Zábavná talk show Karla Šípa. Režie V. Polesný
Obsah dílu
V dnešním díle přivítáme Felixe Slováčka, herce Václava Jiráčka a stylistku Petru Šestákovou.
00:00:33 Dobrý večer. Dobrý večer, milí diváci zde, jak vidím,
00:00:36 v přeplněném hledišti divadla Semafor.
00:00:38 Vítám samozřejmě i vás, milí diváci televizní.
00:00:41 Pojďme rovnou k věci.
00:00:43 Je všeobecně známo, že ženy chtějí být krásné.
00:00:47 A proto, aby byly krásné,
00:00:49 jsou ochotné podstoupit prakticky cokoliv!
00:00:52 Jakýkoliv zkrášlovací proces.
00:00:54 A aby to vydrželo, pokud možno, co nejdéle.
00:00:57 Právě na tohleto téma,
00:00:59 o těch zkrášlovacích procesech, především u žen,
00:01:02 si budu povídat se svým prvním hostem.
00:01:04 Ale ještě předtím mi dovolte,
00:01:07 řeknu vám takovou výstižnou, krátkou pohádku.
00:01:12 Žena, tak 45tiletá,
00:01:15 se díky nějakému srdečnímu záchvatu dostala na operační stůl,
00:01:18 složitá operace srdce a byla prakticky na pokraji smrti.
00:01:23 A jak se octla na pokraji smrti, tak v tom spánku, v narkóze,
00:01:28 najednou vidí Boha.
00:01:30 A tak se ho hned ptá:
00:01:31 Pane Bože, přežiju já tu operaci? Odejdu odsaď živá?
00:01:35 On říkal, buď v klidu,
00:01:37 ty budeš žít ještě takovejch 30, 40 let.
00:01:40 Operace skutečně dopadla dobře, ona se z toho probrala.
00:01:44 A jak byla v tý nemocnici,
00:01:45 říkala si, když mně Bůh řek, že budu žít ještě 30, 40 let,
00:01:48 to se vyplatí na sobě ještě trošku zapracovat.
00:01:52 Tak rovnou, jak byla v tý nemocnici,
00:01:53 na plastice si nechala srovnat nos,
00:01:56 pak si nechala zvednout prsa, do těch si nechala dát ty silikony,
00:02:00 liposukcí si nechala odsát tuk z břicha a ze stehen,
00:02:05 nechala si zmenšit zadek,
00:02:07 takový ty vrásky okolo očí, to si nechala vyhladit.
00:02:10 No byla tam ještě další 2 měsíce, vyrazila z tý nemocnice ven
00:02:15 a rovnou před tou nemocnicí ji přejela sanitka.
00:02:19 A než ji přivezli na operační sál, tak umřela.
00:02:23 A znova se ocitla tváří v tvář Bohu.
00:02:26 A říká, Pane Bože, jak tomu mám rozumět?
00:02:28 Dyť ty jsi mně říkal, že tady budu takovejch 30, 40 let!
00:02:32 A on říkal, promiň. Ale já tě na tý ulici nepoznal.
00:02:46 Naším dnešním, tedy 1. hostem je vizážistka a stylistka
00:02:51 paní Petra Šestáková!
00:03:03 Řek jsem dobře, že jste vizážistka a stylistka?
00:03:05 Ano, přesně tak.
00:03:06 Já jsem celej život znal jen výraz maskérka.
00:03:08 Jakej je rozdíl mezi maskérkou a vizážistkou, stylistkou?
00:03:11 Maskéři dělají speciální efekty. To je třeba můj bratr.
00:03:14 Ten dělá, já tomu říkám
00:03:15 vyvřelý mozky, zlomený kosti, tepenný...
00:03:19 -Vyvřelý mozky?
-No, no.
00:03:20 To je nějaká ozdoba nová teďka?
00:03:22 Tak když třeba se dělají, natáčejí se nějaký filmy, krimi...
00:03:27 Zestručněme to. Maskérka dělá masky a vy děláte vizáže.
00:03:32 -Já jsem na to malování. Barvičky.
-A styly děláte.
00:03:36 Vizážistka, stylistka, děláte styly a vizáže.
00:03:39 Ano, ano.
00:03:40 Helejte se, já jsem mockrát zaslech,
00:03:43 já nevím dokonce, jestli to netvrdíte i vy,
00:03:45 že Češky specielně, se samy neumějí dobře nalíčit.
00:03:49 V čem teda dělají Češky takový chyby?
00:03:51 Už se to lepší. Ale myslím si, že hodně používají tmavý make-upy
00:03:57 a specielně, že to takhle zarýhnou.
00:04:01 Je v tom problém.
00:04:02 Já tomu rozumím,
00:04:03 protože samozřejmě mám spoustu klientek,
00:04:04 kterejm naslouchám a vím, že vždycky říkají,
00:04:06 jdou do obchodu, vezmou si nějakej make-up,
00:04:09 přijdou domů a ono to je oranžový.
00:04:12 Takže prostě, tam je špatný osvětlení.
00:04:14 Jestli vy to neříkáte proto, že podle vás je nejlíp,
00:04:16 aby se nelíčily samy doma, ale šly k vám.
00:04:19 -Anebo tak.
-Aby byl kšeft.
00:04:21 To ale mně vždycky říkaj, ty ale, vás mít tady každý ráno!
00:04:24 Já vždycky říkám, je to otázka peněz.
00:04:26 Ale v 6 nevstávám.
00:04:29 Já pamatuju, jaký se dělaly chyby dřív!
00:04:32 Já pamatuju, kdy holky nosily milimetrovej make-up,
00:04:36 nalepený takový mrkačky, hubu jak klaun z cirkusu.
00:04:42 -To už se dneska neděje.
-Neděje, neděje.
00:04:45 -Ale furt jsou to chyby.
-Pořád.
00:04:48 Takovej ten, já tomu říkám komunistickej make-up.
00:04:51 Modrý stíny, zrovna dnes jsem viděla jednu paní.
00:04:53 -Jsem říkala, á další.
-Vy jste viděla...
00:04:56 Jedna paní měla komunistickej make-up.
00:04:58 -Opravdu?
-No, modrý stíny perleťový.
00:05:00 Třeba zrovna byla, víte?
00:05:04 -Já myslím, jako z tý doby!
-Jo, já chápu!
00:05:07 A měla takhle růžovou rtěnku a přitom byla zrzka.
00:05:10 Vůbec to k ní nešlo. Jsem říkala, mám jí to říct?
00:05:13 -Musím se strašně držet.
-To se nedržte! To máte říct.
00:05:17 -To je blbý.
-Babo, zajdi někam k vizážistce.
00:05:20 Jo! To se mi jednou stalo v jednom obchodním domě.
00:05:24 Šla paní, taková strašně zamyšlená, mně přišlo, že je hrozně smutná.
00:05:27 A ona měla kabát a měla ho nakřivo zapnutej.
00:05:32 -O dírku.
-O dírku.
00:05:34 Ale hrozně se jí to tady dmulo.
00:05:36 A já stojím a říkám, madam, pardon, máte špatně zapnutej kabát.
00:05:41 Ona, co ti je do toho? No! Tak to už nedělám.
00:05:45 Ona totiž chtěla, aby se jí to dmulo tady.
00:05:48 Vy jste to nepochopila.
00:05:50 Vypadalo to blbě. To bylo na jedný straně.
00:05:53 Vy taky, stylista, já přes to nejsem žádnej odborník,
00:05:56 ale oblíkání je váš obor.
00:06:00 Vy jste dokonce na to téma vydala nějakou knížku.
00:06:03 -Detox šatníku.
-Jak se to jmenuje?
00:06:05 -Detox šatníku.
-Tzn., jak vypudit moly.
00:06:19 Hele, to ještě nikdo neřek! To mě vůbec nenapadlo!
00:06:23 Ale většinou si to spojujou s tím, jako hubnutí.
