Zábavná talk show Karla Šípa. Režie M. Čech
00:00:32Děkuju vám, dobrý večer, dobrý večer, vážení diváci,
00:00:34v hledišti tohoto divadla,
00:00:36dobrý večer přeju samozřejmě divákům našim televizním!
00:00:40Poměrně nedávno médii proběhla taková zpráva a sice,
00:00:45že mladý český sportovec se stal mistrem světa v kickboxu.
00:00:51Kickbox, to je to, kde se boxuje i nohama.
00:00:55A já, protože mám rád sport, když takovou věc slyším,
00:00:57to se člověk dme pýchou.
00:01:00Vzápětí ovšem tato informace byla doplněna tím,
00:01:05že tento mladý sportovec, mistr světa je Rom.
00:01:09A já si myslím, že pýcha nijak neutrpěla.
00:01:14Možná bych řek spíš naopak.
00:01:15Protože každý úspěch českého sportovce
00:01:19a už člověk nerozlišuje, jestli to je Rom,
00:01:21nebo je to něco jinýho,
00:01:22tak jako člověk připisuje, že to je plus.
00:01:25A já si myslím, že dokonce, že právě tyhlety věci,
00:01:27ty zprávy o těch úspěších třeba mladých Romů,
00:01:30že to tak stírá to ostří, co bylo k tý menšině romský.
00:01:35Že ten vztah se trošku i tímhletím mění,
00:01:37když člověk slyší právě takovýhle zprávy.
00:01:40Dokonce vám můžu říct, že si myslím,
00:01:41že postupně ochabuje i takovej ten humor.
00:01:45Víte co myslím. Takový ty vtipy.
00:01:46Ono toho jednu dobu bylo strašná spousta.
00:01:48Myslím vtipy o Romech. Že to už je jako vyčichlý.
00:01:52Že už se tomu skoro nikdo nesměje. Já vám řeknu vlastní zkušenost.
00:01:55Já si s kamarádama takhle po e-mailu vyměňuju vtipy nový,
00:02:00co kdo slyšíme a nedávno mi jeden takovej přišel
00:02:03a já jsem se přistih, že jsem se nesmál.
00:02:07Teda smál, ale trošku.
00:02:10Já mám takovej lakmusovej papírek, já vám ho řeknu.
00:02:13Myslím si, že mi dáte za pravdu, že už tenhle humor je vyčichlej.
00:02:19Ale neodolám. Je to o tom, jak 2 chlapi choděj do hospody
00:02:24a u piva si povídaj, tak takhle nějaký 2 seděli v hospodě
00:02:28a ten jeden říkal tomu druhýmu:
00:02:30Představ si, že dnes za mnou přišla moje dcera a řekla mně,
00:02:36tati, nedávej mně už žádný kapesný,
00:02:40v mým pokojíčku roztřískej televizi,
00:02:42roztřískej můj počítač, seber mi můj mobilní telefon,
00:02:47seber mi klíče od baráku a vyhoď mě na ulici.
00:02:50Ten říkal, tohle ona opravdu řekla?
00:02:53Říkal, ne, ona to takhle úplně přesně neřekla.
00:02:56Prostě přivedla domů cikána a řekla,
00:02:58tati, to je chlapec, kterého miluji.
00:03:09Čekal jsem to vlažnější teda.
00:03:13Přátelé, já jsem velice rád, to říkám zcela upřímně,
00:03:16že naším dnešním prvním hostem
00:03:19je člověk, kterej dosahuje skvělých úspěchů
00:03:24na světových pódiích.
00:03:26Je to romský hudebník klavírní virtuos Tomáš Kačo!
00:03:42Posaďte se. Proč tak opatrně? Jak za piano jste si sednul.
00:03:47Ne, buďte v klidu, to je normální židle.
00:03:53Tak s nedůvěrou mně to přišlo.
00:03:55Tomáši, víte ten váš příběh, od začátku, odmalička,
00:04:01ten už se dnes vypráví jako pohádka.
00:04:05Ono už to zní skoro neuvěřitelně. Pojďme tak jen ťuknout.
00:04:09Vy jste začínal hrát na piano v kolika letech?
00:04:13Já jsem začínal, myslím si, že to bylo v 5 letech.
00:04:16Vy jste to piano měli doma,
00:04:18nebo někde na návštěvě jste ho viděl?
00:04:20Měli jsme ho doma,
00:04:22my jsme tehdy žili v dvoupokojovém bytě.
00:04:25-V jednom bylo jen piano?
-V jednom bylo piano, ano.
00:04:28Protože tam byla strašná zima a byl docela malý,
00:04:32tak se tam nedalo tam dát postele, aby tam děti spaly.
00:04:37-Tak tam bylo jen piano?
-Tak tam bylo jen piano.
00:04:39On někdo z vaší rodiny hraje na klavír?
00:04:42-Ne. Teda teďka už jo.
-Tenkrát ne.
00:04:45-Předtím ne.
-Proč jste měli teda piano?
00:04:48Protože táta chtěl, táta má rád hudbu, měl rád hudbu
00:04:53a chtěl, aby jedno z jeho dětí na to piano hrálo.
00:04:58-Kolik vás je?
-Nás je 12 dohromady.
00:05:03Že tatínek nechtěl, abyste hráli fotbal?
00:05:05To by spíš tak jako...
00:05:07-Vás je 12 sourozenců?
-Ano.
00:05:10A u každýho z těch 12 tatínek chtěl, aby hrál na piano?
00:05:13Proto to měl doma, který dítě opravdu se chytne?
00:05:17No ne, on to vzdal po mně asi.
00:05:19Jak po vás? Vy jste nejmladší z těch sourozenců?
00:05:22Ne, já jsem č. 4.
00:05:26A jak on vás k tý hudbě přistrčil? Bylo vám 5 let, říkáte.
00:05:31-A teď jste viděl piano. Pianino.
-Ano.
00:05:33Patrně nenaladěný. Proč by to ladil.
00:05:35-No jasně. Bylo polorozbitý.
-Polorozbitý.
00:05:38-No jasně.
-A kde k němu tatínek přišel?
00:05:41On ho koupil od, já jsem se ho na to nedávno ptal
00:05:44a on mi říkal, že ho koupil od strejdy za nějakých 60 korun.
00:05:51Jako, že to byla výhodná koupě? Neodolal a koupil piano.
00:05:56S tím, že se na něj bude hrát?
00:05:57Nebo to zároveň sloužilo jako skříňka pro oblečení dětský?
00:06:02Takovýho něco?
00:06:03-S tím, že se na to bude hrát.
-S tím, že se na to bude hrát.
00:06:05Myslím, že ano. Že to byl ten záměr.
00:06:07Nebude se to zatím ladit.
00:06:10Ten by byl dražší, než 60 korun za piano. Ladič.
00:06:14Čili nechal to rozladěný.
