Zábavná talk show Karla Šípa. Režie M. Čech
00:00:31 Děkuju vám, děkuju vám, milí diváci, kteří jste zde,
00:00:34 v hledišti pražského divadla Semafor,
00:00:36 samozřejmě, vám neděkuju,
00:00:38 ale vás vítám, milí diváci televizní.
00:00:41 Řekl bych, že tzv. národní povahu, nebo smysl pro humor
00:00:47 toho kterého národa poznáte,
00:00:48 teprve, když s mima nějak dýl žijete.
00:00:50 Jako turista to moc nepoznáte.
00:00:53 Mě vždycky zajímá smysl pro humor toho kterého národa.
00:00:57 Takovým nejjednodušším a nejspolehlivějším zrcadlem
00:01:00 smyslu pro humor těch národů. jsou vtipy.
00:01:03 Ty jsou jednoduchý, krátký, každej národ má nějaký svoje vtipy
00:01:07 a zrcadlí smysl pro humor toho národa.
00:01:10 Např. v Americe, po zvolení Donalda Trumpa prezidentem,
00:01:14 se hodně rozjely na těch sociálních sítích
00:01:17 vtipy právě na jeho adresu.
00:01:19 Já bych řek, že u nás prezidentské vtipy
00:01:22 jsou momentálně nějak v útlumu.
00:01:26 Ale tam hned vymysleli na toho Donalda Trumpa.
00:01:28 Pro ukázku amerického smyslu pro humor,
00:01:31 vám jeden takovej vtip řeknu.
00:01:34 Blíží se havárie letadla,
00:01:37 na palubě letadla jsou 4 cestující a jenom 3 padáky.
00:01:42 A teď už to je jasný, že ke katastrofě dojde.
00:01:45 Tak první cestující řekl:
00:01:49 Jmenuji se LeBron James,
00:01:51 jsem nejlepší basketbalista Ameriky a mám milióny fanoušků.
00:01:56 Takže nemůžu si dovolit je zklamat, abych tady zahynul.
00:02:00 Popad padák a vyskočil.
00:02:02 Druhý cestující řekl, já jsem Donald Trump,
00:02:06 jsem čerstvě zvolený prezident USA.
00:02:09 Jsem nejinteligentnější prezident v celé historii USA.
00:02:14 Čili nemohu zarmoutit své voliče a celou Ameriku,
00:02:18 abych tady zahynul.
00:02:19 Popad padák a vyskočil.
00:02:20 Zbyli tam 2 cestující.
00:02:22 Papež František a desetiletý školák.
00:02:24 Papež říkal, no tak, chlapče,
00:02:26 já už mám ten život většinu za sebou,
00:02:29 takže já ten poslední padák, se toho vzdávám,
00:02:32 ty máš život před sebou, takže si ho vem, je tvůj.
00:02:35 A chlapec říkal, svatý Otče, buďte v naprostým klidu,
00:02:40 i pro vás je tady padák.
00:02:42 Protože nejinteligentnější americký prezident
00:02:45 popad moji školní brašnu.
00:02:58 Jak už jsem říkal, nejlíp ten národ i smysl pro humor poznáte,
00:03:02 když s nima nějakou dobu žijete.
00:03:04 Naším dnešním prvním hostem je dlouholetý televizní zpravodaj,
00:03:11 který posledních několik let, jako televizní zpravodaj,
00:03:14 strávil právě v Americe, tedy v USA.
00:03:17 Pan Martin Řezníček!
00:03:29 Já jsem řek několik posledních let. Jak dlouho jste byl v Americe?
00:03:32 -5 let.
-A teď už jste se natrvalo vrátil?
00:03:35 Teď už jsem se natrvalo vrátil.
00:03:36 -Ne jen na dovolenou, natrvalo.
-Ne, ne.
00:03:38 Je to takovej pocit zvláštní. Protože za posledních 5 let
00:03:41 jsem tady vždycky byl na 14 dní, nebo na 10 dní
00:03:44 a mezitím jsem si tak nějak začínal v hlavě přemýšlet o tom,
00:03:47 co budu natáčet, až se vrátím zpátky.
00:03:49 Teď mě to několikrát trklo kolem Vánoc, co budu natáčet a...
00:03:52 -Nic.
-Nic.
00:03:54 To je nějak vyzkoušený, že ten pětiletej cyklus,
00:03:57 že následuje nějaká únava materiálu a je třeba vyměnit?
00:04:00 To nám takhle neříkaj, ale asi to tak bude.
00:04:04 Ty 4, 5 let, to je jako s diplomatama.
00:04:06 Diplomati se taky unavěj.
00:04:07 A existuje takovej název, kterýmu se říká
00:04:10 syndrom hostitelský země,
00:04:12 kdy začínáte přebírat možná názory tý země, v který pracujete,
00:04:15 místo toho, abyste bránil,
00:04:18 u diplomatů jsou to zájmy národní toho konkrétního státu,
00:04:21 u nás je to diváctvo české.
00:04:23 Jako byste začal splývat s tou zemí, v který jste.
00:04:26 Já myslím, že to dává smysl,
00:04:28 po 4, 5 letech zase dát prostor někomu jinému, aby ukázal co umí.
00:04:31 Zase se zorientujete tady. Na 14 dní, to jste nemoh pochopit.
00:04:35 -Ne, ne, ne, to vůbec! Ne, ne, ne!
-Co se tady děje, že jo?
00:04:39 Já, když jsem odjížděl, tak byl prezidentem Václav Klaus.
00:04:42 Jak dlouho jsem byl pryč.
00:04:46 -Tak na sociálních sítích jste byl.
-Byl, byl.
00:04:50 -Tak nějak tuším, co se tady děje.
-Tušíte!
00:04:53 To ještě budete mockrát čumět! Já jsem zmiňoval Donalda Trumpa.
00:04:59 Jako běžný divák, mám pocit,
00:05:01 že to není pro českýho žurnalistu jednoduchý se k němu nějak dostat.
00:05:06 Asi ani vy jste se k němu nedostal.
00:05:08 Nedostal. Já, když jsem přicházel sem, tak jsem se bál,
00:05:10 že po mně budete chtít nějaký americký vtipy.
00:05:12 Ne, ne, ne!
00:05:13 Které nikdo nepochopí, nikdo se jim nebude smát,
00:05:14 já budu jedinej, kdo tady bude takhle...
00:05:16 -Máte něco takovýho?
-Ne, nemám právě.
00:05:17 -Ne?
-Ne, ne, ne.
00:05:19 To se nebojte!
00:05:22 Není to jednoduchý.
00:05:23 Protože američtí prezidenti a obecně politici
00:05:26 prostě nemají důvod mluvit se zahraničním médiem.
00:05:28 Neexistuje jakejkoliv způsob,
00:05:30 kterej by jim přinesl politický body.
00:05:33 Když dá rozhor televizi z Moldavska, nebo z ČR,
00:05:37 nebo z Německa, Francie, to je úplně jedno,
00:05:39 prostě cizímu médiu, tak mu to nic nepřinese.
00:05:41 K jednomu americkýmu prezidentovi jsem se dostal, ne teda...
00:05:44 Na konci pochopíte, proč říkám dostal.
00:05:48 Nebyl to rozhovor nakonec,
00:05:49 ale pokrývali jsme před několika lety otevření
00:05:53 Muzea 11. září, což je na Ground Zero v New Yorku,
00:05:56 tam, kde stála a spadla Dvojčata.
00:05:59 Tam sjedete několik desítek metrů,
00:06:01 jste u těch základů toho velkýho Světovýho centra bývalýho.
00:06:05 Je to docela působivý.
00:06:06 To skutečně na člověka zanechá nějaký vliv.
00:06:10 My jsme tam museli být o několik hodin dřív,
00:06:11 protože přijel prezident, přijeli senátoři
00:06:14 a bůhví kdo další ještě.
00:06:15 Tak jsme tam seděli, dostatečně včas
00:06:18 a mně se chtělo na toaletu, to tak bývá, že jo.
00:06:22 No a došel jsem na tu toaletu,
00:06:24 tak činím to, co člověk před pisoárem činí.
00:06:28 Znáte to asi sám.
00:06:29 Člověk se nekouká doleva, doprava, kde kdo je, si hledí svého.
00:06:33 Tam bych se koukal. Tam bych se koukal.
