.

00:05:20 Tady už vidíme tu etiketu, závodníci si sundají přilby,

00:05:24 pokloní se.

00:05:26 Pochopitelně teprve potom rozhodčí opět zahájí zápas,

00:05:31 popř. další kolo, protože a to jsme ještě neřekli,

00:05:36 zápasí se na 3 dvouminutová kola, takže pochopitelně

00:05:41 mezi každým kolem existuje minutová přestávka,

00:05:45 kde trenéři mohou poradit svému svěřenci

00:05:48 nebo své svěřenkyni, co ještě vylepšit atd.

00:05:51 Tolik trošičku pohled do pravidel.

00:05:58 Vidíte, že jedna ze závodnic s červenou šerpou,

00:06:02 resp. s červenou vestou a s červenou přilbou

00:06:05 má na kimonu, na doboku, jak se správně nazývá

00:06:09 oblek pro taekwondo, CZE.

00:06:11 Druhá závodnice v modrém má Taejang Dojang.

00:06:29 Tady už vidíme předávání cen a medailí rovnou po závodě,

00:06:34 tak to na Czech open vždy bývá.

00:06:38 Tolik tedy taekwondo, ale my už teď zahajujeme

00:06:42 náš seriál medailonků zajímavých osobností

00:06:45 bojových sportů.

00:06:47 Dnes Ondřej Musil.

00:06:50 -S bojovým sportem jsem začal v 10 letech,

00:06:53 když jsem začal chodit do juda, Sokol Rochlice Liberec,

00:06:56 to byl můj začátek, ještě mi nebylo 10.

00:06:59 10 mi bylo někdy v listopadu a já jsem začal

00:07:02 na začátku školního roku, takže to byl úplný začátek.

00:07:05 Dostal jsem se k tomu možná jako v té době každý chlapec

00:07:08 toho věku, že jsem se chtěl naučit prát.

00:07:10 A od nás ze třídy pár chlapců už rok do juda chodilo,

00:07:13 tak jsem se k nim přidal a začal jsem chodit na judo,

00:07:16 jak se říkalo tehdy.

00:07:19 Judo bylo dlouho, v podstatě až do 19 let.

00:07:21 Začátkem jsem vyrůstal v Liberci, to byla svým způsobem

00:07:25 jediná možnost, tam existoval řeckořímský zápas

00:07:28 v sokolovně a volný styl.

00:07:31 Existoval tam boxerský oddíl a judistický oddíl.

00:07:34 A nejvíc asi mé mentalitě v té době,

00:07:37 pokud se o nějaké u 10letého dítěte dá hovořit,

00:07:40 bylo to judo.

00:07:42 Potom přišla vysoká škola, bylo to vlastně po maturitě.

00:07:46 A v té době už byli lidé, kteří v tom oddíle juda

00:07:50 experimentovali s karate.

00:07:52 A experimentovali takovým způsobem,

00:07:55 že si sehnali tehdy ze Západního Německa knížku

00:07:58 a položili si ji na zem v tělocvičně,

00:08:01 koukali se na postoje a snažili se do toho

00:08:03 neuměle srovnat.

00:08:05 Potom přišel pan Ing. Blaho z Prahy,

00:08:08 který byl nositelem zeleného pásu v karate,

00:08:10 protože trénoval během svých studií

00:08:13 v uhelných skladech a ukázal těmhle lidem,

00:08:15 protože já jsem v té době ještě pořád dělal judo

00:08:18 i jsem dokonce trénoval děti, ukázal, jak by se karate

00:08:21 mělo dělat na tehdejší dobu.

00:08:23 Mně se to zalíbilo, tak jsem poprosil tenkrát trenéra,

00:08:26 zdali bych mohl dělat karate spíš než judo.

00:08:29 Mělo to jeden háček, protože jsem zrovna absolvoval

00:08:32 trenérské zkoušky.

00:08:33 A tenkrát se člověk musel uvázat, že nějaký čas

00:08:36 bude působit jako trenér, tak mi to bylo lehce připomenuto.

00:08:39 Ale protože jsme se tehdy znali už 9 let s trenéry

00:08:42 toho klubu nebo sportovního oddílu v té době,

00:08:45 tak mi to povolili a já jsem v pondělí

00:08:47 ještě přišel na trénink v těžkém kimonu s černým pásem

00:08:50 a ve středu jsem přišel v kimonu ušitým z prostěradla

00:08:53 a s pásem bílým, což vzbudilo posměch

00:08:55 mezi mými kolegy, ale já jsem začal trénovat karate.