00:06:15A pamatujete si osudovej okamžik, kdy vás přived k pianu
00:06:21a řek, abyste si brnknul?
00:06:23Nebo jak to bylo?
00:06:24Víte co? Táta, on uměl 3 akordy na piano,
00:06:29které ho naučil jeho táta, můj děda a on to uměl třemi prsty.
00:06:36-Takže používal jen ty 3 prsty.
-Vy děláte takhle.
00:06:40-První 3 prsty.
-Takhle snad je klaviatura.
00:06:46Ty akordy byly a-moll, g-dur, f-dur a e-dur.
00:06:51-Který uměl.
-Který uměl.
00:06:52To je asi základ těch romskejch písniček.
00:06:54Ano. V té romské hudbě většinou se používají mollové tóniny
00:07:01a proto vlastně on mě učil od tónu "a" všechno.
00:07:05A já samozřejmě, jako pětileté dítě,
00:07:07pro mě to byla neskutečná škála kláves.
00:07:12Jak jste moh vědět, co je a?
00:07:14Tak on mi, já si pamatuju, to se mi vrylo do hlavy, do paměti,
00:07:20že on mi rtěnkou, jak máte klávesu, takhle máte tu hranu,
00:07:27tak mi tam udělal takovou tečku,
00:07:31takovou značku, že tady od toho musíš začít.
00:07:34-Rtěnkou udělal?
-Rtěnkou mi tam namaloval kolečko.
00:07:38-A řek, to je a.
-A řek, to je a.
00:07:41To je tvůj začáteční akord.
00:07:44Takže vy jste hrál,
00:07:46normálně bych řek, že dítě začne od c.
00:07:48-A vy rovnou do a.
-Rovnou od áčka.
00:07:53-I A-dur třeba?
-A-dur ještě ne.
00:07:56-Tam už jsou křížky.
-Tam už jsou křížky.
00:07:58Čili a-moll, tyhlety mollový a vy jste si brnknul a.
00:08:02-Pamatujete si na to?
-Ne úplně živě.
00:08:06Ale pamatuju si tu tečku.
00:08:11Možná si ji doteďka děláte, když koncertujete.
00:08:16Vezmete nějaký ženský z kabelky rtěnku.
00:08:19-Ne, ne.
-Jakože jste zvyklej.
00:08:21Mě by to nepřekvapilo. A zpíval jste k tomu taky?
00:08:24Zpívat jsem začal později. Myslím v 8 nebo v 9.
00:08:27Jenom jste hrál ty akordy. Když vás bylo...
00:08:33V tý době vás nebylo 12. Abych to nesplet.
00:08:35To jste byli jen 4.
00:08:37Doprovázel jste třeba rodinnej zpěv nějakej?
00:08:41Když mně bylo 5, to už nás nebylo 4,
00:08:44ale o několik víc.
00:08:48Protože pak byli už menší zase.
00:08:51-Cože tam byli? Zvenčí?
-Menší. Mladší.
00:08:58Kolik vás teda bylo, když vám bylo 5, no?
00:09:01Spočítejte to.
00:09:02Já mám strašně blbou matematiku. Těžko se to počítá.
00:09:06-Vy nespočítáte?
-Myslím, že nás bylo 6 asi.
00:09:10V tý době?
00:09:11Když mně bylo 6, tak byli další 2 mladší.
00:09:18-Mladší než já.
-Tak jste byli 3.
00:09:28Mně to tak vychází!
00:09:30-Já jsem č. 4.
-Vy jste č. 4. Ale říkal jste...
00:09:34Další 2 sestry se po mně narodily.
00:09:38Mně napovídaj, kolik vás vlastně bylo!
00:09:40-Vy tady máte rodinu, nebo co!
-Ne. Nemám.
00:09:45-Bylo vás + - 4?
-Plus mínus 6.
00:09:51Jo, maminka už byla v očekávání?
00:09:56Do těch 12 jste to museli nějak dohnat! Vy ne! Ale tatínek!
00:10:03Možná, že byla, ale vy jste to ještě tak nevnímal.
00:10:06A teď mi řekněte, kdy došlo k tomu, že vám někdo řek,
00:10:09že se hraje 10 prstama.
00:10:13Vidíte, jak to bereme postupně. Furt jsme u těch 3.
00:10:16Nikdo vás neučil!
00:10:18Vy jste nechodil k žádnýmu učiteli hudby.
00:10:20Že ne? Samouk! Až do těch, kolika? 11? 12?
00:10:25Ano, ano.
00:10:26Tam vám někdo řek, že je třeba i více...
00:10:28Ne, já se obávám, že jsem to viděl někde v televizi.
00:10:35V 7 nebo 8 letech jsem viděl v televizi,
00:10:38že tam ti klavíristi používaj všechny prsty.
00:10:41Tak jsem si řekl, pojďme to zkusit.
00:10:44-Tak jsem sám na to přišel.
-A pak už to šlo jako na drátkách.
00:10:49Pak jste chodil na nějakou školu. Konzervatoř?
00:10:53-ZUŠku. Základní uměleckou školu.
-Základní uměleckou školu.
00:10:56My jsme ještě neřekli odkaď vy jste. Vy nejste z Prahy.
00:10:59-Ne. Já jsem z Nového Jičína.
-Z Nového Jičína.
00:11:03Tam jsou Kačovi prostě.
00:11:09Já nemyslím, že celej Novej Jičín jsou Kačovi.
00:11:11Já myslím, že tam vaše rodina bydlela, takže jste začínal
00:11:16poměrně z chudších poměrů.
00:11:19Dá se říct v tý pohádce, že jste vzešel z chudších poměrů.
00:11:23-Ta pohádka pak hned líp zní.
-Asi to líp zní.
00:11:27Hlavně je to pravda.
00:11:30A tam jste šel potom, já nevím,
00:11:32jestli v Novým Jičíně je nějaká umělecká škola.
00:11:35Ano, je tam umělecká škola.
00:11:36Teď jste musel jít nějak rychle nahoru.
00:11:38-To jinak není možný!
-Tam jsem měl problémy docela.
00:11:41Protože v té době už jsem hrál dobře,
00:11:46žil jsem v té svojí hudební svobodě.
00:11:51Pak jsem přišel do hudebky, kde oni se vás snaží
00:11:55zasunout do nějaké krabice a říkají vám,
00:11:57tady musíš tímhle prstem, tohle musíš hrát takhle,
00:12:00tohle takhle a takhle.
00:12:02-To jste čekal něco jinýho?
-No samozřejmě.
00:12:05-Se to takhle učí přeci!
-To já jsem nemoh vědět.
00:12:08-Tak jste se to naučil.
-No, ale...
00:12:10-Ale nechtěl.
-Rvalo se to ve mně.
00:12:13Já jsem třeba toho Mozarta hrál pokaždé jinak.