00:06:36 Já jsem právě na chvilku podíval doleva
00:06:38 a teď máte ten, jak cuknete zpátky,
00:06:40 a teď si uvědomíte, kdo vedle vás stojí,
00:06:42 tak se podíváte znovu zpátky.
00:06:43 Takovej ten, možná když jedete metrem
00:06:45 a někdo to dělá u vás taky, ne, ne?
00:06:47 -Neznáte to?
-Ne.
00:06:49 Mně se to stalo.
00:06:50 Tam vedle mě činil to stejný, co jsem činil já, bývalý prezident.
00:06:55 Byl to bývalý prezident Bill Clinton.
00:06:58 A teď jste v takový tý pozici, kdy teda víte, že on pravděpodobně
00:07:02 se dotýká ústrojí, který ho málem stálo funkci tehdy,
00:07:07 já stojím vedle,
00:07:10 dotýkám se ústrojí, který doufám, že mě o žádnou funkci nepřipraví.
00:07:14 Tak jste se kouknul, jestli tam není rtěnka ještě, ne?
00:07:23 To půjde pryč tohle. To půjde pryč tohle.
00:07:25 Určitě. Tak já to ani nebudu doříkávat.
00:07:29 Tak tam stojíme takhle.
00:07:31 Při živým vstupu, když člověk dělá do Událostí,
00:07:35 nebo do jakýhokoliv jinýho pořadu
00:07:37 a nemůže přijít na nějaký slovo konkrétní, tak vám to připadá,
00:07:39 že ty 2 vteřiny trvají 2 minuty.
00:07:41 A mně trvalo tuhle chvíli tam, říkal jsem si, mám ho oslovit?
00:07:45 Nemám ho oslovit? Obojí je trapný.
00:07:48 Já se teda podívám doleva a říkám, dobrý den, pane prezidente,
00:07:51 nebo dobré ráno, pane prezidente, doufám, že...
00:07:54 -Anglicky.
-Anglicky jsem mu to říkal.
00:07:58 Pokusil jsem se.
00:07:59 A říkám, doufám, že vám nevadí, že vám nepodám ruku.
00:08:04 A on se na mě takhle podíval, tenhleten vtip si asi nepamatuje.
00:08:10 Ale já v tu chvíli jsem si říkal, co jsem to proved?
00:08:14 S bývalým americkým prezidentem,
00:08:16 teď tady vtipkuju o tom, že oba dva močíme.
00:08:18 Nakonec on se tak podíval,
00:08:20 usmál se, říkal, ne, to je v pořádku.
00:08:23 A pak jsme oba dva odešli.
00:08:24 Já jsem tam teda byl o trochu dýl,
00:08:25 protože jsem nechtěl zase trapnou situaci opakovat
00:08:28 u toho, když si budem mejt ruce a potom znovu.
00:08:32 Tak to byl jedinej kontakt s americkým prezidentem.
00:08:34 To byl jedinej rozhovor
00:08:35 českého žurnalisty s americkým prezidentem.
00:08:43 No, zpětně vám můžu říct, že ta úvodní věta,
00:08:47 s tím podáním ruky, nebyla šťastná.
00:08:51 Nevím, jestli bych byl duchapřítomnější,
00:08:52 ale kdybyste začal vy tou, hergot, to je proud!
00:08:57 -V jeho věku?
-Právě! Byste mu polichotil!
00:09:03 Samozřejmě, je to hrozná situace. Nevíte, s čím přijít v tu chvíli.
00:09:06 A vy jste byl ve Wahingtonu?
00:09:08 Byl jsem ve Washhingtonu, kde jsme měli svoji základnu,
00:09:11 tábor a z toho jsme vyráželi do protiútoku do zbytku Ameriky.
00:09:16 Ta Amerika je samozřejmě velká!
00:09:18 Tzn., když se něco stalo v New Yorku, tak to jste musel co?
00:09:21 Sednout na letadlo?
00:09:22 Člověk má tady pocit a možná i někteří naši kolegové,
00:09:25 že Washington a New York, to je jako Praha a Benešov.
00:09:28 Nemyslím velikostí, myslím vzdáleností.
00:09:30 Ono to je furt 5 hod. jízdy autem od sebe vzdálený.
00:09:34 Takže jste jel autem do New Yorku?
00:09:36 Jezdili jsme často, většinou jsme jezdili autem
00:09:38 protože jsme měli bagáž vzadu, kameru a tak.
00:09:40 Ale v tý Americe, v tom New Yorku se toho děje hodně.
00:09:45 My jsme natáčeli, víte co. Já mám takovej,
00:09:48 možná jsem staromládeneckej v tomhle tom.
00:09:50 Ale já mám pocit, že když se dělá zahraniční zpravodajství
00:09:52 a má na to to médium vůli a peníze to dělat,
00:09:55 tak je dobrý, když se dělá původní.
00:09:57 Tzn., když to má smysl,
00:09:58 není to jen věc, kterou si můžete vzít z agentur,
00:10:01 dojet tam, mluvit s těma lidma, dejchat ten vzduch,
00:10:03 jíst to jejich jídlo a o to jsme se snažili.
00:10:06 A ta Amerika je prostě velká.
00:10:09 Zažil jste za těch 5 let určitě mnoho mimořádných událostí.
00:10:15 Samozřejmě, 11. září ne. Ale ten bostonskej...
00:10:20 Bostonskej maratonskej útok byl první,
00:10:23 já jsem tam byl pár měsíců, myslím, že to bylo dokonce
00:10:26 několik týdnů před, nebo několik týdnů po slepáku,
00:10:28 který jsem tam zažil taky.
00:10:30 -Jo, myslíte slepé střevo?
-Slepé střevo.
00:10:32 Slepák! Já myslel, že to je novinářskej výraz nějakej!
00:10:36 -Jako blbej záběr třeba! Slepej.
-Ne! Že jste jel někam nadarmo!
00:10:42 Že tomu se říká slepák!
00:10:45 Dobrý, to bysme mohli začít používat.
00:10:46 Co bylo se slepákem? Vás operovali?
00:10:48 Slepák mně operovali, za den mě poslali domů,
00:10:50 protože v Americe nezůstávaj lidi v nemocnici.
00:10:53 Ale začly mi přicházet účty!
00:10:55 A první účet, kterej byl, já nevím, třeba 8000 dolarů.
00:10:58 Já jsem si říkal, no, 8000 dolarů za slepák, drahej kus.
00:11:04 -Dyť je to malý!
-Je to malinký.
00:11:05 Ještě laparoskopicky, tam ani moc neřezali.
00:11:08 Ještě laparoskopicky!
00:11:10 Přišlo 8000, pak přišlo 2000, pak asi 3000
00:11:13 a takhle najednou to rostlo.
00:11:15 A oni v Americe účtujou každou věc zvlášť.
00:11:17 Takže pronájem postele, jedna věc,
00:11:19 jídlo, který jsem tam sněd,
00:11:21 jsem moc nesněd, do mě spíš napumpovali.
00:11:24 Pak máte za anestezii jednu věc, za chirurgii druhou věc.
00:11:27 A takhle vám to přijde, že víte přesně, kolik platíte.
00:11:29 Jsou to šílený částky.
00:11:31 Jestli vám toho nevzali víc, než jen ten slepák!
00:11:34 -No, vypadá to tak!
-Když už vás tam měli!
00:11:38 -Čili to nemůžete chválit.
-Tohle úplně ne.
00:11:42 Jsou zase věci, když člověk přijede sem zpátky,
00:11:44 který si uvědomuje, že mu nechyběly v tý Americe.
00:11:48 Když jedete autem po silnici,
00:11:51 po který jste jezdil dřív, před 5 lety
00:11:53 a padá to auto do stejnejch děr!
00:11:54 Úplně do těch identických děr, jako předtím!
00:11:58 Přijdete do supermarketu a teď tam vidíte ty prodavačky,
00:12:02 možná je to klišé, ale ono to tak je!
00:12:04 Ale který vypadaj,
00:12:04 jako když jste jim zavraždil rodinu, nechal tchyni možná živou.
00:12:09 Pak jedete po dálnici v rychlejším pruhu,
00:12:12 dodržujete předpisy,
00:12:13 najednou na vás zezadu začne někdo blikat takhle,
00:12:16 většinou takovej ten hlavonožec, s tím řetězem zlatým,
00:12:20 kterýho pak potkáte na benzínce,
00:12:22 protože si tam jde dát to presíčko svoje
00:12:24 a je tam o 15 vteřin dřív než vy!