00:08:58 -Bojové sporty jsou v podstatě rozšířeny po celém světě,

00:09:01 nejen v ČR, že, Ondro?

00:09:03 -Já jsem měl to štěstí, že mě odmalička učili jazyky,

00:09:07 nebo spíš mě učili se učit jazyky, tak jsme v různé

00:09:11 zahraniční literatuře a ve sporadicky sem propašovaných

00:09:15 časopisech hledali informace a byli jsme do toho

00:09:18 víc angažovaní.

00:09:20 Dnes to lidé berou jako samozřejmost,

00:09:22 že přijdou na trénink, tam jim často

00:09:24 ve špičkovém prostředí špičkový trenér

00:09:27 dá nějaké informace a oni zase jdou dál

00:09:29 a druhý den jdou zase třeba na jiný sport apod.,

00:09:32 což v té době nebývalo.

00:09:34 Takže v tom si myslím, že to bylo lepší.

00:09:36 Ač se nám to tak nezdálo.

00:09:38 Tenkrát jsme si říkali, kdybychom byli třeba

00:09:41 kousek dál na západ, kde ty oddíly fungovaly jinak.

00:09:44 Ale dneska, když se na to zpětně podívám, tak si myslím,

00:09:47 že nám to spíš pomohlo.

00:09:49 Z těch lidí, kteří jsme tenkrát začínali,

00:09:51 neříkám, že dodnes to dělá většina,

00:09:53 ale dlouhou dobu u toho většina vydržela.

00:09:55 -U bojových sportů je asi strašně důležitý

00:09:58 vedoucí trenér.

00:09:59 Jak jsi to měl ty?

00:10:01 -Často říkám trošku nadneseně, že je několik mužů v mém životě,

00:10:04 kteří mě ovlivnili, kromě tedy samozřejmě mého otce,

00:10:07 který mě vychoval.

00:10:09 To byl Jindřich Perlák, dnes již zesnulý trenér juda

00:10:12 a později karate, který mě opravdu velice ovlivnil

00:10:15 a který ve mně, dalo by se říct trošku nadneseně,

00:10:18 ve mně zapálil ten plamínek vášně pro bojová umění,

00:10:20 který mi tam někde doutná dodnes.

00:10:23 Potom další velkou osobností, která mě ovlivnila,

00:10:25 byl Steve Rowe, učitel Steve Rowe,

00:10:28 s kterým jsem měl možnost se setkat na začátku 90. let,

00:10:31 kdy se situace uvolnila a za jehož žáka

00:10:33 se považuji dodnes.

00:10:36 To byli tři muži v mém životě, kteří mě ovlivnili.

00:10:39 A pak samozřejmě celá plejáda dalších vynikajících

00:10:42 učitelů, sportovců.

00:10:44 Z nich třeba zrovna tady dnes na Jizerce

00:10:47 je Robert Mustard sensei, Joe Thambu sensei,

00:10:50 potom ale samozřejmě i další jako třeba Franz Brown,

00:10:54 to jsem se bavil o těch zahraničních.

00:10:57 U nás to byl třeba pan Josef Zvěřina,

00:10:59 pan Karel Strnad a řada dalších velkých osobností.

00:11:04 -Velký přelom ale přišel po roku 1989,

00:11:07 mohlo se cestovat, dala se dělat spousta věcí.

00:11:11 -Já jsem měl to štěstí a tu možnost,

00:11:14 že hned po té tzv. sametové revoluci,

00:11:17 tedy na začátku roku 90, jsem se dostal do Německa,

00:11:20 kde pan Franz Brown, 5. dan shaolin kempo,

00:11:23 pořádal obrovské závody, které v té době měly tradici.

00:11:27 Setkal jsem se jednak s panem Franzem Brownem,

00:11:31 jehož kořeny sahají do Krkonoš, protože jeho rodina

00:11:34 pochází z Krkonoš.

00:11:35 A setkal jsem se tam i s některými dalšími,

00:11:39 holandskými, dánskými, anglickými trenéry,

00:11:42 s kterými jsme pak navázali přátelství a spolupracovali jsme

00:11:45 delší dobu.

00:11:47 Pana Franze Browna jsem potom přivedl do ČR.

00:11:50 Jeho první seminář se týkal spíš karate všeobecně,

00:11:53 protože shaolin kempo a karate jsou si hodně podobné.

