Televizní adaptace divadelní hry španělského dramatika Federica Garcíi Lorcy (1974). Hrají: V. Tichánková, K. Slunéčková, R. Merunková, E. Jiroušková, E. Balzerová, G. Vránová, B. Waleská, M. Kantorková, M. Rosůlková, P. Maršálková a další. Kamera V. Opletal. Televizní úprava a režie J. Bělka
00:00:01 DŮM DONI BERNARDY
00:00:26 -Bože, ty pohřební hrany mi už hučí v hlavě.
00:00:30 -Vyzvánějí už přes dvě hodiny, přišli kněží ze všech vesnic.
00:00:35 Kostel je to velkolepý.
00:00:40 Při první modlitbě Magdalena omdlela.
00:00:43 -Bude si připadat ze všech nejopuštěnější.
00:00:47 -Otec měl rád jen ji. Tak už to na světě chodí.
00:00:53 Konečně máme na chvíli klid, našla jsem něco k jídlu.
00:00:57 -Kdyby tě tak viděla Bernarda.
00:01:00 -Protože teď sama nejí, chtěla by, abychom všechny pošly hladem.
00:01:02 Mám už toho dost.
00:01:06 Ochutnej, otevřela jsem hrnek s klobásou.
00:01:14 -Dobrá.
00:01:17 Poncie, dej mi taky něco pro mou maličkou.
00:01:21 -Naber si tam hrst hrachu, dnes si ničeho nevšimne.
00:01:24 -Bernardo!
00:01:27 -Aha, to je stará, zavřela jsi dobře?-Na dva západy.
00:01:31 -Měla bys zastrčit i závoru.
00:01:34 Ta má prsty jako zlodějka.
00:01:37 -Zastrčila jsem ji!
-Bernardo!
00:01:41 -Už jdu. Všecko dobře vyčisti.
00:01:44 Jestli Bernarda zpozoruje, že se to neleskne,
00:01:46 vyškube mi z hlavy posledních pár vlasů!
00:01:50 -Fúrie.
00:01:52 -Ta by vydržela člověku celý rok sedět na prsou
00:01:56 a čekat, dívat se, jak umíráš.
00:01:59 A ten mrazivý úsměv z prokleté tváře jí nezmizí.
00:02:05 -Přišli všichni příbuzní?
00:02:08 -Ale jenom z její strany.
00:02:10 Ti ze strany jejího nebožtíka muže ji nenávidí.
00:02:13 Přišli se na něho podívat, když skonal, pokřižovali se.
00:02:16 -Budeme mít dost židlí, Poncie?
00:02:19 -Od té doby, co zemřel otec Bernardy,
00:02:21 nevstoupil nikdo pod tuhle střechu.
00:02:24 Nechce, aby ji viděli v jejím království.
00:02:27 Na mou duši, že jí nezávidím její život.
00:02:34 Zůstalo jí pět dcer, pět ohyzdných ženštin.
00:02:37 A kromě Angustias, té nejstarší z prvního manželství,
00:02:40 která zdědí přece aspoň pár grošů,
00:02:43 ostatní mají jen hromádku vyšitého prádla
00:02:46 a pár plátěných košil.
00:02:49 Z dědictví nic.
00:02:51 Jen chleba a hrozny.
00:02:54 -Já bych byla spokojená,
00:02:56 kdybych měla všeho aspoň tolik, co mají ony.
00:02:59 -My máme jen svoje ruce a na zemi uchystaný hrob.
00:03:01 -Ach jo. Na nás chudáky s prázdnýma rukama
00:03:04 vždycky zbyde jen pouhá hlína.
00:03:13 -Tady na tom křesle, tady jsou skvrny.
00:03:18 -Poncie, nedají se vyčistit.
00:03:22 (VYZVÁNĚJÍ ZVONY)
00:03:24 -To je poslední modlitba, jdu si ji poslechnout.
00:03:27 Ráda slyším zpívat kněze při mši za mou matku,
00:03:30 dej jí pánbůh věčnou slávu.
00:03:32 Ten zpíval, až se zdi třásly v základech.
00:03:35 A když dospěl k amen,
00:03:38 ten hlaholil, jako kdyby vyl vlk v kostele.
00:03:42 Amen!
00:03:46 -Roztrhneš si chřtán na kusy.
00:03:48 -Jsou ještě jiné věci, které bych s chutí roztrhala,
00:03:51 že by cár s cárem nezůstal pohromadě.
00:04:00 -Bim, bam, bim, bam, bim, bam.
00:04:05 Ať jí Bůh odpustí.
00:04:09 Bim, bam, bim, bam...
00:04:16 -Buď Pánbůh pochválen.
00:04:19 -Ať nás ochraňuje ještě mnohá léta.
00:04:22 Bim, bam, bim...
-Buď Pánbůh pochválen.
00:04:25 -Až navěky.
00:04:27 -Přišla jsem si pro zbytky od jídla.
00:04:34 -Zbytky jídla si nechám já.
00:04:36 -Poslouchej, ty máš, co si vyděláš.
00:04:39 Ale má malá a já jsme docela samy.
00:04:42 -Psi jsou taky docela sami.
00:04:45 Nikdo se o ně nestará, a přece žijí.
00:04:47 -Ale zbytky patří mně!
00:04:50 -Táhni. Táhni, slyšíš?
00:04:54 Kdo tě sem zval? Jenom jsi mi tu šlápoty nadělala!
00:04:59 Podlaha napuštěná olejem.
00:05:03 Železný postele. Skleníky!
00:05:08 Udřeme se tu na ně.
00:05:13 A nám chudákům je souzeno žít s miskou a lžící.
00:05:19 Po celý život v díře z hlíny.
00:05:25 Dej Bůh, ať jednoho dne všichni najednou pojdeme.
00:05:31 Aby ani jedna z nás je nemohla proklínat.
00:05:35 (ZVONY)
00:05:44 Tobě...
00:05:46 Tobě už je dobře, Antonio Mario Benavidesi.
00:05:52 Už je ti dobře.
00:05:55 Už mi nevyhrneš sukně za vraty slepičárny.
00:06:00 Kdepak.
00:06:03 Bim, bam, bim, bam, bim.
00:06:12 Antonio Mario Benavidesi!
00:06:16 Už nikdy nespatříš tyto zdi!
00:06:20 Už nikdy nebudeš jíst chléb tohoto domu.
00:06:24 Zažeň ženy, které ti sloužily.
00:06:27 Já jsem tě nejvíc milovala.
00:06:29 A teď když jsi odešel, musím žít bez tebe.
00:06:32 Je třeba, abych vůbec ještě žila?
00:06:36 -Ticho!
00:06:47 -Bernardo!
00:06:49 -Táhni!
00:07:00 Chudáci jsou jako zvířata.
00:07:03 Jako by byli stvořeni z jiné hmoty.-I chudí zakoušejí žal.
00:07:06 -Ale zapomenou na něj nad mísou hrachu.
00:07:09 -Musí se však jíst, abychom žili.
00:07:12 -Mladí lidé tvého stáří nemají mluvit před dospělými lidmi.
00:07:15 -Maličká, mlč.
00:07:18 -Posaďte se.
00:07:27 -Magdaleno, neplač.
00:07:30 Jestli budeš brečet, strčím tě pod postel, rozumělas?
00:07:33 -Už jsi začala s prací na mlatě?
-Včera.
00:07:36 -Zapadá slunce. Je jako z olova.
00:07:40 -Dlouhá léta už jsem nezažila taková vedra.
00:07:43 -Je připravena limonáda?
-Ano, Bernardo.
00:07:48 -Dej také mužům.
-Už pijí na dvoře.
00:07:51 -Ať jdou, odkud přišli, nechci, aby se tu zdrželi.
00:07:54 -Pepe šel s muži z pohřebního průvodu.
00:07:58 -Ano, byl mezi nimi.
-Byla tam jeho matka.
00:08:02 Ale Pépé? Neviděla jsem ho.
00:08:05 -Je zlá, horší než zlá.
-Má jazyk jako břitvu.
00:08:09 -Ženy v kostele nesmějí hledět na žádného muže.
00:08:13 Jen na sluhu Božího se smějí dívat,
00:08:16 a to ještě jen proto, že nosí sukni.
00:08:18 -Stará vypálená díro.
-Posedlá horečkou po samci.
00:08:22 -Buď Pán náš pochválen.
00:08:26 -Pochválen buď na věky věků.
00:08:28 -Ať odpočívá v pokoji ve svaté společnosti Pána Ježíše Krista.
00:08:32 -Ať odpočívá v pokoji.
-Se svatým Michalem.
00:08:35 A jeho mečem spravedlivě trestajícím.