00:12:26 Mně se nestalo v Americe za 5 let,
00:12:28 aby na mě někdo blikal na dálnici, že jedu blbě!
00:12:31 A to jsem jel podle předpisu! Je spousta takovejch věcí tady.
00:12:36 Jestli vám tohle přijde normální, tak ten návrat je taky normální.
00:12:39 Jestli ne, tak je to trochu...
00:12:40 Zase v tý Americe, tam se dějou jiný věci, než tady!
00:12:43 -Tam jsou hurikány! Zažil jste?
-Zažil jsem několik.
00:12:46 Ve Washingtonu to není úplně, to je mimo.
00:12:49 Jednou foukalo dost, hodně.
00:12:53 Já jsem vybral nějakej betonovej hotel,
00:12:54 abysme tam přežili,
00:12:55 protože, víte co, lidi, který jsou v nějakých barácích,
00:12:59 to nijak nezlehčuju, oni se někde skryjou.
00:13:02 Oni se skryjou třeba v tělocvičně, nebo v nějakým jiným úkrytu a tak!
00:13:05 Ale my v tom musím ještě pracovat!
00:13:08 My musíme ještě ten příspěvek dostat nějak do Prahy!
00:13:10 Musíme natáčet, atd.!
00:13:11 Takže musíme mít nějaký základní zázemí.
00:13:14 Tam spadne potom mobilní síť, spadne elektrika,
00:13:17 tak jak to máte dělat?
00:13:18 Takže my jsme vždycky vyjížděli
00:13:19 s tím autem naplněným nejrůznějšíma kanystry s vodou, benzín,
00:13:25 opravdu, jak kdybyste jel někam na Saharu, abychom měli jistotu,
00:13:27 že tohleto přineseme.
00:13:29 A foukalo opravdu hodně. Nebylo to málo.
00:13:30 Zase Amerika má neuvěřitelnou vlastnost,
00:13:32 že se z těch věcí dokáže vzpamatovat.
00:13:34 Ona je na to připravená vlastně.
00:13:36 Když jsme jeli dolů na tu Floridu, tak jediný auta, který jely s námi,
00:13:40 protože všichni jeli opačným směrem na sever, prchali před tím,
00:13:43 my blbci, jediný jsme jeli dolů!
00:13:45 Tak jediný auta, který jely s námi, byly takový vysokozdvižný vozíky
00:13:49 a různý rampy a náklaďáky.
00:13:52 -Ty záchranný.
-Přesně tak.
00:13:53 Ti tam byli připravený na to, spali v hotelu
00:13:55 a byli připravený na to, jakmile se to přenese,
00:13:57 to bylo z nejrůznějších států, si vypomáhaj navzájem,
00:13:59 tak začnou nahazovat elektřinu.
00:14:01 Protože v Americe je elektřina vedená na těch sloupech venku,
00:14:04 oni to nedávaj pod zem.
00:14:06 A pak stačí jedna větev, která vyřadí celou čtvrť.
00:14:09 Jak dlouho máte v plánu se aklimatizovat tady?
00:14:13 A máte nějakou destinaci, kterou byste si rád zkusil?
00:14:17 -Sýrie třeba.
-Já třeba jo, rodina už míň.
00:14:21 Ne, ne, já nejsem válečnej zpravodaj.
00:14:22 Já nemám čuch na lidi v tomhletom. Já bych určitě důvěřoval...
00:14:26 Jak, čuch na lidi?
00:14:27 V tý válce musíte mít základní instinkty.
00:14:30 Musíte vědět, komu důvěřovat, komu nedůvěřovat,
00:14:32 na tom záleží váš život.
00:14:34 A já tohleto nemám. Já příliš důvěřuju lidem.
00:14:37 Už se mi to několikrát vymstilo. Já bych ve válce neobstál.
00:14:40 Tak jsou různý věci.
00:14:42 Třeba novinářsky je strašně zajímavý Rusko. Čína.
00:14:45 Že by tam člověk nevydržel, je druhá věc.
00:14:47 Já obdivuju lidi, který jsou schopný
00:14:48 v těhletěch dvou zemích fungovat, dennodenně se prát s úřadama a tak.
00:14:52 Já bych na to neměl trpělivost.
00:14:54 -Byl jste v Číně, asi jste byl.
-Byl jsem v Číně, byl jsem v Rusku.
00:14:57 Ale rodina, která, mimochodem, tady infiltrovala do hlediště,
00:14:59 ta by rozhodně se mnou nejela.
00:15:02 Ježíš, jak se ten váš kolega jmenuje?
00:15:03 Ten pendluje furt mezi Polskem a Ruskem.
00:15:05 -Karas, ano.
-Vít Karas, ano.
00:15:07 Ten mluví polsky a rusky a z toho...
00:15:09 -Ten si to doma vyřešil.
-Ano, ten si to vyřešil.
00:15:13 Buď je to Rusko, nebo je to Polsko!
00:15:15 Já mu zavolám.
00:15:16 Já myslím, že on má, on tady byl, co sedíte vy, on tady seděl.
00:15:19 -Já myslím, že on má ženu Polku.
-Má ženu Polku.
00:15:21 Nemá už Rusku teďko?
00:15:23 Možná je to způsob, jak to vyřešit. Mít několik žen v různých zemích.
00:15:28 -Možná to řeší tak!
-Ty vám nedělaj problémy potom.
00:15:30 Víš co, vypakuj se odsaď! Jedeme do Polska.
00:15:34 -Rusko, má ženo, Rusko!
-Co? Rusko je zajímavá země.
00:15:39 Já jsem se učil pár let rusky, já nemluvím rusky.
00:15:41 Když jsem tam byl, tak jsem měl pocit,
00:15:42 že každej Čech mluví rusky a ono to tak není.
00:15:45 Není to tak. Každej Čech se ve škole učil rusky!
00:15:48 -Vy o trošku dýl, než já.
-Cože?
00:15:50 No o trošku.
00:15:51 -Já furt rusky jsem se učil.
-Jo?
00:15:54 Jinej jazyk mě neučili. Já bych se v Moskvě domluvil.
00:15:59 No dobrý! Tak já si vás tam vezmu místo svý ženy. Jako tlumočníka.
00:16:04 -Vy byste mě vzal?
-Já bych vás tam vzal.
00:16:07 Spasíba, Martin.
00:16:11 Nota bene, máme stejnýho zaměstnavatele.
00:16:13 To by se ani moc nemusela přepisovat smlouva.
00:16:15 Já nejsem zaměstnanec, ale to vám nebudu vysvětlovat.
00:16:20 Dobře. Tak by se musela přepsat.
00:16:23 Já myslel, že narukujete.
00:16:25 Že vám řeknou, pozor, teď je velmi důležitý obsadit Istanbul.
00:16:30 Tak to je, ale samozřejmě
00:16:31 nebude nikdo nikoho někam tlačit přes jeho nevoli.
00:16:35 Takhle to nefunguje.
00:16:36 Ta rodina, když máte rodinu, je to daleko komplikovanější.
00:16:38 Musíte děti vzít do školy.
00:16:40 Děti si zvykaly v Americe na americkou školu.
00:16:42 Taky chvilku trvalo, než se naučily jazyk,
00:16:45 pak se zase učily zpátky česky, což jim stále ještě ne úplně jde.
00:16:49 Ale jste taková nepokojná krev,
00:16:51 že přece jenom byste rád někam vyrazil?
00:16:53 Mě to někam táhne. Mě baví bejt v zahraničí.
00:16:56 Já jsem žil nějakou dobu v Londýně, tam mě to taky bavilo.
00:16:58 Baví mě ty zahraniční destinace nějak přibližovat českýmu divákovi.
00:17:03 Snažit se třeba některý stereotypy vyvracet,
00:17:06 protože jich je spoustu mezi lidma.
00:17:08 Tak rád bych, ale myslím, že teď je čas být tady.
00:17:11 Chvilku tady.
00:17:12 Tak ať vám brzy něco zajímavýho klapne.
00:17:15 -Děkuju.
-Martin Řezníček!
00:17:31 Přátelé, naším dalším hostem je herec,
00:17:35 v současné době člen činohry Národního divadla v Praze,
00:17:39 Igor Orozovič!
00:17:52 -Já bych začal, co?
-Se uvelebím, říkám.
00:17:56 -Se seznamuju.
-Pohodlí normálně.
00:17:59 To vy každou židli, kam sednete, tak takhle...
00:18:05 -Pohlaďte si kravičku! V klidu!
