00:00:01 DŮM DONI BERNARDY

00:00:26 -Bože, ty pohřební hrany mi už hučí v hlavě.

00:00:30 -Vyzvánějí už přes dvě hodiny, přišli kněží ze všech vesnic.

00:00:35 Kostel je to velkolepý.

00:00:40 Při první modlitbě Magdalena omdlela.

00:00:43 -Bude si připadat ze všech nejopuštěnější.

00:00:47 -Otec měl rád jen ji. Tak už to na světě chodí.

00:00:53 Konečně máme na chvíli klid, našla jsem něco k jídlu.

00:00:57 -Kdyby tě tak viděla Bernarda.

00:01:00 -Protože teď sama nejí, chtěla by, abychom všechny pošly hladem.

00:01:02 Mám už toho dost.

00:01:06 Ochutnej, otevřela jsem hrnek s klobásou.

00:01:14 -Dobrá.

00:01:17 Poncie, dej mi taky něco pro mou maličkou.

00:01:21 -Naber si tam hrst hrachu, dnes si ničeho nevšimne.

00:01:24 -Bernardo!

00:01:27 -Aha, to je stará, zavřela jsi dobře?-Na dva západy.

00:01:31 -Měla bys zastrčit i závoru.

00:01:34 Ta má prsty jako zlodějka.

00:01:37 -Zastrčila jsem ji!
-Bernardo!

00:01:41 -Už jdu. Všecko dobře vyčisti.

00:01:44 Jestli Bernarda zpozoruje, že se to neleskne,

00:01:46 vyškube mi z hlavy posledních pár vlasů!

00:01:50 -Fúrie.

00:01:52 -Ta by vydržela člověku celý rok sedět na prsou

00:01:56 a čekat, dívat se, jak umíráš.

00:01:59 A ten mrazivý úsměv z prokleté tváře jí nezmizí.

00:02:05 -Přišli všichni příbuzní?

00:02:08 -Ale jenom z její strany.

00:02:10 Ti ze strany jejího nebožtíka muže ji nenávidí.

00:02:13 Přišli se na něho podívat, když skonal, pokřižovali se.

00:02:16 -Budeme mít dost židlí, Poncie?

00:02:19 -Od té doby, co zemřel otec Bernardy,

00:02:21 nevstoupil nikdo pod tuhle střechu.

00:02:24 Nechce, aby ji viděli v jejím království.

00:02:27 Na mou duši, že jí nezávidím její život.

00:02:34 Zůstalo jí pět dcer, pět ohyzdných ženštin.

00:02:37 A kromě Angustias, té nejstarší z prvního manželství,

00:02:40 která zdědí přece aspoň pár grošů,

00:02:43 ostatní mají jen hromádku vyšitého prádla

00:02:46 a pár plátěných košil.

00:02:49 Z dědictví nic.

00:02:51 Jen chleba a hrozny.

00:02:54 -Já bych byla spokojená,

00:02:56 kdybych měla všeho aspoň tolik, co mají ony.

00:02:59 -My máme jen svoje ruce a na zemi uchystaný hrob.

00:03:01 -Ach jo. Na nás chudáky s prázdnýma rukama

00:03:04 vždycky zbyde jen pouhá hlína.

00:03:13 -Tady na tom křesle, tady jsou skvrny.

00:03:18 -Poncie, nedají se vyčistit.

00:03:22 (VYZVÁNĚJÍ ZVONY)

00:03:24 -To je poslední modlitba, jdu si ji poslechnout.

00:03:27 Ráda slyším zpívat kněze při mši za mou matku,

00:03:30 dej jí pánbůh věčnou slávu.

00:03:32 Ten zpíval, až se zdi třásly v základech.

00:03:35 A když dospěl k amen,

00:03:38 ten hlaholil, jako kdyby vyl vlk v kostele.

00:03:42 Amen!

00:03:46 -Roztrhneš si chřtán na kusy.

00:03:48 -Jsou ještě jiné věci, které bych s chutí roztrhala,

00:03:51 že by cár s cárem nezůstal pohromadě.

00:04:00 -Bim, bam, bim, bam, bim, bam.

00:04:05 Ať jí Bůh odpustí.

00:04:09 Bim, bam, bim, bam...

00:04:16 -Buď Pánbůh pochválen.

00:04:19 -Ať nás ochraňuje ještě mnohá léta.

00:04:22 Bim, bam, bim...
-Buď Pánbůh pochválen.

00:04:25 -Až navěky.

00:04:27 -Přišla jsem si pro zbytky od jídla.

00:04:34 -Zbytky jídla si nechám já.

00:04:36 -Poslouchej, ty máš, co si vyděláš.

00:04:39 Ale má malá a já jsme docela samy.

00:04:42 -Psi jsou taky docela sami.

00:04:45 Nikdo se o ně nestará, a přece žijí.

00:04:47 -Ale zbytky patří mně!

00:04:50 -Táhni. Táhni, slyšíš?

00:04:54 Kdo tě sem zval? Jenom jsi mi tu šlápoty nadělala!

00:04:59 Podlaha napuštěná olejem.

00:05:03 Železný postele. Skleníky!

00:05:08 Udřeme se tu na ně.

00:05:13 A nám chudákům je souzeno žít s miskou a lžící.

00:05:19 Po celý život v díře z hlíny.

00:05:25 Dej Bůh, ať jednoho dne všichni najednou pojdeme.

00:05:31 Aby ani jedna z nás je nemohla proklínat.

