Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Marie Rosůlková — Lidé — Česká televize

herečka

* 17. prosince 1901

† 15. května 1993

Herečka Marie Rosůlková se narodila v roce 1901 v Plzni do rodiny ševce-živnostníka. Měla ještě o rok staršího staršího bratra Jana, který se později stal katolickým knězem a architektem. Přestože se upnula k herectví, nemohla odejít na pražskou Státní konzervatoř, protože v Praze už studoval bratr – ono mít hned dva potomky v dosti drahém hlavním městě by bylo pro rodiče velmi finančně náročné. Proto Marie vystudovala doma v Plzni dvouletou obchodní akademii a pracovala v místní pobočce Pozemkové banky. Zároveň ale během studií ochotničila a navíc chodila na soukromé hodiny herectví k Marii Laudové-Hořicové. A nakonec se rozhodla stát se profesionální herečkou. V roce 1921 získala první angažmá v Městském divadle v Plzni, následovalo hraní v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1924–25), kde se většinou představovala v rolích salónních milovnic. V tom čase se také poprvé a naposledy vdala, a to za hereckého kolegu Jarmila Škrdlanta, ovšem manželství trvalo jen krátce. Po roce stráveném v Budějicích se Rosůlková na jednu sezónu objevila i v pražském Divadle Vlasty Buriana (1925–26) a pak se zase na pět let vrátila do Plzně. Následně působila dvě sezóny v Zemském divadle v Brně (1931–1933), opět sezónu u Vlasty Buriana a poté na ní čekalo dlouhé angažmá v pražském Vinohradském divadle (1934–1950). Následných dvaatřicet let pak strávila v hereckém souboru Městských divadel pražských.

Jak již bylo řečeno, na začátku své dráhy hrála Rosůlková milovnice, třeba v Kvapilově pohádce Princezna Pampeliška, Mahenově komediálním dramatu Chroust či ve Vrchlického klasice Noc na Karlštejně. Přesto se i v tomto raném věku občas objevovala v rolích zkušených mladých žen, přičemž postupem času na ni čekaly charakterní postavy převážně v komediích (třeba De Filippova Filumena Marturano, Shakespearovy Veselé paničky windsorské, Molièrovy kusy TartuffeZdravý nemocný). Dokázala se ale položit i do velkých dramatických úloh (Strindbergovo drama Královna Kristina nebo Jacobowski a plukovník Franze Werfela). V další etapě svého hereckého života našla Rosůlková svou polohu v postavách laskavých (anebo dotěrných) starých dam naplněných životní moudrostí a smyslem pro humor. Kromě MDP hostovala také na dalších pražských scénách, například v Činoherním klubu (Ženský zákon, drama J. Gregora-Tajovského), či v Divadle ABC, kde v sedmdesátých letech zaujala v představení Harold a Maude, dle filmového scénáře Colina Higginse.

Od konce třicátých let bydlela herečka společně se svým bratrem Janem, katolickým knězem a architektem – nastěhovala se k němu s matkou Rózou. Většinu života tak prožila pod pražským Vyšehradem, v přízemním bytě slavného kubistického trojdomu Josefa Chocholy na Rašínově nábřeží. Přátelé Marii Rosůlkové říkali Meryčka nebo Merinka a zbožňovali ji, neboť byla mile bezprostřední a vždy usměvavá. Nikdy ji nic nevyvedlo z míry. Milovala růže, Shakespeara, rodiče i svého o rok staršího bratra, klobouky, lodičky na vysokých podpatcích, rukavičky… Byla silnou věřící a se svým bratrem chodila samozřejmě pravidelně do kostela. Buď na Vyšehrad do kostela sv. Petra a Pavla, nebo do rotundy sv. Martina, kde Jan sloužil mše.