00:12:17To míněno, pokaždé jiné noty. A nepřišlo mi to divné.
00:12:23Vy jste hrál toho...
00:12:32Jestli jste zahrál na tý ZUŠce Mozarta 3 prstama, to asi čuměli!
00:12:38-V té době už jsem hrál pěti.
-To už jste hrál pěti.
00:12:41-To bylo fajn.
-Teď to vemem trošku šupem.
00:12:44-Konzervatoř, jo?
-Konzervatoř.
00:12:47-Ta už v Novým Jičíně není.
-Konzervatoř byla v Ostravě.
00:12:50Takže jste šel do Ostravy?
00:12:52Byl to velký skok pro mě,
00:12:54protože ta Ostrava tehdy pro mě byla metropol.
00:12:58To bylo jak New York třeba.
00:13:01Z toho Nového Jičína to bylo jako New York.
00:13:09Mně to neříkejte. Já jsem jako dítě běhal po Ostravě.
00:13:13Mně to jako New York nepřišlo. 3 díry do země a náměstí.
00:13:19Tam nic jinýho nebylo.
00:13:29Ale chápu, že z Novýho Jičína, já jsem do Ostravy přišel z Prahy.
00:13:33Takže chápete, že já jako jsem to viděl jinak.
00:13:38A pak byla ještě nějaká vysoká? To už já přesně nevím.
00:13:41-To řekněte sám.
-Ano, ano.
00:13:42Po konzervatoři jste šel na HAMU?
00:13:44Ano, po konzervatoři jsem šel na HAMU.
00:13:46Ale pak už jste byl hotovej klavírista.
00:13:48-Na papíře ano, ano.
-Počkejte.
00:13:54Vyšel jste z baráku HAMU, když to vyprávíme jako pohádku,
00:13:57pak následovalo co?
00:13:59-Neříkejte, že hned ta Amerika!
-Ano. To bylo vlastně hned.
00:14:06-Co skončila...
-Ona ještě ani neskončila.
00:14:09To bylo v posledním ročníku, v 5. ročníku jsem se tam dostal.
00:14:14-Do tý Ameriky.
-Na tu školu.
00:14:17To vás tak napadlo v Praze na vysoký škole
00:14:22jste se sebral a na letiště...
00:14:24Víte co, 5. ročník a říkal jsem si, tak co budu dělat?
00:14:28Konec HAMU, budu magistr a co mám dělat?
00:14:32Mám jít na ZUŠku učit?
00:14:34Jo takhle! Že se vám nechtělo dělat!
00:14:36Ne, že se mi nechtělo dělat!
00:14:45Já to myslím v dobrým! Že jste se chtěl dál vzdělávat!
00:14:49Takhle jsem to myslel. Že mě někdo, budou lidi psát zase!
00:14:54A to je ta slavná v Americe škola, jak se jmenuje?
00:14:59-Vy to řeknete líp.
-Berklee College of Music.
00:15:01-Berklee.
-Ano, Berklee.
00:15:03A teď mi řekněte.
00:15:04Já vím, že vy jste v tý Americe, v New Yorku, měl nějakej
00:15:09strašně slavnej koncert.
00:15:11-Hrál jste před vyprodanou...
-Carnegie Hall.
00:15:15Carnegie Hall. Vím, ne? Co je Carnegie Hall.
00:15:20Opravdu. Jsem byl v New Yorku, tak jsem šel kolem.
00:15:25-Jo?
-Opravdu.
00:15:30Mně ukázali, to je ta slavná Carnegie Hall.
00:15:31Jenže vy jste byl vevnitř. To je rozdíl právě.
00:15:35A teď mi řekněte, jak k tomu došlo?
00:15:37To byl nějakej váš asi přelomovej slavnej koncert.
00:15:40Carnegie Hall vyprodaná.
00:15:42To už tam byli ty lidi kvůli vám? Nebo to bylo při jiný příležitosti?
00:15:45To mi řekněte! A jestli to bylo to zlomový!
00:15:48-To nevím.
-Jak to?
00:15:50Víte co, já si myslím, že ta Carnegie Hall,
00:15:53ta se vlastně vyprodá sama.
00:15:55Jo, ono se v New Yorku napíše Kačo a...
00:15:58Ne, ne. Právě že je to Carnegie Hall,
00:16:01tak tam spousta cizinců jde na koncert,
00:16:05protože chce být v Carnegie Hall.
00:16:07To kdo tam hraje...
00:16:12Dobře, ale vy jste se rozhodoval, jestli zůstat, nebo nezůstat.
00:16:16Teď nám řekněte na rovinu, jak to je.
00:16:18Tak vy žijete tady, nebo v Americe? Anebo tady žijete a tam jezdíte?
00:16:24-Anebo tam žijete a sem jezdíte?
-Tam žiju a tady jezdím.
00:16:29Počkejte, já mám pocit, jako v tý pohádce, si vzpomínám.
00:16:32-Vy jste se tam oženil, v Americe?
-Ano.
00:16:35Vy jste se tam oženil. Povídejte.
00:16:40Přišla fanynka po koncertu v Carnegie Hall a řekla:
00:16:43Thomas! I love you!
00:16:47-Takhle nějak?
-Skoro. Skoro.
00:16:49-Fakt, jo?
-Ne, ne.
00:16:51Já jsem manželku potkal na studiích v Berklee
00:16:56a žijeme teď v LA.
00:16:58-Děti máte?
-Mám. Mám synáčka malého.
00:17:01-Malýho synáčka. Zatím jednoho.
-Zatím jednoho.
00:17:06Takže tam žiju, v LA.
00:17:09A hrajete tam taky někde?
00:17:11Já vím, že vy trošku jazzíček jedete, že jo?
00:17:13Lidi si vás spojujou, promiňte, že klasika, Mozart, Beethoven.
00:17:18-Ne, ne, ne, bohužel.
-Co bohužel?
00:17:20Spousta lidí si myslí, jak říkáte, že hraju klasiku,
00:17:23spousta lidí si myslí, že hraju jazz,
00:17:26jenom jazz, nebo jenom klasiku.
00:17:28Nic z toho není pravda. Já vlastně hraju,
00:17:30je to taková fúze mezi klasikou a jazzem a romskou hudbou.
00:17:36Je to vlastně fúze všech stylů,
00:17:38které mě doposavad nějakým způsobem ovlivnily.
00:17:41Ale vy prej hrajete, já jsem vás živě nikdy neslyšel,
00:17:44prej hrajete třeba i Beethovena, že si tam začnete vymejšlet.
00:17:49-Ano, ano.
-Zjazzujete Beethovena?
00:17:53Jak jsem vám říkal na začátku,
00:17:56že v té ZUŠce jsem toho Mozarta pořád měnil,
00:17:59teď s tím takhle vystupuju.
00:18:05Že začnete Mozartem a skončíte duj duj duj duj duj.