00:08:38 -Ať odpočívá v pokoji.
00:08:40 -S klíčem, který vše otvírá, a s rukou, která vše zavírá.
00:08:43 -Ať odpočívá v pokoji.
00:08:46 -S blahoslavenými a hvězdami nad krajem.
00:08:49 -Ať odpočívá v pokoji.
00:08:51 -Se svým svatým milosrdenstvím a s dušemi na zemi i na moři.
00:08:56 -Ať odpočívá v pokoji.
00:09:01 -Hospodine, odpočinutí věčné dej svému služebníkovi
00:09:04 Antoniovi Mariovi Benavidesovi.
00:09:07 A ověnči ho svatozáří své věčné slávy.
00:09:10 -Amen.
00:09:13 -Requiem aeternam dona eis Dominae.
00:09:17 -Et lux perpetua luceat eis.
00:09:22 -Modleme se za spásu jeho duše.
00:09:25 -Teplý bochník chleba ti nikdy nebude chybět.
00:09:28 -Ani střecha pro tvé dcery.
00:09:31 -A z obilí svého manžela budeš mít stálý užitek.
00:09:48 -Muži ti posílají peníze pro pohřební zpěváky.
00:09:51 -Poděkuj jim a podej jim po sklenici kořalky.
00:10:03 Táhněte do svých pelechů
00:10:06 a kláboste o všem, co jste tady viděly.
00:10:08 A čekejte dlouhá léta na chvíli,
00:10:11 kdy budete moci projít pod klenutím mých vrat.
00:10:14 -Nikdo z nich nebude litovat.
00:10:16 A celá vesnice se ti tu dnes sešla.
00:10:19 -Ovšem, aby naplnily dům pachem svých sukní a jedem svých jazyků.
00:10:24 -To je hrůza, jak zaneřádily vchod.
00:10:26 -Jako stádo koz.
00:10:30 Maličká, podej mi vějíř.
00:10:34 -Tumáte.
00:10:37 -Takovýhle vějíř se podává vdově?
00:10:42 Podej mi černý a nauč se vážit si smutku po svém otci.
00:10:46 -Vezměte si můj.
-A ty? -Mně není horko.
00:10:50 -No jenom si jdi shánět jiný, bude ti za chvilku chybět.
00:10:58 Po osm let se tady bude držet smutek.
00:11:03 A ani vítr z ulice za tu dobu nesmí vniknout do tohoto domu.
00:11:07 Dveře a okna můžeme zazdít.
00:11:10 Tak bylo v domě mého otce i v domě mého děda.
00:11:14 Za tu dobu si vyšijete výbavu.
00:11:17 Mám v truhle dvacet kusů plátna.
00:11:20 Nastříháte si na prostěradla a ubrousky.
00:11:22 Magdaleno, ty budeš vyšívat.
-Mně je to docela jedno.
00:11:27 -Když si nechceš vyšít svoje, obejdou se i bez výšivek.
00:11:30 Budou tak aspoň dělat větší dojem.
00:11:33 Jako něco zvláštního.
-Nebudu vyšívat svoje ani vaše.
00:11:37 Pamatuj si, že se nebudu nikdy vdávat!
00:11:39 Radši bych nosila pytle do mlýna.
00:11:42 Všechno spíš snesu, než bych se dala na celé dny zavřít
00:11:45 do této pochmurné světnice.
-Zapomínáš, že jsi žena.
00:11:47 -Pro mě jsou všechny ženy zatraceny!
00:11:50 -V tomhle domě každý dělá, co já přikážu, co se bude dělat.
00:11:55 Teď už nemůžeš chodit za svým otcem,
00:11:57 abys mu kdeco vyzvonila.
00:12:00 Jehla a nit patří samicím, bič a mula samcům.
00:12:03 Máš jen to, s čím ses narodila.
00:12:05 -Bernardo! Pusť mě ven!
00:12:08 -Otevřte jí a už ji pusťte!
00:12:11 -Stěží jsem ji udržela. Tvá matka má sílu jako býk.
00:12:14 -Má být po kom, má bába byla jako ona.
00:12:18 -Když jste byly na mši,
00:12:20 vytáhla z truhly své prsteny a náušnice s ametysty.
00:12:23 Navlékla si je a říkala, že se chce vdávat.
00:12:26 -Běž za ní a dej pozor, ať nechodí ke studni.
00:12:29 -Nemusíš se bát, že by tam skočila.
00:12:31 -Ale v tom koutě ji mohou z oken vidět sousedky.
00:12:34 -Pojďte se převléci.
00:12:39 -Převlečte se, ale šátky si nechte na hlavě.
00:12:48 -Viděla jsem ji. Dívala se mřížemi ve vratech.
00:12:52 Poslední z mužů odcházeli.
-A ty? Cos ty dělala u vrat?
00:12:56 -Byla jsem se podívat, jestli už zahnaly slepice.
00:13:00 -Mužští už odešli?
-Několik jich tam ještě stálo.
00:13:06 -Angustias! Angustias!
00:13:12 -Matko?
-Na koho to tam čumíš?
00:13:15 -Na nikoho.-Nelži!
-Já a lhát? -Ty!
00:13:18 -Povídám na nikoho! Matko...
00:13:21 -Tumáš, mazánku.
-Mírni se. -Odejděte všecky!
00:13:30 -Neuvážila, co dělá, myslela, že to není nic špatného.
00:13:35 Mě to taky uráží, když vidím,
00:13:37 jak se žene po mužských zrovna uprostřed dvora.
00:13:41 Ale nezapomeň, že už má čas na vdávání.
00:13:46 -Je jí právě šestatřicet.
-Ani se mi tomu nechce věřit.
00:13:50 Ještě nikdy neměla milence?
00:13:53 -Žádná z mých dcer neměla nikdy milence, musí se bez nich obejít.
00:13:57 -Nechtěla jsem tě urazit.
00:14:00 -Na sto mil kolem není muž, který by byl hoden se jim přiblížit.
00:14:03 Ti zdejší nejsou rovni stavem. Mám je snad provdat za čeledíny?
00:14:07 -Tak by ses měla porozhlédnout v jiných vesnicích.
00:14:10 -Abych je prodala?
-Tak to nemyslím, Bernardo.
00:14:13 Aby změnily prostředí.
-Dost!
00:14:19 Tvůj jazyk mě užírá.
-S tebou se nedá mluvit.
00:14:25 -Ty mně sloužíš a já tě platím, nic víc.
00:14:29 -Je tu don Antonio, přichází se dohodnout o podílu z dědictví.
00:14:33 -Ty jdi uklidit dvůr
00:14:35 a ty dohlédni na zásobu prádla po nebožtíkovi.
00:14:38 -Mohli bychom dát dva nebo tři kusy... -Nic!
00:14:40 Ani knoflík. Ani šátek, kterým měl zakrytu tvář.
00:14:47 -Vzala sis prášek?
00:14:49 -Příliš rychle bych je spotřebovala, šetřím s nimi.
00:14:52 -Tak vzala sis ho?
-Nevěřím v to.
00:14:55 Dělám všechno, ale bez důvěry. Jen jako hodiny.
00:14:59 -Než přišel nový lékař, byla jsi živější.
00:15:01 -Je mi stejně.
00:15:04 -Všimla sis? Adéla nebyla na pohřbu.
00:15:09 -Věděla jsem to. Milenec jí nedovolí ani přejít ulici.
00:15:13 Byla dřív živější, teď na její tváři nevidíš ani prášek pudru.
00:15:17 -Člověk neví, jestli je lepší mít milence nebo ne.
00:15:23 -Lépe je s muži nikdy nic nemít.
00:15:26 Od dětství mám z nich strach.
00:15:30 Viděla jsem je na dvoře statku zapřahat voly.
00:15:34 Za křiku zvedali pytle s obilím, častovali se kopanci.
00:15:38 Vždycky jsem se bála vyrůst v ženu.
00:15:41 Měla jsem strach, že se náhle ocitnu v jejich...
00:15:45 V jejich náruči.
00:15:48 Bůh mě udělal neduživou a ohyzdnou.
00:15:51 Navždy je ode mě oddálil.
-Nemluv tak.
00:15:53 Enrico Umane se k tobě co chvíli přitočí. A tobě se taky líbí.
00:15:57 -To je výmysl lidí ze vsi.
00:16:00 Jednou v noci jsem zůstala až do rána stát u okna.
00:16:03 Dcera kočího je mou přítelkyní, měla přijít, ale nepřišla.
00:16:06 A všechno ostatní si vymyslely lidské jazyky.
00:16:10 Ostatně, vzal si jinou. Bohatší, než jsem já.
00:16:14 -Je škaredá jak sám ďábel.