Ale vraťme se k hereččiným rolím – tentokrát filmovým. Jestliže v divadle Marie zářila, stříbrné plátno ji bylo dlouho zapovězeno. Ke své první filmové roli se Rosůlková dostala až v roce 1937, kdy si zahrála manželku hlavního hrdiny v dramatu Poručík Alexander Rjepkin. Pak se ve spoustě filmů jenom tak mihla, respektive zbyly na ní jen štěky. Z toho mála větších úloh to byla třeba postava Ireny Šeborové, majitelky tiskárny v dramatu Gabriela (1941). Následovala opět spousta malých roliček, z nichž lze uvést třeba harfenistku v úspěšné parodii Fantom Morrisvillu (1966). Poté přišla konečně větší úloha matky hlavního hrdiny Čendy v dramatu Klec pro dva (1967). Celkově tedy nic moc. Naopak v televizi měla od šedesátých let o práci postaráno – zahrála si v dramatech (Záhadný pan Hyde, 1964), v krimi (Jak chodí babičky spát, 1968) pohádkách (Křesadlo, 1968). I když se většinou jednalo o vedlejší role, byly docela výrazné. Hodně se líbila zejména jako lady Clementine v televizní komedii Zločin Lorda Savila (1967), a objevila se i ve zlaté perle naší televizní zábavy, komedii Láska jako trám (1967). Zahrála si tetu Amálku v prvním díle seriálu Sňatky z rozumu (1968), a tetu v Praze v dětském seriálu Kamarádi (1969). Známa je i její role dony Lucie d´Alvadores v televizním přepisu divadelní hry Charleyho teta (1969).

Nejlepší filmová léta čekala na Marii Rosůlkovou, tuto dámu západního střihu, paradoxně v době normalizace. V televizi se napřed představila v psychologickém dramatu Kočka, (1970), ale úplně nejvíc zaperlila – a doslova se vryla do srdcí všech diváků – jako Hanákovic babička, ctitelka detektivek všeho druhu, v seriálu Taková normální rodinka (1971). Dále si ji pamatujeme i ve vedlejší roli babičky s hadem v pohádce Zlatovláska (1973), stejně jako učitelku francouzštiny ve výborném seriálu Byl jednou jeden dům (1974) nebo babičku v komedii Recepty doktora Kudrny (1975). Na konci dekády se představila jako paní Součková v nepříliš zdařilém seriálu Dnes v jednom domě (1979). Z jejích filmových rolí lze určitě vybrat vlezlou bytnou Harringtonovou v krimi-parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970), velmi výrazná je také úloha matky hlavní hrdinky Štěpy ve výborné adaptaci dramatického románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy (1971), a vděčná je i role Cibulkovy bytné v rodinné komedii Šest medvědů s Cibulkou (1972). Herečka se představila co teta ve sci-fi komedii Slečna Golem (1972), jako důchodkyně Janinka oživila tuctovou komedii Holky z porcelánu (1974), byla babičkou v pohádce Malá mořská víla (1976), prababičkou hlavní hrdinky Doubravky v komedii Léto s kovbojem (1976), a americkou turistkou, paní Whiteovou ve sci-fi komedii Zítra vstanu a opařím se čajem (1977). Poté si zahrála jednu ze svých dotěrných a neustále se vyptávajících babiček v komedii Já to tedy beru, šéfe (1977), Irenu v psychologickém dramatu Sólo pro starou dámu (1978) a další babičku, tentokrát v „Pan Tau filmu“ s názvem Od zítřka nečaruji (1978).

I v osmdesátých letech se Marie Rosůlková objevila v několika zajímavých rolích. Jmenujme alespoň postavu Sofie Wittingerové v dramatu Konečná stanice (1981), odehrávajícím se v domově důchodců, hodnou babičku v sovětské hororové fantasy Pohádka o putování (1982), nebo starou paní Dvořákovou v trpké komedii Všichni musí být v pyžamu (1984). V televizi měla výraznější roli Purmové v komediálním dramatu Tichá domácnost (1986), svou kvalitu má i úloha moudré paní Růžičkové v komedii Utopím si ho sám (1989). V tom čase už moc nechodila, spíše poposedávala. Po bratrově smrti (1990) se o herečku a její životosprávu starala její o mnoho let mladší kamarádka Michaela Doležalová. Obě si velmi rozuměly, přestože Merynka příliš na lékařské rady nedbala a když potřebovala, vždycky si tajně nalila panáčka z ukryté láhvinky alkoholu…

Herečka Marie Rosůlková zemřela v Praze v roce 1993.

Odkazy

Fotografie