00:11:57 Ale potom už druhý seminář, který u nás absolvoval,

00:12:00 byl čistě zaměřen na shaolin kempo.

00:12:03 Je to člověk, který představil shaolin kempo

00:12:06 jako bojové umění České republice

00:12:08 a já jsem měl tu čest být dlouhou dobu jeho žákem

00:12:12 a projít celým tím zkušebním řádem až do 5. danu shaolin kempa,

00:12:16 takže všechny sestavy, všechna práce ve dvojici,

00:12:19 všechny základní techniky jsem se měl možnost

00:12:22 od něj naučit.

00:12:27 -Zajímají mě také technické stupně.

00:12:29 Asi dnes tvoje nikdo nespočítá. Jak to vůbec s nimi máš?

00:12:33 -Technický stupeň je skutečně jen jakási nálepka,

00:12:37 jakýsi patník po cestě, po které člověk jde.

00:12:40 A mělo by se na ty technické stupně

00:12:43 tímto způsobem nazírat.

00:12:46 Tzn. tak, jak se řada bojových umění odráží

00:12:49 od jing a jang, tak přesně tak by ten přístup

00:12:53 k tomu člověk měl mít.

00:12:55 Ony jsou do jisté míry důležité, protože signalizují,

00:12:58 kde asi na té cestě se člověk nachází,

00:13:00 ale nejsou cílem, jsou opravdu jen patníkem u cesty,

00:13:03 který by člověk měl minout, měl by ho minout ve vší pokoře,

00:13:06 pak pokračovat dál a nemít to jako hlavní cíl

00:13:09 a nebýt sběratelem titulů, diplomů a pásů,

00:13:12 jako někteří lidé bohužel jsou.

00:13:14 Kdysi dávno, když ještě existovala

00:13:17 World Union of Karate Organisation, tak měla své motto,

00:13:20 které by se dalo přeložit asi tak, že kdo porazí soupeře, je silný

00:13:24 a ten, kdo porazí sám sebe, je ten opravdu nejsilnější.

00:13:27 A to si myslím, že je největší hodnota

00:13:29 jakéhokoli bojového umění i bojového sportu,

00:13:32 když se dělá tak, jak se má dělat.

00:13:34 -Tebe vlastně zajímá mnoho bojových umění,

00:13:36 mnoho jich cvičíš.

00:13:38 Je v tom velký rozdíl, nebo by se člověk měl věnovat

00:13:41 tomu jednomu?

00:13:42 -Já si čím dál tím víc myslím, že je úplně jedno,

00:13:46 jaké bojové umění člověk dělá.

00:13:48 Spíše záleží na jakési jeho aspiraci, na tom,

00:13:51 co od bojového umění, bojového sportu očekává.

00:13:53 A s čím k tomu přistupuje.

00:13:55 Ale co je nejdůležitější, je opravdu to,

00:13:57 že člověk poté tak, jak kdysi řekl Suzuki Senci,

00:14:00 že cesta je zároveň cílem, a to je na tom to důležité.

00:14:04 Taková ta denní práce, že každý den jdu cvičit,

00:14:07 nutí mě to do určitého nepohodlí, protože co si budeme povídat,

00:14:12 i ten trénink není žádné pohodlí, a když je to pohodlí,

00:14:15 tak to vlastně není správný trénink.

00:14:18 Ale že člověk místo toho, aby si lehl na gauč,

00:14:21 otevřel si třeba něco dobrého k pití

00:14:23 a poslouchal muziku a lenošil, tak radši jde do toho gymu,

00:14:26 do tělocvičny, do doja, a tam se zpotí a potrénuje.

00:14:30 To si myslím, že je tím hlavním cílem.

00:14:32 Ne vidina, že vyhraji mistrovství republiky

00:14:35 nebo že budu mít, já nevím, 17. dan, kam člověk směřuje.

00:14:39 To jsem samozřejmě řekl s nadsázkou.

00:14:41 To jsou dobré věci, ale zase si myslím,

00:14:44 že jsou po cestě.

00:14:46 Pro mladého člověka je naprosto pochopitelné,

00:14:48 že soutěží, to je jakási vlastnost mládí,

00:14:51 že chce soutěžit.

00:14:52 A v určité etapě vývoje je to, skoro bych řekl že nutné.

00:14:56 Je to i dobře, aby člověk si tu soutěžní stránku

00:14:59 trošičku odbyl a získal nějaké zkušenosti.

