Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Vladimír Körner — Lidé — Česká televize

spisovatel, dramaturg, filmový a televizní scenárista

narozen 12. října 1939

Uznávaný český spisovatel, dramaturg, filmový a televizní scenárista. V letech 1954–1957 studoval na průmyslové škole filmové v Čimelicích a ve studiu pokračoval v letech 1958–1963 na pražské FAMU u prof. F. A. Dvořáka a M. Kundery. Už během studií působil jako dramaturg Filmového studia Barrandov. Tehdy se také podílel na vzniku prvních scénářů: ke středometrážnímu snímku Čas jeřabin (1963) a celovečernímu Devátému jménu (1963). Na Barrandově působil jako dramaturg (1962–1970) a scenárista (1970–1991), než byl propuštěn pro nadbytečnost. Jeho scenáristická tvorba je úzce spjata s tvorbou literární. Většina novel i románů vznikla původně jako filmové povídky.

Napsal více jak třicet filmových a televizních scénářů a vydal téměř dvě desítky prozaických knih. Se svými filmy a scénáři zaznamenal řadu domácích i mezinárodních filmových úspěchů. Jeho dílo patří k nejvýraznějším v naší poválečné próze a ve filmu.

Osobitost a jedinečnost Körnerových próz je dána zejména stylovou čistotou a souladem věcí, které k sobě na první pohled vůbec nepatří. Spojuje v nich jadrné, robustní vypravěčství s lyrickým viděním skutečnosti očima dítěte či dospívajícího hrdiny. Ústředním tématem jeho prací je otázka, do jaké míry je jednotlivec schopen uhájit nebo vybojovat obecněji platnou variantu štěstí tváří v tvář konkrétní, historicky určité společnosti.

Körnerův odpor k povrchním a snadným řešením je motivován hlubokým zájmem etickým a filosofickým. Dokazují to i filmové balady a legendy, vzniklé na základě jeho scénářů. Z raného chlapeckého prožitku okupačních hrůz vzniká poselství prvotiny Střepiny v trávě (1964), předznamenávající tématickou dominantu jeho dalšího díla. Podle ní byl natočen film Místenka bez návratu (1964, režie D. Klein). Následovalo období spolupráce s jedním z největších českých filmových režisérů Františkem Vláčilem, v němž vznikly filmy Údolí včel (1967), Adelheid (1969), Pověst o stříbrné jedli (1973). Vzápětí upoutal pozornost také román Slepé rameno (1965). Ke stigmatu, jež zanechala válka v těch, kteří ji prožili, se Körner vrací prostřednictvím příběhů, zasazených do národnostně rozděleného českého a moravského pohraničí po roce 1945. Osobní zkušenosti se zrcadlí ve filmech Adelheid, Zánik samoty Berhof (1983, režie J. Svoboda) a novela Zrození horského pramene (1979), podle níž vznikl scénář filmu Cukrová bouda (1980, režie K. Kachyňa). Do magického prostředí končící rudolfínské éry v Praze zavedl Vladimír Körner diváky v úspěšném televizním seriálu a filmu Svědek umírajícího času (1990, režie M. Luther.) V roce 1994 obdržel cenu Prix Europa Berlín za scénář Anděl milosrdenství (1993, režie M. Luther) a v roce 1995 cenu nadace Českého literárního fondu za román Oklamaný. Ve scenáristické tvorbě zaznamenal řadu mezinárodních úspěchů. Zánik samoty Berhof dostal Velkou zvláštní cenu na filmovém festivalu v Karlových Varech, Kukačka v temném lese (1986, režie A. Moskalyk) získala Velkou cenu na 3. Světovém televizním festivalu v Sapporu, Chodník přes Dunaj (1990, režie M. Luther) obdržel Prix de la Crois – Rouge Monégasgue na televizní přehlídce v Monte Carlu a dvojnásobně byl Körner oceněn také na světovém setkání filmů v Cannes. V roce 2004 byl vyznamenán cenou Vladislava Vančury.

Odkazy