00:05:35 (ZVONY)

00:05:44 Tobě...

00:05:46 Tobě už je dobře, Antonio Mario Benavidesi.

00:05:52 Už je ti dobře.

00:05:55 Už mi nevyhrneš sukně za vraty slepičárny.

00:06:00 Kdepak.

00:06:03 Bim, bam, bim, bam, bim.

00:06:12 Antonio Mario Benavidesi!

00:06:16 Už nikdy nespatříš tyto zdi!

00:06:20 Už nikdy nebudeš jíst chléb tohoto domu.

00:06:24 Zažeň ženy, které ti sloužily.

00:06:27 Já jsem tě nejvíc milovala.

00:06:29 A teď když jsi odešel, musím žít bez tebe.

00:06:32 Je třeba, abych vůbec ještě žila?

00:06:36 -Ticho!

00:06:47 -Bernardo!

00:06:49 -Táhni!

00:07:00 Chudáci jsou jako zvířata.

00:07:03 Jako by byli stvořeni z jiné hmoty.-I chudí zakoušejí žal.

00:07:06 -Ale zapomenou na něj nad mísou hrachu.

00:07:09 -Musí se však jíst, abychom žili.

00:07:12 -Mladí lidé tvého stáří nemají mluvit před dospělými lidmi.

00:07:15 -Maličká, mlč.

00:07:18 -Posaďte se.

00:07:27 -Magdaleno, neplač.

00:07:30 Jestli budeš brečet, strčím tě pod postel, rozumělas?

00:07:33 -Už jsi začala s prací na mlatě?
-Včera.

00:07:36 -Zapadá slunce. Je jako z olova.

00:07:40 -Dlouhá léta už jsem nezažila taková vedra.

00:07:43 -Je připravena limonáda?
-Ano, Bernardo.

00:07:48 -Dej také mužům.
-Už pijí na dvoře.

00:07:51 -Ať jdou, odkud přišli, nechci, aby se tu zdrželi.

00:07:54 -Pepe šel s muži z pohřebního průvodu.

00:07:58 -Ano, byl mezi nimi.
-Byla tam jeho matka.

00:08:02 Ale Pépé? Neviděla jsem ho.

00:08:05 -Je zlá, horší než zlá.
-Má jazyk jako břitvu.

00:08:09 -Ženy v kostele nesmějí hledět na žádného muže.

00:08:13 Jen na sluhu Božího se smějí dívat,

00:08:16 a to ještě jen proto, že nosí sukni.

00:08:18 -Stará vypálená díro.
-Posedlá horečkou po samci.

00:08:22 -Buď Pán náš pochválen.

00:08:26 -Pochválen buď na věky věků.

00:08:28 -Ať odpočívá v pokoji ve svaté společnosti Pána Ježíše Krista.

00:08:32 -Ať odpočívá v pokoji.
-Se svatým Michalem.

00:08:35 A jeho mečem spravedlivě trestajícím.

00:08:38 -Ať odpočívá v pokoji.

00:08:40 -S klíčem, který vše otvírá, a s rukou, která vše zavírá.

00:08:43 -Ať odpočívá v pokoji.

00:08:46 -S blahoslavenými a hvězdami nad krajem.

00:08:49 -Ať odpočívá v pokoji.

00:08:51 -Se svým svatým milosrdenstvím a s dušemi na zemi i na moři.

00:08:56 -Ať odpočívá v pokoji.

00:09:01 -Hospodine, odpočinutí věčné dej svému služebníkovi

00:09:04 Antoniovi Mariovi Benavidesovi.

00:09:07 A ověnči ho svatozáří své věčné slávy.

00:09:10 -Amen.

00:09:13 -Requiem aeternam dona eis Dominae.

00:09:17 -Et lux perpetua luceat eis.

00:09:22 -Modleme se za spásu jeho duše.

00:09:25 -Teplý bochník chleba ti nikdy nebude chybět.

00:09:28 -Ani střecha pro tvé dcery.

00:09:31 -A z obilí svého manžela budeš mít stálý užitek.

00:09:48 -Muži ti posílají peníze pro pohřební zpěváky.

00:09:51 -Poděkuj jim a podej jim po sklenici kořalky.

00:10:03 Táhněte do svých pelechů

00:10:06 a kláboste o všem, co jste tady viděly.

00:10:08 A čekejte dlouhá léta na chvíli,

00:10:11 kdy budete moci projít pod klenutím mých vrat.

00:10:14 -Nikdo z nich nebude litovat.

00:10:16 A celá vesnice se ti tu dnes sešla.

00:10:19 -Ovšem, aby naplnily dům pachem svých sukní a jedem svých jazyků.

00:10:24 -To je hrůza, jak zaneřádily vchod.

00:10:26 -Jako stádo koz.

00:10:30 Maličká, podej mi vějíř.

00:10:34 -Tumáte.

00:10:37 -Takovýhle vějíř se podává vdově?

00:10:42 Podej mi černý a nauč se vážit si smutku po svém otci.

00:10:46 -Vezměte si můj.
-A ty? -Mně není horko.

00:10:50 -No jenom si jdi shánět jiný, bude ti za chvilku chybět.

00:10:58 Po osm let se tady bude držet smutek.

00:11:03 A ani vítr z ulice za tu dobu nesmí vniknout do tohoto domu.

00:11:07 Dveře a okna můžeme zazdít.

00:11:10 Tak bylo v domě mého otce i v domě mého děda.

00:11:14 Za tu dobu si vyšijete výbavu.

