Olga Malířová Špátová

Režisérka, kameramanka a scenáristka dokumentárních filmů Olga Špátová se narodila v roce 1984 v Praze do umělecké rodiny – její matkou byla dokumentaristka Olga Sommerová, otcem pak režisér Jan Špáta. O sedm let starší bratr Jakub Sommer je také režisér, kameraman a scenárista. Už od dětství byla malá Olina konfrontována s prací svých rodičů: samotných natáčení se sice neúčastnila, ale byla přítomna věčným pracovním (a mnohdy zábavným) diskuzím o každém filmování, proto pohlížela na práci rodičů jako na nějakou zábavnou hru. I to ji inspirovalo, aby sama začala tvořit (zpočátku amatérské filmy) – což činila cca od svých patnácti, šestnácti let. V tom čase absolvovala Střední školu reklamní tvorby v Praze. Jejím prvním filmíkem byla desetiminutovka Sama (2002), zásadnějším dílem je pak dokument Trojhra (2004), který Olga natočila o rodině své kamarádky Lucie; tento film dostal hlavní cenu na Mezinárodním festivalu AFO v Olomouci.

Od té doby se mladá dokumentaristka třikrát hlásila na FAMU, obor hraná režie, ale nedostala se, a tak začala studovat ekonomii. Zároveň natáčela další dokumenty: (Ne)cenzurované rozhovory (2005) byly bezprostředními, láskyplnými, ale i konfrontačními rozhovory autorky a její matky. Společně pak obě natočily dokument Láska včera, dnes a zítra (2006) o vztazích partnerských dvojic několika generací. Za dokument Terry z Montmartru (2006) o Terry Haass, výtvarnici českého původu, dostala Špátová cenu na Arts & Film festivalu v Telči. V roce 2007 přišel dokument o písničkářce Radůze Půjdu, kam chci, a zároveň záznam části jejího koncertu pod názvem Radůza live: obojí získalo nominace na hudební cenu Anděl 2007. Následně se Špátová pustila do dokumentu Dobře placená procházka o realizaci opery Jiřího Šlitra na půdě Národního divadla v režii Miloše Formana – snímek opět získal několik cen, mj. Grand Prix Vojtěcha Jasného. Pro TV Nova pak dokumentaristka natočila portrét Karla Gotta pod názvem Fenomén Gott (2009), jako poctu k jeho sedmdesátinám. Portrét se stal nejsledovanějším televizním filmem roku.

V roce 2010 vzniklo Oko nad Prahou dokument o tahanicích ohledně stavby Národní knihovny od architekta Jana Kaplického. Snímek popisuje marný boj umělce za svůj projekt, kdy proti němu stála mašinerie úředníků v čele s tehdejším prezidentem Václavem Klausem. Dokument následně získal hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu ve Varšavě. V letech 2009–2012 pracovala Špátová na filmu Největší přání III,, jímž vlastně navazovala na stejnojmenné dokumenty svého otce z let 1964 a 1989. Stejně jako předchozí snímky i tento se zabývá názory, přáními a nadějemi současné mladé generace. Dokumentární esej Po tmě světlo (2013) je pak věnován desetiletému výročí Světlušky, Nadačního fondu Českého rozhlasu. V roce 2015 vznikl film Daleko za sluncem o zdravotnickém středisku v Keni, které vede mladý český zdravotník Aleš Bárta. Jako kameramanka pak pracovala Špátová na sedmi dokumentech své matky Olgy Sommerové, včetně filmu Věra 68 (2012) o jedné z nejlepších gymnastek světa, sedminásobné olympijské vítězce Věře Čáslavské, nebo snímku Magický hlas rebelky (2014) o zpěvačce Martě Kubišové. Za své dokumentární filmy získala Olga Špátová přes dvacet cen na mezinárodních festivalech neprofesionální i profesionální tvorby. Jednou z jejích posledních prací je videoklip k písni Tragedie u nás na vsi (2015) její blízké přítelkyně, zpěvačky Anety Langerové.