00:16:16 -Copak jim záleží na šerednosti?
00:16:20 Touží jen po zemi, po volech
00:16:23 a po oddané čubce, která jim dá nažrat.
00:16:35 -Co tu děláš?
-Stojím tu.
00:16:40 -A ty?
00:16:42 -Chodila jsem po domě, abych se trochu prošla.
00:16:47 Viděla jsem plátno vyšívané naší bábou.
00:16:51 Černocha, jak zápasí se lvem.
00:16:54 A ovečku z vlny.
00:16:58 Hrávaly jsme si s ní, když jsme byly malé.
00:17:01 To byla veselejší doba.
00:17:05 Svatby tenkrát trvaly deset dnů.
00:17:08 A zlých jazyků lidé ještě tolik nezneužívali.
00:17:12 Dnes se nevěsty halí do bílých závojů podle městské módy.
00:17:17 Pijí denně víno.
00:17:21 A my tu jen hyneme ve stálém strachu z lidských řečí.
00:17:25 -Kdyby tomu tak nebylo, víš dobře, co by se dálo.
00:17:28 -Máš rozvázané tkanice.
-Na tom nezáleží.
00:17:32 -Šlápneš na ně a padneš.
00:17:35 -Jednou tomu stejně neujdu.
00:17:39 -Kde je Adéla?
00:17:41 -Oblékla si své zelené šaty, které si dala šít k narozeninám,
00:17:44 běžela do slepičárny a začala volat:
00:17:47 Slepice, podívejte se na mě!
00:17:50 -Kdyby ji tak viděla matka.
-Chuděra, je z nás nejmladší.
00:17:57 Má ještě iluze o životě.
00:18:08 (ODBÍJEJÍ HODINY)
00:18:14 -Kolik je hodin?
-Musí být asi jedenáct.
00:18:19 -Tak pozdě?
-Právě tlučou.
00:18:28 -Víte o tom?
-Ne.
00:18:32 -Celá ves o tom mluví.
00:18:35 Pepe si vezme Angustias.
00:18:37 Včera večer brousil kolem našeho domu.
00:18:41 -To je dobře, je to pěkný chlapec.
00:18:44 -Potřebuje takovou ženu, jako je Angustias.
00:18:47 -Je mi jí líto.
-Proč?
00:18:49 -Kdyby si vzal Angustias pro krásu nebo proto, že je žena,
00:18:53 tak bych se radovala. Ale bere si ji pro peníze.
00:18:57 -Angustias má peníze po svém otci.
00:19:00 Jediná z nás v domě je bohatá.
00:19:02 A my? Otec zemřel, matka hlídá peníze jako saň.
00:19:08 Proto se mužští zajímají jenom o ni.
00:19:11 -Pepemu je pětadvacet a jí šestatřicet.
00:19:14 Je to nejhezčí chlapec kraje.
00:19:17 Měl si říct o tebe, Amelie, nebo o Adélu, to bych pochopila.
00:19:21 Ale vybrat si tu nejhorší z nás!
00:19:25 Tak co, viděly tě slepice?
-Proč by mě neviděly?
00:19:28 -Jestli tě uvidí matka, vykráká ti vlasy.
00:19:31 -Jsou to krásné šaty, dobře mi padnou.
00:19:34 Šila je Magdalena, podařily se jí.
00:19:37 -Víš, co bys s nimi měla udělat?
00:19:39 Měla bys je přebarvit na černo.
00:19:42 -Ne. Měla by je darovat Angustias ke sňatku s Pepem.
00:19:47 -Co?
00:19:50 Angustias a Pepe?
00:19:53 -Ty jsi o tom ještě neslyšela mluvit?-Ne.
00:19:58 -Vidíš, předhonila tě.
00:20:08 -To není možné.
-Peníze všechno dokáží.
00:20:14 -Proto tak brzo odešel z pohřbu.
00:20:19 Proto se tak díval vraty.
00:20:23 A ten člověk je schopen...
-Je schopen všeho.
00:20:27 -Nač myslíš, Adélo?
00:20:30 -Ten smutek mě překvapil v době, kdy ho nesnesu.
00:20:33 -Zvykneš si.
-Ne, nezvyknu si!
00:20:36 Nechci být zavřená v domě! Nechci si zničit pleť jako vy!
00:20:41 Nechci ztratit barvu pleti v těchto pokojích!
00:20:45 Zítra si obléknu zelené šaty a půjdu se projít po ulici.
00:20:49 -Adélo...
-Chci ven! Ven!
00:20:56 -Chuděra, jak trpí pro smrt svého otce.
00:20:58 -Cítí to, co my všechny těžce neseme.
00:21:02 -Takže tě služka neslyšela.
00:21:06 -Pepe jde nahoru ulicí.
-Pojďme se na něho podívat!
00:21:21 -Ty s nimi nepůjdeš?
-Mě nezajímá.
00:21:26 -Zahne za roh, z okna tvého pokoje ho bude lépe vidět.
00:21:48 -Zatracené podíly!
00:21:52 -Angustias má hodně peněz.
00:21:55 -Ovšem. Ostatní mají mnohem méně.
00:21:58 -Už se mě na to ptáš potřetí a já nemám chuť ti odpovídat.
00:22:07 Angustias?
-Matko?
00:22:10 -Tys byla tak drzá a napudrovala ses v den pohřbu svého otce?
00:22:14 -Nebyl mým otcem, můj otec už dávno zemřel.
00:22:17 -Ale byl otcem tvých sester.
00:22:19 Měla bys mu být vděčnější než vlastnímu otci.
00:22:22 Je to jeho zásluha, že je tvoje jmění dobře uloženo.
00:22:24 -Chtěla bych to vidět.
-Chovej se slušně.
00:22:27 Mysli na úctu, kterou jsi povinna!
00:22:29 -Matko, dovol mi jít ven!
-Ven z domu?
00:22:32 -Tak si alespoň otři tvář.
-Matko!
00:22:35 -Opice napomádovaná, teď si jdi! -Matko.
00:22:37 -Co se stalo?
00:22:40 -Nic se nestalo.
00:22:43 -Jestli jde o podíly z dědictví,
00:22:45 my víme, že Angustias je z nás všech nejbohatší.
00:22:47 Můžeš všechno opatrovat a uschovat.
00:22:50 -Ty si schovej ten svůj psí jazyk. -Ticho tady!
00:22:52 Dokud mě nevynesou z tohoto domu v rakvi,
00:22:55 budu tady poroučet já, sobě i vám!
00:22:57 -Bernardo, kde je moje mantila?
00:23:00 Všechno, co mám, je moje, nic není vaše.
00:23:02 Ani moje prsteny, ani můj márový kostým. Bernardo!
00:23:07 Dej mi můj perlový náhrdelník!
-Proč jsi ji sem pouštěla?
00:23:11 -Okouzlila jsem ji, chci se vdávat!
00:23:15 To nikdy nepoznáte, vaše srdce vychladla.
00:23:19 Chci se vrátit do svého kraje! Bernardo!
00:23:23 (HODINY ODBÍJEJÍ)
00:23:25 Chci samce, abych s ním mohla líhat, chci užít trochu radosti.
00:23:30 -Zavři ji.
00:23:32 -Bernardo! Nech mě!
00:23:35 -Pomozte jí!
00:23:39 -Chci se vdát na břehu moře! Na břehu moře.
00:24:00 -Rozstříhala jsem třetí kus látky.
-Náleží Amelii.
00:24:04 -Angustias! Mám tady vyšít začáteční písmena Pepeho?
00:24:09 -Ne.
00:24:11 -Kde je Adéla?
-Vlezla si do postele.
00:24:15 -Té jistě něco je, je celá nesvá.
00:24:18 Pořád se třese, jako by měla za ňadry ještěrku.
00:24:22 -Trápí se stejně jako my. O nic víc, o nic míň.
00:24:25 -Jsme na tom všechny stejně. Kromě Angustias.
00:24:29 -Mně je docela dobře.
00:24:33 Koho to trápí, ať třeba pukne.
00:24:35 -Vždyť my víme, že tvůj jediný půvab
00:24:38 byl vždycky ve vybraném a jemném chování.
00:24:42 -Chválabohu, že se z toho pekla brzo dostanu.
00:24:45 -Co když se z něj nikdy nedostaneš?
00:24:48 -Přestaňte!
00:24:53 -Lepší je mít zlato v truhle než krásné oči pod čelem.
00:24:56 -To jsou řeči do větru!
00:24:58 Jedním uchem sem a druhým ven.
00:25:01 -Otevři dveře do dvora, snad sem zavane trochu vzduchu.
00:25:11 -Dnes v noci jsem pro vedro nemohla spát.
00:25:15 -Já jsem taky nespala.
