Marie Terezie

z Boží vůle římská císařovna, uherská a česká královna, arcivévodkyně rakouská, vévodkyně burgundská

* 13. května 1717

† 29. listopadu 1780

Celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna se narodila jako nejstarší dcera císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. V mládí se Marie Terezie hojně věnovala tanci, zpěvu a také herectví. Již v pěti letech se seznámila se svým o deset let starším nastávajícím manželem Františkem Štěpánem.

Sňatku však nebyla nakloněna Francie, neboť František Štěpán byl dědicem Lotrinska. Po válce o polské následnictví ale František Štěpán Lotrinsko ztratil, takže svatbě již nic nebránilo.

Karlu VI. ku spokojenému provdání dcery chybělo už jen zajistit jí dědictví po přeslici. Snahy o mužského potomka již dávno vzdal, ale o to víc úsilí věnoval prosazení takzvané pragmatické sankce, která vládu Marie Terezie měla zajistit.

První roky vlády nebyly pro Marii Terezii snadné. Problémy měla nejen s okolními zeměmi, ale i uvnitř Rakouska, kde se některým mužům nelíbilo, že jim má vládnout žena. V letech 1740 až 1748 vypukl konflikt o rakouské dědictví, kdy si trůn Habsburské monarchie začnou nárokovat sousední Prusko, Bavorsko a Francie. Celý střet se roztáhl do několika víceméně samostatných válek, jejichž závěrečným důsledkem byla pro Rakousko ztráta Piarmu, Piacenzu, Giustallu a Slezska. Nicméně Marie Terezie si stále zvládla udržet Rakouské Nizozemí a Milán. Všechny země, které podepsaly v roce 1748 mír se navíc zavázaly k uznání platnosti pragmatické sankce.

Po smrti Karla VII. byl římským císařem zvolen František Štěpán, manžel Marie Terezie. Ta o jeho zvolení stála a sama jej prosazovala u kurfiřtů. V následujících letech se Marie Terezie věnovala posilování Habsburské moci a upevňováním spojenectví sňatkovou politikou. Její syn Josef II. si vzal Isabelu Parmskou, vnučku francouzského Ludvíka XV. Španělskou přízeň pak zajistil sňatek druhého syna Leopolda s Marií Ludovikou. Dceru Marii Karolinu pak Marie Terezie provdala za Ferdinanda IV., syna Karla IV.

Po upevnění moci ale rod Habsburků zasáhla smrt v podobě neštovic. V letech 1761 a 1762 zemřeli Marii Terezii dvě děti a následně zemřela také Isabela Parmská. Josef II. si pak i přes svůj odpor musel vzít Marii Josefu Bavorskou, která však také zemřela v roce 1767, dva roky od svatby.

Smrt svého manžela a císaře Františka I. nesla Marie Terezie těžko a po zbytek života chodila oblečená již jen v černé barvě. Spoluvládcem Marie Terezie se automaticky stal syn Josef II. Josef II. se však začal od matky postupně distancovat a snažil se vládnout sám, zatímco si stále užíval svobodného a nevázaného života.

Marie Terezie zemřela 29. listopadu 1780 poté, co se nachladila na lovu. Je pohřbena v rodinné kapucínské kryptě po boku svého manžela.

Odkazy

Fotografie