00:11:17 Mám v truhle dvacet kusů plátna.

00:11:20 Nastříháte si na prostěradla a ubrousky.

00:11:22 Magdaleno, ty budeš vyšívat.
-Mně je to docela jedno.

00:11:27 -Když si nechceš vyšít svoje, obejdou se i bez výšivek.

00:11:30 Budou tak aspoň dělat větší dojem.

00:11:33 Jako něco zvláštního.
-Nebudu vyšívat svoje ani vaše.

00:11:37 Pamatuj si, že se nebudu nikdy vdávat!

00:11:39 Radši bych nosila pytle do mlýna.

00:11:42 Všechno spíš snesu, než bych se dala na celé dny zavřít

00:11:45 do této pochmurné světnice.
-Zapomínáš, že jsi žena.

00:11:47 -Pro mě jsou všechny ženy zatraceny!

00:11:50 -V tomhle domě každý dělá, co já přikážu, co se bude dělat.

00:11:55 Teď už nemůžeš chodit za svým otcem,

00:11:57 abys mu kdeco vyzvonila.

00:12:00 Jehla a nit patří samicím, bič a mula samcům.

00:12:03 Máš jen to, s čím ses narodila.

00:12:05 -Bernardo! Pusť mě ven!

00:12:08 -Otevřte jí a už ji pusťte!

00:12:11 -Stěží jsem ji udržela. Tvá matka má sílu jako býk.

00:12:14 -Má být po kom, má bába byla jako ona.

00:12:18 -Když jste byly na mši,

00:12:20 vytáhla z truhly své prsteny a náušnice s ametysty.

00:12:23 Navlékla si je a říkala, že se chce vdávat.

00:12:26 -Běž za ní a dej pozor, ať nechodí ke studni.

00:12:29 -Nemusíš se bát, že by tam skočila.

00:12:31 -Ale v tom koutě ji mohou z oken vidět sousedky.

00:12:34 -Pojďte se převléci.

00:12:39 -Převlečte se, ale šátky si nechte na hlavě.

00:12:48 -Viděla jsem ji. Dívala se mřížemi ve vratech.

00:12:52 Poslední z mužů odcházeli.
-A ty? Cos ty dělala u vrat?

00:12:56 -Byla jsem se podívat, jestli už zahnaly slepice.

00:13:00 -Mužští už odešli?
-Několik jich tam ještě stálo.

00:13:06 -Angustias! Angustias!

00:13:12 -Matko?
-Na koho to tam čumíš?

00:13:15 -Na nikoho.-Nelži!
-Já a lhát? -Ty!

00:13:18 -Povídám na nikoho! Matko...

00:13:21 -Tumáš, mazánku.
-Mírni se. -Odejděte všecky!

00:13:30 -Neuvážila, co dělá, myslela, že to není nic špatného.

00:13:35 Mě to taky uráží, když vidím,

00:13:37 jak se žene po mužských zrovna uprostřed dvora.

00:13:41 Ale nezapomeň, že už má čas na vdávání.

00:13:46 -Je jí právě šestatřicet.
-Ani se mi tomu nechce věřit.

00:13:50 Ještě nikdy neměla milence?

00:13:53 -Žádná z mých dcer neměla nikdy milence, musí se bez nich obejít.

00:13:57 -Nechtěla jsem tě urazit.

00:14:00 -Na sto mil kolem není muž, který by byl hoden se jim přiblížit.

00:14:03 Ti zdejší nejsou rovni stavem. Mám je snad provdat za čeledíny?

00:14:07 -Tak by ses měla porozhlédnout v jiných vesnicích.

00:14:10 -Abych je prodala?
-Tak to nemyslím, Bernardo.

00:14:13 Aby změnily prostředí.
-Dost!

00:14:19 Tvůj jazyk mě užírá.
-S tebou se nedá mluvit.

00:14:25 -Ty mně sloužíš a já tě platím, nic víc.

00:14:29 -Je tu don Antonio, přichází se dohodnout o podílu z dědictví.

00:14:33 -Ty jdi uklidit dvůr

00:14:35 a ty dohlédni na zásobu prádla po nebožtíkovi.

00:14:38 -Mohli bychom dát dva nebo tři kusy... -Nic!

00:14:40 Ani knoflík. Ani šátek, kterým měl zakrytu tvář.

00:14:47 -Vzala sis prášek?

00:14:49 -Příliš rychle bych je spotřebovala, šetřím s nimi.

00:14:52 -Tak vzala sis ho?
-Nevěřím v to.

00:14:55 Dělám všechno, ale bez důvěry. Jen jako hodiny.

00:14:59 -Než přišel nový lékař, byla jsi živější.

00:15:01 -Je mi stejně.

00:15:04 -Všimla sis? Adéla nebyla na pohřbu.

00:15:09 -Věděla jsem to. Milenec jí nedovolí ani přejít ulici.

00:15:13 Byla dřív živější, teď na její tváři nevidíš ani prášek pudru.

00:15:17 -Člověk neví, jestli je lepší mít milence nebo ne.

00:15:23 -Lépe je s muži nikdy nic nemít.

00:15:26 Od dětství mám z nich strach.

00:15:30 Viděla jsem je na dvoře statku zapřahat voly.

00:15:34 Za křiku zvedali pytle s obilím, častovali se kopanci.

00:15:38 Vždycky jsem se bála vyrůst v ženu.

00:15:41 Měla jsem strach, že se náhle ocitnu v jejich...