-Vstala jsem a šla se napít.
00:25:19 Na nebi visel těžký mrak.
00:25:22 I několik kapek spadlo.
00:25:25 -Taky jsem vstala, byla jedna hodina zrána.
00:25:28 Země byla rozpálená žárem.
00:25:31 Angustias s Pepem stáli ještě u okna.
00:25:35 -Tak pozdě? Opravdu?
00:25:38 -V kolik hodin odešel?
-Proč se ptáš?
00:25:41 -Odešel asi v půl druhé.
-Přesně v půl druhé.
00:25:46 Jak ty to víš?
-Slyšela jsem ho kašlat.
00:25:51 A pak jsem zaslechla kroky jeho muly.
00:25:55 -A co byste tomu řekly,
00:25:57 kdybych já ho slyšela odcházet až kolem půl čtvrté ráno?
00:26:03 -Tak to nebyl on.
-Jsem si tím jistá.
00:26:07 -I mně se zdálo, že byly čtyři hodiny.
00:26:10 -Angustias, co jsem ti řekla, když poprvé přišel k tvému oknu?
00:26:15 -Co bys mi mohla říct? Jen klepy!
00:26:20 -Klepy, klepy.
00:26:23 -Je to opravdu zvláštní.
00:26:26 Dva lidé, kteří se předtím vůbec neznali,
00:26:28 se nejdřív začnou důvěrně bavit přes okenní mříž.
00:26:34 A najednou poznají, že jsou snoubenci.
00:26:37 -Mně to vůbec nevadí.
-Vážně?
00:26:40 -Na mě by to působilo tak nějak, já nevím jak.
00:26:46 -Muž, který přišel pod okno, přece ví,
00:26:48 že se přišel vyznat ze své lásky.
00:26:52 -Je tedy na něm, aby se vyslovil.
00:26:55 -Co ti řekl?
-Celkem nic.
00:26:59 Řekl mi, ty víš, že potřebuju hodnou a poctivou ženu.
00:27:03 A tou ženou budeš ty, když budeš chtít!
00:27:06 -Já bych se styděla, kdyby mužský se mnou takhle mluvil.
00:27:08 -Já jsem se taky styděla, ale stud se musí překonat.
00:27:11 -No a co potom? Ještě něco ti říkal? -Ano.
00:27:15 -On mluvil stále.
-Stále, ty taky?
00:27:20 -Ne, já jsem nemohla. Srdce mi tlouklo až v hrdle.
00:27:25 Bylo to poprvé, co jsem byla v noci sama s mužem!
00:27:33 -Pojď, neplač.
00:27:36 Mluvit, rozprávět, rozkládat rukama.
00:27:39 To je pro lidi, kteří mají vzdělání.
00:27:42 Ti umějí dobře mluvit.
00:27:44 To můj Evaristo... Říkali mu zelná hlávka.
00:27:49 Ten když přišel prvně k mému oknu, lidé dobří!
00:27:52 -Co se stalo?
-Byla tma jako v pytli.
00:27:55 Ale já ho slyšela přicházet. Přijde a řekne mi:
00:28:00 Dobrý večer.
00:28:02 Řekla jsem mu taky dobrý večer.
00:28:05 A tak jsme tam proti sobě v té tmě stáli přes půl hodiny
00:28:08 a nepromluvili jsme na sebe ani slovo!
00:28:11 Pot mi stékal z celého těla.
00:28:14 A potom se Evaristo pořád vís a víc ke mně přibližoval,
00:28:19 jako by se chtěl tou mříží protáhnout.
00:28:23 A najednou mi povídá potichu: Ty, pojď, já si tě vezmu.
00:28:29 -Tiše!
-Co je?
00:28:35 -Myslela jsem, že jde matka.
-Ta by nám dala.
00:28:38 -Tiše, ať nás neslyší.
00:28:41 -Ale jinak to byl dobrák.
00:28:45 Místo abych ho měla k práci,
00:28:47 nechala jsem ho až do jeho smrti pěstovat stehlíky.
00:28:51 Vy žádná muže nemáte, musely byste jinak vědět,
00:28:54 že muž za 14 dní po svatbě opustí postel pro dobrý stůl
00:28:57 a potom stůl pro hospodu.
00:29:00 Ženská, která se s tím nesmíří,
00:29:03 ubrečí se potom doma v koutě u kamen.
00:29:06 -A ty sis to uměla zařídit?
-S ním to šlo.
00:29:09 -Je to pravda, že jsi ho někdy bila?
00:29:12 -Kdyby jenom bila. Já ho někdy zmlátila, že narovnat nemohl.
00:29:17 -Takové by měly být všechny ženy.
00:29:19 -Najednou mi něco řekl, já už ani nevím co,
00:29:22 a já mu pomlátila všechny jeho stehlíky paličkou od hmoždíře.
00:29:26 -Adélo! Adélo, pojď sem! Adélo!
00:29:31 Podívám se za ní.
00:29:33 -Té jistě něco je.
-Docela jistě ale nespí.
00:29:37 -A co dělá?
-Copak já vím?
00:29:41 -Sžírá se touhou.
-Nepřeháněj.
00:29:44 -Stačí, když se jí podíváš do očí.
00:29:48 Dívá se jako šílená.
00:29:52 -Ty jsi nespala?
00:29:55 -Není mi dobře.
00:29:58 -A dnes v noci jsi taky nespala?
00:30:02 -Ne!
-Pročpak?
00:30:06 -Tobě po tom nic není, nepleť se do mých starostí.
00:30:08 Dělám si, co se mi líbí.
00:30:10 -Ptám se jen proto, že mám o tebe upřímný zájem.
00:30:13 -Zájem. Vyslýchat mě chceš.
00:30:15 Nemáte co dělat? Jen si šijte dál.
00:30:19 Bože, chtěla bych se stát neviditelnou.
00:30:23 Chodila bych po všech pokojích v domě
00:30:25 a vy byste se nemusely bez ustání vyptávat, kam jdu.
00:30:28 -Bernarda se po vás ptá. Je tu krajkář.
00:30:33 -Nestarej se pořád o mě.
00:30:46 -Adélo, vždyť je to tvoje sestra, která tě má ze všech nejraději.
00:30:52 -Všude za mnou leze.
00:30:54 Vklouzne do mého pokoje, aby se podívala, jestli spím.
00:30:57 Chvíli mi nedá pokoj.
00:31:01 Stále jen vzdychá, jaká škoda té tváře.
00:31:05 Jaká škoda toho těla, které nebude nikdy nikomu náležet.
00:31:09 A tohle slyším bez ustání.
00:31:14 Moje tělo bude patřit tomu, koho já budu chtít.
00:31:19 -Pepemu.
00:31:24 Ne?
00:31:26 -Co jsi říkala?
-To co jsem řekla, Adélo.
00:31:29 -Mlč už!
00:31:32 -Myslíš, že jsem slepá?
-Mluv tiše.
00:31:35 -Ať už na to ani nepomyslíš.
-Co ty o tom víš?
00:31:38 -My stařeny vidíme i za zeď. Kam chodíváš v noci?
00:31:41 -Měla bys být slepá.
00:31:44 -Mám oči všude, když se něco podobného u nás děje.
00:31:46 Já vidím hlavou i rukama.
00:31:49 Ale marně přemýšlím a pořád nevím, co chceš udělat.
00:31:53 Proč sis stoupla skoro nahá do otevřeného okna?
00:31:55 A nechala v pokoji rozsvíceno, když šel Pepe kolem?
00:31:59 Bylo to ten den, když přišel podruhé za tvou sestrou Angustias?
00:32:02 -To není pravda.
-Nebuď jako malé dítě.
00:32:06 Nech Pepeho své sestře.
00:32:09 Ostatně kdo ti řekl, že se za něho jednou neprovdáš?
00:32:12 Angustias je neduživá, ani jeden porod nevydrží.
00:32:15 Mám své zkušenosti, říkám ti, že zemře.
00:32:17 Pepe pak udělá to, co dělají všichni vdovci.
00:32:20 Vezme si nejmladší, nejkrásnější, a to budeš ty!
00:32:24 Neztrácej naději, čekej.
00:32:28 Ale na to, co jsi chtěla udělat, zapomeň.
00:32:31 Nehřeš proti zákonu Božímu.
-Mlč už!
00:32:35 -Nebudu mlčet.
00:32:37 -Starej se sama o sebe, stará drbno slídivá.
00:32:40 Jen shazuješ a donášíš.
00:32:43 -Budu za tebou chodit jak tvůj vlastní stín, kam se jen hneš.
00:32:46 -Místo abys zametala dvůr a líhala na zemi
00:32:50 a modlila se za mrtvé, tak šmejdíš jako stará drbna
00:32:53 po klepech o mužských a ženských.
