Červená

Umělecká dráha pěvkyně Soni Červené čítá sto operních rolí ve čtyřech tisících vystoupeních na jevištích pěti kontinentů. Na českou kariéru, započatou koncem padesátých let minulého století, navázala po návratu z třicetileté emigrace, během níž se stala světovou operní hvězdou.

Její životní příběh je svou dramatičností možné srovnat s příběhy dvou dalších českých operních hvězd, Emy Destinnové a Jarmily Novotné. Všechny tři pražské rodačky byly světově proslulé, všem třem zasáhly do soukromého a profesního života politické režimy.

Soňa Červená, pravnučka věhlasného výrobce žesťových nástrojů Václava Červeného, se narodila 9. září 1925 do rodiny pražského advokáta, zakladatele kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného. V Československu měla za sebou stovky představení v muzikálech, řadu rolí v brněnském operním angažmá, filmy, nahrávky a koncerty. Komunistická moc ji však řadila mezi nepřátele a do opery pražského Národního divadla nesměla. Využila proto pozvání Státní opery v Berlíně, kde byla poctěna významným oceněním komorní pěvkyně.

Její devizou byla osobitá barva hlasu, dokonalá příprava, bezvýhradná oddanost jevišti a naprostá spolehlivost výkonů. Bylo proto přirozené, že ji angažoval i Herbert von Karajan, a to již na léto 1961 do Salcburku. Když do slavnostních her zasáhla jako blesk zpráva o postavení Berlínské zdi, nabídl jí angažmá ve Vídni. Proto se rozhodla za dramatických událostí odejít do světa. Navzdory dějinným turbulencím si zachovala svoji čest i noblesu. Nikdy se nevzdala svého češství, na němž lpěla jako vlastenka. Soňa Červená se stala nejen svou světovou uměleckou kariérou, ale i svými občanskými postoji hrdinkou národa.

Není bez zajímavosti, že od svého návratu do vlasti a ve vysokém věku vytvořila pěvkyně s nezdolnou energií několik pozoruhodných hlavních rolí v operách i činohrách. Soňa Červená se tak zařadila i mezi mimořádné postavy české kulturní scény počátku 21. století.