00:15:45 V jejich náruči.

00:15:48 Bůh mě udělal neduživou a ohyzdnou.

00:15:51 Navždy je ode mě oddálil.
-Nemluv tak.

00:15:53 Enrico Umane se k tobě co chvíli přitočí. A tobě se taky líbí.

00:15:57 -To je výmysl lidí ze vsi.

00:16:00 Jednou v noci jsem zůstala až do rána stát u okna.

00:16:03 Dcera kočího je mou přítelkyní, měla přijít, ale nepřišla.

00:16:06 A všechno ostatní si vymyslely lidské jazyky.

00:16:10 Ostatně, vzal si jinou. Bohatší, než jsem já.

00:16:14 -Je škaredá jak sám ďábel.

00:16:16 -Copak jim záleží na šerednosti?

00:16:20 Touží jen po zemi, po volech

00:16:23 a po oddané čubce, která jim dá nažrat.

00:16:35 -Co tu děláš?
-Stojím tu.

00:16:40 -A ty?

00:16:42 -Chodila jsem po domě, abych se trochu prošla.

00:16:47 Viděla jsem plátno vyšívané naší bábou.

00:16:51 Černocha, jak zápasí se lvem.

00:16:54 A ovečku z vlny.

00:16:58 Hrávaly jsme si s ní, když jsme byly malé.

00:17:01 To byla veselejší doba.

00:17:05 Svatby tenkrát trvaly deset dnů.

00:17:08 A zlých jazyků lidé ještě tolik nezneužívali.

00:17:12 Dnes se nevěsty halí do bílých závojů podle městské módy.

00:17:17 Pijí denně víno.

00:17:21 A my tu jen hyneme ve stálém strachu z lidských řečí.

00:17:25 -Kdyby tomu tak nebylo, víš dobře, co by se dálo.

00:17:28 -Máš rozvázané tkanice.
-Na tom nezáleží.

00:17:32 -Šlápneš na ně a padneš.

00:17:35 -Jednou tomu stejně neujdu.

00:17:39 -Kde je Adéla?

00:17:41 -Oblékla si své zelené šaty, které si dala šít k narozeninám,

00:17:44 běžela do slepičárny a začala volat:

00:17:47 Slepice, podívejte se na mě!

00:17:50 -Kdyby ji tak viděla matka.
-Chuděra, je z nás nejmladší.

00:17:57 Má ještě iluze o životě.

00:18:08 (ODBÍJEJÍ HODINY)

00:18:14 -Kolik je hodin?
-Musí být asi jedenáct.

00:18:19 -Tak pozdě?
-Právě tlučou.

00:18:28 -Víte o tom?
-Ne.

00:18:32 -Celá ves o tom mluví.

00:18:35 Pepe si vezme Angustias.

00:18:37 Včera večer brousil kolem našeho domu.

00:18:41 -To je dobře, je to pěkný chlapec.

00:18:44 -Potřebuje takovou ženu, jako je Angustias.

00:18:47 -Je mi jí líto.
-Proč?

00:18:49 -Kdyby si vzal Angustias pro krásu nebo proto, že je žena,

00:18:53 tak bych se radovala. Ale bere si ji pro peníze.

00:18:57 -Angustias má peníze po svém otci.

00:19:00 Jediná z nás v domě je bohatá.

00:19:02 A my? Otec zemřel, matka hlídá peníze jako saň.

00:19:08 Proto se mužští zajímají jenom o ni.

00:19:11 -Pepemu je pětadvacet a jí šestatřicet.

00:19:14 Je to nejhezčí chlapec kraje.

00:19:17 Měl si říct o tebe, Amelie, nebo o Adélu, to bych pochopila.

00:19:21 Ale vybrat si tu nejhorší z nás!

00:19:25 Tak co, viděly tě slepice?
-Proč by mě neviděly?

00:19:28 -Jestli tě uvidí matka, vykráká ti vlasy.

00:19:31 -Jsou to krásné šaty, dobře mi padnou.

00:19:34 Šila je Magdalena, podařily se jí.

00:19:37 -Víš, co bys s nimi měla udělat?

00:19:39 Měla bys je přebarvit na černo.

00:19:42 -Ne. Měla by je darovat Angustias ke sňatku s Pepem.

00:19:47 -Co?

00:19:50 Angustias a Pepe?

00:19:53 -Ty jsi o tom ještě neslyšela mluvit?-Ne.

00:19:58 -Vidíš, předhonila tě.

00:20:08 -To není možné.
-Peníze všechno dokáží.

00:20:14 -Proto tak brzo odešel z pohřbu.

00:20:19 Proto se tak díval vraty.

00:20:23 A ten člověk je schopen...
-Je schopen všeho.

00:20:27 -Nač myslíš, Adélo?

00:20:30 -Ten smutek mě překvapil v době, kdy ho nesnesu.

00:20:33 -Zvykneš si.
-Ne, nezvyknu si!

00:20:36 Nechci být zavřená v domě! Nechci si zničit pleť jako vy!

00:20:41 Nechci ztratit barvu pleti v těchto pokojích!

00:20:45 Zítra si obléknu zelené šaty a půjdu se projít po ulici.

00:20:49 -Adélo...
-Chci ven! Ven!

00:20:56 -Chuděra, jak trpí pro smrt svého otce.

00:20:58 -Cítí to, co my všechny těžce neseme.

00:21:02 -Takže tě služka neslyšela.

00:21:06 -Pepe jde nahoru ulicí.
-Pojďme se na něho podívat!