00:32:55 A pak po nich jen slintáš.
-Já tu nad vším bdím.
00:32:58 Aby lidi neplivli rovnou na náš práh.
00:33:01 -Jak jsi najednou k mé sestře něžná a plná ohledů.
00:33:04 -Žádné z vás nechci nic předpisovat.
00:33:07 Ale chci žít v počestném domě.
00:33:09 Jsem stará, nedám se už nikým zneuctít.
00:33:13 -Tvé rady mi už nejsou nic platné.
00:33:16 Je na ně příliš pozdě.
00:33:19 Jsi jen služka.
00:33:22 Kvůli tobě z domu utíkat nebudu.
00:33:26 Utíkám před svou matkou.
00:33:29 Protože chci v sobě uhasit oheň,
00:33:31 který mi spaluje nohy i ústa, celé tělo.
00:33:36 Co můžeš na mě žalovat?
00:33:39 Že se zamykám ve svém pokoji? Že v noci nespím?
00:33:43 Že nikomu neotevřu? Jsem obratnější než ty.
00:33:49 Uvidíme, dokážeš-li zajíce chytit do hrsti.
00:33:51 -Já udělám všecko, abych tě viděla a slyšela.
00:33:54 Celý dům rozsvítím, tmu donutím mluvit.
00:33:57 Všecky zvony se rozezní.
00:34:00 -Vyber si třeba čtyři tisíce raket do ostružin kolem dvora.
00:34:05 Nikdo nebude moci zabránit,
00:34:07 aby nestalo to, co se musí stát.
00:34:10 -Ty ho miluješ?
00:34:12 -Když se mu dívám do očí,
00:34:15 je mi, jako kdybych zvolna sála jeho krev.
00:34:18 -Nebudu tě už poslouchat.
-Budeš!
00:34:22 Chtěla jsi mi nahnat strach, viď?
00:34:25 Ale já jsem silnější než ty.
00:34:29 -Pořád se spolu hašteříte?
00:34:31 -Ovšem. Hádáme se.
00:34:34 Postavila si hlavu, že půjde nakupovat.
00:34:37 Teď. V takovém vedru.
00:34:39 -Koupila jsi mi lahvičku mé voňavky?
00:34:42 -Tu nejdražší. A pudr taky.
00:34:44 Postavila jsem ti to na stůl v tvém pokoji.
00:34:52 -Už ani slovo, buď zticha.
-Uvidíme.
00:34:59 -Viděla jsi už krajky?
-Jsou pěkné.
00:35:02 Zvlášť ty, co má Angustias na šaty.
00:35:14 -A co tyhle?
-Ty jsou moje ke košili.
00:35:19 -Komu ty se chceš ukazovat? V košili.
00:35:24 -Já nemám chuť se někomu ukazovat.
00:35:27 -Kdo by se taky ukazoval v košili.
00:35:30 -Přijde na to.
00:35:35 Mě ženské spodní prádlo okouzluje.
00:35:38 Kdyby bylo po mém, nosila bych prádlo jen z holandského plátna.
00:35:42 -Tak nádherné krajky se hodí jen ke křtinám, aby okrašlovaly děti.
00:35:48 Nikdy jsem neměla dost peněz, děti jsem nemohla tak vyšňořit.
00:35:53 Když bude mít Angustias štěstí, to budete šít od rána do noci.
00:35:58 -Neprovléknu pro ni ani nit uchem jehly.
00:36:01 -Ani mě nenapadne starat se o cizí děti.
00:36:04 Podívejte se na naše sousedky, starají se o čtyři fakany.
00:36:08 -Jsou lepší než vy, je u nich aspoň veselo.
00:36:12 Smějí se, hrají na tamburínu.
-Tak si tam jdi sloužit!
00:36:16 -Osud mi přisoudil žít v tomhle klášteře.
00:36:19 (HODINY ODBÍJEJÍ)
00:36:22 -Muži se vracejí do práce.
-Právě tloukly tři hodiny.
00:36:28 -Jdou v takovém vedru.
-Kdybychom tak mohly jít s nimi.
00:36:33 -Každý musí zachovávat zvyky své třídy.
00:36:37 -Tak je to.
-Jak jsme ubohé.
00:36:41 -Teď ve žních je v polích nejveseleji.
00:36:43 Včera ráno už přišli ženci,
00:36:46 čtyřicet nebo padesát statných chlapců.
00:36:48 -Odkud letos přišli, nevíš?
-Zdaleka, přicházejí z hor.
00:36:51 Jsou veselí, září jako zralá granátová jablka!
00:36:54 Smějí se, vykřikují, házejí kamením.
00:36:59 -Jak ráda bych s nimi šla kosit trávu.
00:37:02 Chodila bych sem a tam, tam a sem.
00:37:07 A zapomněla bych na všecko, co mě trápí.
00:37:10 -Nač ty bys chtěla zapomínat?
00:37:19 -Každá máme své tajemství.
00:37:23 -Každá.
00:37:26 -Pojďme se na ně podívat. Z okna mého pokoje.
00:37:30 -Ale příliš zeširoka neotvírejte.
00:37:33 Jsou schopni udeřit pěstí do okenice!
00:37:36 Vždycky se rádi podívají, kdo za nimi vyhlíží.
00:37:42 -Co je ti?
-Není mi dobře.
00:37:45 Z toho vedra.
-Jen z vedra?
00:37:49 -Už aby tu byl listopad a deště a chladna.
00:37:52 Osvobodí mě od toho nekonečného léta.
00:37:55 -Léto přejde a znovu se vrátí.
00:37:59 Zase přejde.
-To vím taky.
00:38:04 -Amelie? -Hm.
00:38:08 V kolik hodin jsi dnes v noci usnula?
00:38:11 -Nevím, spím jako pařez.
00:38:14 Proč to chce vědět?
00:38:16 -Tak, zdálo se mi, že byl někdo na dvoře. -Opravdu?
00:38:20 -Bylo už hodně pozdě.
-A nebála ses? -Ne.
00:38:24 Slyšela jsem ten hluk i jindy v noci.
00:38:27 -Asi to byli čeledínové.
00:38:29 -Kdepak, čeleď přichází až ráno v šest.
00:38:32 -Tak to byla mladá mula, odvázala se.
00:38:38 -Tak je to.
00:38:40 Mladá mula špatně vychovaná se odvázala.
00:38:43 -Měli bychom to říct.
-Ne, prosím tě, nic neříkej.
00:38:47 Možná to byl nějak můj vrtoch.
-Možná.
00:38:52 -Amelie...-Hm?
00:38:56 -Už nic.
00:38:59 -Kde je podobizna Pepeho?
00:39:02 Měla jsem ji pod polštářem.
00:39:05 Která z vás mi ji vzala?
-Žádná.
00:39:07 -Já nevěděla, že i Pepe se dá strčit pod polštář,
00:39:10 jako by to byl obrázek svatého Bartoloměje.
00:39:16 -Kde je podobizna?
-Jaká podobizna?
00:39:18 Jjedna z vás mi ji schovala.
-Co to povídáš?
00:39:21 -Byla v mém pokoji, a už tam není!
00:39:23 -Nebojíš se, že ti o půlnoci utekla do dvora?
00:39:26 Pepe se přece rád prochází při měsíčku.
00:39:28 -Nechte si ty vaše legrace, až přijde Pepe, povím mu to!
00:39:31 -Nepovíš, protože ji najdeme.
-Řekněte, která z vás ji má.
00:39:34 -Jedna z nás ji má. Anebo všecky! Kromě mne.
00:39:37 -Jaký skandál to tropíte v mém domě?
00:39:40 V největším tichu za nejbělejšího dne?
00:39:42 Sousedky vás poslouchají s ušima až na zdi.
00:39:44 -Vzali mi podobiznu mého snoubence. -Kdo?
00:39:48 -Ty tady.
00:39:51 -Která z vás to byla?
00:40:05 Odpovězte mi.
00:40:11 -Prohledej pokoje.
00:40:14 -Bernardo...
-Podívej se do postelí.
00:40:20 -Víš to jistě?
00:40:22 -Naprosto.
-Hledalas pořádně?-Ano, matko.
00:40:28 -Chcete, abych se na konci života zalykala nejodpornějším pocitem,
00:40:32 jaký vůbec matka může mít?
00:40:37 -Našla jsi ji?
00:40:40 -Ano, tady je.
-Kde jsi ji našla?
00:40:42 -Byla...
-Neboj se mi to říct!
00:40:48 -Pod polštářem Martirio.
00:40:55 -Pod polštářem Martirio. Pojď sem.
00:41:05 Je to pravda?