00:06:28 Že mají moc těch věcí, nebo že jsou moc tlustý
00:06:32 a chtějí detoxovat to tělo, tak já detoxuju ty jejich skříně.
00:06:36 A to je podle vás co? Jak detoxujete skříně?
00:06:39 Aby lidi to obměňovali?
00:06:41 Že si většinou ženy, ale i muži,
00:06:44 dělám i mužské šatníky, to je jako zajímavý.
00:06:46 Ty dámy si mě pozvou, když vědí, že na to nemaj sílu, domů
00:06:51 a já jim dojdu do těch skříní, podívám se, co je tam špatně.
00:06:55 Ne, že tam mají věci,
00:06:56 třeba fakt halenku, kterou nedopnou!
00:06:58 Normálně si představte! A ona to má ve skříni?
00:07:01 -Co vy jí řeknete?
-Já jí řeknu, proč to tam máte?
00:07:04 Já nevím, to mám, já nevím, od 35, paní je třeba 45.
00:07:08 No, ale já jsem v tom byla na rande.
00:07:10 Když třeba vyházíme,
00:07:12 já tomu říkám Kateřina Cajthamlová,
00:07:14 jak ona s tím jídlem,
00:07:15 tak já takhle hážu na ty hromady ne ty rohlíky a salámy, ale...
00:07:19 Vy chodíte spolu s Cajthamlovou? Na jednu stranu žrádlo...
00:07:33 Ale měla jsem tu čest ji líčit, takže vím, že to je prima baba.
00:07:38 -Klidně bysme to mohly spojit...
-Cože?
00:07:40 -Že bysme to mohly spojit!
-No, vidíte to!
00:07:42 Takovejhle nápad hned si odsaď odnesete.
00:07:45 Ale abysme se vrátili k tomu vašemu.
00:07:47 Čili vy jim vyházíte skříň
00:07:49 a rovnou máte s sebou věci, který jim střelíte?
00:07:51 Ne, to je zase 2. část.
00:07:53 To je tak náročný! To si nedovedete představit!
00:07:55 -Co? Ten detox.
-Já úplně odcházím.
00:07:57 Jsem úplně vyřízená z toho.
00:07:59 -Jo?
-Fakt, opravdu!
00:08:00 A co teprve baba, co?
00:08:03 To je hromada vyhodit, hromada do kontejneru,
00:08:08 na charitu a to co zbyde, to tak jako visí.
00:08:12 Ale jako jsou šťastný!
00:08:13 Oni mi potom píšou, jak jsem jim pomohla!
00:08:15 -Kolikrát brečej, když odcházím.
-A vedete je do nějakýho butiku?
00:08:19 Potom procházíme obchodníma centrami.
00:08:22 -Obchodními centry.
-Obchodníma centrama.
00:08:26 Obchodními centry, to mně dělá...
00:08:27 -Nerad vás opravuju.
-To je v pořádku.
00:08:29 -Já s tím mám obrovskej problém.
-S čím?
00:08:31 Se skloňováním. Já jsem jednou byla v televizi a říkala jsem:
00:08:33 A tady na těma očimo, očime,
00:08:37 ale já jsem tam nemohla ho šoupnout!
00:08:39 -Vy jste tam nemohla...
-Ne!
00:08:40 Ještě, že mě zachránila paní Heřmánková,
00:08:43 tak to tam šoupla za mě, tu koncovku.
00:08:45 Vy jste si nevzpomněla na ty dvě oči?
00:08:47 Protože já to jako, já to jako nedopovím!
00:08:50 -Já už přemejšlím...
-Jo, vy rychle myslíte!
00:08:52 Strašně, no.
00:08:54 -Takže vám ten čeština vadí v tom.
-Tak, no.
00:08:58 -Ale já jsem vás nechtěl opravovat.
-To je hezký. Já si toho vážím.
00:09:01 Když takhle někoho opravím, vždycky to vede k tomu,
00:09:02 že okamžitě nevíme, o čem jsme mluvili.
00:09:04 Já to vím. Že pláče, když mě opouští.
00:09:09 Teda, já ji opouštím.
00:09:14 Oni kolikrát chtěj, abych tam i bydlela pomalu!
00:09:16 -To je fakt hrozný!
-Když provětráte tam tu skříň.
00:09:20 Vy máte určitě svoji nějakou klientelu.
00:09:24 Vy líčíte i nějaký, já to slovo nemám rád,
00:09:27 řeknu takový ty celebrity, nebo mediální hvězdy?
00:09:30 -To je lepší.
-Líčíte?
00:09:32 A to jako, že na objednávku, nebo jak se k nim dostáváte?
00:09:36 Produkce mě znaj a já líčím
00:09:38 do různejch časopisů, novin a deníků.
00:09:41 Takže o kom se mluví, o tom se taky píše
00:09:43 a musí se udělat rozhovor, k tomu se musej udělat fotky.
00:09:46 Většinou ta produkce mi zavolá a já nějakým způsobem
00:09:50 musím upravit toho dotyčnýho, nebo dotyčnou.
00:09:54 A měla jsem to štěstí, že opravdu, já vždycky říkám,
00:09:57 no koho jinýho už, tak hele, Berdycha...
00:10:01 -Vy jste líčila Berdycha?
-Prezidentský kandidáty.
00:10:05 -Všecky?
-No. Ale Berdych byl výbornej.
00:10:09 Vy jste líčila všecky prezidentský kandidáty?
00:10:12 -Upravovala.
-Co Husák? Jak se tvářil?
00:10:21 Ale to...
00:10:25 Měla jste říct porevoluční a já bych byl zticha!
00:10:28 -Vy řeknete, všecky!
-Doufám tak stará nejsem!
00:10:31 To jsem tím nechtěl říct!
00:10:35 Vy chodíte na to focení teda? Jak se fotěj?
00:10:38 A nepajcovala jste mě někdy?
00:10:40 Já si nepamatuju většinou vizážistky.
00:10:42 Já sotva fotografky si pamatuju. Mě jste ještě neměla v práci?
00:10:47 -Ne.
-Ne. Dobře. A koho teda?
00:10:51 Máte někoho, koho tak ráda? Nebo kdo si vás vyžádá?
00:10:54 Kdo je už zvyklej? Já chci jedině Petru Šestákovou.
00:10:57 Taky jsou, ale to si tak jako...
00:11:01 Tak vím, že třeba Petru Kvitovou, tu jsem líčila 2 x.
00:11:05 Jen sportovce děláte?
00:11:06 Ale to bylo, že zrovna já,
00:11:08 jako je známý, že já mám ráda sport.
00:11:09 Já se třeba v televizi strašně ráda dívám na sport.
00:11:14 -To je taková moje úchylka.
-Jenom?
00:11:15 No. Fakt jako. A já, kolikrát,
00:11:19 když třeba přijde nějaká pánská návštěva...
00:11:23 -Teda tak taky na Všechnopárty!
-No, no!
00:11:33 Kdybyste původně řekla, já se dívám ráda na sportovce,
00:11:36 tak bych byl zticha, víte?
00:11:38 Ale protože, nevím jestli to víte...
00:11:39 -Já vím.
-Co?
00:11:42 Právě já jako odmalička jsem hrála tenis
00:11:45 a mám k tomu hodně blízko, k tomu sportu.
00:11:47 A právě jsem měla možnost,
00:11:48 že mi z produkce volali takhle jednou, říkali:
00:11:50 Petro! Hele, co Berdych? A já úplně jsem se složila.
00:11:53 -Úplně jste se složila?
-To je!
00:11:55 Ale můžu vám říct, že jako...
00:12:01 Že to bylo poprvý v životě, kdy jsem někoho líčila
00:12:04 a normálně se mi takhle klepala ruka
00:12:05 a říkala jsem, ty vogo, ty normálně líčíš Berdycha!
00:12:09 Úplně jsem... Ne fakt! To se mi nikdy nestalo!
00:12:12 Já tu fotku viděl! Byl nějakej divnej!
00:12:16 -Já si to už vybavuju.
-Ne, ne!
00:12:22 -Byl rozmazanej.