00:21:21 -Ty s nimi nepůjdeš?
-Mě nezajímá.

00:21:26 -Zahne za roh, z okna tvého pokoje ho bude lépe vidět.

00:21:48 -Zatracené podíly!

00:21:52 -Angustias má hodně peněz.

00:21:55 -Ovšem. Ostatní mají mnohem méně.

00:21:58 -Už se mě na to ptáš potřetí a já nemám chuť ti odpovídat.

00:22:07 Angustias?
-Matko?

00:22:10 -Tys byla tak drzá a napudrovala ses v den pohřbu svého otce?

00:22:14 -Nebyl mým otcem, můj otec už dávno zemřel.

00:22:17 -Ale byl otcem tvých sester.

00:22:19 Měla bys mu být vděčnější než vlastnímu otci.

00:22:22 Je to jeho zásluha, že je tvoje jmění dobře uloženo.

00:22:24 -Chtěla bych to vidět.
-Chovej se slušně.

00:22:27 Mysli na úctu, kterou jsi povinna!

00:22:29 -Matko, dovol mi jít ven!
-Ven z domu?

00:22:32 -Tak si alespoň otři tvář.
-Matko!

00:22:35 -Opice napomádovaná, teď si jdi! -Matko.

00:22:37 -Co se stalo?

00:22:40 -Nic se nestalo.

00:22:43 -Jestli jde o podíly z dědictví,

00:22:45 my víme, že Angustias je z nás všech nejbohatší.

00:22:47 Můžeš všechno opatrovat a uschovat.

00:22:50 -Ty si schovej ten svůj psí jazyk. -Ticho tady!

00:22:52 Dokud mě nevynesou z tohoto domu v rakvi,

00:22:55 budu tady poroučet já, sobě i vám!

00:22:57 -Bernardo, kde je moje mantila?

00:23:00 Všechno, co mám, je moje, nic není vaše.

00:23:02 Ani moje prsteny, ani můj márový kostým. Bernardo!

00:23:07 Dej mi můj perlový náhrdelník!
-Proč jsi ji sem pouštěla?

00:23:11 -Okouzlila jsem ji, chci se vdávat!

00:23:15 To nikdy nepoznáte, vaše srdce vychladla.

00:23:19 Chci se vrátit do svého kraje! Bernardo!

00:23:23 (HODINY ODBÍJEJÍ)

00:23:25 Chci samce, abych s ním mohla líhat, chci užít trochu radosti.

00:23:30 -Zavři ji.

00:23:32 -Bernardo! Nech mě!

00:23:35 -Pomozte jí!

00:23:39 -Chci se vdát na břehu moře! Na břehu moře.

00:24:00 -Rozstříhala jsem třetí kus látky.
-Náleží Amelii.

00:24:04 -Angustias! Mám tady vyšít začáteční písmena Pepeho?

00:24:09 -Ne.

00:24:11 -Kde je Adéla?
-Vlezla si do postele.

00:24:15 -Té jistě něco je, je celá nesvá.

00:24:18 Pořád se třese, jako by měla za ňadry ještěrku.

00:24:22 -Trápí se stejně jako my. O nic víc, o nic míň.

00:24:25 -Jsme na tom všechny stejně. Kromě Angustias.

00:24:29 -Mně je docela dobře.

00:24:33 Koho to trápí, ať třeba pukne.

00:24:35 -Vždyť my víme, že tvůj jediný půvab

00:24:38 byl vždycky ve vybraném a jemném chování.

00:24:42 -Chválabohu, že se z toho pekla brzo dostanu.

00:24:45 -Co když se z něj nikdy nedostaneš?

00:24:48 -Přestaňte!

00:24:53 -Lepší je mít zlato v truhle než krásné oči pod čelem.

00:24:56 -To jsou řeči do větru!

00:24:58 Jedním uchem sem a druhým ven.

00:25:01 -Otevři dveře do dvora, snad sem zavane trochu vzduchu.

00:25:11 -Dnes v noci jsem pro vedro nemohla spát.

00:25:15 -Já jsem taky nespala.
-Vstala jsem a šla se napít.

00:25:19 Na nebi visel těžký mrak.

00:25:22 I několik kapek spadlo.

00:25:25 -Taky jsem vstala, byla jedna hodina zrána.

00:25:28 Země byla rozpálená žárem.

00:25:31 Angustias s Pepem stáli ještě u okna.

00:25:35 -Tak pozdě? Opravdu?

00:25:38 -V kolik hodin odešel?
-Proč se ptáš?

00:25:41 -Odešel asi v půl druhé.
-Přesně v půl druhé.

00:25:46 Jak ty to víš?
-Slyšela jsem ho kašlat.

00:25:51 A pak jsem zaslechla kroky jeho muly.

00:25:55 -A co byste tomu řekly,

00:25:57 kdybych já ho slyšela odcházet až kolem půl čtvrté ráno?

00:26:03 -Tak to nebyl on.
-Jsem si tím jistá.

00:26:07 -I mně se zdálo, že byly čtyři hodiny.

00:26:10 -Angustias, co jsem ti řekla, když poprvé přišel k tvému oknu?

00:26:15 -Co bys mi mohla říct? Jen klepy!

00:26:20 -Klepy, klepy.

00:26:23 -Je to opravdu zvláštní.

00:26:26 Dva lidé, kteří se předtím vůbec neznali,

00:26:28 se nejdřív začnou důvěrně bavit přes okenní mříž.