00:41:08 -Je.
00:41:13 -Mrcho slídivá!
-Nebijte mě!-Matko, prosím vás!
00:41:17 -Slyšíte?
00:41:19 -Dostane tolik, kolik je třeba, dokud nevypláče poslední slzu!
00:41:23 -Tu radost vám neudělám, abych plakala.
00:41:27 -Proč jsi tu podobenku vzala?
00:41:31 -Nemůžu si udělat žert ze své sestry?
00:41:35 Proč myslíte, že bych ji brala?
00:41:37 -To nebyl žert, ty neumíš žertovat. Přiznej se.
00:41:45 -Nedráždi mě.
00:41:48 Když promluvím, i zdi se začnou hanbou červenat.
00:41:51 -Zlý jazyk si dovede všechno vymyslet.
00:41:54 -Jiní páchají věci mnohem horší.
00:41:56 -Ti se svléknou i do naha. Však to voda odnese!
00:42:00 -Nestydo!
00:42:02 -Já za to nemůžu, že se Pepe rozhodl právě pro mě.
00:42:05 -Pro tebe? Pro tvé peníze, ty!
00:42:08 -Matko, matko! Matko...
00:42:15 -Já nejsem ještě bezmocná.
00:42:20 Mám na vás patero pevných řetězů.
00:42:25 A mám ještě tenhle dům, který postavil můj otec.
00:42:32 Ani polní tráva se nic nedozví o mém žalu.
00:42:38 Táhněte odtud!
00:43:01 Jaký liják nenávisti házely na mé srdce.
00:43:06 -Smím něco říct?
00:43:10 -Mluv.
00:43:13 -Bernardo, tady se děje něco strašně vážného.
00:43:16 Já tě nechci z ničeho vinit,
00:43:18 ale ty jsi nikdy nedopřála svým dcerám dost volnosti.
00:43:21 Martirio je zamilovaná, říkej si, co chceš.
00:43:25 Proč jsi nedovolila, aby se provdala za Enrika Umanese?
00:43:28 Proč jsi mu vzkázala toho dne,
00:43:31 kdy měl přijít pod okno našeho domu, aby se neobtěžoval?
00:43:35 -A tisíckrát znovu to udělám.
00:43:37 Moje krev se nesmísí s krví Umanesů, dokud budu naživu.
00:43:42 Jeho otec byl kočí.
-Tam až tě zavedla tvá pýcha?
00:43:48 -Mám proč být pyšná, mám k tomu všechny důvody.
00:43:53 Ty je znát nemůžeš, protože víš, jakého jsi původu.
00:43:57 -Nepřipomínej mi to.
00:44:00 Vždycky jsem ti byla vděčná za tvou ochranu. ?Vždycky?
00:44:04 -Martirio už bude vědět, jak na všecko brzo zapomenout.
00:44:09 -A nezapomene-li, tím hůř pro ni.
00:44:12 Ale nevěřím na žádnou strašlivou věc, která se tady děje.
00:44:15 Tady se nic neděje. A kdyby se tady jednoho dne něco stalo,
00:44:19 pak si buď jista, že nic neprojde stěnami tohoto domu.
00:44:23 -To ráda uvidím.
00:44:25 Podívej se věcem tváří v tvář.
00:44:28 Stačí vidět, jak je Angustias nadšená svým milencem.
00:44:31 V jejím věku! On se zdá do ní také pěkně zahryzlý.
00:44:34 Můj starší syn mi včera vypravoval,
00:44:37 jak se spolu bavili ještě v půl páté ráno,
00:44:40 když šel vzhůru ulicí.
00:44:43 -V půl páté ráno?
-To je lež!
00:44:46 -Tak jsem to slyšela.
-Vysvětli mi to.
00:44:50 -Celý týden už Pepe odchází kolem půl jedné.
00:44:53 Ať mě Bůh zabije, jestli lžu.
00:44:56 -I já jsem si všimla, že odcházel ve čtyři ráno.
00:44:59 -Viděla jsi ho na vlastní oči?
-Nechtěla jsem se prozradit.
00:45:03 Vy jste v té době spolu nemluvili v okně uličky?
00:45:07 -Ne, mluvím s ním vždycky u okna své ložnice.
00:45:11 -Pak tedy...
-Co se to tady děje?
00:45:14 -Jen se dej dobře poučit.
00:45:16 Ve čtyři ráno byl Pepe u jednoho ze zamřížovaných oken tvého domu.
00:45:21 -Můžeš to říct s jistotou?
00:45:24 -Nic není jistého na této zemi.
00:45:26 -Nevěřte jí matko, chce nás všechny zničit!
00:45:29 -Postarám se už sama, jak se dopátrat pravdy.
00:45:32 Ty jdi po své práci.
00:45:34 A vy se opovažte udělat krok, o kterém bych nevěděla.
00:45:38 -Nahoře v ulici se sběhl dav lidí!
00:45:40 Všichni sousedé stojí na prahu domu!
00:45:43 -Jdi se podívat, co se tam děje.
00:45:46 -Kam běžíte? Proč rušíte náš smutek?
00:45:54 -Poděkuj náhodě, že jsem držela jazyk za zuby.
00:45:57 -Jak bys mohla? Zkus to tedy. Chtěla jsi, ale nemohla jsi.
00:45:59 -Nebudeš na to dlouho čekat.
-Brzy už bude můj.
00:46:02 -Překazím ti námluvy.
-Nepřekážej mi, přej mi ho.
00:46:04 -Nikdy, co živa budu.
-Chce si mě odvést do svého domu.
00:46:06 -Viděla jsem, jak tě objímal.
-Bránila jsem se.
00:46:09 Bylo mi, jako když mě vleče na provaze.-Jako mrtvola, viď?
00:46:13 -Bernardo, Bernardo!
-Co je? Co se stalo?
00:46:16 -Dcera souseda, ta svobodná, neprovdaná,
00:46:19 měla syna, nikdo neví s kým.
00:46:21 Aby skryla svou hanbu, zabila ho! Zahrabala pod kameny.
00:46:26 Ale psi ho... Jsou milosrdnější než leckterá ženská.
00:46:30 Psi ho vytáhli!
00:46:32 Jako by je vedla ruka Boží, zanesli ho na práh jejího domu.
00:46:37 Teď ji tam chtějí lidi z vesnice zabít.
00:46:39 Vláčejí ji tam po zemi a křičí, až se celý kraj otřásá.
00:46:46 -Dobře jí tak, ať se všichni seběhnou a utlučou ji!
00:46:50 -Ne, ať ji nezabíjejí!
-Docela jistě ji zabijí.
00:46:53 -Pošlapala svou čest, zaplatí za to!
00:46:55 -Nechte ji utéct, nechoďte tam!
-Ať má, co si zaslouží.
00:46:59 -Je třeba ji odpravit dřív, než přijdou četníci.
00:47:01 Žhavý uhlík se musí udupat k pomstě hříchů!
00:47:05 Zabte ji, zabte ji!
00:47:07 -Ne!
00:47:14 -Ne!!!
00:47:21 -Už půjdu.
00:47:23 -Zdrž se ještě chvíli, málokdy se vídáme.
00:47:26 -Už odzvonili poslední část růžence?-Ještě ne.
00:47:29 -Co tvůj manžel, jak se mu daří?
00:47:32 -Pořád stejně.
-Že se u nás už neukáže.
00:47:36 -Znáš jeho zvyky. Soudil se s bratry o dědictví.
00:47:40 Od té doby nepřekročil ani jedinkrát práh domu.
00:47:44 -To je člověk. A co tvá dcera, jak té se vede?
00:47:48 -Neodpustila jsem jí.
-Dobře děláš.
00:47:52 -Nic o ní nevím, skličuje mě to.
00:47:55 -Neposlušná dcera přestává být dcerou.
00:47:57 Stává se nepřítelkyní.
-O nic se nestarám.
00:48:01 Jedinou mou útěchou je cesta do kostela. Ale ztrácím už zrak.
00:48:06 Uličníci se mi posmívají, brzy už tam nedojdu.
00:48:09 -Rozsypala jsi sůl!
-Tvůj osud se proto nezhorší.
00:48:14 -To přináší vždycky neštěstí.
-Pověrčivá, kdybys nemluvila.
00:48:18 -Už ti dal prstýnek?
-Ano. Podívejte se.
00:48:26 -Je pěkný, s dvěma perlami.
00:48:30 Za mých časů perly znamenaly slzy.
00:48:35 -Od těch dob se názory změnily.
00:48:37 -Nevěřím tomu, všechno má pořád stejný smysl.
00:48:40 Zásnubní prsteny mají být s diamanty.
00:48:42 -To jsou všechno pověry, s perlami nebo bez nich.