-To bylo po Australian Open.
00:12:24 A on byl hodně spečenej v tom obličeji!
00:12:27 -On byl hodně opálenej.
-Spečenej.
00:12:28 No, tak jako opálenej.
00:12:29 Protože tam se dostal daleko, v Austrálii, že jo?
00:12:32 Tam byl dlouho na tom sluníčku. Tam byly 40tistupňový vedra!
00:12:35 -Snad v semifinále tam byl, že jo?
-No. Byl, no, no.
00:12:37 -Jo, byl v tý době.
-Takže byl spečenej.
00:12:41 A byl strašně spečenej a to na tu fotku to nejde!
00:12:44 To se musí udělat trošku make-up.
00:12:45 -Vy jste ho zbělela, jo?
-No, no.
00:12:47 Co tak jako doporučujete, když radíte svejm klientkám?
00:12:53 -Tak jako sukně, nebo kalhoty?
-Já jsem sukňová.
00:12:58 -Vy jste sukňová.
-Sukně, šaty pro ženy.
00:13:00 Já nesnáším džíny. To je docela o mně známý.
00:13:03 -Jako na sobě, nebo na jinejch?
-Na sobě mně to nevadí.
00:13:07 Nebo, nevadí! Já to nenosím! Nevadí mi ten pocit, je mít!
00:13:11 Ale vadí mně, že chodí po ulici ženy jako stádo,
00:13:15 všichni mají džíny, džíny, džíny.
00:13:19 -Nikdo neumí nic jinýho.
-To víte, džíny.
00:13:21 To je takový univerzální!
00:13:23 Módy se měněj a podle mě džíny jsou furt!
00:13:27 -Zase na druhou stranu.
-Já nevím.
00:13:29 Když vidíte zas ty holky, jak mají vytahaný ty zadky,
00:13:32 to je uplně, takový roztrhaný to je celý.
00:13:35 -Aha.
-Já mám ráda prostě ty šaty.
00:13:37 A myslím, že je důležitý podporovat ženskost, sukně, šaty.
00:13:42 Je to daleko jednodušší.
00:13:43 Nemusím přemejšlet co navrch, co naspod, vezmu šaty, mám to.
00:13:47 A zajde k vám třeba na poradu,
00:13:49 mnoho je nás, který pro ně máme univerzální označení baťůžky.
00:13:54 To jsou ty ženský, co mají dlouhý sukně splývavý,
00:13:57 vlasy neučesaný, nenalíčený, baťůžek na zádech.
00:14:04 Víte co? Stojí u silnice, stopuje.
00:14:07 Tyhle jsou tam většinou nejdýl, u těch silnic.
00:14:09 -Tak ty ne.
-Ty za váma nepřijdou?
00:14:12 Většinou přijdou odhodlaný ženy,
00:14:14 který třeba nějakým způsobem něco chtějí změnit v tom životě.
00:14:17 Většinou se za tím skrejvá docela silnej příběh.
00:14:20 Že zjišťuju, že ztráta sebevědomí
00:14:23 je vlastně nemoc dnešní společnosti.
00:14:25 Lidi v tom partnerství
00:14:26 si neříkají moc, tobě to sluší dneska,
00:14:30 ty jseš tak krásná, nebo krásnej.
00:14:32 Opravdu tohle hrozně chybí a ty ženy tím trpěj.
00:14:37 Proto mají pocit,
00:14:39 že se musej schovávat v davu, nosej ty džíny,
00:14:43 všechno, aby nevypadaly, aby na sebe neupozorňovaly.
00:14:46 Protože přece jen, když se chcete hezky oblíknout,
00:14:48 musíte nějakým způsobem to utáhnout, tu pozornost.
00:14:53 Barvy, ty se asi měněj různě.
00:14:56 Změnila jste někomu třeba životní příběh, jak vy říkáte,
00:14:59 tím, že jste poradila?
00:15:00 Máte něco takovýho za sebou, že jste pyšná, že nějaká ženská
00:15:04 úplně se proměnila a je ta sebevědomá.
00:15:08 To bylo krásný. To byl takovej jeden příběh.
00:15:10 Já nebudu samozřejmě jmenovat. Ona se v tom najde.
00:15:13 Bylo to úžasné pro mě.
00:15:15 Paní, která má velmi těžce nemocnýho manžela
00:15:17 a on vlastně jí doporučil, prostě jí chtěl zlepšit tu náladu,
00:15:23 protože na ní vlastně visí tíha toho osudu tý rodiny,
00:15:27 kam to prostě, bohužel, spěje.
00:15:29 Mají překrásnej barák, dvě krásný holčičky,
00:15:32 fakt je to úplně úžasná baba.
00:15:35 A hrozně se tím trápí.
00:15:37 A vždycky přijde, samozřejmě, psychika.
00:15:39 -Nic jinýho tam se nevejde.
-Že na sebe nedbala.
00:15:41 No nedbala. Spíš prostě otevře skříň, vezme si ty džíny.
00:15:45 -Neřeší to prostě.
-Neřeší. A tak jako, chybělo jí to.
00:15:49 Partner to viděl.
00:15:50 I v tý nemoci to viděl, že potřebuje trošku rozptýlit.
00:15:54 Tak vlastně jí objednal moje služby.
00:15:56 A já jsem si vyposlechla ten příběh a bylo to prostě úžasný.
00:15:59 Vlastně jsme začaly,
00:16:01 úplně jsem to stočila k tomu oblečení a nalíčení
00:16:03 a byla u mě na kurzu líčení, bylo to fakt skvělý.
00:16:07 A opravdu po nějakejch 3 hodinách, co se mnou strávila, řekla jako,
00:16:12 Víte, co je úžasný? Já jsem na to vůbec nemyslela.
00:16:14 To bylo tak něco kouzelnýho, že mně se vlastně strašně ulevilo.
00:16:19 A pak mně právě psala třeba její kolegyně,
00:16:22 že mi chce hrozně poděkovat, že prostě rozkvetla,
00:16:26 že je to úplně jinej člověk, že se jinak oblíká,
00:16:29 že je daleko veselejší třeba, i v tom svým životním příběhu.
00:16:33 Mnoho žen nás teď jistě
00:16:36 u svých televizních přístrojů poslouchá.
00:16:39 Měla byste pro všechy tyhle ženský nějakou univerzální radu?
00:16:43 Ale opravdu jednoduchou, pokud možno krátkou.
00:16:47 -Furt jsem moc dlouhá jo?
-Ne, dobrá jste!
00:16:50 Jenom, aby si to každej zapamatoval.
00:16:52 Co třeba zejtra ráno,
00:16:54 co by měly zásadně změnit
00:16:55 na tom svým přístupu k zevnějšku?
00:16:59 To je moje rada.
00:17:00 Oslavte, milé dámy, každý den krásným oblečením.
00:17:04 No dobře, počkejte, to vám tam musím skočit.
00:17:07 Už slyším, úplně přes ty kamery sem prolejzá věta:
00:17:11 -A kde na to máme vzít?
-To není vůbec otázka peněz.
00:17:14 -Je to kolikrát otázka peněz.
-To není. To s váma nesouhlasím.
00:17:17 Můžu vám říct, že nejlepší hadříky seženete ve výprodejích třeba.
00:17:22 Čili, ještě jednou to, já jsem to trošku rozmáznul, tu vaši poučku.
00:17:26 Čili, milé dámy, možná do nějaký kamery to řekněte!
00:17:28 Támhleta kamera je vaše. Já vám to odmávnu takhle.
00:17:33 Milé dámy, nebojte se každé ráno oslavit hezkým oblečením.
00:17:37 Hned budete mít lepší den.
00:17:39 Petra Šestáková!
00:17:51 Přátelé, naším dalším, tedy 2. dnešním hostem je
00:17:55 známý hudebník, známý instrumentalista, dirigent,
00:18:01 dalo by se i říct, tak trošku smutný hrdina letošního léta.
00:18:06 Felix Slováček!