00:15:01 Neznamená to, že musí být zrovna mistrem světa,

00:15:04 ale určitá slušná úroveň absolvování soutěží

00:15:07 v jakémkoli sportu, si myslím, to dá další hrstku kamínků

00:15:11 do té mozaiky a utváří to obraz celistvý.

00:15:14 -Jak ty vlastně procházíš svou cestou bojového umění?

00:15:18 Po jaké cestě jdeš?

00:15:20 -Abych byl upřímný, ne vždycky jsem vnímal

00:15:23 ty patníky s pokorou, někdy i se sebepýchou.

00:15:26 Člověk musí být občas k sobě upřímný, ale ano, je to pravda.

00:15:30 Splnil jsem si spoustu snů.

00:15:32 Upřímně řečeno, ze začátku, když jsem se začal

00:15:35 věnovat cvičení, tak jsem ani neměl ponětí,

00:15:39 že bych se mohl dostat do takových výšin.

00:15:42 Bylo hodně lidí, kteří mě ovlivnili,

00:15:45 ale já se snažím ještě pořád něco učit,

00:15:48 proto sem zvu ty lidi ze zahraničí,

00:15:51 proto jezdím i tam, když mě někdo pozve.

00:15:54 A rád bych tady, když se bavíme o sportu,

00:15:57 zmínil i Antonia Olivu Sebu, velikou osobnost světového karate.

00:16:02 Já mám to štěstí a tu čest být jeho kamarádem a přítelem.

00:16:05 Dvakrát do roka se setkáváme právě na soustředění reprezentace.

00:16:10 To je jeden z lidí, od kterých se mám strašně moc

00:16:15 co naučit a strašně rád se od něj naučím.

00:16:17 -Každý otec se asi vzhlíží ve svých dětech.

00:16:20 Jak to máš doma s bojovými sporty a dětmi ty?

00:16:23 -Robert a Tereza, já jsem strašně rád,

00:16:26 že u bojového umění zůstali.

00:16:28 Já jsem se snažil a vždy jsem měl

00:16:30 panickou hrůzu z toho, abych je nepřemotivoval,

00:16:33 abych neudělal to, co někteří jiní trenéři

00:16:36 i v jiných sportech, abych se nesnažil splnit sny,

00:16:39 kterých já jsem nedosáhl, na nich, abych je nepřemotivoval

00:16:43 a neotrávil, aby toho nenechali.

00:16:45 Snažil jsem se je k tomu přivést a jsem strašně rád,

00:16:48 že oba dodnes se bojovým sportům věnují,

00:16:52 i když třeba u Terezy, ona od 10 let dělala aikido,

00:16:55 dostala se až na černý pás ve 21 letech.

00:16:58 A teď učí hlavně tai-chi, aikido pro ni

00:17:01 už jako by neexistovalo.

00:17:03 I přesto si myslím, že je to přirozený vývoj.

00:17:06 -Taková obligátní otázka je, co ti vlastně bojové umění vzalo,

00:17:10 ale hlavně co ti dalo?

00:17:13 -Bojové umění mi dalo v podstatě všechno,

00:17:16 co dnes mám.

00:17:18 Já jsem se dostal k policii právě díky bojovému umění.

00:17:21 Bylo to na začátku 90. let, kdy policie sháněla

00:17:24 instruktory bojových umění, aby působili ve funkci,

00:17:27 jak se lidově říká v policejní hantýrce, bojařů.

00:17:30 A já jsem v té době měl možnost se k policii dostat.

00:17:33 A tam jsem zase objevil tak jako v bojovém umění

00:17:36 jiné netušené oblasti, tak jsem je objevil

00:17:39 i v té policejní práci.

00:17:40 A i když to dnes už dávno nedělám, tak přesto nebýt bojového umění,

00:17:44 tak jsem se asi nikdy policistou nestal

00:17:46 a nebyl bych na těch pozicích a místech,

00:17:48 na kterých jsem dnes.

00:17:50 -Pořád se ještě učíš?

00:17:52 Je se vlastně stále co učit, nebo už to všechno umíš?

00:17:54 Jak na tom vlastně jsi?

00:17:56 -Pořád si přeji naučit se to bojové umění.

00:17:59 Pořád mám dojem, že tam ještě něco chybí,

00:18:03 že by to chtělo ještě něco navíc.