-Hodně pestrá paleta!
00:18:08 Jestli vás to uklidní. Udělejte si pohodlí.
00:18:13 -Jestli to není nevychovaný nějak!
-Ne, v pohodě!
00:18:16 Akorát si ohlídám brňavku.
00:18:20 Kdykoliv člověk narazí na vaše jméno,
00:18:22 tak tam hned narazí na takovou věc, teď nevím, jestli to je pravda.
00:18:26 Že vy dostáváte velmi často role,
00:18:29 ve kterejch je předepsáno bejt svlečenej.
00:18:36 Je to pravda? Nebo se sešlo několik takovejch úkolů najednou?
00:18:42 No, jak to říct,
00:18:45 abych to nepodporoval dál, tu legendu.
00:18:47 Která je trochu pravdivá, takže nevím, jestli je to legenda.
00:18:50 Pozor, oni píšou, že vy rád se svlíkáte!
00:18:53 -To právě není pravda!
-To právě není pravda!
00:18:54 Samozřejmě, že to není pravda!
00:18:56 Ale je pravda, že jsem hrál hodně inscenací, kde mě svlíkali.
00:18:59 A makáte? Chodíte do fitka kvůli tomu,
00:19:00 když víte, že dostáváte tyhle úkoly?
00:19:02 -Makáte na tom?
-Ne, já nijak moc nemakám.
00:19:05 Myslím, že žiju takovým stylem, že spíš ani nemám čas přibrat.
00:19:11 Ale teď najednou taky začínám cítit ten věk, že stárnu.
00:19:16 Teď po tý 30 to jde dolů, že jo?
00:19:24 Že najednou pociťuju, že ta vitalita toho mládí...
00:19:27 -Co všechno jde dolů?
-Se ztrácí.
00:19:32 No ne, já jsem viděl, mimochodem, vaši fotku, to jako,
00:19:37 že jste byl jako, co to bylo?
00:19:39 -Tristana jste hrál?
-Taky, taky, no.
00:19:41 Tristan. Tam jste taky do půl těla.
00:19:43 To bylo v tý roušce jenom.
00:19:44 Mě překvapuje, že to všichni tak řešej.
00:19:46 Protože všude jsem normálně
00:19:49 v nějakých kraťasech, nebo trenkách.
00:19:51 A nevím, co je na tom, když člověk sundá košili,
00:19:54 když na plážích a všude choděj lidi...
00:19:56 Na plážích jo!
00:19:58 Ale jako, na tom jevišti to je taky něco jinýho.
00:20:01 To je něco jinýho!
00:20:01 To není, jako kdybych šel po Václaváku!
00:20:04 To tak říkaj herci, ne každej by takovej úkol přijal!
00:20:08 -Přijal by to každej.
-Né! Tady říkaj.
00:20:13 Když to je spojený s nějakýma milostnejma,
00:20:15 říkaj, to já bych nikdy!
00:20:17 -To říkaj holky!
-To je pravda.
00:20:18 -Na ňadra.
-Co?
00:20:19 Na ňadra! A jiný části těla.
00:20:22 -Jakože co? Na ňadra?
-Jakože je nebudou ukazovat.
00:20:25 Ale já ňadra klidně ukážu. To přežiju.
00:20:31 -Vy máte takový jižanský jméno.
-Jižanský.
00:20:34 -No tak jižanský.
-Já rozuměl ženský!
00:20:39 Já taky teda!
00:20:41 Jižanský!
00:20:43 Já odezírám vám z úst, co říká pan Šíp.
00:20:45 Já to přebírám!
00:20:47 -Vy máte kořeny někde dole.
-Mám.
00:21:00 Vy mi rozumíte! Myslel jsem, někde na jihu jsem myslel!
00:21:05 -Dědeček je bosenský Srb.
-Čili jste, ne poloviční!
00:21:08 -Jste čvrteční!
-Čtvrteční.
00:21:11 Ale vlastně už dlouho žije v Čechách
00:21:14 a já jsem se narodil v Praze v Podolí.
00:21:16 -V Praze.
-Pražák. Pražan.
00:21:19 A cejtíte, že byste měl trošku tý krve, tý divoký srbský?
00:21:24 -Cejtíte to v sobě?
-Děda říká geny nevyčuráš.
00:21:29 Říká děda!
00:21:34 Já nevím, do jaký míry to, že jsem cholerickej,
00:21:36 je těma genama!
00:21:38 Ale je fakt, že když se sejdeme celá rodinka na Vánoce,
00:21:41 nebo na nějaký sešlosti, tak to je divočina.
00:21:45 Vždycky jste chtěl bejt hercem? Od dětských let?
00:21:48 Často to slyším, že už jako dítě.
00:21:51 -Ne, nechtěl.
-A čím jste chtěl bejt?
00:21:52 -Veterinář, no.
-Veterinář?
00:21:55 Veterinář jsem chtěl bejt. Proto jsem šel na gymnázium.
00:21:58 Ta touha byla docela, že to nebyl jen ten dětskej sen.
00:22:01 Popelář, kosmonaut, veterinář.
00:22:04 Tak já jsem fakt chtěl bejt veterinář, měl jsem spoustu,
00:22:06 spoustu zvířat domácích, odebíral jsem časopisy, všechno
00:22:09 a pak s to nějak uhnulo někam jinam.
00:22:13 Čili něco vás přivedlo k tomu herectví?
00:22:15 No neschopnost asi nějaká moje na ty přírodovědný záležitosti,
00:22:19 jako je matika, fyzika a tady ty, toho jsem se trochu bál.
00:22:23 -A to na veterině je?
-Strašili mě tím, že jo!
00:22:26 Možná kecali a možná jsem si úplně zničil život celej.
00:22:32 Biologie mi totiž šla, ale všecko ostatní přírodovědný ne.
00:22:34 Proč by měla bejt matika důležitá pro veterinu?
00:22:37 Tak chemie, fyzika nějakým způsobem jo.
00:22:40 No jo, ale matika! Pes má 4 nohy!
00:22:45 Proč by tam měla bejt důležitá matika?
00:22:48 Můžu si dát ještě nějakou další univerzitu, že jo?
00:22:51 Vy jste vystudovanej herec? Že se tak ptám?
00:22:53 Ano.
00:22:55 -Těch škol je víc. Co máte?
-Já mám základní školu. Ne.
00:23:03 Základní školu, gymnázium,
00:23:04 potom jsem byl 2 r. na konzervatoři na muzikálovým herectví
00:23:07 a pak jsem šel na DAMU na činoherní herectví.
00:23:09 Igore, mně se zdá, že vy jste především, vy to asi preferujete,
00:23:13 že jste především divadelní herec.
00:23:15 A nějakým nekonečným seriálem jste neprošel.
00:23:18 Mihnul jsem se třeba, abych si to tak jen zkusil,
00:23:21 ale to jsem si ohlídal, aby to byla jen krátká rolička,
00:23:24 v Ordinaci kdysi.
00:23:25 Vy jste prošel Ordinací?
00:23:26 Ale fakt jenom tak jako, jsem to tak jako štrejchnul.
00:23:30 A co? Nějakýho doktora jste tam hrál?
00:23:32 Tam jsem nehrál doktora. Tam jsem hrál pacienta.
00:23:35 Se slepákem jste tam někam...
00:23:39 Já to nesleduju, tyhle seriály, tak nevím.
00:23:41 Měl jsem nějaký sarkom v koleni.
00:23:44 Byl jsem sportovec a bylo to strašně smutný,
00:23:47 protože jsem se bál, že mi tu nohu amputujou.
00:23:50 -A kdo vás operoval? Čenský?
-Já už vůbec nevím.
00:23:54 -Ani nevíte už!
-Tak já jsem měl narkózu!
00:24:06 Ale koukám, že vás to nějak nechytilo, že byste toužil
00:24:11 zase něco takovýho, to ne.
00:24:15 Já myslím, že každej herec touží po kvalitní roli i filmový,
00:24:17 aby měl nějakou věc právě, která zůstane trošku.
00:24:20 Protože to divadlo
00:24:21 je hrozně pomíjivý, jako záležitost.
00:24:23 Má to svý kouzlo, ale myslím, že každej herec, nebo většina
00:24:27 by chtěla bejt zvěčněna nějakým způsobem.
00:24:31 A teď je samozřejmě otázka, v čem to bude.