00:18:24 Tady jsme mluvili o zkrášlování žen.
00:18:27 Mimochodem, Petro, ještě se na vás obracím,
00:18:29 taky jsem si to někde přečet,
00:18:31 že ženský v drtivý většině to dělají proto,
00:18:32 aby se líbily chlapům, ne kvůli sebevědomí.
00:18:35 Vy jste tady o tom mluvila. Že chtěj se líbit.
00:18:38 -Prosím vás, odkejvejte mi to.
-Ano, souhlasím.
00:18:41 -Chtěj se líbit.
-Rozhodně.
00:18:43 Otočíš ty se třeba na ulici někdy,
00:18:48 když vidíš opravdu nějakou inspirativní krasavici?
00:18:52 Anebo už to jde mimo tebe?
00:18:56 Karle, musím říct, že dřív jsem se otáčel,
00:19:00 teď si dávám pozor.
00:19:04 Otočit se můžeš. Se říká, že tady jsou nejhezčí ženský!
00:19:08 Se to tak říká!
00:19:08 Nevím, jestli to dorazilo k tobě, tahle informace. Co?
00:19:12 -No...
-Kdysi.
00:19:14 -Dorazila.
-Dorazila.
00:19:16 No. Já si myslím, že ta informace je docela pravdivá.
00:19:21 -Která?
-Že jsou tady krásné ženy.
00:19:24 Protože žena, to je skutečně radost se podívat.
00:19:29 Je to inspirativní velmi.
00:19:30 I teďka, když máš krásnej podzim života,
00:19:35 tak se dá říct, že pro tebe, žena jako taková...
00:19:37 Myslíš, že i stáří může bejt krásné?
00:19:39 Já jsem neříkal stáří!
00:19:41 Podzim života, podzim je něco jinýho!
00:19:43 Podzim, to jako, že žloutneš teprve!
00:19:55 Protože, to je známá věc a k tomu já směřuju,
00:19:58 že pro umělce, tvůrčí osobnosti, je žena věčná inspirace.
00:20:07 -Věčná inspirace.
-Věčná.
00:20:09 Musím ti říct, že já, už jako malej kluk,
00:20:11 jsem byl tlustej, v podstatě.
00:20:12 -Co že jsi byl?
-Hodně tlustej. Ošklivej, tlustej.
00:20:17 Dokonce tak, že mně ve škole říkali Špekáčkova hora.
00:20:21 -Špekáčková hora?
-Špekáčkova hora!
00:20:23 A to mně maminka koupila takový šle,
00:20:25 tam bylo napsaný "Nazdar".
00:20:30 Peklo!
00:20:33 A já jsem už tenkrát chtěl do toho Valašskýho krúžku,
00:20:36 abych byl zajímavější, abych zpíval.
00:20:38 A teď, jak je člověk zajímavější,
00:20:40 tak se může líp seznamovat s kdekým.
00:20:45 Ty jsi prostě věděl, že na krásu to neuhraješ, čili...
00:20:49 -Musím na něco hrát!
-Přes tu muziku.
00:20:53 Prostě musím vzít nějakej hudební instrument
00:20:55 a něco dokázat, abych to měl trošku jednodušší
00:20:59 v kontaktu, ve známostech.
00:21:01 Protože, protože, podívej, ta muzika, to je něco, jako dívka.
00:21:08 -To je hezký přirovnání.
-Ne?
00:21:10 No jo, já čekám, co z tebe vyleze.
00:21:12 Oslovíš dívku, něco řekneš, ona se usměje
00:21:16 a máš pocit, žes objevil vesmír.
00:21:18 Pak tu dívku políbíš a v tý chvíli tím vesmírem lítáš!
00:21:23 Takže jsi došel k tomu,
00:21:24 a měls to taky později, v jinošských letech,
00:21:27 že ty ses neseznamoval s děvčaty na ulici, že bys oslovil.
00:21:31 Nebo v tramvaji, jestli jsi v tom někdy vůbec jel!
00:21:34 Že bys oslovil neznámé děvče?
00:21:36 Ale rovnou přes tu muziku jsi balil, takhle to řeknu,
00:21:40 jsi balil holky?
00:21:41 -Jo.
-Přes muziku.
00:21:43 Jo, někdy se to dá,
00:21:46 tak jako přes muziku jen normálně...
00:21:49 Teď nevím jak.
00:21:52 Hraješ v orchestru, tam běhaj baletky, díváš se.
00:21:57 Zezadu ale se na ně díváš.
00:21:59 Když jseš na jevišti, díváš se na ně zezadu.
00:22:02 Ne, ne, zepředu! Já jsem vždycky hrával vepředu.
00:22:05 A baletky byly za tebou.
00:22:06 Když jsem měl malou kapelu Fetingross,
00:22:09 ještě když jsem studoval na JAMU...
00:22:11 -Jak se jmenovala?
-Fetingross.
00:22:13 -Musíš pořádně vyslovovat.
-Fetingross.
00:22:16 To není fujara, ty vole. Tady musíš opravdu...
00:22:21 -Víš, co to znamenalo Fetingross?
-Nevím!
00:22:24 Fetingross znamenalo že... My jsme tam byli 4.
00:22:27 A fet známená v Brně, že je úplně ožralej.
00:22:31 A my, jako muzikanti mladý, jsme tam dost požívali.
00:22:35 Tak proto jsme si dali název Fetingross, hráli jsme,
00:22:38 herci, herečky tam poskakovali, baletky tam poskakovaly.
00:22:43 To víš, na Akademii, tam se to všechno smíchá,
00:22:45 pak se jede na zájezd...
00:22:47 Tam se to taky smíchá. Jo? Takhle.
00:22:51 Čili dá se říct, abych z toho vyvodil,
00:22:54 že ty jsi vlastně vždycky děvčata okouzlil svým nástrojem.
00:23:11 Když jsi začal kroutit. Jak my říkáme.
00:23:14 -Zavřel jsem oči...
-No jasně. A to prosím tě...
00:23:17 To opravdu fungovalo, že jsi nemusel nic dělat,
00:23:20 jenom jsi hrál Tenkrát na západě, nebo cos to hrál...
00:23:24 Kolikrát ta muzika skutečně jde pod kůži.
00:23:27 Ona úplně mrazí. Stojí chlupy... Chlupy!
00:23:35 Jasně, já ti rozumím!
00:23:38 Ale já furt nechápu
00:23:40 a mnoho chlapců by to jistě, ne tady!
00:23:43 Myslím doma! Ty hned koukáš tady! Že by je to zajímalo, jak?
00:23:50 Tzn., že pak fanynka přijde a nechá si podepsat
00:23:54 a ty jí zatroubíš do ouška?
00:23:57 Jak docházelo k těm konkrétním, nechci říct konfliktům, ale...
00:24:02 Slečno, kdybych vás nemohl pozvat na kafe,
00:24:08 tak bych byl strašně smutný.
00:24:09 -To byla tvoje replika?
-Třeba.
00:24:11 Kdybych vás nemoh pozvat na kafe, byl bych smutný?
00:24:14 -Není to hezký?
-Ano.
00:24:23 A kolik jsi v podstatě takovejch kafí vychlastal,
00:24:26 za ten svůj, za ten svůj bohatej život?
00:24:30 To jsou hektolitry, Karle! To se nedá vůbec spočítat.
00:24:34 -Ale pojďme se držet tý muziky.
-Ano.
00:24:38 Jde to s tebou těžko, ti musím říct!
00:24:41 V podstatě my, muzikanti, to máme jednoduchý.
00:24:44 My prostě jen chceme ty lidi pobavit,
00:24:47 potěšit, aby se zasmáli, poslouchali krásnou věc.
00:24:51 Od toho vlastně my jsme, já vím, že tam všechny nedostanem!
00:24:55 Ale máme aspoň dobrou vůli je pobavit! Že ano?
00:24:58 Jasně. A to, že to...
00:25:00 Ty do toho pořád pleteš jen ty ženský!