00:48:45 Všechno je takové, jak to lidé udělají.
00:48:47 -Člověk jen míní, ale Pánbůh rozhoduje.
00:48:49 -Slyšela jsem, že nábytek je nádherný.
00:48:53 -Však stál také 16 tisíc reálů.
00:48:56 -Nejkrásnější je skříň se zrcadly.
00:48:59 -Takový nábytek jsem nikdy neviděla.
00:49:02 -My tenkrát měly jen truhlu, když jsme se vdávaly.
00:49:05 -Hlavní je, že jste spolu šťastni.
00:49:08 -Ale kdo ví na jak dlouho.
00:49:10 -Není důvodu, proč by nebyli šťastní až do smrti.
00:49:13 (ZVONY)
00:49:15 -To je poslední zvonění. Prádlo mi ukážeš až jindy.
00:49:18 -Kdy budete chtít.
-Dej vám Pánbůh dobrou noc.
00:49:21 -Spánembohem.
-Na shledanou.
00:49:31 -Je po večeři.
00:49:34 -Půjdu se k domovním dveřím nadýchat čerstvého vzduchu.
00:49:37 -Půjdu s tebou.
-Já taky!-Neztratím se.
00:49:39 -Potmě se dá chodit pohromadě.
00:49:43 -Už jsem ti řekla, že si přeju,
00:49:45 abys mluvila se svou sestrou Martirio.
00:49:47 To s tou podobenkou byl jen žert. Musíš zapomenout.
00:49:51 -Vy víte, že mě nemá ráda.
00:49:53 -Každý má právo na své mínění.
00:49:56 Já se nedívám nikomu do srdcí, ale žádám,
00:49:59 abyste před lidmi zachovávaly zdání počestné rodiny,
00:50:02 v níž se všichni dobře snášejí.
00:50:05 -Ano, matko.
-Udělej, oč jsem tě žádala.
00:50:20 -Ostatně kdo nadarmo kráčí.
00:50:24 -Už je hodně pozdě.
00:50:27 -V kolik hodin jste se v noci rozešli?
00:50:29 -V půl jedné.
-Co ti říkal Pepe?
00:50:33 -Byl roztržitý.
00:50:37 Vždycky když se mnou mluví, myslí na něco jiného.
00:50:39 A když se ho ptám, co mu je,
00:50:42 tak mi odpoví, že muži mají mnoho starostí.
00:50:45 -Neptej se ho na nic.
00:50:47 A až se za něj vdáš, ptej se ještě míň.
00:50:50 Mluv, když bude mluvit on,
00:50:53 dívej se na něho, když on se bude dívat.
00:50:55 Tak nebudeš nikdy zklamána.
00:51:00 -Matko, mně se zdá, že přede mnou mnoho věcí skrývá.
00:51:06 -Nepokoušej se je odhalit.
00:51:08 Nikdy se ho na nic neptej.
00:51:11 Hlavně dbej, aby tě nikdy neviděl...
00:51:13 Plakat.
00:51:16 -Měla bych být šťastná.
00:51:20 Ale nejsem.
00:51:23 -Šťastná nebo nešťastná, žít musíš.
00:51:26 -Často se na něho upřímně zahledím.
00:51:31 A najednou mi zmizí za okenní mříží,
00:51:34 jako by ho mrak prachu zakryl,
00:51:37 když se zvedne za kopyty jeho stáda.
00:51:39 -To je z únavy, jen z únavy.
00:51:45 -Kéž tomu tak je.
00:51:49 -Přijde dnes v noci?
-Ne, jel se svým otcem do města.
00:51:53 -Půjdeme tedy brzo spát. Magdaleno!
00:51:58 -Noc je tak temná.
-Není vidět ani na dva kroky.
00:52:01 -Taková noc požehnává zlodějům.
00:52:04 Je dobrá pro každého, kdo se chce před něčím skrýt.
00:52:07 -Na nebi svítí hvězdy na dosah ruky.
00:52:09 -Dívá se pořád za nimi, krk si vyvrátí.-Ty je nemáš ráda?
00:52:12 -Mě historky z té vysoké střechy vůbec nedojímají.
00:52:15 Mám dost těch našich.
-Našich. Těch svých, viď?
00:52:18 -Má své právě tak, jako ty máš svoje. Pojďte spát.
00:52:23 -Dobrou noc.
-Ty už jdeš spát? -Ano.
00:52:28 Pepe dnes v noci nepřijde.
00:52:32 -Jaká nádherná noc.
00:52:35 Nejraději bych zůstala venku až do rána.
00:52:39 Abych se do sytosti nadýchala čerstvého chladu.
00:52:42 Čerstvého chladu z kraje.
00:52:45 -Je čas jít spát, Magdaleno.
00:52:47 -Usnula.
00:52:50 -Nech mě být!
-Magdaleno, do postele.
00:52:53 -Nemůžete nechat člověka chvíli na pokoji.-Dobrou noc!
00:52:57 -Vy také jděte už.
00:53:00 -Proč dnes Pepe nepřijde dnes v noci za Angustias?
00:53:02 -Odjel s otcem do města.
-A tak.
00:53:07 -Zítra na shledanou.
00:53:24 -Ty ještě nespíš?
00:53:26 -Užívám toho ticha kolem.
00:53:30 Ale nedaří se mi zachytit nic z té strašlivé věci,
00:53:33 která se tady podle tebe děje.
00:53:36 -Nemluvme už o tom.
00:53:39 -V tomhle domě nad vším vládne moje bdělost.
00:53:42 -Nebuď si sama sebou tak jistá.
-Nelze být už jistější.
00:53:46 -Ale co když najednou z ničeho nic udeří blesk?
00:53:50 A tvoje srdce se zastaví?
00:53:53 -Nic neudeří. Nic se nezastaví.
00:53:58 Mám se na pozoru před vším, čeho se obáváš.
00:54:01 -Tím lépe pro tebe.
-Nic jsem neopomněla, nic.
00:54:06 -Domyla jsem nádobí, chcete ještě něco, Bernardo?
00:54:11 -Nic. Půjdu spát.
00:54:16 -V kolik tě mají probudit?
00:54:20 -Nebuďte mě, chci se dnes pořádně vyspat.
00:54:41 -Když se nedá vyzrát na zlo,
00:54:43 je lepší obrátit se k němu zády, tak je nevidíš.
00:54:46 -Je tak pyšná, že je až slepá. Sama si zastírá oči pýchou.
00:54:51 -Chtěla jsem tomu zabránit, nic se nedá dělat.
00:54:55 Teď mám z toho strach.
00:54:59 Slyšíš to ticho kolem?
00:55:01 V každém z těchto pokojů se schyluje k bouřce.
00:55:04 Až se rozpoutá, všechny nás smete.
00:55:08 No, řekla jsem všecko, co jsem musela říct.
00:55:12 -Bernarda si myslí, že nikdo nic proti ní nezmůže.
00:55:15 A přitom neví, jakou sílu má jediný muž mezi samými ženami.
00:55:20 -Pepe všechno nezavinil.
00:55:23 Je pravda, že ho lidi viděli s Adélou, je do něho zblázněná.
00:55:25 Ona především měla mít rozum, neměla ho dráždit.
00:55:28 Měla zůstat doma. Chlap je chlap.
00:55:33 Ty ještě nespíš?
-Jdu se napít.
00:55:37 -Myslela jsem, že už spíš.
00:55:42 -Žízeň mě probudila.
00:55:44 (ZABEČENÍ OVEČKY)
00:55:46 A vy? Copak vy nepůjdete spát?
00:55:50 -Už taky půjdeme.
-Pojďme.
00:55:53 -Dnes si spánek zasloužíme.
00:55:55 Celý den mi Bernarda nedopřála ani chvíli odpočinku.
00:55:57 -Vezmi s sebou světlo.
00:56:08 -Má ovečko, mé děťátko.
00:56:14 Pojď se mnou na mořský břeh.
00:56:17 Čeká nás, čeká malinký mravenec.
00:56:23 Dá ti svůj prs a chléb.
00:56:29 Bernarda má tvář levharta.
00:56:33 A Magdalena má tvář hyeny.
00:56:36 Má ovečko, mé, mé.
00:56:42 Pojďme s ratolestmi z velké brány betlémské.
00:56:57 -Babičko, kam jdete?
00:57:00 -Jdi mi otevřít vrata.
-Jak jste se sem dostala?
00:57:03 -Zachránila jsem se.
-Pojďte si lehnout.
00:57:07 -Kdypak už budeš mít dítě, Martirio?
00:57:14 -Odkud máte tu ovečku?
-Ale vím, že to je ovce!
00:57:18 Je lepší mít ovce než nemít nic!