00:24:34 A teď, aby se sešla ta nabídka s tím časem a s tím,
00:24:38 že dneska už je těch seriálů tolik,
00:24:40 to není, jako když se vysílala Nemocnice na kraji města,
00:24:43 tak na to koukal celej národ.
00:24:45 Spousta skvělejch věcí vzniká na internetu, já nemám televizi,
00:24:48 nestíhám to ani sledovat.
00:24:50 -Vy nemáte televizi?
-Nemám televizi.
00:24:53 To jako záměrně, nebo ty platy v Národním jsou tak malý?
00:24:58 -Záměrně.
-Záměrně?
00:25:00 Vy se nezajímáte o televizi? Nevíte, co se vysílá.
00:25:03 Já jsem Šíp, těší mě. Mě možná vidíte poprvé!
00:25:09 Já jsem si vás našel na internetu.
00:25:13 -Vy jste si mě vygooglil!
-Dneska ráno jsem si zjistil.
00:25:16 -Kam to vlastně jdu.
-Do čeho jdete!
00:25:21 Já se nechci furt vracet k tomu, že se svlíkáte!
00:25:25 Jestli třeba nemáte nějaký, že máte rád takový filmy, kde...
00:25:31 Na tom internetu? Kde se někdo svlíká?
00:25:35 Teď jsem trošku za psychologa.
00:25:38 Že vy hrajete nějakýho
00:25:39 mladýho milence paní Janžurový na Národním?
00:25:42 -Hrajeme, no.
-Co to je?
00:25:43 Můžete říct divákům.
00:25:45 Už se to nehraje v Národním, teď se to hraje ve Studiu dva,
00:25:48 protože v Národním už to mělo derniéru.
00:25:51 -Jak se to jmenuje?
-Les.
00:25:52 -Les?
-Jako les. Stromy vyrostlý.
00:26:00 Že to není imperativ! Lez někam.
00:26:04 Mně nemusíte vysvětlovat, že les jsou stromy.
00:26:08 Kterej díl jste si to se mnou pustil?
00:26:12 Kde jsem byl za takovýho debila,, kterej neví, co je les?
00:26:16 Před chvilkou jste pochyboval, kde jsou kořeny!
00:26:20 Spíš bych řek, že máte mizerný sykavky!
00:26:22 Já rozuměl, lev jsem napřed rozuměl. Lev.
00:26:27 Ostrovský, autor Ostrovský, je to Les.
00:26:30 Tam hraju takovýho zištnýho mladíka, co do toho jde,
00:26:35 aby ten statek a to všechno.
00:26:38 Vy jste ale, Igore, na to jsem taky narazil, muzikant.
00:26:44 V jakým smyslu? Skládáte, textujete? A pro koho?
00:26:49 Pro sebe? Pro svoji radost, nebo co?
00:26:51 No pro radost určitě.
00:26:54 My máme takovej kabaret, Cabaret Calembour se to jmenuje.
00:26:57 -Cabaret Calembour?
-Cabaret Calembour.
00:26:59 -To se těžko zapamatuje.
-Je to tak.
00:27:01 Není to, lidi si myslej,
00:27:02 že je to francouzskej sýr, často nějakej.
00:27:04 Fakt nám říkaj, to je ten váš Camembert? Nebo jak?
00:27:08 Ale ono se to právě jmenuje, to je taková slovní hříčka vlastně.
00:27:12 Calembour znamená slovní hříčku, je to francouzský slovo,
00:27:14 ale existuje i v češtině.
00:27:15 To je vlastně taková básnická figura, jako typ rýmu.
00:27:21 Když něco zní stejně, nebo podobně a znamená to něco jinýho.
00:27:25 -Tak je to calembour?
-Tak je to calembour.
00:27:27 Umíte francouzsky, Martine?
00:27:29 -Třeba ženský ? jižanský, že jo?
-Něco podobnýho přesně.
00:27:33 Ne, trochu. Málo. Takže ne.
00:27:36 Vy jste mně neodpověděl na moji otázku.
00:27:40 Já jsem zvyklej ty otázky klást, ne odpovídat.
00:27:43 Nechci vědět co je to calembour, ale jestli umíte francouzsky.
00:27:46 Máme tam, já nevím, Bluesový blues, takovou písničku,
00:27:51 blues takový a tam se zpívá třeba:
00:27:54 Blůza ze sekáče nebyla ze se káče se prala.
00:27:59 Takový slovní hříčky.
00:28:00 Nebo na člunu, nač lunu. Nač mít lunu na člunu?
00:28:04 Takovýhle věcičky.
00:28:06 -Nač mít lunu?
-Na člunu, nač lunu se tam zpívá.
00:28:10 Já jsem to jen překládal, protože to je takový.
00:28:13 -Nač lunu? Jo?
-Jo. Jo.
00:28:19 Na co mít měsíc na pramici?
00:28:26 Já vám do toho nechci mluvit, ale Cabaret Calembour,
00:28:28 to je předem určený k...
00:28:31 To jsme si říkali taky, před těma 9 let právě.
00:28:33 Ale pořád to funguje. Já myslím, že to lidi baví.
00:28:36 Že to je legrace.
00:28:38 Tak ale, na sportovní halu to zatím není.
00:28:40 Protože to by to muselo bejt známější.
00:28:42 A dělal vy byste tady ten pořad pro sportovní halu taky?
00:28:45 -Ne!
-No vidíte! A my taky ne!
00:29:02 My máme pořád vyprodáno! Krásný!
00:29:05 -Jako, že mně to nandal jako?
-Ne, takhle ne právě. Vy jemu.
00:29:12 Martine, já nevím, jestli jste správně pochopil,
00:29:13 že s váma jsem skončil už!
00:29:16 -Už jo!
-To je uzavřená věc!
00:29:19 Já vím, že tady máte rodinu a chcete se prosadit, ale...
00:29:23 Máte čas taky na sebe? Co ve volným čase?
00:29:26 Když máte opravdu volno, cestujete rád,
00:29:28 nebo do přírody vyrazíte?
00:29:31 Máte vůbec takovýhle nějaký pohnutky?
00:29:34 Pohnutek mám hodně, samozřejmě,
00:29:35 ale teď jsem měl takový období, že jsem to nestíhal.
00:29:38 Takže vždycky jsem se snažil vybojovat v létě
00:29:41 nějakou tu cestu do zahraničí, že rád jezdím pryč.
00:29:44 To jako jo. Poznávat právě ty kraje jiný.
00:29:49 Ne ta klasická turistika, někam na pláž sebou praštím.
00:29:52 Ne, spíš právě autostopem, nebo nějak...
00:29:54 -Sám jezdíte?
-Ne. Mám takový dvě party kamarádů,
00:29:57 se kterejma jezdím.
00:29:59 S jednou jezdíme do hor, s druhou zase do Etiopie,
00:30:02 nebo do Arménie, to je super.
00:30:05 Vždycky jen s kamarádama někam jedete?
00:30:08 Říkal jste, že jste svobodnej, tak se ptám, jestli se...
00:30:12 Paní Janžurovou, že bych tam vzal?
00:30:18 Jestli se nějak nezanedbáváte jsem myslel.
00:30:22 -Ne, já se nezanedbávám.
-Ne?
00:30:23 Ne.
00:30:25 Já se tak nerad na tyhle věci ptám!
00:30:26 -Dělám to jen kvůli lidem.
-Vy jste tak hodnej!
00:30:30 Taky mě to zajímá! Ale nerad se na to ptám!
00:30:33 Rozumíte! To je takový bulvární!
00:30:36 To by seriózní neměl vůbec takový otázky dávat.
00:30:38 Taky to vystřihnete.
00:30:41 Já se to právě snažím natahovat tak strašně dlouho,
00:30:43 aby se to vystřihlo.
00:30:44 Já bych vám pomoh, ale já nevím jak!
00:30:46 Vy to máte jednoduchý! Tady máte ženu a dítě!
00:30:49 Já to říkám jako váš kolega, že se nerad ptám na tyhle věci!
00:30:52 Vy sice mluvíte s prezidentama na záchodě, ale já...
00:30:57 Taky je to trošku takový, je to trošku bulvár, že jo?
00:31:02 Jak jste to říkal? Můžu vám podat ruku?
00:31:06 Vy jste se chtěl zeptat, jestli mám nějakou slečnu?
00:31:08 No já jsem nechtěl takhle! Jestli jako máte přítelkyni!
00:31:17 -Momentálně!
-Samozřejmě!
00:31:18 -Máte.
-Žiju, ne? To bych byl blázen!