00:25:02 Ne! Nepletu! A to, že to v někom probudí, ta hudba,
00:25:07 ještě takový city zjitřený, to je právě to krásný.
00:25:13 A z toho ty jsi, šmejde, těžil vždycky, viď?
00:25:26 Jsou samozřejmě skladby,
00:25:28 jako je třeba skladba Ennia Morriconiho
00:25:31 Tenkrát na Západě.
00:25:33 -To sem už snad...
-Nebo...
00:25:35 -To je to pod kůži!
-To je pod kůži.
00:25:37 Nebo Nino Rota,
00:25:39 to je milostná melodie z filmu Kmotr.
00:25:42 Taky pod kůži. A těch melodií je moře.
00:25:45 A ty prakticky nic jinýho nehraješ.
00:25:46 -Já už hraju jen tyhle!
-Tyhle podkůžovky jen hraješ!
00:25:52 Ty léta platíš tady opravdu za špičku ve svém oboru.
00:25:56 Jako instrumentalista. Je zapotřebí cvičit ještě?
00:26:03 Nebo už to tak umíš všecko na ten saxofon?
00:26:07 -Karle, neumím, člověče.
-Tak cvičíš ještě?
00:26:09 -Jo, jo.
-Hele, Václav Hudeček.
00:26:11 Že tě přerušuju.
00:26:12 To je virtuos, akorát na housle, srovnatelnej s tebou.
00:26:15 Tak ten říká, že tak 4 hod. denně pořád musí cvičit. Co ty?
00:26:19 Teď jsem byl na festivalech ve Švýcarsku, swingový festivaly.
00:26:24 Všude plakáty, klarinetista z Prahy a já nevím co.
00:26:29 Tak jsem říkal, nemůžu tam udělat ostudu.
00:26:31 Tak jsi cvičil.
00:26:32 Tak jsem 14 dní, skutečně denně 3 hod.,
00:26:34 pak jsem přijel na ten koncert a od tý doby to tady mám mrtvý.
00:26:40 -Čili předtím...
-Normálně se to nějak zaseklo.
00:26:44 -Předtím jsi dlouho necvičil!
-Cvičil, ale ne tolik!
00:26:48 -A to bylo teď někdy v létě?
-To bylo teď v létě.
00:26:51 To bych se rád o tom dočet něco!
00:26:52 Karle, prosím tě, o čem teda myslíš, že píšou?
00:26:55 No o úplně něčem jiným!
00:26:58 Já můžu cvičit, jak blázen, hrát ve Švýcarsku, jak blázen!
00:27:03 Můžu dělat cokoliv, jak blázen, někdo vymyslí...
00:27:07 Titulek: Zamilovanej debil!
00:27:22 Ale, to je ten mediální svět, tím bych se nezabejval, Felix.
00:27:26 Tím bych se nezabejval. Hele, ale, já jsem říkal, že jseš špička!
00:27:29 To je jednoznačně! Na sopránku specielně!
00:27:33 Ale takovejch lidí je hodně,
00:27:34 talentovanejch mladejch muzikantů tady je!
00:27:36 Cejtíš třeba, že ti dejchaj už na záda?
00:27:40 Třeba tvůj kluk!
00:27:41 Tvůj kluk, Felix mladej, je taky saxofonista!
00:27:45 Chtěl bys, aby třeba byl jednou srovnatelnej s tebou?
00:27:48 Bylo to tvoje přání, když byl malej?
00:27:50 Já myslím, že Felix
00:27:51 je vynikající klarinetista hlavně na vážnou muziku.
00:27:54 -Tu sopránku moc nekroutí?
-Jezdí po světě.
00:27:56 A tam skutečně je vynikající. Sopránku už taky hraje výborně.
00:28:01 -Dokonce s big bandem zpívá.
-Tu začal pozdějc, tu sopránku?
00:28:04 Jo. Klarinetisti začínají saxofony hrát pozdějc.
00:28:08 Málokterej saxofonista pak přechází na klarinet.
00:28:10 Ale klarinetisti přechází na saxofony.
00:28:13 Na saxofony. A ta sopránka je zvlášť těžká, bych řek.
00:28:17 A kdyby nebylo Gotta, tak jsem na to nikdy nehrál!
00:28:20 Potřebovali jsme na jeho festkoncertu,
00:28:23 v 68. roce v Hamburku, abych něco zahrál,
00:28:27 pustili mně snímek takovýho černýho saxofonisty King Curtise,
00:28:34 mně se to strašně líbilo,
00:28:36 světovej šlágr Whiter Shade of Pale skupiny Procol Harum
00:28:41 a to se mi tak líbilo,
00:28:42 že jsem se to naučil úplně do puntíku.
00:28:45 -A od tý doby prostě...
-To byl Karlův nápad?
00:28:48 -Abys tu sopránku?
-To tady můžu klidně říct.
00:28:51 -Že to byl Karlův nápad.
-To tady klidně už jsi řek!
00:28:56 Ale zase musím říct, já tomu nerozumím,
00:28:59 ale to je možná i těžší, než ty ostatní saxofony.
00:29:02 Ta sopránka.
00:29:03 Protože saxofon soprán, ten je pro šašky a klauny v cirkuse.
00:29:08 On prostě neladí a je to hrozný, hrozný!
00:29:11 -Dolaďovat hubou, jo?
-Všechno, všechno!
00:29:13 Vůbec! Nezkoušej to! To je nahouby.
00:29:16 -Zbytečná práce!
-Já to už zkoušet nebudu!
00:29:21 Ale ty jsi specielně s tím nástrojem,
00:29:23 tak jako se vyšvih!
00:29:24 V podstatě až tak, to nebuď skromnej,
00:29:27 že jednu dobu si pamatuju, se tradovalo,
00:29:29 že Karel Gott zpívá na koncertech Felixe Slováčka!
00:29:34 Ne obráceně! Takhle to jednu dobu vypadalo!
00:29:37 Lidi chodili, ne že hlavně,
00:29:38 ale taky na tebe, čekali, že zakroutíš...
00:29:42 Přátelé, to se dobře poslouchá!
00:29:46 To kroucení sis ty vymyslel, nebo to se učí na konzervatoři,
00:29:49 že když chceš ten tón, že musíš s tím kvedlat jako?
00:29:55 Vybavujete si to, jak on hraje na sopránku?
00:29:58 Jednou jsme byli v Moskvě a po koncertě,
00:30:02 byla párty po koncertě v Moskvě
00:30:05 a tam takovej šílenej národní umělec, prof.,
00:30:08 přišel za Karlem a říká:
00:30:10 On ten Slováček hraje tak hezky, ale proč s tím pořád takhle kvedlá?
00:30:16 To je ono!
00:30:17 Ale já to nevím, proč s tím kvedlám. Prostě kvedlám.
00:30:20 -S tím jako jsem nikdy...
-Ty ani o tom nevíš, že kvedláš?
00:30:24 To vím, že kvedlám, ale nevím proč kvedlám!
00:30:29 Jestli už to není Parkinson!
00:30:39 Jasně! Ale v tom případě už mám Parkinsona od 25!
00:30:47 Ale já si nevybavuju jinýho hráče na sopránku, že by tohleto dělal!
00:30:51 Asi ten tón to nějak... Něco s tím udělá.
00:30:57 Diváci vědí, že pořád jseš, nechci říct, majitelem big bandu,
00:31:02 pořád si držíš velkej orchestr.
00:31:05 Asi to je těžký dneska prezentovat big band, že jo?
00:31:09 Je to velmi těžké, ale přese všechno,
00:31:12 jsme vymysleli se zpěvákem, se swingovým,
00:31:18 u nás, řekl bych nejlepším, Honzou Smigmatorem, projekt,
00:31:23 který bude mít premiéru, který se jmenuje Sinatrology
00:31:27 a bude mít premiéru 12. 12. v Obecním domě v Praze.
00:31:31 A Sinatrology proto,
00:31:32 protože 12. 12. před 100 lety se narodil Frank Sinatra.
