Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

JUDr. Milada Horáková — Lidé — Česká televize

politička

* 25. prosince 1901

† 27. června 1950

Česká politička, oběť justiční vraždy během komunistických procesů v padesátých letech dvacátého století, která byla odsouzena za vykonstruované spiknutí a velezradu a jako jediná žena v rámci těchto procesů popravena. Hluboce věřící Milada Horáková byla odvážná a zásadová žena, kterou nezlomily ani nejtvrdší výslechy gestapa a Státní bezpečnosti. Po odsouzení k trestu smrti odmítla žádat o milost.

Milada Horáková byla aktivní obhájkyně ženských práv, členkou a klíčovou osobností Ženské národní rady, vrcholné organizace ženského emancipačního hnutí 20. a 30. let minulého století. Pracovala na Ústředním sociálním úřadě pražského magistrátu, byla členkou České strany národně sociální a řady sociálních spolku, včetně Československého červeného kříže. Cestovala do Anglie, Francie a SSSR; mluvila anglicky, francouzsky a německy. Angažovala se ve prospěch zrovnoprávnění žen v legislativě, podílela se na tvorbě nového občanského zákoníku na částech o rodině a ženské rovnoprávnosti, byla aktivní v otázkách sociální spravedlnosti, sociální péče a zabezpečení.

Perzekuována byla už za Rakouska-Uherska, kdy ji vyloučili z gymnázia za účast na protiválečných demonstracích, které byly studentstvu zakázané. Byl ji ale umožněn přestup na jiné pražské gymnázium, kde odmaturovala a mohla ve studiích pokračovat na Právnické fakultě UK. V roce 1939 musela coby vdaná žena odejít ze zaměstnání ve státních službách a uvolnit tak místo pro lidi odsunuté z území připojeného k Německé říši. Zapojila se do odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme a Politické ústředí, pro které vyhledávala nové ilegální pracovníky, zajišťovala tajné byty a získávala zpravodajské informace.

V srpnu 1940 byla i s manželem zatčena a tvrdě vyslýchána. Do soudu, který se konal v roce 1944 v Drážďanech, byla držena v nejrůznějších zařízeních včetně věznice Pankrác nebo Malé pevnosti v Terezíně. U soudu se sama hájila v němčině a byla odsouzena na 8 roků káznice, ke kterému nastoupila do ženské věznice v Aichachu u Mnichova. V dubnu 1945 ji zde osvobodila americká armáda.

V květnu roku 1945 se v Praze sešla se svým mužem, který přežil pochod smrti. Mimo jiné vstoupila do vedení obnovené České strany národně sociální, přijala poslanecký mandát Prozatímního národního shromáždění a obnovila ženské hnutí, které tentokrát neslo název Rada československých žen. Se svými kolegyněmi z Rady založila v roce 1947 ženský časopis Vlasta. V roce 1946 byla zvolena do Národního shromáždění a byla členkou zahraničního a ústavněprávního výboru. Pro svůj kritický postoj v oblasti sociálních otázek, hospodářství a zahraniční politiky byla monitorována Státní bezpečností, politickou policií ovládanou komunisty. V roce 1948 byla vyloučena ze všech svých veřejných funkcí, dokonce i proklamativně z těch, kterých nebyla členkou. Po neúspěšném boji s finálním nástupem komunismu se v březnu 1948 demonstrativně vzdala poslaneckého mandátu. I přes možnost vycestovat z Československa zde zůstala a byla dál politicky protikomunisticky aktivní, udržovala kontakt s exilovými politiky a podporovala lidi usilující o emigraci.

V září roku 1949 zatkla Miladu Horákovou Státní bezpečnost. Svými praktikami ji vyslýchala a týrala a dosadila do role ústřední postavy v inscenovaném spiknutí v čele smyšlené ilegální skupiny nazvané Direktoria. Na následujícím zinscenovaném politickém procesu s ní a jejími dalšími dvanácti kolegy se významně podíleli sovětští poradci a byly v něm používány jejich metody výslechu a předem naučených scénářů. Milada Horáková se během procesu otevřeně stavěla za své ideály i za ideje Beneše a Masaryka. Poprava Milady Horákové byla vykonána na dvoře pankrácké věznice jako poslední ze všech čtyř odsouzených k smrti. Ostatky byly zpopelněny, nepohřbeny a dosud nebyly nalezeny.

V roce 1968 nejvyšší soud zrušil nezákonný rozsudek a po roce 1990 proběhla plná rehabilitace. V roce 1991 prezident Václav Havel udělil JUDr. Miladě Horákové in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy a v roce 2004 byl 27. červen, den popravy Horákové, vyhlášen významným dnem jako Den památky obětí komunistického režimu.

Milada Horáková se narodila jako Milada Králová. Vdala se za zemědělského ekonoma, redaktora a později programového ředitele Československého rozhlasu Bohuslava Horáka, s nímž se seznámila při studiích. Jejich dcera Jana se později stala jedním z cenných zdrojů informací týkajících se života a smrti matky.

Odkazy