00:31:24 Zeptat se můžu ne?
00:31:25 To bych byl blázen, kdybych se nezeptal!
00:31:30 -Já jen tak jako, vám je?
-33.
00:31:34 33. Kristova, že jo?
00:31:38 No tak, Igore, na to, že jste jižanská krev...
00:31:42 -Nějaký doporučení přijde?
-Cože?
00:31:44 -Nějaký doporučení teď přijde.
-Z mý strany?
00:31:46 Né! Ne. Jenom vztyčený...
00:31:52 To se dá ta doba snadno prošvihnout!
00:31:56 Pak už budete dostávat role jen oblečený a už to nebude tak.
00:32:01 Čili, víte co? Jste zadanej? Jo? Takhle to řekneme natvrdo! Jo?
00:32:07 Jo!
00:32:08 -Je to na vážno, teďka co máte?
-Jasně.
00:32:10 Kolegyně nějaká?
00:32:13 -A pak ještě hraju na dudy třeba.
-Dobře. Na co byste pozval diváky?
00:32:21 Co teď chystáte? Třeba co točíte? Přece jen jsme na půdě televize.
00:32:25 Jsou to televizní diváci, co se teď na nás dívaj.
00:32:28 Takže je nějaká šance, že vás v něčem uviděj?
00:32:30 Anebo na vás mají zajít do divadla? Zkoušíte něco?
00:32:35 Hlavně do divadla, kdyby diváci přišli,
00:32:36 tak by to bylo fajn.
00:32:38 Co chystáte? V čem budete hrát?
00:32:40 My jsme teď měli čerstvou premiéru, představení Noční sezóna,
00:32:44 na to bych pozval, to mám rád.
00:32:46 A hraje v tom paní Preissová, Jana Preissová hlavní roli krásnou.
00:32:50 -A je to fakt moc hezká hra.
-Ten kabaret, co chystáte?
00:32:54 Kabaret, to jsme měli premiéru sice nedávno,
00:32:58 ale hrajem to málo, to se jmenuje Triptychon div oce,
00:33:00 nebo divoce se to dá taky číst.
00:33:03 -Máte tam samý takovýhle názvy!
-Je to náročný.
00:33:08 A to jsou právě takový,
00:33:09 je to hodně muzikantský představení,
00:33:11 takže tam jsou takový 3 příběhy.
00:33:13 Jeden je z pravěku, příběh o tom,
00:33:17 jak tehdy byl ten ideál krásy trošku jinej.
00:33:20 Takže je tam ta vyrýsovaná hubená holka za největší ohyzdu
00:33:24 a Věstonická Venuše je ideál krásy.
00:33:28 Pak je tam právě jeden muzikálek,
00:33:31 kterej si dělá srandu z těch kriminálních seriálů,
00:33:35 to je taková parodie.
00:33:36 A pak je tam ta opera Streptokok.
00:33:38 Igor Orozovič!
00:33:50 Přátelé, naším dalším, tedy třetím hostem je,
00:33:53 řekl bych taktéž herec, jako Igor, taktéž muzikant,
00:33:58 jako Igor, ale kromě toho, to nevím, jestli Igor dělá,
00:34:03 je to rapper, je to textař, je to muzikant
00:34:08 a dokonce je to stand-up komik.
00:34:12 Jmenuje se Vojta Záveský a má pseudonym Vojtaano.
00:34:29 -Řek jsem to dobře, ty profese?
-To je supr.
00:34:32 Řek jsem to dobře.
00:34:32 To znělo, že toho dělám hrozně hodně.
00:34:34 -No jasně.
-Dobrej úvod, děkuju.
00:34:36 Jo? Dobrej?
00:34:38 Já jsem z toho, co vím a vím toho opravdu málo,
00:34:41 že mně to přijde, že jste trošku Jekyll a Hyde.
00:34:45 Najednu stranu děláte "seriózní herectví"
00:34:48 a na druhý straně jste trošku za takovýho, promiňte mi to slovo,
00:34:51 za takovýho pošuka, co prostě rapuje
00:34:55 a já nevím, co všechno.
00:34:57 Nepřipadáte si sám tak trošku rozdvojenej?
00:34:59 Jo, to jste trefil. Přijdu si. Tak na tom jsem si to tak postavil.
00:35:03 Já od toho herectví, přece jen, ve kterým máte všechno předepsaný,
00:35:07 předepsanou roli, režisér vám řekne jak to máte hrát,
00:35:10 spoustu věcí svazujících.
00:35:12 A já prostě přece jenom, co jste řek za slovo?
00:35:15 Že magor, mně teď napadlo, pošuk, nebo...
00:35:19 -Možná jsem řek pošuk.
-Pošuk to byl.
00:35:20 To v sobě mám samozřejmě, ale to nemůžu normálně v divadle,
00:35:24 v nějaký roli můžu to ventilovat, ale ne vždycky.
00:35:27 Ale baví mě zaujmout na pódiu něčím jiným.
00:35:31 Já právě jsem si tak myslel.
00:35:33 Odhadoval jsem, že musíte mít v sobě něco, komediantství určitý,
00:35:38 když děláte ty stand-upy.
00:35:39 To jsou improvizace?
00:35:41 Teď mluvím o těch stand-upech, co děláte.
00:35:43 -Není to improvizace.
-Si připravíte.
00:35:46 Je to připravený téma, ale ono stejně, ty živý výstupy,
00:35:49 dojde člověk k tomu, že to pokaždý říká nějak jinak.
00:35:52 Pokaždý vychází právě z těch lidí, občas má člověk něco připravenýho,
00:35:56 řekne něco a je ticho.
00:35:58 Tak začne přemejšlet dál, aby řek něco lepšího.
00:36:00 To se vám stává? Že řeknete něco,
00:36:02 co si myslíte, že je veselý a je ticho?
00:36:05 Může se to stát.
00:36:07 -A je to o žaludeční vředy?
-Je. Je.
00:36:10 Na stand-upu bejvám hodně nervózní.
00:36:11 Oproti třeba herectví, nebo muzice.
00:36:14 To je jasný. To kolektivní herectví je úplně něco jinýho.
00:36:17 Máte třeba v záloze nějakej frk kterej,
00:36:19 opravdu, když nic nezabere,
00:36:20 kterej nasadíte a zabere to vždycky?
00:36:22 Mám, ale ten taky někdy nezabere.
00:36:25 Takže to "vždycky" není úplně správný správný slovo.
00:36:28 Mám takovej, kterej si myslím, že by teda měl.
00:36:31 Nechci po vás, abyste to tady předváděl.
00:36:33 Ale tak jako, kolik jich máte, těch sólových výstupů?
00:36:36 Jsou různý. Přibejvvá to vlastně věkem.
00:36:38 Ten stand-up je o tom, že vždycky vezmete nějakou situaci,
00:36:42 která je vám blízká v určitým věku.
00:36:44 Většinou to je něco, co třeba řešíte,
00:36:47 třeba se o tom moc nemluví, pak, když to řeknete nahlas,
00:36:49 tak zjistíte, že to řeší v tom publiku taky spoustu lidí.
00:36:52 Teď se tomu společně zasmějete,
00:36:53 takže to je taková terapie, ten stand-up.
00:36:56 Já jsem začal stand-upy samozřejmě, standuper začíná věcma,
00:37:01 který třeba jeho trápěj a chce se s tím nějak vyrovnat.
00:37:04 -Tak já jsem řešil třeba...
-Co jste řešil?
00:37:07 -Že mám blbej ksicht, třeba.
-To viděli, už když jste přišel!
00:37:14 -To já mám od začátku!
-Pardon!
00:37:17 Ne, samozřejmě, já to mám od narození!
00:37:24 Musím jim právě vysvětlit, proč ho mám,
00:37:26 nebo z toho udělat nějakou srandu.
00:37:28 Nepřijít: Mám blbej ksicht. A jít pryč. To by nebyl stand-up.
00:37:31 A víte, že s tímhle tématem
00:37:33 bych se taky uživil, jako standupista?
00:37:36 Člověk přijde a lidi už ho litujou.
00:37:38 A vy máte třeba téma,
00:37:40 já jsem s žádným stand-upistou, abych se vám přiznal,
00:37:43 doteďka nemluvil.
00:37:44 Čili, vy máte třeba téma blbej ksicht?
00:37:46 -Třeba.
-Třeba.
00:37:47 A teď tam jdete a vysvětlujete, proč máte, s prominutím...