00:18:09-Přesně tak, přesně tak.
-Dežo, duj.
00:18:13Určitě mnoho diváků se zajímá o to,
00:18:16kdy můžou přijít na váš koncert, poslechnout si vás,
00:18:21ale tady v tuzemsku, do LA kvůli tomu nepojedeme.
00:18:24Mám samozřejmě plány na příští rok,
00:18:27něco je v Paříži, něco ve Švýcarsku...
00:18:29-Sem!
-Jo, tady, v Česku.
00:18:31-V Česku v Praze. Ano.
-Máte?
00:18:33-Bude v Praze v květnu.
-Až v květnu?
00:18:38Myslím, že jo. Bych se musel podívat do...
00:18:41-Zase asi to bude v Rudolfinu!
-To nebude v Rudolfinu.
00:18:46-Kde to bude?
-To bude někde jinde.
00:18:52Je to až v květnu, my si počkáme.
00:18:56Tak vám přeju, aby se vám dařilo, jak se vám doteďka daří.
00:18:59Myslím, že tuzemské publikum byste neměl zanedbávat.
00:19:03A příští rok na jaře se těšíme, že si vás opět poslechneme.
00:19:07Díky, že jste přišel! Tomáš Kačo!
00:19:19Přátelé, naším dalším dnešním hostem je filmový,
00:19:23vlastně i televizní režisér, pan Viktor Tauš!
00:19:33Viktore, já tak jenom velmi zhruba vím, že jste si prošel asi v životě
00:19:40poměrně i tvrdými údobími.
00:19:44Vy jste žil údajně, když tak mě opravte,
00:19:47asi 2 roky jako bezdomovec.
00:19:49Ano, to je pravda.
00:19:50Jak se to může stát, že filmový režisér,
00:19:55to jste opravdu padnul až na takový dno,
00:19:57že vám nezbylo nic jinýho, než jít na hlavní nádraží přespat?
00:20:06Jsem rád, že vás to pobavilo.
00:20:09Kdyby na hlavním nádraží. Tamodsaď vás vyženou po půlnoci.
00:20:14No, to byla dlouhá cesta.
00:20:19Já jsem byl na konci 90. let,
00:20:27v tom čase krize hodnot a společenskýho uvolnění...
00:20:36-Devadesátky.
-Devadesátky.
00:20:37Jsem byl 2 roky závislý na heroinu
00:20:42a s tou závislostí jsem se nějak vypořádal,
00:20:48prošel jsem léčbou,
00:20:49natočil jsem o tom celovečerní film Kanárek,
00:20:53který vyprávěl o tý cestě tam a zpátky,
00:20:55nebo o cestě ztracení se a stvoření vlastního tvaru.
00:21:00-V tom Kanárku jste si i zahrál.
-Ano, ano.
00:21:03To mě tehdy, já jsem nechtěl, ale Boris Hybner, kterej byl
00:21:07takovým mým mentorem a alternativním tatínkem,
00:21:10tak mě k tomu přinutil.
00:21:13Ty drogy zavinily to, že jste se stal bezdomovcem?
00:21:17-Ani tak ne!
-Proč teda?
00:21:21Protože jsem se rozhodl, že po těch,
00:21:24po tom drogovým období jsem se rozhodl o tom natočit film.
00:21:28Ale drogově závislýmu člověku
00:21:31zrovna nikdo moc nechce produkovat film.
00:21:34Takže já jsem se naučil nějak si ty filmy produkovat sám.
00:21:40Sám jsem si ten film vyprodukoval a stala se taková věc,
00:21:43že já jsem se vlastně tím narkomanem stal až ve chvíli,
00:21:48kdy jsem to na sebe řekl tím filmem.
00:21:51Do tý doby to nikdo nevěděl, jo?
00:21:54Jednak ano a druhak se to tak jako přehlíželo.
00:21:58Ty devadesátky prostě byly takový.
00:22:01-Jo?
-No.
00:22:08Se říká, kdo si pamatuje devadesátky, tak je neprožil.
00:22:12Já si pamatuju, ale mluvíte s člověkem,
00:22:16kterej si jednou v životě ďobnul fenmetrazin
00:22:22a ještě jen půlku, před maturitou, rozumíte.
00:22:26A to byly šedesátky ale! Zlatý šedesátky!
00:22:33To já jsem zase jako, první droga, kterou jsem si v životě vzal,
00:22:38byl heroin.
00:22:40Já jsem zase neprožil alkoholový období,
00:22:44fenmetrazin jsem nikdy neměl.
00:22:46-Ne?
-Ne.
00:22:49To by byl pro vás takovej čajíček.
00:22:53To jsem se akorát smál, že bude maturita.
00:22:58Oni se pak smáli taky. Když mě nechávali prolézt.
00:23:03Ale to nechci říkat.
00:23:04Já jsem natočil ten film,
00:23:07kterej vyvolal zcela opačnou reakci,
00:23:10než jsem čekal, než jsem doufal.
00:23:13Na tom filmu, jelikož jsem si ho sám produkoval, mně zůstaly dluhy.
00:23:18A já jsem se dostal do takovýho stavu, kdy...
00:23:25-Vy jste zůstal bez peněz.
-Kdy jsem zůstal bez peněz.
00:23:28A kdy jsem ze dne na den přišel o bydlení,
00:23:31resp. nebylo to úplně ze dne na den,
00:23:33měl jsem na to několik dnů, tak jsem si jednoho dne prostě...
00:23:39Někdo vám řek, spakuj si svoje věci.
00:23:41Já jsem bydlel tehdy na Újezdě, tak jsem si vytáhnul matračku,
00:23:46položil jsem si ji na Petřín a tam jsem si lehnul na první noc.
00:23:50-Někdo vás vyhodil z bytu?
-No. Ale celkem oprávněně.
00:23:54Já jsem nezaplatil nájem.
00:23:58-Vy jste byl v podnájmu.
-Ano. Ano.
00:24:01A pak jste šel s matračkou na Petřín?
00:24:02No.
00:24:04To je hezký. Tam choděj lidi randit většinou.
00:24:06-No ne, bylo to bezvadný.
-Jo?
00:24:08-No.
-Přilehnul někdo?
00:24:16Až tak pěkný to nebylo.
00:24:20-Ale policajti asi, co? Policajti.
-Ne. To ani ne.
00:24:26Víte co. Tu první noc si to neuvědomíte...
00:24:32-Vy jste byl úplně bez peněz.
-No.
00:24:34Ani nebyl nikdo, kdo by vám půjčil na nájem?
00:24:37Já se chci dobrat toho dna, ze kterýho vy jste šel.
00:24:41Byl jste bezdomovec, to já si nedovedu představit.
00:24:45Já jsem nechtěl pomoct od nikoho.
00:24:48Já jsem tím nikoho zatěžovat nechtěl.