00:18:04 Takže to je takový motor, spíš než nesplněný sen

00:18:07 je to určitý motor, který mě stále,

00:18:10 když řeknu, žene dopředu, tak to bude znít nadsazeně,

00:18:13 ale který mě u toho drží a který mě postrkuje dopředu.

00:18:17 A další věc je, samozřejmě člověk si musí,

00:18:20 jak jsem o tom už hovořil přiznat věk.

00:18:23 A já se snažím využít té situace, že ještě pořád jsem schopen

00:18:26 se hýbat, ještě pořád jsem schopen spadnout.

00:18:29 Tak se snažím ještě pořád něco naučit.

00:18:31 Když už to nepůjde, což samozřejmě do toho bodu

00:18:34 také dorazím, modlím se sice, aby to nebylo hned tak,

00:18:37 ale člověk musí být realista, tak potom už nebude asi

00:18:41 možná co si plnit.

00:18:42 Protože jenom sedět na kraji žíněnky v kimonu a mudrovat,

00:18:46 tak daleko bych se nechtěl dostat.

00:18:48 -A na tatmi na kraji žíněnky nemudrovali ani karatisté

00:18:52 na mistrovství ČR České asociace tradičního karate.

00:18:56 To už se ale od Ing. Ondřeje Musila,

00:19:00 jednoho z opravdových legend a představitelů bojových sportů

00:19:04 v České republice i zahraničí dostáváme do sportovní haly

00:19:09 ve Zlíně, kde se konalo mistrovství ČR pro všechny

00:19:13 věkové kategorie České asociace tradičního karate,

00:19:18 takže se zde sjeli karatisté od žáčků až po seniory.

00:19:23 Zápasilo se jak v disciplíně kumite, ve sportovním zápase,

00:19:27 tak také v disciplíně kata, tedy v sestavách.

00:19:31 Tady už vidíte poháry a medaile, o které se soutěžilo.

00:19:36 A zcela logicky, protože jsme na republikovém šampionátu,

00:19:40 tak se také soutěžilo o titul republikového šampiona

00:19:45 a hlavně také o to, že pochopitelně medailisté

00:19:50 a vítězové republikového šampionátu si vždy řeknou

00:19:55 o vstupenku do té reprezentace.

00:19:59 Pokud se bavíme o sportovním karate,

00:20:02 tak mi dovolte ještě jednu poznámku na úvod,

00:20:06 takovou pozvánku, protože o víkendu 3. a 4. prosince

00:20:12 se v aréně Sparty na Podvinném mlýně

00:20:15 koná mistrovství ČR Českého svazu karate.

00:20:19 Česká televize bude vysílat přímý přenos

00:20:23 finálového bloku v sobotu večer.

00:20:26 Ale to mistrovství republiky bude probíhat celý víkend,

00:20:30 v sobotu i v neděli.

00:20:32 V sobotu jsou na programu kategorie juniorů, U21,

00:20:36 seniorů a masters.

00:20:39 A v neděli potom kategorie žáků a dorostenců.

00:20:43 Takže kdo se zajímá o sportovní karate, jste zváni.

00:20:47 Tady takové nahlédnutí do těch nižších kategorií.

00:20:51 Hodně často se mě rodiče ptají, co se stane,

00:20:54 když dají své dítě na krate, co tam jejich děcko bude cvičit.

00:20:59 Tady už jsme viděli právě, a vidíme stále soutěž kata žáků,

00:21:05 kdy nastoupí dva žáci, zacvičí sestavu.

00:21:11 Vidíte, že kolem tatami sedí 5 rozhodčích,

00:21:16 kteří poté, co žáci docvičí, tak ohodnotí,

00:21:21 který se žáčků cvičil lépe.

00:21:30 My se už ale posouváme k té hlavní kategorii,

00:21:34 posouváme se ke kategorii kata mužů.

00:21:42 Kde už každý ze závodníků nastupuje sám.

00:21:47 Předvádí svou kata.

00:21:53 A rozhodčí, kteří v této chvíli nemají praporky tak,

00:21:58 aby rozhodli mezi jedním a druhým závodníkem,

00:22:02 ale mají desky s body, tak poté, co závodník odcvičí

00:22:07 svou sestavu, obodují jeho výkon.

00:22:14 Kolem tatami sedí 5 rozhodčích.

00:22:18 zpravidla se nejnižší a nejvyšší udělená známka škrtnou.