00:31:37 -Takže to bude velkej koncert.
-Velikej.
00:31:40 Bude tam mezinárodní obsazení, mezinárodní sólisti.
00:31:45 Trumpetista od Michaela Bublého, filipínský zpěvák, německý zpěvák,
00:31:50 a naši, všichni možný, včetně Pavla Šporcla.
00:31:53 -Bude to, jak my říkáme, bomba!
-Megakoncert.
00:31:59 Jinak, já si tak v létě dělám tak poskrovnu v rozhlase.
00:32:02 Co jsi dělal v létě my víme.
00:32:06 -Ale kromě toho taky...
-Zbylej čas ještě...
00:32:10 O tom se nepíše! Jsem v rozhlase
00:32:14 a tam si natáčím desku takovou příjemnou.
00:32:17 Ale kromě toho Big Bandu tak jako sám sólově podnikáš,
00:32:21 tys to teď říkal, ve Španělsku jsi hrál atd.
00:32:23 Čili tyhle aktivity máš samozřejmě pořád.
00:32:27 Pořád. Ať je to popík nebo klasika.
00:32:31 Felix Slováček!
00:32:52 Přátelé, s naším dalším, tedy 3. hostem, skočíme
00:32:56 do úplně jiné věkové kategorie, než jsme teď byli,
00:33:04 do úplně jiný kategorie, protože naším dalším hostem
00:33:07 je mladý a já bych řekl, velice nadaný a talentovaný
00:33:10 český herec Václav Jiráček!
00:33:26 Já vás, Václave, vítám. Tady doteďka seděl Felix Slováček!
00:33:31 -Je to teplý.
-Je to ještě teplý, jo?
00:33:33 Václave, já jsem vás hezky uved,
00:33:35 že jsem říkal, mladý, talentovaný, nadaný.
00:33:39 To si myslím, že všecko vy jste. I když, řeknu vám takovou věc.
00:33:42 A myslím, že to je pro mladého herce
00:33:44 trošku netypickej začátek kariéry.
00:33:47 Možná si diváci,
00:33:48 až řeknu, co jste si zahrál ve svých začátcích,
00:33:51 vy jste si zahrál ve filmu toho heparinovýho vraha.
00:33:55 Že jo? Jak se ten film jmenoval sice už nevím.
00:33:58 Hodinu nevíš.
00:34:01 Nevím ani název.
00:34:15 To muselo bejt dost komplikovaný, rovnou jaksi...
00:34:20 Je to těžký hrát takovýho masovýho, navíc existující bytost, že jo?
00:34:25 Byl to oříšek pro vás, jako pro herce?
00:34:28 Já to mám rád, tyhlety role.
00:34:30 A tahleta mě potkala, tahleta hlavní role v tomhletom,
00:34:33 Hodinu nevíš, tak ta mě potkala, když jsem dokončoval Jánošíka
00:34:38 po asi 7 letech, byli jsme v polskejch horách
00:34:43 a tam jsem dostal smsku,
00:34:44 jestli bych si nezahrál hlavní roli.
00:34:47 To se mi poprvý dostalo smskou: Nechceš hrát hlavní roli?
00:34:50 Tak jsem odepsal, ano.
00:34:52 Počkejte, když jste hrál Jánošíka, to snad taky byla hlavní role, ne?
00:34:55 -Taky.
-To už vás vrah nemoh zaskočit!
00:34:59 Kór, když jste hrál takovýho
00:35:01 veskrze kladnýho hrdinu, jako je Jánošík!
00:35:04 Tak jsem se vrátil z natáčení Jánošíka
00:35:06 a řek jsem, že po tom zloději bych si toho vraha rád natočil.
00:35:14 Heleďte se, já jsem toho vašeho Jánošíka neviděl,
00:35:17 ale jestli to je takovýhle výklad, jak teď říkáte,
00:35:21 možná to nevidělo víc lidí.
00:35:24 Ujmulo se to vůbec? Jak se to jmenovalo?
00:35:26 Jánošík se to taky jmenovalo?
00:35:27 Jmenovalo se to Jánošík, pravdivá historie.
00:35:30 Takže to šlo jako...
00:35:31 A celá ta historie od Evy Borušovičový,
00:35:35 slovenský spisovatelky a autorky scénáře,
00:35:39 šla už od r. 2001, kdy se začalo natáčet na Slovensku,
00:35:43 tam se po finančních potížích celý projekt přerušil.
00:35:48 Natočilo se 40 % a dlouhejch nějakejch 7 let se čekalo,
00:35:52 jestli se seženou peníze.
00:35:54 To byla moje první taková větší zkušenost s filmem.
00:35:57 A peníze nechodily...
00:35:58 Celý ten projekt byl hodně náročnej na peníze
00:36:02 a vlastně se začlo natáčet v situaci,
00:36:04 kdy ty peníze měly nějakým způsobem dorazit.
00:36:08 Možná je to svým způsobem stále choulostivý téma.
00:36:11 Nakonec koproducent z Polska to vlastně převzal,
00:36:17 tenhle spící projekt.
00:36:19 A já jsem strašně rád, že se dokončil,
00:36:20 protože pro nás, pro mě,
00:36:22 Agnieszku Holland a Kasiu Adamik, její dceru, obě spolurežisérky,
00:36:27 pro nás to bylo něco, co jsme společně s dalšíma hercema
00:36:30 tam chtěli dokončit v tom životě.
00:36:32 Heleďte se, ten heparinovej vrah, Hodinu nevíš, se to jmenuje,
00:36:36 tam je ten, nechci říkat hrdina, ta postava čitelnější.
00:36:41 Tam jste si moh hodně věcí naštudovat!
00:36:44 Tam možná mohlo dojít, ale asi nedošlo,
00:36:46 přímo k setkání s tím samotným člověkem,
00:36:48 který je ve vězení.
00:36:49 Tenkrát tam byly tlaky,
00:36:51 aby ten film byl podle tý skutečný události.
00:36:53 Byla to kauza, která byla v takovejch různých...
00:36:59 magazínech jako...
00:37:02 Bulvárních! Bulvárních se to... Já to slovo...
00:37:04 Stačilo ukázat a věděli bysme.
00:37:08 To je zákonitý, že máme nějaký...
00:37:10 -Takže tam to bylo jasnější.
-Ten tlak byl takovej.
00:37:13 Ale my jsme nechtěli.
00:37:15 Já jsem rád, že ten Svátek, režisér toho filmu,
00:37:17 nešel tímhle způsobem.
00:37:19 Chtěli jsme udělat něco, co by bylo víc univerzálnějšího,
00:37:23 nad ten příběh této kauzy.
00:37:25 My jsme, tenkrát nám volali ty oběti po těch pacientech.
00:37:30 My jsme nechtěli se na tom přiživit divácky.
00:37:33 Nakonec ten film to odnes. Producentsky se to odneslo.
00:37:37 Ten film měl návštěvnost asi 10000 diváků v kinech,
00:37:39 což byl velkej propadák.
00:37:42 Ale já jsem na ten film hrozně hrdej...
00:37:45 Lidi neměli zájem tohle téma, myslíte?
00:37:48 Asi se jim nechtělo na tohle. Byla menší propagace,
00:37:51 možná i díky tomu, že jsme nešli do tý kauzality,
00:37:53 spojení s tím Zelenkou.
00:37:55 A udělali jsme univerzální příběh, podle mého názoru,
00:37:59 o nějaké frustraci, o tom, abysme si dávali bacha,
00:38:02 kdo kolem nás a jak se chová, kdo blízkej
00:38:06 a abysme si dávali sami na sebe, takhle jako.
00:38:10 Ale nicméně, na začátku tý vaší herecký dráhy,
00:38:15 to je poměrně, není to tak jako,
00:38:17 že už si vás rovnou ti režiséři, což oni často dělaj,
00:38:19 zařaděj do škatulky vyloženě negativní?
00:38:22 Jako záporáků? Některý herci to prej hrajou rádi.