00:26:34 A najednou poznají, že jsou snoubenci.

00:26:37 -Mně to vůbec nevadí.
-Vážně?

00:26:40 -Na mě by to působilo tak nějak, já nevím jak.

00:26:46 -Muž, který přišel pod okno, přece ví,

00:26:48 že se přišel vyznat ze své lásky.

00:26:52 -Je tedy na něm, aby se vyslovil.

00:26:55 -Co ti řekl?
-Celkem nic.

00:26:59 Řekl mi, ty víš, že potřebuju hodnou a poctivou ženu.

00:27:03 A tou ženou budeš ty, když budeš chtít!

00:27:06 -Já bych se styděla, kdyby mužský se mnou takhle mluvil.

00:27:08 -Já jsem se taky styděla, ale stud se musí překonat.

00:27:11 -No a co potom? Ještě něco ti říkal? -Ano.

00:27:15 -On mluvil stále.
-Stále, ty taky?

00:27:20 -Ne, já jsem nemohla. Srdce mi tlouklo až v hrdle.

00:27:25 Bylo to poprvé, co jsem byla v noci sama s mužem!

00:27:33 -Pojď, neplač.

00:27:36 Mluvit, rozprávět, rozkládat rukama.

00:27:39 To je pro lidi, kteří mají vzdělání.

00:27:42 Ti umějí dobře mluvit.

00:27:44 To můj Evaristo... Říkali mu zelná hlávka.

00:27:49 Ten když přišel prvně k mému oknu, lidé dobří!

00:27:52 -Co se stalo?
-Byla tma jako v pytli.

00:27:55 Ale já ho slyšela přicházet. Přijde a řekne mi:

00:28:00 Dobrý večer.

00:28:02 Řekla jsem mu taky dobrý večer.

00:28:05 A tak jsme tam proti sobě v té tmě stáli přes půl hodiny

00:28:08 a nepromluvili jsme na sebe ani slovo!

00:28:11 Pot mi stékal z celého těla.

00:28:14 A potom se Evaristo pořád vís a víc ke mně přibližoval,

00:28:19 jako by se chtěl tou mříží protáhnout.

00:28:23 A najednou mi povídá potichu: Ty, pojď, já si tě vezmu.

00:28:29 -Tiše!
-Co je?

00:28:35 -Myslela jsem, že jde matka.
-Ta by nám dala.

00:28:38 -Tiše, ať nás neslyší.

00:28:41 -Ale jinak to byl dobrák.

00:28:45 Místo abych ho měla k práci,

00:28:47 nechala jsem ho až do jeho smrti pěstovat stehlíky.

00:28:51 Vy žádná muže nemáte, musely byste jinak vědět,

00:28:54 že muž za 14 dní po svatbě opustí postel pro dobrý stůl

00:28:57 a potom stůl pro hospodu.

00:29:00 Ženská, která se s tím nesmíří,

00:29:03 ubrečí se potom doma v koutě u kamen.

00:29:06 -A ty sis to uměla zařídit?
-S ním to šlo.

00:29:09 -Je to pravda, že jsi ho někdy bila?

00:29:12 -Kdyby jenom bila. Já ho někdy zmlátila, že narovnat nemohl.

00:29:17 -Takové by měly být všechny ženy.

00:29:19 -Najednou mi něco řekl, já už ani nevím co,

00:29:22 a já mu pomlátila všechny jeho stehlíky paličkou od hmoždíře.

00:29:26 -Adélo! Adélo, pojď sem! Adélo!

00:29:31 Podívám se za ní.

00:29:33 -Té jistě něco je.
-Docela jistě ale nespí.

00:29:37 -A co dělá?
-Copak já vím?

00:29:41 -Sžírá se touhou.
-Nepřeháněj.

00:29:44 -Stačí, když se jí podíváš do očí.

00:29:48 Dívá se jako šílená.

00:29:52 -Ty jsi nespala?

00:29:55 -Není mi dobře.

00:29:58 -A dnes v noci jsi taky nespala?

00:30:02 -Ne!
-Pročpak?

00:30:06 -Tobě po tom nic není, nepleť se do mých starostí.

00:30:08 Dělám si, co se mi líbí.

00:30:10 -Ptám se jen proto, že mám o tebe upřímný zájem.

00:30:13 -Zájem. Vyslýchat mě chceš.

00:30:15 Nemáte co dělat? Jen si šijte dál.

00:30:19 Bože, chtěla bych se stát neviditelnou.

00:30:23 Chodila bych po všech pokojích v domě

00:30:25 a vy byste se nemusely bez ustání vyptávat, kam jdu.

00:30:28 -Bernarda se po vás ptá. Je tu krajkář.

00:30:33 -Nestarej se pořád o mě.

00:30:46 -Adélo, vždyť je to tvoje sestra, která tě má ze všech nejraději.

00:30:52 -Všude za mnou leze.

00:30:54 Vklouzne do mého pokoje, aby se podívala, jestli spím.

00:30:57 Chvíli mi nedá pokoj.

00:31:01 Stále jen vzdychá, jaká škoda té tváře.

00:31:05 Jaká škoda toho těla, které nebude nikdy nikomu náležet.

00:31:09 A tohle slyším bez ustání.

00:31:14 Moje tělo bude patřit tomu, koho já budu chtít.

00:31:19 -Pepemu.

00:31:24 Ne?

00:31:26 -Co jsi říkala?
-To co jsem řekla, Adélo.

00:31:29 -Mlč už!