00:37:52 -A co to přináší za situace.
-Jo?
00:37:54 Jako třeba, že já jsem furt z něčeho podezřelej.
00:37:58 Odjakživa! Od školy,
00:38:01 když se stal nějaký průšvih, tak Záveský!
00:38:04 Tys to udělal. Já, ne, ne. Ale ksicht na to mám.
00:38:09 Potom, jak jsem stárnul, furt se se mnou někdo chtěl prát!
00:38:12 Kvůli mýmu obličeji. Co čumíš?
00:38:17 A já totiž mám tu nevýhodu, že já, když se nesnažím,
00:38:20 teď se snažím působit trochu sympaticky.
00:38:24 -Nedaří se zatím!
-Tak vidíte! A to dělám, co můžu.
00:38:30 -Třeba i dneska!
-Na mě neukazujte! Když mluvíte...
00:38:35 -Takže mám...
-O blbejch ksichtech!
00:38:46 O těch tématech těch stand-upů jsme mluvili.
00:38:48 Já jsem k tomu blbýmu ksichtu, protože dneska se mi to potvrdilo.
00:38:52 Jak to?
00:38:53 Protože mě třeba nechtějí dost často pustit
00:38:54 na moje vystoupení.
00:39:00 -To se mi děje, no.
-A pořadatel?
00:39:03 V divadle, když jedem soubor, to vůbec, protože to si myslej...
00:39:06 A co ty tady? Kam to jdeš? Říkám, já jsem účinkující. No...
00:39:11 Moc mi nevěřej. A dneska se mi to zase, jdu,
00:39:14 byl teda houf lidí, snažím se sem dostat včas.
00:39:16 A slečna uvaděčka po mně chtěla lístek.
00:39:21 Já říkám, no já vystupuju. Hm.
00:39:26 Hrozně je zajímavý, že to nikoho neuklidní nikdy.
00:39:29 Že to řeknu a furt mi nevěřej! No jo, vystupuješ. Hm.
00:39:34 A pustila mě, tak to dobře dopadlo.
00:39:36 -Co se s tím dá dělat?
-Musím se snažit bejt sympatickej.
00:39:41 -Což mi říkáte, že mi nejde.
-Ale ne! Aby byla legrace!
00:39:45 Možná, teď vidím, že vám vlasy rostou,
00:39:47 kdybyste to pustil trošku delší?
00:39:50 -Ne?
-To je můj další stand-up.
00:39:52 O tom, jak mi začly padat vlasy. V 7. třídě.
00:39:55 Jo? Na to téma.
00:39:58 Mně už se na základce smáli spolužáci.
00:40:00 Já se ti schovám do kouta.
00:40:11 Vy jste chodil do normální školy? Do normální jste chodil?
00:40:16 No, celkem normální základní škola.
00:40:19 A to vystupujete často? Ty stand-upy?
00:40:23 Já totiž jako, přiznám se, párkrát jsem to zahlíd v televizi.
00:40:26 Živě jsem na tom nikdy nebyl.
00:40:29 Někdy mám pocit, to je stolová úprava.
00:40:32 To je vždycky při těch stand-upech?
00:40:33 Někdy mám pocit, že jsou ty lidi trošičku pod vlivem.
00:40:37 Ono se to líp vnímá, ty stand-upy.
00:40:38 Určitě. Máme i radši, když je určitá hladinka.
00:40:42 Ne potom zas moc velká.
00:40:45 Máme radši, když jsou lidi trošičku rozjetý.
00:40:47 A tak, my si je rozjedem potom.
00:40:49 A když jsou trošku ožralí, je to pro vás dobrý.
00:40:51 -Jo.
-To už jste těm lidem sympatickej!
00:40:56 Čili máte na druhý straně, říkal jsem Jekyll a Hyde.
00:41:00 Máte normální představení, kde hrajete. Netluče se to?
00:41:04 -Co třeba hrajete a kde?
-V divadle Palace např.
00:41:08 -Hraju představení S nebo bez.
-S nebo bez?
00:41:12 To je název toho představení. Takový lišácký, aby to...
00:41:15 Se bojím zeptat o čem to je?
00:41:17 Je to bláznivá francouzská komedie a je to vlastně,
00:41:21 s nebo bez je s cukrem nebo bez.
00:41:23 Čaj a dám si ho s nebo bez?
00:41:25 Je to šílená bláznivá komedie, kterou režírovala Vanda Hybnerová
00:41:29 a na tu bych určitě pozval, protože to je mazec strašnej.
00:41:32 Na co pozvete lidi, bych se vás ptal pozdějc.
00:41:35 Vy už zvete teďka.
00:41:38 Já myslel normálně, jestli hrajete vážnej obor.
00:41:42 Jestli hrajete i v něčem...
00:41:44 Já jsem byl v angažmá divadelním 7 let v divadle v Příbrami.
00:41:48 A v tom angažmá, tam člověk narazí na vážný věci.
00:41:51 Tam, co přijde, to dělá. Mně se to angažmá až tak nelíbilo.
00:41:56 Po 7 letech jsem odešel,
00:41:57 chtěl jsem bejt volnej a dělat si to svoje.
00:42:02 Ale s tím taky odcházej ty vážný role,
00:42:05 protože vlastně jsem odkázanej na zájezdový představení,
00:42:09 nebo komerční divadla.
00:42:11 A tam toho moc vážnýho nesehrajete.
00:42:13 Protože by moc lidí nechodilo.
00:42:14 Co jste hrál vážnýho, když vás do toho divadla pustili?
00:42:17 Já jsem třeba hrál Amadea, krásnou roli, Mozarta.
00:42:20 -Vy jste hrál Amadea?
-No.
00:42:23 -Jako přímo Mozarta jste hrál?
-No.
00:42:25 -Fakt jo?
-Já jsem měl paruku.
00:42:26 Že se tak divíte.
00:42:32 No krásný představení! Salieri byl Ťulda Brousek.
00:42:35 Hráli jsme to pár let. Úžasný!
00:42:38 Tak to vidíte! Tenhleten obbor jste si střihnul.
00:42:41 Ale chtěl jste bejt volnej, abyste si moh dělat víc.
00:42:45 Dobře. Já už jsem to možná naznačil.
00:42:47 Neděláte jen ty stand-upy.
00:42:49 Ale jste, já nikdy nevím, jestli se říká raper, nebo repr?
00:42:54 Podle toho, jak chcete bejt cool.
00:42:58 Já bych dal repr,
00:42:59 ale to už by znamenalo, že víte, o čem mluvíte.
00:43:01 -Jo? Čili ne rejpr?
-Ne! Ježíš! Ježíšmarjá!
00:43:10 Pardon. Víte co je "rejp" v angličtině?
00:43:12 -Martin možná bude vědět.
-Znásilnit.
00:43:18 Tak tam ne! Nejsem "rejpr". Ne!
00:43:23 Asi bych se k tomu nepřiznal tady.
00:43:26 A rape je v angičtině znásilnit? Rejpnout?
00:43:34 Nebudem to, v týhle době bych to nezlehčoval.
00:43:37 -Teď jsou ty Me Too.
-Tohle ještě.
00:43:41 -Vy jste ten rapper teda.
-To je taky takový silný slovo.
00:43:46 Rapper, většinou si člověk představí takovýho vostrýho,
00:43:49 gangstera trochu, přesně!
00:43:51 -Ty ruce takhle.
-A to vy neděláte?
00:43:53 To já úplně nedělám.
00:43:54 Protože já jsem vlastně nikdy nebyl dost drsnej na toho rappera,
00:43:58 takže jsem stejně ten hip hop nebo ten rap
00:44:00 dělal jako srandu spíš.
00:44:02 A hlavně, hiphoper, když stárne, tak začíná bejt trapnej.
00:44:06 Najednou to už je trapný,
00:44:08 protože to je takový mladý, v teplákovce a najednou...
00:44:13 Rapper musí bejt mladej jenom.
00:44:15 Takže já jsem utek,
00:44:16 já jsem udělal takovou kombinaci, říkám tomu rapfolk.
00:44:29 Prostě s tím věkem to posouváte, abyste nebyl trapnej!
00:44:32 Právě! Já jako si stárnu.
00:44:34 Já vlastně ten rap trošku dělám, ale už si stárnu tak malinko.
00:44:38 Jelikož jsem s kytarou,
00:44:39 tak nemůžu bejt úplně v tý teplákovce trapnej,
00:44:41 ale můžu si zestárnout a v 60 taky můžu sedět s kytarou.