00:22:23 A z těch třech zbylých zůstane výsledná známka,

00:22:28 kterou si závodník zapíše ke své sestavě.

00:22:41 V kategorii kata seniorů a ještě 3. kyu až dan,

00:22:47 tzn. v kategorii, kde startovali pouze závodníci

00:22:51 s hnědým či černým pásem, protože kyu jsou žákovské stupně,

00:22:57 3., 2. a 1. kyu jsou tři nejvyšší

00:23:01 žákovské stupně, kdy ten pás, který závodník má na svém kimonu,

00:23:05 je hnědý.

00:23:07 A dan jsou mistrovské stupně.

00:23:10 Od 1. do 10. danu, kdy 1. je nejnižší a 10. nejvyšší.

00:23:15 Každopádně všechny technické stupně dan jsou označeny

00:23:19 černým pásem.

00:23:24 To už nám ale skončil své cvičení Tomáš Ventura.

00:23:28 Viděli jste jeho výslednou známku 30,2.

00:23:33 Tady už druhá sestava, druhá kata.

00:23:45 Závodníci musí dbát v podstatě úplně na všechno.

00:23:49 Sestava je přesně dána, nesmí se na ní změnit

00:23:53 jediný pohyb, jediný úder, jediný kryt, jediný kop.

00:23:58 Žádná technika se nesmí přidat, žádná technika se nesmí změnit,

00:24:03 žádná technika se nesmí zapomenout.

00:24:06 Sestava je přesně dána.

00:24:09 A jde tady o preciznost postojů, úderů, rychlost, dynamiku,

00:24:14 tvrdost.

00:24:21 Pochopitelně vítězem se stává ten závodník,

00:24:25 který se co nejblíže přiblíží k ideálnímu zacvičení té sestavy,

00:24:30 tedy udělá co nejméně chyb.

00:24:42 V karate stylu shotokan existuje 26 sestav, 26 kata.

00:24:47 Od žákovských až po mistrovské.

00:24:50 A pochopitelně závodník si volí svou kata,

00:24:54 kterou bude prezentovat.

00:24:57 Opět taková krátká porada rozhodčích.

00:25:00 Pochopitelně nastává ve chvíli, kdy někdo z rozhodčích

00:25:04 např. viděl nějakou chybičku nebo se stalo něco,

00:25:08 co bylo porušením pravidel.

00:25:15 Tady jsme právě viděli docvičit Richarda Hegera,

00:25:19 který nakonec s výslednou známkou 31,1 odešel z tatami.

00:25:26 A ještě vám nabídneme třetí sestavu.

00:25:37 Vybrali jsme si do našeho dnešního magazínu

00:25:41 finálové sestavy medailistů, tedy třech

00:25:45 nejúspěšnějších závodníků, kteří si z mistrovství ČR

00:25:50 České asociace tradičního karate odvezli medaili.

00:25:55 Tak abyste dokázali porovnat jednotlivá cvičení.

00:26:01 Je to trošičku obtížnější v tom, že první dva závodníci

00:26:07 prezentovali stejnou sestavu.

00:26:10 Nicméně jak už jsem říkal, 26 sestav stylu shotokan

00:26:15 je k dispozici.

00:26:17 Zcela logicky se ve finále mistrovství ČR

00:26:21 necvičí žákovské sestavy, žákovská kata,

00:26:24 protože tyto sestavy jsou, řekl bych, poměrně jednoduché

00:26:29 a jsou určeny pro získávání žákovských pásů při zkouškách.

00:26:33 Takže závodníci v kategorii 3. kyu až dan,

00:26:38 tedy hnědé a černé pásy, už musí zvládat

00:26:42 mistrovské sestavy, mistrovská kata.

00:26:45 Pak se zcela logicky předpokládá jejich využití

00:26:49 i v tomto finálovém souboji.

00:26:52 Teď kiai, takový ten výkřik do té finální techniky,

00:26:57 s absolutním zpevněním.

00:27:01 Tolik tedy kata prezentovaná třetím z finálových závodníků.

00:27:08 Opět porada rozhodčích i po této sestavě.

00:27:14 Tato rozhodčí teď 7,7, Popelka Filip nakonec 30,8,

00:27:19 celkově tedy Richard Heger 1., Filip Popelka 2.

00:27:23 a Tomáš Ventura 3.

00:27:26 Tolik MAGAZÍN BOJOVÝCH SPORTŮ, někdy příště na shledanou.

00:27:33 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2016