00:31:32 -Myslíš, že jsem slepá?
-Mluv tiše.

00:31:35 -Ať už na to ani nepomyslíš.
-Co ty o tom víš?

00:31:38 -My stařeny vidíme i za zeď. Kam chodíváš v noci?

00:31:41 -Měla bys být slepá.

00:31:44 -Mám oči všude, když se něco podobného u nás děje.

00:31:46 Já vidím hlavou i rukama.

00:31:49 Ale marně přemýšlím a pořád nevím, co chceš udělat.

00:31:53 Proč sis stoupla skoro nahá do otevřeného okna?

00:31:55 A nechala v pokoji rozsvíceno, když šel Pepe kolem?

00:31:59 Bylo to ten den, když přišel podruhé za tvou sestrou Angustias?

00:32:02 -To není pravda.
-Nebuď jako malé dítě.

00:32:06 Nech Pepeho své sestře.

00:32:09 Ostatně kdo ti řekl, že se za něho jednou neprovdáš?

00:32:12 Angustias je neduživá, ani jeden porod nevydrží.

00:32:15 Mám své zkušenosti, říkám ti, že zemře.

00:32:17 Pepe pak udělá to, co dělají všichni vdovci.

00:32:20 Vezme si nejmladší, nejkrásnější, a to budeš ty!

00:32:24 Neztrácej naději, čekej.

00:32:28 Ale na to, co jsi chtěla udělat, zapomeň.

00:32:31 Nehřeš proti zákonu Božímu.
-Mlč už!

00:32:35 -Nebudu mlčet.

00:32:37 -Starej se sama o sebe, stará drbno slídivá.

00:32:40 Jen shazuješ a donášíš.

00:32:43 -Budu za tebou chodit jak tvůj vlastní stín, kam se jen hneš.

00:32:46 -Místo abys zametala dvůr a líhala na zemi

00:32:50 a modlila se za mrtvé, tak šmejdíš jako stará drbna

00:32:53 po klepech o mužských a ženských.

00:32:55 A pak po nich jen slintáš.
-Já tu nad vším bdím.

00:32:58 Aby lidi neplivli rovnou na náš práh.

00:33:01 -Jak jsi najednou k mé sestře něžná a plná ohledů.

00:33:04 -Žádné z vás nechci nic předpisovat.

00:33:07 Ale chci žít v počestném domě.

00:33:09 Jsem stará, nedám se už nikým zneuctít.

00:33:13 -Tvé rady mi už nejsou nic platné.

00:33:16 Je na ně příliš pozdě.

00:33:19 Jsi jen služka.

00:33:22 Kvůli tobě z domu utíkat nebudu.

00:33:26 Utíkám před svou matkou.

00:33:29 Protože chci v sobě uhasit oheň,

00:33:31 který mi spaluje nohy i ústa, celé tělo.

00:33:36 Co můžeš na mě žalovat?

00:33:39 Že se zamykám ve svém pokoji? Že v noci nespím?

00:33:43 Že nikomu neotevřu? Jsem obratnější než ty.

00:33:49 Uvidíme, dokážeš-li zajíce chytit do hrsti.

00:33:51 -Já udělám všecko, abych tě viděla a slyšela.

00:33:54 Celý dům rozsvítím, tmu donutím mluvit.

00:33:57 Všecky zvony se rozezní.

00:34:00 -Vyber si třeba čtyři tisíce raket do ostružin kolem dvora.

00:34:05 Nikdo nebude moci zabránit,

00:34:07 aby nestalo to, co se musí stát.

00:34:10 -Ty ho miluješ?

00:34:12 -Když se mu dívám do očí,

00:34:15 je mi, jako kdybych zvolna sála jeho krev.

00:34:18 -Nebudu tě už poslouchat.
-Budeš!

00:34:22 Chtěla jsi mi nahnat strach, viď?

00:34:25 Ale já jsem silnější než ty.

00:34:29 -Pořád se spolu hašteříte?

00:34:31 -Ovšem. Hádáme se.

00:34:34 Postavila si hlavu, že půjde nakupovat.

00:34:37 Teď. V takovém vedru.

00:34:39 -Koupila jsi mi lahvičku mé voňavky?

00:34:42 -Tu nejdražší. A pudr taky.

00:34:44 Postavila jsem ti to na stůl v tvém pokoji.

00:34:52 -Už ani slovo, buď zticha.
-Uvidíme.

00:34:59 -Viděla jsi už krajky?
-Jsou pěkné.

00:35:02 Zvlášť ty, co má Angustias na šaty.

00:35:14 -A co tyhle?
-Ty jsou moje ke košili.

00:35:19 -Komu ty se chceš ukazovat? V košili.

00:35:24 -Já nemám chuť se někomu ukazovat.

00:35:27 -Kdo by se taky ukazoval v košili.

00:35:30 -Přijde na to.

00:35:35 Mě ženské spodní prádlo okouzluje.

00:35:38 Kdyby bylo po mém, nosila bych prádlo jen z holandského plátna.

00:35:42 -Tak nádherné krajky se hodí jen ke křtinám, aby okrašlovaly děti.

00:35:48 Nikdy jsem neměla dost peněz, děti jsem nemohla tak vyšňořit.

00:35:53 Když bude mít Angustias štěstí, to budete šít od rána do noci.

00:35:58 -Neprovléknu pro ni ani nit uchem jehly.

00:36:01 -Ani mě nenapadne starat se o cizí děti.