00:24:51Já jsem v tu chvíli cítil, že jsem tam, kde mám bejt.
00:24:57-A chtěl jsem tam bejt.
-Teďka nevím.
00:25:08Jste dobrej. To jste 2 takoví. Patrik Hartl a vy.
00:25:19Co se rádi smějete.
00:25:20Ale já furt nechci vás tam tlačit,
00:25:23ale přesně ten zlomovej okamžik mě zajímá.
00:25:26Jestli se mě ptáte na dno, s tím dnem je to těžký.
00:25:32Člověk si zvykne úplně na všechno.
00:25:35A velmi rychle jsme schopní se adaptovat a ta ulice
00:25:42se prostě stala mým domovem a já jsem žil svůj život.
00:25:45Takže vy jste zažil takový ty základní, hlad, žízeň.
00:25:51Jak jste to řešil? To jste musel občas něco šlohnout.
00:25:56Musel.
00:25:59-Ano, ano.
-Už je to promlčený?
00:26:04-Dokonce jsem byl chycen.
-Vy jste byl chycen jak kradete?
00:26:13To žádnej českej režisér... Nevím, proč se otáčím na vás!
00:26:26Při činu!
00:26:27Já jsem byl zatčen za krádež tvarohového koláče v Tescu.
00:26:34Fakt jo? To jste krad tak blbě, že vás chytili? Nějaká ta ochranka?
00:26:40No.
00:26:41Ale 2 roky, to musel bejt problém, jak bych to řek, i s děvčaty.
00:26:47-Bezdomovec, nemáte ji kam pozvat.
-Naopak ji můžete pozvat všude!
00:26:56K nějakýmu teplovodnímu potrubí.
00:27:01To zase asi bylo utrum s milostným životem. Co?
00:27:04-Musím říct, že ne.
-Ne? Jak to?
00:27:09To, že nemáte domov neznamená, že žijete v izolaci.
00:27:17Takže jste se někam nakvartýroval tu a tam?
00:27:21Tak...
00:27:22Jestli o tom nechcete mluvit, nemusíme, ale... Lidi to zajímá.
00:27:29Nebylo to tak, že bych u někoho žil.
00:27:35Ale měl jsem tu čest být několikrát u někoho doma.
00:27:42Prostě jste nestrádal.
00:27:43Já to srovnal s vojnou. To je dvouletej absťák. Rozumíte.
00:27:49Rozumím. Ne, tak to nebyl ten případ.
00:27:53Tak to jste si tak špatně nežil.
00:27:55Ne, já jsem se celou tu dobu považoval
00:27:59za velmi šťastnýho člověka.
00:28:02Že jste odněkud ráno odešel. Kam jdeš? Nevím.
00:28:07No!
00:28:08A nikdo vás tím pádem už nehledal potom.
00:28:12Hledal. Hledal. Hledalo mě mnoho lidí.
00:28:17Stýskalo se po mně mnoha lidem a samozřejmě to bolelo mnoho lidí.
00:28:22To je vlastně, když potom se vracíte zpátky,
00:28:26to je taková jistota,
00:28:29že zaplatíte všechno nejen do poslední koruny,
00:28:32ale především ve smyslu těch lidských vztahů.
00:28:36Pak se to těžko dává asi dohromady.
00:28:41Já nevím. Definujte těžko.
00:28:45Já např. vím, mluvím z toho, co vím,
00:28:47že když jsme naťukli, že jste se oženil,
00:28:50tak možná někteří diváci vědí, ale někteří nevědí,
00:28:53že vaší první ženou byla herečka.
00:28:57-Nebo druhou?
-První.
00:28:59Byla herečka, divákům známá ze série Básníků,
00:29:03jako Vendulka Utěšitelka.
00:29:05-Že jo?
-Ano.
00:29:06-Krásná holka.
-Krásná. A skvělá.
00:29:10-Jeníčková se jmenuje.
-Ano. Eva Jeníčková.
00:29:13Eva Jeníčková. To už jste něco točil?
00:29:17Eva Puanáni Jeníčková. Ona má havajské jméno prostřední.
00:29:23-Jo? Proč?
-To si vzala při naší svatbě.
00:29:27Ona si brala Tauše a dala si tam ty banány?
00:29:34Herečka!
00:29:38To byl zrovna kterej rok?
00:29:39Abysme to měli, jako u Tomáše, zmapovaný.
00:29:41-To byl rok 2011.
-To už jste točil dávno.
00:29:47Protože váš první film, jestli se nepletu,
00:29:49když tak mě opravte, byl...
00:29:52Kanárek byl v r. 1999, bezdomovectví potom 2001 ? 2003.
00:30:00A první film, kterej jste,
00:30:02byly ty Sněženky a machři, po těch několika letech.
00:30:06Vy jste říkal, že nemají důvěru, vám svěřit nějakej film.
00:30:09To jste šel na nějakej konkurz?
00:30:12Ona ta cesta z ulice byla dost dlouhá.
00:30:16Já jsem dělal všechny možný práce, pracoval na stavbách,
00:30:20nakládal vlaky, přesypával kafe, uklízel ulice.
00:30:25Vypracoval jsem se až na uklízení nádvoří Pražskýho hradu.
00:30:28To bylo krásný. No, to bylo bezvadný.
00:30:31S koštětem, nebo na tý mašince nějaký?
00:30:35S koštětem, ale tam byla nejzajímavější zima.
00:30:38-Na Hradě?
-No jasně.
00:30:39Protože všechna ta nádvoří jsou pokrytý ráno ledem
00:30:42a než administrativa a pan prezident a všichni přijdou,
00:30:46tam musí bejt sucho!
00:30:48-Aby neuklouzli.
-No jistě.
00:30:52Ještě to tak!
00:30:59Při všem tom neštěstí ještě...
00:31:09Ale to byl nějakej postup služební? To je asi vrchol!
00:31:12Zametač se nemůže vejš dostat, než na hradní nádvoří.
00:31:17Ne, to já jsem opravdu si připadal, jak šlechta.
00:31:20Teď k tomu filmu! Vrchní zametač na Hradě,
00:31:25jak přišel k režírování poměrně úspěšnýho filmu?
00:31:29Byla to dlouhá cesta? Když tak ji zkraťte!
00:31:32Rozumím. Já jsem se prostě jednoho dne unudil sám sebou
00:31:37a ve Vltavě jsem si vypral a...
00:31:46Umyl jsem se a vyrazil jsem do reklamní agentury nabídnout,
00:31:52že jim budu kreslit storyboardy.
00:31:55A takhle jsem to nějakou dobu dělal, vždycky jsem přes den
00:31:58pracoval v reklamní agentuře,
00:31:59pak jsem odjel na konečnou autobusu,
00:32:01tam jsem si lehnul na louku,
00:32:02druhej den jsem si zase ráno ve Vltavě vypral a šel jsem
00:32:05tak jsem získal si první nájem
00:32:09a pak jsem během 3 let natočil asi 70 reklam po celém světě.