00:38:25 Ale já nevím, jestli se to dá hrát pořád a jenom tohleto.
00:38:28 -Jak vy to máte?
-Já to hraju rád.
00:38:30 Rád hraju psychopaty a takový zajímavý to...
00:38:37 Takže já patřím mezi ty, kterým nevadí,
00:38:39 že by toho byli zařazený.
00:38:41 Teď nedávno mi někdo dával takovou roli a říkal,
00:38:44 víte, pane Jiráčku, oni to nechtějí ti herci moc hrát,
00:38:47 oni potom píšou, proč je takovej zlej.
00:38:50 Mně to nevadí, když mě lidi nebudou mít rádi.
00:38:52 A promítlo už se vám to do vašeho soukromýho života?
00:38:57 Lidi si ztotožňujou. Chápete to!
00:39:00 Prostě poznaj, že jste hrál takovýho magora,
00:39:04 že si odplivnou, nebo tak něco.
00:39:05 -Stává se vám to?
-No stává.
00:39:07 Jednou mi jeden takovej opilej, přitom mě znal,
00:39:11 do hospody jsem k němu chodil, to bylo po Hlídači č. 47,
00:39:14 kde jsem hrál takovýho kluka, ano, kterej odláká...
00:39:20 -Vy jste slyšel? Co říkali tady?
-Jo!
00:39:25 A vy jste to slyšel?
00:39:28 -Já ne.
-Já taky ne.
00:39:39 Takže divačka tady vás zná z Hlídače č. 47,
00:39:43 abysme to televizním divákům ozřejmili.
00:39:46 -Co?
-Já se omlouvám.
00:39:50 -Vy jste mně něco šeptal.
-No právě.
00:39:54 Chápete, že já vás sotva slyším takhle?
00:39:58 Mě napad takovej zlej, že bych tady jen šeptal už.
00:40:01 Ale to jsme odbočili, Václave.
00:40:04 -A on se otočil...
-Kdo?
00:40:09 Jeden ten, co jsem chodil k němu do tý hospody, otočil se a říkal:
00:40:13 -Ty haj...
-Hajzle řek!
00:40:15 -To můžu?
-Tady se smí všecko.
00:40:21 Ty hajzle, tu moji necháš napokoji.
00:40:25 -A to vám řek proč?
-On viděl ten film.
00:40:27 Já jsem tam tu jeho napokoji nenechal.
00:40:31 Vy jste s ní byl na pokoji? Já jsem ten film neviděl.
00:40:36 To byla dobovka. To bylo někde na půdě.
00:40:38 -To je s tím Rodenem, jo?
-No s ním jsem nebyl.
00:40:44 -Prostě s nějakou jeho.
-Jeho. S Lucií Siposovou.
00:40:48 Václave, ale tak jako řekněte.
00:40:50 Já mluvím o vašich hereckých začátcích,
00:40:52 ale jak vy jste vlastně přišel na tu myšlenku?
00:40:54 Máte to v genech, v rodině máte herecký předky,
00:40:59 nebo jak jste k tomu došel?
00:41:00 Maminka hrála jako ochotnicky divadlo
00:41:04 a já možná nějak tak,
00:41:06 nebo jsem nevěděl co se životem dělat, v tom životě.
00:41:08 To herectví mně přišlo, že to tak kopíruje život.
00:41:12 Že mně k tomu přišla nějaká poezie
00:41:14 i dobrodružství, vzrušení.
00:41:16 Byl jsem možná jako surfař po vlnách, čeká na různý vlny,
00:41:21 různě jede po nějakejch rolích, jako vlnách.
00:41:24 Možná to je tím, že jsem byl na civilní službě v divadle ABC.
00:41:28 Jak, na civilní službě?
00:41:29 Já jsem byl ještě na civilní službě, když byly...
00:41:31 -Čemu říkáte civilní služba?
-Na vojnu, když se mělo jít.
00:41:34 Tak když nemusel člověk na vojnu, nebo nechtěl,
00:41:37 tak mohl jít na civilní službu.
00:41:40 -Vy jste prostě se vyhnul.
-Vyhnul.
00:41:43 Já jsem od dětství věděl, že se vyhnu.
00:41:45 Vy jste se vyhnul vojně. Z nějakýho důvodu.
00:41:47 Já věděl odmalička, že se vyhnu.
00:41:48 To muselo bejt něco, co oni museli uznat!
00:41:50 Jako, že nevemete do ruky zbraň?
00:41:52 Já jsem to dal,
00:41:53 teď nevím z jakejch důvodů, byly to, myslím, že morální,
00:41:57 přesvědčení, či víra anebo nějaký zdravotní.
00:42:01 Já jsem, myslím, že dal z morálních.
00:42:03 Z morálních důvodů?
00:42:04 A to stačilo u odvodový komise říct,
00:42:06 já z morálních důvodů nepůjdu na vojnu?
00:42:08 -To už bylo po revoluci.
-To už bylo jiný, než...
00:42:13 Já jsem sloužil za Čepičky! To bylo jiný! Chápete to!
00:42:17 To nešlo nic říct!
00:42:19 Vy jste, většinou se, co já vím, saniťáci jsou.
00:42:23 Když má náhradní vojenskou službu, civilku,
00:42:25 vozej raněný v nemocnicích.
00:42:29 Že by do divadla šel někdo na náhradní vojenskou,
00:42:32 to slyším poprvé od vás.
00:42:34 No, já jsem si to našel. Já jsem do nemocnice nechtěl.
00:42:36 Moje sestra je zdravotní sestra a mně se tam nechtělo.
00:42:39 Zpětně toho lituju, moh bych mít nějaký zkušenosti z nemocnice.
00:42:43 -Kór pro tu roli by se to hodilo.
-Třeba, no.
00:42:47 Taky jsem hrál v Sanitce doktora.
00:42:49 Takže jste šel sloužit do divadla.
00:42:51 Jsem si to našel. Divadlo ABC.
00:42:52 Ono bylo první, Zlatý stránky, Divadlo ABC,
00:42:55 tak jsem tam zavolal a oni řekli, jo.
00:42:57 Pak jsem tam přišel, pak jsem dělal u produkce
00:42:59 takovýho poslíčka, luxoval jsem jeviště,
00:43:02 jak jsem to luxoval, to jeviště a uklízel,
00:43:03 tak říkám, že to nechci uklízet, nechci to luxovat,
00:43:06 že tam chci jednou stát.
00:43:07 Mě tam ty hry, omlouvám se, mě to tam moc nebavilo,
00:43:10 bavila mě tam jedna hra.
00:43:11 A to byla hra od Miroslava Krobota, Ten, co sežral medvěda.
00:43:17 -A jako, ta hra se jmenuje...
-No jasně.
00:43:21 Až takhle mně nic vysvětlovat nemusíte.
00:43:23 Chápete?
00:43:25 A to jsem potom se přihlásil k panu Krobotovi na školu
00:43:31 a ten mě vzal, tak jsem vystudoval u něj DAMU.
00:43:35 Pod vlivem toho představení, který se vám tak líbilo?
00:43:38 -To on zrovna učil?
-Pod vlivem toho ne!
00:43:40 On tam zrovna byl, když já se tam hlásil,
00:43:42 pak se to celý takhle spojilo.
00:43:44 Já se tam hlásil už na popátý v průběhu 2 let.
00:43:47 A jenom před ním jsem se nějak nestyděl
00:43:51 přerušit svůj monolog a řek, to je blbý.
00:43:53 Řek jsem, to je blbý, co? A on řek, je.
00:43:59 Jste si popovídali. Ale vzal vás!
00:44:03 Ta důvěra...
00:44:06 U něj jste studoval tu DAMU? On vás učil?
00:44:08 On nás učil, celej ročník.
00:44:10 Mně udělal, já jsem se u něj naučil asi víc hrát.
00:44:15 Já jsem napsal Fotbal versus divadlo,
00:44:17 protože jsem hrál předtím ještě fotbal,
00:44:19 tak jsem napsal diplomovou práci Fotbal versus divadlo.