00:57:22 -Nemluvte tak nahlas.
00:57:24 -Poněvadž mám bílé chlupy,
00:57:27 myslí si, že nemohu mít malé dcery?
00:57:30 To děťátko bude mít bílé vlasy.
00:57:33 A to bude mít zase jiné děťátko. A to ještě jiné.
00:57:38 A všechny budeme mít vlasy bělounké jako sníh.
00:57:44 A budeme jako vlny,
00:57:47 jedna a ta druhá a ta třetí.
00:57:53 Potom si všechny sedneme
00:57:55 a všechny budeme mít bělounké vlasy.
00:58:01 A budeme pěnou.
00:58:06 Pročpak tu není pěna?
00:58:08 Tady kolem jsou jenom smuteční závoje.
00:58:12 -Mlčte, mlčte už.
-Ano, musím už jít.
00:58:15 Bojím se, že mě pokoušou psi. Doprovodíš mě do polí.
00:58:19 Nemám ráda pole, mám raději domy. Ale domy otevřené.
00:58:23 Sousedky když spí a jejich děti když bdí.
00:58:28 A muži když sedí venku na židlích.
00:58:35 Pepe je obr. (OVEČKA MEČÍ)
00:58:38 Všecky ho chcete, ale on vás sežere.
00:58:42 Protože vy jste jen obilná zrna.
00:58:45 Ne, obilná zrna ne. Ropuchy bez jazyka jste.
00:58:50 -Pojďte už.
-Otevřeš mi? Slibuješ mi to?
00:58:53 -Slibuju, otevřu vám.
00:58:57 (ZPÍVÁ) Ovečko, mé děťátko.
00:59:01 Pojďme už na mořský břeh.
00:59:04 Čeká nás, čeká...
00:59:09 Adélo...
00:59:15 Adélo!
00:59:18 -Proč mě voláš?
-Nech toho muže.
00:59:20 -Kdo jsi ty, že se tak opovažuješ mluvit?
00:59:23 -To není místo pro slušně vychovanou ženu.
00:59:25 -Šla bys tam sama za ním, viď? Chuti máš dost.
00:59:33 -Uděláš tomu konec. Hned za ním přestaneš chodit.-Nepřestanu.
00:59:37 Měla jsem sílu a odvahu jít až tak daleko, ty ji nemáš.
00:59:40 Viděla jsem číhat smrt pod naší střechou
00:59:42 Šla jsem si vzít, co mi náleží.
00:59:44 -Chodil sem za jinou, ale ty jsi mu vstoupila do cesty.
00:59:47 -Chodil sem za penězi. Ale oči upíral vždycky jenom na mě.
00:59:50 -Nedopustím, aby ses ho zmocnila. Ožení se s Angustias!
00:59:54 -Víš líp než já, že ji nemiluje.
-Vím to. -Víš to, víš.
00:59:59 Teď jsi to i viděla. Miluje mě.
01:00:03 Jenom mě miluje, jenom mě.
-Ale nesmí.
01:00:07 -Jenom mě miluje, jenom mě.
01:00:09 -Zasadím raději ránu nožem, ale už to víckrát neopakuj.
01:00:12 -Staráš se, abys mi zabránila s ním chodit.
01:00:15 Děsíš se, že svírá ve svých pažích mě, že to nejsi ty.
01:00:21 Protože ty ho miluješ také.
-Ano, ano. Přestaň.
01:00:26 Přiznám se, ať mi srdce horkem pukne jako granátové jablko.
01:00:29 Ano, ano, miluju ho. Miluju ho.
01:00:34 -Martirio...
01:00:37 Není to má vina.
01:00:40 -Neobjímej mě, neobměkčíš si mě.
01:00:42 Moje krev už není tvojí krví.
01:00:45 Ráda bych v tobě dál viděla svou sestru, ale ty jsi už žena.
01:00:54 -Jedna z nás se musí zalknout hněvem. Já, nebo ty.
01:01:00 Pepe je můj. Nosil mě až na břeh řeky do rákosí.
01:01:04 -Ale už nosit nebude.
-Ochutnala jsem chuť jeho úst.
01:01:08 A budu takovou, jakou on mě chce mít.
01:01:13 Všichni lidé z vesnice mnou budou opovrhovat.
01:01:15 A pošpiní mě svými chtivými prsty.
01:01:19 Ale ať mě pronásledují.
01:01:21 Všem navzdory se ozdobím trnovou korunou. -Mlč už.
01:01:25 -Tak je to. Ano, tak.
01:01:32 Pojďme spát. Nechme ho, ať se ožení s Angustias.
01:01:37 Je mi to k smíchu.
01:01:41 Najdu si někde malý domek. Malý. Docela maličký.
01:01:46 Někde daleko. A tam budu žít.
01:01:50 Bude za mnou chodit, kdykoli se mu zachce.
01:01:53 -To se nestane. To nepřipustím,
01:01:56 dokud mi bude v těle jediná kapka krve proudit.
01:01:58 -Chceš mi v tom bránit? Ty!
01:02:03 -Přestaň...
01:02:06 -Učili nás milovat se spolu.
01:02:09 Sestra se sestrou.
01:02:13 Když se ale na tebe dívám, je mi, jako kdybych tě nikdy neznala.
01:02:16 (PÍSKNUTÍ)
01:02:18 -Kam chceš jít?
-Táhni ode dveří! -Matko!
01:02:22 -Pusť mě!
-Matko!
01:02:25 Matko, matko!
-Pusť mě, pusť mě!
01:02:28 -Budete zticha? Matka nemůže jít dřív dolů a ztrestat vás.
01:02:34 -Byla s ním! Podívejte se na její spodničku plnou slámy!
01:02:38 -Ty děvko!
-Nepřibližuj se už ani o krok!
01:02:41 Jediný Pepe mi poroučí.
-Adélo! -Jsem jeho žena!
01:02:45 Jdi na dvůr a pověz mu to. Sama si s ním vyrovnej účty.
01:02:50 On, jen on celému domu rozkazuje!
01:02:54 Je tam na dvoře, oddechuje jako lev.
01:02:57 -Můj bože, můj bože.
01:03:00 -Karabinu! Podej mi karabinu! Kde je karabina?
01:03:04 -Nic se mnou nezmůžete!
-Neodejdeš odtud, ty běhno!
01:03:09 Hanbo celého domu!
01:03:12 -Nech ji, ať si jde, ať už ji nikdo z nás nespatří.
01:03:15 (VÝSTŘEL)
01:03:25 -Teď se opovaž běžet za ním.
01:03:28 -Pepe je mrtev.
01:03:38 -Pepe!
01:03:40 -Ale vy jste ho zabili?
01:03:44 -Ne, nezabili, odjel tryskem na své mule.
01:03:48 -Mou vinou. Žena nedovede mířit.
01:03:52 -Proč jsi jí řekla, že je mrtvý?
01:03:55 -Právě jí. Z její hlavy měl vytrysknout proud krve.
01:03:59 -Bůh tě zatrať.
-Ďáblice!
01:04:03 -Je to tak mnohem lepší. (VÝSTŘEL)
01:04:11 -Adéla, Adéla...
01:04:18 Co, co se stalo?
01:04:23 -Bůh nás uchraň takové smrti.
01:04:34 -Nevstupuj, nevstupuj tam.
01:04:42 -Ne. Já ne!
01:04:46 To Pepe zavinil. Pepe!
01:04:51 Odneste ji do jejího pokoje.
01:04:54 Oblečte ji do šatů mladé dívky.
01:04:57 Nechci slyšet žádné nářky.
01:05:02 Nejmladší dcera Bernardy Alby zemřela jako panna.
01:05:08 Slyšely jste?
01:05:29 Skryté titulky Blažena Stráníková Česká televize 2021
Paní Bernada Alba (V. Tichánková) je pyšná a tvrdá žena, která pečlivě střeží dobrou pověst svého domu. Vlastně je to to jediné, na čem jí záleží. Po smrti muže uzavře dům jako pevnost. Osm let se má držet smutek a žádný muž nesmí dovnitř. Bernarda má pět dcer, nejstarší je 39, nejmladší 20. Většinou přestárlé panny, které se nevdaly, protože žádný ženich nebyl vhodný. Navíc dívky nejsou bohaté, kromě nejstarší Augustias (K. Slunéčková) z Albina prvního manželství nemá žádná větší věno. A právě peníze způsobí, že se o Augustias začne ucházet mladý Pepe, nejhezčí chlapec z vesnice. Jenže toho miluje nejmladší Adéla (E. Havránková, později vdaná Balzerová). Vše spěje k tragickému konci…
Známé drama F. G. Lorcy pro televizi zpracoval režisér J. Bělka.