00:32:15A teď jste se rozhod pro hranej film.
00:32:18Jako reklamní režisér, že by rovnou vám nějaká produkce...
00:32:22Já jsem se k tomu chtěl vrátit
00:32:24a věděl jsem, že vznikají ty Sněženky a machři
00:32:28a vnímal jsem to tehdy trochu, já jsem miloval ten první film.
00:32:32A cítil jsem tehdy, že to pokračování,
00:32:37tak jak se to tehdy dělo s těmi pokračováními,
00:32:40že se to děje, to, co jsme vnímal jako špatný důvody
00:32:45a nějak jsem věřil tomu,
00:32:47že se za to nikdo nebude bít tak jako já.
00:32:52Nicméně, ta zkušenost pro mě byla velmi těžká.
00:32:58-Tenhle film?
-Tenhle film.
00:32:59Protože, když pominu to,
00:33:03že jsem se tam zamiloval do bezvadný ženy, tak,
00:33:06své první ženy.
00:33:09Takhle jiskřička přeskočila, jo? Ona v tom asi hrála.
00:33:15-Ona v tom hrála.
-No jo!
00:33:20To musela bejt jiskra jako kráva!
00:33:23To vám řeknu!
00:33:27A rovnou k oltáři a ještě si dala příjmení Banánová. Láska.
00:33:33Pak už to bylo, víceméně, šel jste, ne z filmu do filmu.
00:33:39Vím, že jste natočil film Klauni, s Kaiserem a Lábusem,
00:33:44to byl druhej, hned po těch Sněženkách, ne?
00:33:47Ne hned, mezitím uplynulo skoro 8 let a já jsem mezitím
00:33:52vyprodukoval 16 celovečerních filmů.
00:33:55Víte, ono to tak zní, nebo se to tak snadno vnímá,
00:34:00že ta ulice byla to nejtěžší.
00:34:03To byla brnkačka.
00:34:06Ono když se pár let potom ocitnete uprostřed produkce filmové trilogie
00:34:11Zahradnictví, Honzy Hřebejka a Petra Jarchovskýho,
00:34:14s rozpočtem 150 miliónů korun, to je jako takovej střih,
00:34:20takovej skok a je to financování,
00:34:23který je odvislý od politické stability ve 3 zemích
00:34:29a vy najednou uprostřed natáčení zjistíte,
00:34:32že vám třetina peněz chybí, je na vás závislých 70 lidí,
00:34:39tam teprve začla nějaká skutečná tvorba nějaký pevnosti a tvaru.
00:34:48Nicméně, natočil jste už řadu, jak se říká, minisérií.
00:34:54Co já si vybavuju, jenom ty kriminální.
00:34:57To točíte hodně, by se dalo říct, tenhle žánr, že jste se usadil. Ne?
00:35:01Jak se jmenuje ta série?
00:35:04Já teď dokončuji třetí, ale ty první se jmenovaly
00:35:07Modré stíny a Vodník.
00:35:09Modré stíny. Kdy Klára Melíšková hrála tu kriminalistku.
00:35:12-Ano, ano.
-To já jsem sledoval.
00:35:16To jste vlastně dělal vy. Hrál jste v tom taky, ne?
00:35:18Ano.
00:35:20A nějakýho šmejda, jestli se nepletu!
00:35:23Čili jste si zahrál a sám jste to produkoval.
00:35:28Ne, to produkovala ČT.
00:35:30To byla velmi šťastná a krásná zkušenost.
00:35:34Teď jste to ťuknul.
00:35:36Teď nejčerstvější vaše práce je taky minisérie,
00:35:41ale ta se myslím, ještě nevysílala.
00:35:42Řekněte co to je, o čem to je.
00:35:45Jmenuje se to Zrádci a je to minisérie,
00:35:50která vypráví příběh 20tiletého chlapce,
00:35:57drogového dealera a zároveň policejního informátora,
00:36:02kterého policie, nebo detektiv z Národní protidrogové centrály
00:36:08využívá, zneužívá proto, aby se dostal k hlavě draka.
00:36:13-A hudbu už k tomu máte?
-Mám.
00:36:22A nechtěl byste něco...
00:36:31Nosíte už v hlavě námět něčeho, co budete točit příště?
00:36:34Ale to stačí opravdu jen ťuknout. Téma.
00:36:37Chci se věnovat Amerikánce.
00:36:38Teď uvedeme 3. podobu té divadelní inscenace,
00:36:44já teď po Evropě financuju film Amerikánka a doufám,
00:36:50že se mi podaří příští podzim ho začít točit.
00:36:55Viktore, ať se vám to povede! Viktor Tauš!
00:37:08Přátelé, naším dalším dnešním hostem je herečka
00:37:12Dominika Býmová!
00:37:25To se vám stalo taky?
00:37:27Vy jste zapadla do důlku po Viktorovi.
00:37:32Dominiko, já si tak uvědomuju, vy se píšete Býmo...
00:37:37-Ypsilon.
-S tvrdým y.
00:37:38-Nemá se to vyslovovat Býmová?
-Jak byste rád? Klidně. Může být.
00:37:46No ne, podle češtiny, když se to řekne Bímová,
00:37:50člověk si představí í.
00:37:52-Ale vy jste Býmová.
-Já jsem s ypsilon.
00:37:55S tvrdým, dlouhým.
00:38:02To už teďka to chápu.
00:38:06Ale možná, to jenom tak, já to nevím přesně,
00:38:10já ty věci nevím.
00:38:12Nejmenujete vy se trošičku jinak?
00:38:14Protože, nevím jestli to není nějakej bulvární žvást,
00:38:16že jste se teď v posledních dnech vdala?
00:38:19Já jsem se vdala před pár měsíci. Před 4 měsíci.
00:38:22Čili ne pár dny, ale pár měsíci jste se vdala.
00:38:26-Ano.
-A furt se jmenujete Býmová?
00:38:28Jmenuju se, pro divadlo jsem si nechala své staré příjmení,
00:38:33abych lidi nemátla a oficiálně se jmenuju podle manžela.
00:38:40-To je tajný, to jméno?
-Ne, vůbec ne.
00:38:43Jmenuju se Dominika Vodňansky. Ne Vodňanská, ale Vodňansky.
00:38:48Vodňansky? Ale to zní cizokrajně. Váš manžel je...
00:38:52Manžel se narodil ve Vídni. V Rakousku.
00:38:55Dominiko, vy určitě tu otázku jste dostávala často,
00:38:59možná nějakou dobu budete,
00:39:02pořád si vás ještě diváci a veřejnost spojuje s vaší rolí,
00:39:07podle mýho v nezapomenutelným
00:39:09a kultovním televizním seriálu Most?