00:44:21 Heleďte se, když, tak mě opravte, nezkoušel jste někdy,
00:44:25 jen, že mně najednou něco vyplavalo.
00:44:28 Nezkoušel jste taky mít hospodu, nebo něco?
00:44:31 Nebo nedělal jste barmana? Nebo něco takovýho?
00:44:33 Proč mi to tam naskakuje? Víc, než Jánošík! To teď nevím!
00:44:37 Protože možná to v mým životě
00:44:39 nakonec bude důležitější, než moje filmy.
00:44:42 Já mám takovou paralelní linku, že mě baví bejt za barem.
00:44:46 To jsem prošel 2 barama a jednou čajovnou.
00:44:49 A teď vlastně, při tom posledním baru,
00:44:51 podobně, jako s tím jevištěm, jsem si říkal,
00:44:53 poslední bar by měl bejt můj,
00:44:56 nebo, ten další bar by měl bejt můj,
00:44:58 tak jsme s mojí přítelkyní Natálií Denkrovou, ahoj!
00:45:04 Tak jsme založili...
00:45:07 Vy jste se teď zazubil na svoji obchodní partnerku, jo?
00:45:11 -No, no.
-Spolumajitelku.
00:45:13 Taky, moje spolumajitelka
00:45:14 a ještě se společníkem, Honzou Lacinou,
00:45:16 jsme založili tady v Dejvicích...
00:45:18 Ten sedí kde? Ten tady nesedí.
00:45:20 Ten sedí, myslím, tady v tom zastupitelstvu.
00:45:35 Tady na tý šestce, tady jde všecko, co? Praha 6.
00:45:40 Jsme tady asi 50 m od vás.
00:45:42 Vy byste to, Václave, určitě nedělal,
00:45:44 kdyby vás to nebavilo!
00:45:45 Čili vy to máte teď tak dvojkolejný a myslíte si, že to tak bude pořád?
00:45:49 Nebo to máte jako takovou pojistku,
00:45:51 kdyby, nedej bože, nechodily nabídky, role atd.
00:45:55 Jak to máte? Jste už teď rozhodnutej po čem půjdete víc?
00:45:58 Obojí je pravda a myslím si, že v mým věku už můžu sedět
00:46:02 takhle na těch 2 křeslech, střídat to.
00:46:05 Ten můj podnik je něco, jako divadlo.
00:46:07 Já divadlo už jsem dlouho nic novýho nenazkoušel,
00:46:10 protože jen natáčím, takže když nenatáčím,
00:46:13 tak mám svoje divadlo právě v tom podniku
00:46:16 a tam mám takový, je to moje malý divadlo tam.
00:46:21 A je to vlastně i, může to být i finanční pojistka.
00:46:25 I náplň v životě. Můj táta a 2 tety byli v gastronomii,
00:46:30 takže vlastně mám tam i co něco dokazovat ke svý rodině a tak.
00:46:34 Dokonce, to je taková známá pravda, v Americe to takhle praktikujou.
00:46:38 Herec a třeba i megahvězda, když nechodí nějaký role,
00:46:41 tak třeba dělá někde číšníka a čeká, až nějaká role přijde.
00:46:44 V Americe to je normální,
00:46:45 tady u nás, musím říct, ještě úplně ne.
00:46:47 -Tak jste trošku průkopník.
-Já to můžu dělat ve svým.
00:46:49 Vy to můžete dělat ve svým.
00:46:51 Říkal jste, že natáčíte,
00:46:53 tak prozraďte, co teď v nejbližší době,
00:46:57 je tady před námi celej podzim, co můžou diváci, třeba televizní,
00:47:01 nebo i filmoví diváci, co tak můžou vidět s vámi?
00:47:04 Co máte pro diváky této, tedy ČT?
00:47:07 Tak v mé domovské, můžu to tak říct...
00:47:11 Vy jste tady odkojenej?
00:47:13 Jo, já jsem v ČT dělal spoustu projektů.
00:47:15 Já jsem vás taky viděl. Tak povídejte, co teď v budoucnu?
00:47:21 Byl jsem obsazen do připravovanejch projektů,
00:47:24 Sedláček bude točit Bohému.
00:47:26 -Sedláček, režisér, myslíte.
-No, no.
00:47:28 Bohému. Bude to o hercích na Barrandově, od r. 38 do r. 45.
00:47:35 Vy hrajete konkrétního herce?
00:47:36 Já bych tam měl hrát Jiřího Weisse, režiséra.
00:47:39 A potom ještě Vladimír Körner napsal scénář Zádušní oběť.
00:47:47 -Říkám to správně snad.
-A tam budete hrát?
00:47:50 Tam bych měl hrát takovýho jednoho, to je takovej kaplan...
00:47:57 No normální nebude, jak na vás koukám.
00:47:59 Nebude!
00:48:04 -Ale Jiří Weiss byl!
-Jasně! Šikovnej a to...
00:48:08 A ten kaplan, to bude, něco tam bude, že jo?
00:48:11 -Nebude to takovej bezproblémovej.
-Ne, ne.
00:48:14 A to je seriál?
00:48:16 Oboje, tam to bude několik dílů,
00:48:19 ta Bohéma, o tom Barrandově, se tak nějak...
00:48:24 A ta Zádušní oběť, to bude,
00:48:26 to myslím, že je film, který je jednodílný.
00:48:31 Ale televizní! Televizní, ano!
00:48:33 No tak, to jsou 2, jak se dnes říká, projekty,
00:48:36 kde vás diváci v nejbližsí době můžou vidět.
00:48:39 A když vás neuviděj,
00:48:40 můžou k vám zajít na panáka na Praze 6.
00:48:42 -Je to tak?
-Je to tak.
00:48:43 -Do naší veganský, cafébaru.
-Já nevím, co je...
00:48:48 Už jsem se chtěl loučit.
00:48:52 Veganská je, protože je to vegetariánská, jo?
00:48:54 My jsme veganský cafébar. Což je takový...
00:48:57 -Čili, že to je bezmasý kafe.
-Tak, no.
00:49:01 Tam půjdu hned zejtra, abych vám pravdu řek!
00:49:03 Václav Jiráček!
00:49:24 Přátelé, jak jste pochopili,
00:49:27 pro dnešek je to samozřejmě všechno,
00:49:29 já vám děkuju za pozornost, je čas, abysme se rozloučili.
00:49:34 Vidíš, teď mě napadlo, kdybys s sebou měl fujaru,
00:49:38 že bys tohle loučení...
00:49:40 -Já mám fujaru.
-Ty máš fujaru?
00:49:42 Jistě, já tady potom, co skončím, mám ještě kšeft.
00:49:44 -Nikam nechoď. Co máš ještě?
-Jak to skončí, mám...
00:49:49 Ty ještě někam jdeš kroutit? Je tam někde vzadu?
00:49:54 -Mám tady.
-My tam máme svoje lidi.
00:49:56 Kačenko Roháčová! Kačenko!
00:50:01 No hele!
00:50:11 Držím to dobře?
00:50:15 Držíš to, jak vegetarián šunku.
00:50:27 Nesedej si, zůstaň stát, před tou kravičkou zůstaň...
00:50:34 Felix, olízni si pěkně, připrav se, tak. Počkej.
00:50:41 Budu se loučit, tak něco, co by se hodilo pod mé,
00:50:46 aby to bylo melodramatické loučení s diváky.
00:50:49 -Na rozloučenou.
-Jestli umíš.
00:50:54 Vážení přátelé, pro dnešek je to všechno.
00:51:04 Já vám děkuju za pozornost.
00:51:11 Děkuju nejen vám, ale děkuji i svým hostům,
00:51:18 kterými byli Petra Šestáková, Václav Jiráček
00:51:31 a Felix Slováček!
00:51:35 Dobrou noc!
00:51:37 Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa. Režie V. Polesný
V dnešním díle přivítáme Felixe Slováčka, herce Václava Jiráčka a stylistku Petru Šestákovou.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 1
