Životní příběh diplomata, který se během svého angažmá v OSN zásadně podílel na ukončení rwandské genocidy.

Čerstvě samostatná ČR byla v říjnu 1993 přijata do Rady bezpečnosti OSN. Z této pozice již na jaře následujícího roku čelila česká diplomacie pod vedením velvyslance Karla Kovandy nebývalé výzvě: jak má mezinárodní společenství reagovat na bezprecedentně rychlé masové vyvražďování menšinového etnika Tutsiů většinovými Hutui v malé africké zemi? Zatímco svět mlčel, Kovanda pro českou delegaci formuloval pohotovou odpověď:

„Ve 30. letech minulého století se britský premiér Chamberlain nechtěl zavazovat ve prospěch „malé země kdesi daleko, již nikdo nezná“. Takovou zemičkou kdesi ve střední Africe pro nás byla i Rwanda; ale právě naše historická zkušenost se západní diplomacií 30. let vůči Československu byla závazkem, abychom jednali jinak.“

Na pozadí Kovandova života film přiblíží jeho asi největší okamžik – donkichotský boj o prosazení konstruktivního řešení rwandské krize na půdě OSN coby instituce paralyzované parciálními zájmy postkoloniálních mocností. Teprve Kovanda jako vůbec první po sérii lapsů a zmatků mezinárodního společenství oficiálně nazval rwandské události genocidou. Následně s pomocí diplomatických a byrokratických triků (a za neustálého apelování na svědomí světových mocností) přiměl Radu bezpečnosti hlasovat o rezoluci, která dost možná zabránila úplnému vyhlazení rwandských Tutsiů. Dodnes je tak Kovanda ve Rwandě vzpomínán tamním prezidentem jako jakýsi rwandský Nicholas Winton.

Fungování OSN a zákulisních jednání, o kterých neexistují záznamy, režisér Jan Strejcovský ve filmu rekonstruoval podle paměti Karla Kovandy za pomoci účastníků tzv. MUNu (Model United Nations), debatní soutěže, v jejichž rámci se studenti středních a vysokých škol stávají zástupci určitých národů v OSN a imitují jednání Rady bezpečnosti.

Napište nám