00:39:12Kde jste hrála sice rozsahem nevelkou roli,
00:39:16ale velice významnou, servírku v restauraci Severka.
00:39:21-Ano, Romanu.
-Romanu. Výborně jste to dělala.
00:39:27Hrála. Výborně jste to hrála.
00:39:29Spojujou si vás s tím pořád lidi? Ještě vám to občas někdo připomene?
00:39:33-To je ta Romana ze Severky?
-Nějak se mě to pořád drží.
00:39:37-Jo? A to jste ráda, nebo ne?
-Já jsem ráda.
00:39:40Já na to moc ráda vzpomínám.
00:39:41-Na to natáčení.
-Na to natáčení. Na skvělý kolegy.
00:39:45Vy jste teď muzikálová herečka. To jsem překvapenej.
00:39:49-Já jsem sama překvapená.
-A jak se to stalo?
00:39:52Stalo se to tak, já jsem si vždycky chtěla tu disciplínu vyzkoušet.
00:39:56Mně to přišlo úžasný. Ta energie, která na tom jevišti je.
00:39:59A muzikálem nepolíbená jsem se přihlásila na konkurz
00:40:05do Karlínskýho divadla, kde jsem také zůstala
00:40:07a mám to tam moc ráda.
00:40:09Vy tak jako po těch konkurzech...
00:40:11Občas se musí.
00:40:13-Nic příjemnýho to asi není.
-Není úplně.
00:40:16-Oni režiséři jsou někdy, co?
-Já nevím.
00:40:21-Točila jste s Viktorem?
-S Viktorem jsem nikdy netočila.
00:40:25Doposavaď.
00:40:30No, Viktore, pozor! Vy budete točit Američanku.
00:40:34Jestli to vím dobře, Tereza Voříšková otěhotněla,
00:40:38Dominika zatím ne. Tak jako... No přemejšlejte, Viktore.
00:40:46Jakou vůbec máte zkušenost s těma režisérama?
00:40:50-Jako kdyby tady žádnej nebyl.
-Velmi pozitivní.
00:40:53-Už jste řekla něco jinýho.
-Pardon, ještě jednou.
00:40:56Už jste taky řekla veřejně něco jinýho.
00:40:58Když byla řeč o kampani Mee Too, tak jste nějak řekla,
00:41:03že i u nás jsou takoví hajzlové.
00:41:05-Český herečky...
-Ne český herečky.
00:41:07-Český režiséři jsou ti hajzlové.
-Ano, ano.
00:41:10Ale české herečky mají k tomu co říct.
00:41:12-Jo? Ale neříkaj.
-Ale neříkaj.
00:41:15Vám se nechce v zádech s režisérem o tom mluvit.
00:41:19Máte špatný zkušenosti?
00:41:20Asi mám zato, že se třeba bojíme, že přijdem o práci. Nebo já nevím.
00:41:26Jako ne, že... Viktor je určitě v tomhle směru úplně...
00:41:32Ale když si vemete, že točil první film a vzal si herečku
00:41:35z toho filmu, tak jako...
00:41:38To muselo bejt Mee Too jako prase!
00:41:43-Ale vy o tom nechcete mluvit teď.
-Já o tom klidně budu mluvit!
00:41:46Když sedíte s novinářem, tak to řeknete,
00:41:48že jsou některý pěkný...
00:41:49Ale oni to strašně tahaj z člověka.
00:41:51-Že jo?
-Neskutečně.
00:41:53Mně se to nedaří to z vás vytáhnout.
00:41:55-Tak já vám to řeknu.
-Povídejte. No tak!
00:41:59Bylo to na divadle a bylo to takový nepříjemný.
00:42:04-Že po vás jako...
-Oni to neudělaj na první dobrou.
00:42:10-Tak plíživě.
-Co je první dobrá?
00:42:14Co je to první dobrá?
00:42:17Ono třeba mně se stalo, když jsem se nechytila
00:42:22těchto náznaků, když jsem na to neskočila,
00:42:26tak jsem potom přišla o roli, kterou jsem...
00:42:30-Fakt jo?
-No jo.
00:42:35Bacha na ty herečky, Viktore. Bacha na ty herečky.
00:42:40Na nás bacha? Jak my k tomu přijdem?
00:42:43Ne, aby si nedovolovali. Některý jsou strašný!
00:42:50(šeptem) Dobytkové.
00:42:54Ne, že by to na mě někdo zkoušel! To já to takhle nemyslím!
00:42:59Já mám tu roli poctivě tady...
00:43:02Ale to je velmi sympatický. Já to mám stejně tak.
00:43:06Ale hrajete divadlo, to jste říkala, v Karlíně,
00:43:08ale taky tady hodně točej, to mi ještě řekněte.
00:43:11Jak jste jazykově vybavená? Asi jo, když máte Vídeňáka.
00:43:15Že točíte ty zahraniční produkce taky?
00:43:17Hodně tady využívaj český herce a herečky, že jo?
00:43:19Hodně. To je u nás doma velké téma.
00:43:21U vás doma?
00:43:22Manžel by si přál, abych daleko víc expandovala.
00:43:27-A viděl vás v Mostu?
-Ano.
00:43:30Do Mostu pro mě často jezdíval.
00:43:33-To jste už spolu byli?
-My jsme spolu dlouho.
00:43:36On byl někdy přítomnej při natáčení?
00:43:38Při natáčení ne, ale přijel si mně vyzvednout potom do Mostu
00:43:43a poznal kluky.
00:43:44Vy jste mu vyprávěla co jste točili.
00:43:46To mu vyprávěli kolegové. Oni byli takhle milí.
00:43:50Martin s Michalem.
00:43:51Říkali, že jste točila pivo a tak.
00:43:54Tak, mimo jiné.
00:43:56Čili to je Čech Vídeňák, jo? Já se do toho nechci...
00:44:00A tak můžem.
00:44:05-Je tady teďka?
-No, je.
00:44:06Fakt, jo? Tady váš manžel někde sedí? Umí česky?
00:44:11-A jak se křestním jménem jmenuje?
-Jsem to dostala zakázáno.
00:44:21-Erich. Je to Erich.
-Erich?
00:44:27Erich, čau, grüss Gott! Jo, vidím ano! To není nic to...
00:44:35-Teďka, ich umím německy, ale...
-Jsme na tom podobně.
00:44:47-Svatební cesta proběhla?
-To už všechno proběhlo.
00:44:50Já už teď jsem v pracovním procesu.
00:44:52-To už proběhlo? A kde jste byli?
-A! Daleko!
00:44:59Někde exotische Urlaub?
00:45:05No tak, vy máte cizince. To je krásný.
00:45:08-A žijete ve Vídni, nebo tady?
-Žijeme v Praze.
