Československý filmový zázrak
Přehled dílů
Pořad nemá žádný přehratelný díl
Nad námi svítá
Dlouholetý sen o kinematografii financované státem byl v roce 1945 uskutečněn, jeho reálná poúnorová podoba uvrhla však většinu tvorby do bezvýznamnosti. Čelit jí dokázal jen málokdo a cenu za to platil často nevyčíslitelnou.
FAMU: škola hrou
Filmová fakulta Akademie múzických umění měla být líhní uvědomělých socialistických filmařů. Místo toho se už koncem 50. let začala stávat laboratoří svobodného uměleckého myšlení a nekonvenčního uměleckého experimentu.
Předchůdci
Politická retardace roku 1959 přinesla nucené zpomalení vývoje. I v tíživých dobách utužené cenzury vznikaly však dodnes působivé hrané snímky věnované období okupace či filmy citlivě zobrazující traumata dospívání.
Nástup nové vlny
Od školního pokusnictví přecházejí mladí filmaři úspěšně ke studiové práci. Navenek plynule, ale i oni, stejně jako starší kolegové, zmáhají však trvalý odpor režimu a začínají jej svou tvorbou tlačit ke kritické sebereflexi.
Nová tvář FAMU
Česká filmová vlna dostává následovníky ve slovenských absolventech FAMU. Spojují folklórní inspirace se soudobým beatnickým bohémstvím a i je proto posrpnová politická garnitura zahrne mezi své nepřátele.
Z kapek vlna
Klinč filmařů a politických dohlížitelů pokračuje v paradoxní poloze. Na jedné straně jsou filmy cenzurovány a zakazovány, na druhé straně vznikají do té doby nebývalé velkoprodukce, jimiž si stát platí své vlastní kritiky a mravní reformátory.
Perličky na dně
Proti kladnému superhrdinovi budovatelských kýčů 50. let postavila nová vlna společenské outsidery drcené velkými dějinami, zachovávající si však své lidství. Proto se jim až manifestační inspirací staly prózy Bohumila Hrabala.
My a svět
Kontinuální úspěchy československých snímků na zahraničních festivalech otevírají filmařům cestu do světa a zároveň skýtají oporu domácí tvorbě. Kinematografie se stává integrální součástí reformního společenského pohybu.
Hledání tvaru
Filmy nové vlny jsou absurdní záminkou k parlamentní interpelaci a jejich tvůrci se semknou ke kolektivnímu odporu. Zároveň však mladí i starší tvůrci experimentují s novým výrazivem, demytizují přežitá tabu a hledají cesty tolerance.
Poetika a politika
Politický systém míří k dramatické cenzuře, i když např. na EXPO 67 v Montrealu slaví jeho umělecká reprezentace světový úspěch. V poloze kruté satiry i drásavých lidských dramat dospívá společenské angažmá filmu k vrcholu.