00:44:45 -Takže to nemusím měnit.
-To musí bejt dost těžký!
00:44:48 Vy rapujete, k tomu hrajete na kytaru.
00:44:49 Protože většinou si pustěj nějakej základ, bumty čvachty.
00:44:54 Tam se ta harmonie moc nemění. (Šíp napodobuje ten rytmus)
00:45:01 Super! Mě to skoro házelo do betlu s váma.
00:45:11 To já tak pro názornost. A vy k tomu si hrajete na kytaru.
00:45:16 To už jsou písničky! To musí mít nějakou melodii!
00:45:19 Přeci nemůžete dělat habadaba habadaba a k tomu hrát.
00:45:22 Tak já jsem začal s tou kytarou, že jsem jenom, jednu nějakou.
00:45:27 A zjistil jsem, že když chci mít koncert, na kterej chci,
00:45:29 aby ty lidi chodili a třeba se i vraceli,
00:45:32 takže vskutku musím udělat písničky.
00:45:35 Tak jsem začal pracovat na tom a vlastně jsem tak vytunil,
00:45:38 jak se říká dneska, to hraní na kytaru.
00:45:40 -Vytunil? To se říká?
-Říká. To je další věc.
00:45:44 Abyste mezi rapperama moh jako...
00:45:48 -Tak vylepšil.
-Vytunil znamená vylepšil.
00:45:52 -Od čeho to je odvozený?
-Zase tuning. Tune je tunit, ladit.
00:45:57 Vylazený, vylepšený.
00:46:00 Takže jsem vyladil tu hru na kytaru tak nějak.
00:46:04 Ale já nejsem žádnej virtuoz! Zas pozor! Ale udělal jsem to tak,
00:46:07 aby to odpovídalo s tím hlasem a šlo to dohromady.
00:46:11 Těch pecek máte dost, to já jsme na některý narazil.
00:46:16 Dokonce, já už jsem tady někdy o tom mluvil,
00:46:19 že dneska se hodně cení,
00:46:21 když máte na tom internetu hodně zhlídnutí!
00:46:24 A vy máte nějakou píseň, já si myslím, že to je hodně,
00:46:29 tam máte skoro 11 miliónů zhlídnutí.
00:46:31 -To je vaše největší pecka?
-Je.
00:46:35 -Taková ta...
-Budulínek versus galantní jelen.
00:46:41 -A to je pro děti?
-Není právě.
00:46:44 Ale bohužel to tak nějak dopadlo!
00:46:53 Budulínek versus galantní jelen! A to vychází nějak z tý pohádky?
00:46:58 Trošku. Inspirovalo mě, jestli budete znát,
00:47:03 na tu televizi vlastně moc nekoukáte.
00:47:04 South Park seriál neznáte asi.
00:47:07 To je jedno. Je to taková kategorie animáku,
00:47:10 který já miluju úplně.
00:47:11 A to jsou animáky pro dospělý, který jsou i sprostý.
00:47:14 Je to prostě animák, kde se dějou absurdní věci,
00:47:17 ale je to vostrý, je to pro dospělý.
00:47:20 A tohle, na tom já jsem celkem vyrost, mě to baví.
00:47:22 A vlastně jsem si přál, bylo mým přáním,
00:47:25 udělat si něco podobnýho v hudebním klipu.
00:47:27 Tak jsem udělal písničku o Budulínkovi a galantním jelenovi.
00:47:31 Vychází to z vtipu o galantním jelenovi.
00:47:34 -Ten já neznám.
-Já už taky ne.
00:47:36 Ale vím, že se mi líbil hrozně. Hrozně se mi tehdá líbil.
00:47:40 Vy si říkáte, že musím automaticky vědět
00:47:42 o čem je ten vtip?
00:47:44 Už se mi stalo, že to lidi znaj. Já nerad vyprávím vtipy.
00:47:47 Já jsem se trošku od toho chtěl, abyste mi neřek, abych to řek.
00:47:49 A to je animovanej? Já jsem jen viděl, že to tam máte.
00:47:53 -Celej ten klip je animovvanej?
-Jo, jo.
00:47:56 Já vím, že někdy ty rapy, vy jste to naznačil...
00:47:58 -Nějaký sprostý slovo tam je.
-I v tom Budulínkovi?
00:48:01 Právě proto. Já jsem právě chtěl udělat,
00:48:03 abych se inspiroval těma americkýma seriálama cartoonovejma,
00:48:07 tak já jsem to chtěl udělat pro dospělý, vtipný, ostrý, sprostý
00:48:11 a netušil jsem, že to bude jako dětská hymna.
00:48:21 To máte ověřeno, že děti to ve školkách vyžadujou?
00:48:25 -No, no, si mi stěžovali.
-Počkejte, já si to třeba pustím.
00:48:30 -To nemusíte zpívat.
-Vás to neporazí.
00:48:35 Mě to neporazí. Ale jsou to básničky v podstatě.
00:48:39 A můžete kousek Budulínka, dyť se to recituje.
00:48:44 Já nevím, můžete? Kousíček.
00:48:47 Když někdo na to narazil, aby si říkal, to je ono,
00:48:49 to já znám, moje dítě to chce pustit!
00:48:53 Refrén třeba!
00:48:55 A nemusíte se ničemu vyhýbat, my jsme večerní program.
00:48:57 -To se vypípá.
-Co?
00:48:58 -Že se to vypípá.
-V refrénu myslím nic není.
00:49:00 Dobrý den, kozy ven, já jsem galantní jelen.
00:49:07 To je ta část, ve který zrovna nic není?
00:49:11 To jsem vybral pečlivě část, která je nejčistší!
00:49:19 To je refrén, tohle? Fakt, jo?
00:49:22 Tak možná poslední sloku ještě dejte.
00:49:26 Ale tak jako, víte co. Rapujete, ne?
00:49:28 Abyste tomu dal ten šmrnc. Ne jen tak odmluvit.
00:49:32 Bylo, nebylo, jedno malý mimino, co zlobilo.
00:49:34 A bylo trochu debil a voči divně kulilo.
00:49:36 A něco mu prej chybělo a něco mu zas přebylo
00:49:38 a nebylo to kilo, těch málo mělo!
00:49:50 To je ze stejný písničky, z toho Budulínka?
00:49:52 -To je úvod.
-Jo to je úvod!
00:49:54 A že jste tak dlouho přemýšlel, pak jste najel na refrén rovnou!
00:49:57 Já jsem si myslel, že ten refrén je nejčistší.
00:50:00 -To je v pohodě.
-Jo?
00:50:01 Tak příště, až se mě někdo bude ptát, tak začnu.
00:50:04 Tak dejte tohleto! Tam nebudeme ani nic pípat!
00:50:07 -Ne?
-Ne.
00:50:11 Tak dejte nám něco na jedno pípnutí.
00:50:15 No! Ať si užijeme potom! No! Vojto, no!
00:50:22 Jsme tady samí, ne, cool! Jsme in! No!
00:50:27 Já si nemůže takhle od půlky vzpomenout.
00:50:30 Jako na jevišti a jedeme!
00:50:36 Bylo líný a říkalo, že bude, tak to rozhod fotr,
00:50:38 budeš Budulínek, prde!
00:50:40 Budu línej, přísahám, slibuju vám, nehnu prdelí,
00:50:43 nic nedodělám!
00:50:44 Jak řek, tak udělal, flákal, život šel dál!
00:50:46 Nikam moc nechodil, jen se válel opodál!
00:50:48 Lhal, skrytou agresi nehrál.
00:50:50 Zvítězila jeho lenost, fotr už se bál,
00:50:52 tak ho vzal vysypal, tam, kam vítr vál.
00:50:54 pozadu vycouval z posedu, kam neposedu dal.
00:50:55 Malej se probral: Kde to, kurva, jsem?
00:50:57 Netuší, že na něj čeká galantní jelen!
00:51:01 Vojta Záveský, alias Vojtaano!
00:51:16 Čeho všeho se tady nedožiju teda! Mě nikdy nenapadlo.
00:51:20 No přátelé, jistě jste pochopili, že po tomhle už nemůže přijít nic.
00:51:25 Takže, já vám děkuju, za vaši milou pozornost
00:51:29 a především děkuji dnešním hostům, kterými byli: Martin Řezníček,
00:51:37 Igor Orozovič, Vojtaano!
00:51:42 Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa. Režie M. Čech
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 12