00:45:11Já jsem pracovně vázaná na Čechy, na Prahu,
00:45:14ale do Vídně jezdíme rádi, já mám Vídeň moc ráda.
00:45:17-Tam je krásně.
-Je tam krásně.
00:45:18-Před Vánocema tam je hezky.
-Třeba. Máte rád Vídeň?
00:45:24Ein kaufen Weihnachten ja. Ich fahre der eins. Takže...
00:45:38Já říkám, že jsme na tom podobně.
00:45:40Halbe Tage ich fahre nach Wien und ich velmi nadávám.
00:45:47Aby taky z toho něco měl. Erich. Ich kenne Wien.
00:45:52No, dobře. Teď pracujete momentálně na čem?
00:45:56Já teď pracuju na své módní značce.
00:46:01-Čili ne na roli?
-Na roli taky.
00:46:03Já toho mám ráda hodně.
00:46:04Jsem něco čet, že vy jste módní návrhářka?
00:46:07Ano. No...
00:46:08Máte svoji značku, kterou jste si vymyslela?
00:46:10-Mám svou značku.
-To je oblečení, nebo...
00:46:12Je to oblečení z konopí.
00:46:18Viktor zajásal!
00:46:28Na něm vidím, že si koupí 3 svetry u vás!
00:46:33Čili z konopí. To má jen specielní cílovou skupinu,
00:46:38která to bude kupovat?
00:46:40Já jsem se snažila jít cestou udržitelné módy
00:46:42a takové ekologické módy,
00:46:43takže jsem si vybrala přírodní materiály
00:46:46a len mi připadla takový fádní a to konopí je dle mého, zajímavé.
00:46:51-Má zajímavé vlastnosti.
-Voní to hezky.
00:46:55Já jsem měla ve čtvrtek první módní přehlídku
00:46:57a právě se mě na to ptali, jestli se to dá posléze třeba...
00:47:00Vyhulit.
00:47:07Ale to jste trefila,
00:47:09to teď budete mít opravdu klientelu,
00:47:12když jste to takhle řekla, materiál, s kterým pracujete.
00:47:16Jmenuje se to nějak? To můžete tady říct. Jednou.
00:47:19Můžu?
00:47:19Jednou můžete říct jak se to jmenuje.
00:47:21-Whhite Sage.
-Cože?
00:47:22White Sage.
00:47:26White Sage, jako bílá šlavěj. Je to bylina.
00:47:29-Jako bílá šalvěj.
-Jako bílá šlavěj.
00:47:32-To white jsme pochopil. Ale...
-Sage je šlavěj
00:47:34Sage je šalvěj.
00:47:37A to vy děláte výstavy nebo nějaký prezentace?
00:47:41Já měla teď první módní přehlídku, jsem si takhle vyzkoušela.
00:47:44A manekýnky byly?
00:47:45Měla jsem modelky mé kolegyně z divadla. Což bylo úžasné.
00:47:49Protože ony tomu dodaly takový ten šmrnc.
00:47:52A to šly i ty, který nejsou závislý,
00:47:55tak šly v těch vašich White Sage?
00:48:01-Šly, šly.
-Tak to muselo mít velkej úspěch.
00:48:03Mělo to úspěch. Ty textilie konopné, ony splňují...
00:48:10Mně tady z toho... Pardon.
00:48:16To máte na sobě už? Co? Máte? Fakt jo?
00:48:23Já se dodusím a vy se můžete kouknout.
00:48:29Já myslím svetýrek, jestli to je vaše práce. To ne.
00:48:32Svetr jsem netkala, ale kalhoty.
00:48:36Kalhoty? To je vaše práce, ty kalhoty?
00:48:39-Ano!
-To je celý konopí?
00:48:43-Čili se to zapaluje zespoda.
-Jak je libo.
00:48:47V létě šortky ohořelý.
00:48:52-Já bych vám moh radit!
-Skvělý marketing! To potřebuju!
00:48:56Já vám s tím píchnu. Se mnou počítejte.
00:49:00Že se po tom takhle kašle! To není moc reklamička.
00:49:05-Tady se práší.
-Tady se nepráší.
00:49:09To vám jde z kalhot asi.
00:49:13Dominiko, mám velice často banální otázku.
00:49:19Pokud proti mně sedí herečka, jako jste vy.
00:49:22Vím, že je banální a většinou mi na ni nikdo neodpoví.
00:49:25Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si ráda zahrála
00:49:29a doteďka vás ta role nepotkala?
00:49:31Rozumíte! Říkám vám to i s tím dovětkem,
00:49:34že už se tady párkrát stalo, že tady herec, nebo herečka
00:49:38vyslovil přání a v pondělí, čili pozejtří,
00:49:55zazvonil telefon a ta nabídka přišla!
00:49:59-Máte něco takovýho?
-Já tu princeznu. Stále čekám.
00:50:03To je filmová.
00:50:04Za chvilku mně ujede princeznovskej vlak.
00:50:06Ale divadelní roli. Shakespeare nějakej.
00:50:10Já jsem vždycky si přála Julii. A to už je úplně za zenitem.
00:50:16V Romeo a Julie byste si přála zahrát Julii?
00:50:20Ta šestnáctiletá Julie, ale, no ne, že bych to neuhrála!
00:50:26Vy jste si chtěla zahrát Julii a doteďka vás to nepotkalo?
00:50:30-Ne!
-No teda, Dominiko!
00:50:33-Něco dělám špatně!
-Řekněte to ještě jednou.
00:50:35-Ráda bych si...
-Zahrála Julii.
00:50:38Ve hře Williama Shakespeara...
00:50:39Nikde není psáno, to vám režisér potvrdí,
00:50:42že Julie musí bejt šestnáctiletá!
00:50:45To je starodávná představa! Dneska může bejt Julie...
00:50:54To jsou ty moderní verze i toho Shakespeara!
00:50:58I Othello už se hraje jako běloch! Rozumíte!
00:51:03S tím se dá volně pracovat. Čili takovou tu klasickou Julii.
00:51:10-Nemodernizovaný!
-Na divadle.
00:51:14-Máte třeba vysněnýho Romea?
-Romea?
00:51:18Neříkejte, že Michal Isteník by se vám líbil.
00:51:22S Michalem by se mi pracovalo skvěle.
00:51:25Romeo Michal a Julie!
00:51:28Prosím vás, dejte mně příští tejden vědět,
00:51:31kolik nabídek už u vás cinklo.
00:51:34Já vám to velmi přeju! Dominika Býmová!
00:51:45Přátelé, pro dnešek samozřejmě všechno, končíme,
00:51:48děkuju za vaši pozornost
00:51:50a na závěr tradičně poděkuju dnešním hostům, kterými byli:
00:51:53Tomáš Kačo, Viktor Tauš, Dominika Býmová Vodňansky!
00:52:03Děkujeme!
00:52:05Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa. Režie M. Čech
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2020 | English | 1