00:36:04 Podívejte se na naše sousedky, starají se o čtyři fakany.

00:36:08 -Jsou lepší než vy, je u nich aspoň veselo.

00:36:12 Smějí se, hrají na tamburínu.
-Tak si tam jdi sloužit!

00:36:16 -Osud mi přisoudil žít v tomhle klášteře.

00:36:19 (HODINY ODBÍJEJÍ)

00:36:22 -Muži se vracejí do práce.
-Právě tloukly tři hodiny.

00:36:28 -Jdou v takovém vedru.
-Kdybychom tak mohly jít s nimi.

00:36:33 -Každý musí zachovávat zvyky své třídy.

00:36:37 -Tak je to.
-Jak jsme ubohé.

00:36:41 -Teď ve žních je v polích nejveseleji.

00:36:43 Včera ráno už přišli ženci,

00:36:46 čtyřicet nebo padesát statných chlapců.

00:36:48 -Odkud letos přišli, nevíš?
-Zdaleka, přicházejí z hor.

00:36:51 Jsou veselí, září jako zralá granátová jablka!

00:36:54 Smějí se, vykřikují, házejí kamením.

00:36:59 -Jak ráda bych s nimi šla kosit trávu.

00:37:02 Chodila bych sem a tam, tam a sem.

00:37:07 A zapomněla bych na všecko, co mě trápí.

00:37:10 -Nač ty bys chtěla zapomínat?

00:37:19 -Každá máme své tajemství.

00:37:23 -Každá.

00:37:26 -Pojďme se na ně podívat. Z okna mého pokoje.

00:37:30 -Ale příliš zeširoka neotvírejte.

00:37:33 Jsou schopni udeřit pěstí do okenice!

00:37:36 Vždycky se rádi podívají, kdo za nimi vyhlíží.

00:37:42 -Co je ti?
-Není mi dobře.

00:37:45 Z toho vedra.
-Jen z vedra?

00:37:49 -Už aby tu byl listopad a deště a chladna.

00:37:52 Osvobodí mě od toho nekonečného léta.

00:37:55 -Léto přejde a znovu se vrátí.

00:37:59 Zase přejde.
-To vím taky.

00:38:04 -Amelie? -Hm.

00:38:08 V kolik hodin jsi dnes v noci usnula?

00:38:11 -Nevím, spím jako pařez.

00:38:14 Proč to chce vědět?

00:38:16 -Tak, zdálo se mi, že byl někdo na dvoře. -Opravdu?

00:38:20 -Bylo už hodně pozdě.
-A nebála ses? -Ne.

00:38:24 Slyšela jsem ten hluk i jindy v noci.

00:38:27 -Asi to byli čeledínové.

00:38:29 -Kdepak, čeleď přichází až ráno v šest.

00:38:32 -Tak to byla mladá mula, odvázala se.

00:38:38 -Tak je to.

00:38:40 Mladá mula špatně vychovaná se odvázala.

00:38:43 -Měli bychom to říct.
-Ne, prosím tě, nic neříkej.

00:38:47 Možná to byl nějak můj vrtoch.
-Možná.

00:38:52 -Amelie...-Hm?

00:38:56 -Už nic.

00:38:59 -Kde je podobizna Pepeho?

00:39:02 Měla jsem ji pod polštářem.

00:39:05 Která z vás mi ji vzala?
-Žádná.

00:39:07 -Já nevěděla, že i Pepe se dá strčit pod polštář,

00:39:10 jako by to byl obrázek svatého Bartoloměje.

00:39:16 -Kde je podobizna?
-Jaká podobizna?

00:39:18 Jjedna z vás mi ji schovala.
-Co to povídáš?

00:39:21 -Byla v mém pokoji, a už tam není!

00:39:23 -Nebojíš se, že ti o půlnoci utekla do dvora?

00:39:26 Pepe se přece rád prochází při měsíčku.

00:39:28 -Nechte si ty vaše legrace, až přijde Pepe, povím mu to!

00:39:31 -Nepovíš, protože ji najdeme.
-Řekněte, která z vás ji má.

00:39:34 -Jedna z nás ji má. Anebo všecky! Kromě mne.

00:39:37 -Jaký skandál to tropíte v mém domě?

00:39:40 V největším tichu za nejbělejšího dne?

00:39:42 Sousedky vás poslouchají s ušima až na zdi.

00:39:44 -Vzali mi podobiznu mého snoubence. -Kdo?

00:39:48 -Ty tady.

00:39:51 -Která z vás to byla?

00:40:05 Odpovězte mi.

00:40:11 -Prohledej pokoje.

00:40:14 -Bernardo...
-Podívej se do postelí.

00:40:20 -Víš to jistě?

00:40:22 -Naprosto.
-Hledalas pořádně?-Ano, matko.

00:40:28 -Chcete, abych se na konci života zalykala nejodpornějším pocitem,

00:40:32 jaký vůbec matka může mít?

00:40:37 -Našla jsi ji?

00:40:40 -Ano, tady je.
-Kde jsi ji našla?

00:40:42 -Byla...
-Neboj se mi to říct!

00:40:48 -Pod polštářem Martirio.

00:40:55 -Pod polštářem Martirio. Pojď sem.

00:41:05 Je to pravda?

00:41:08 -Je.

00:41:13 -Mrcho slídivá!
-Nebijte mě!-Matko, prosím vás!

00:41:17 -Slyšíte?

00:41:19 -Dostane tolik, kolik je třeba, dokud nevypláče poslední slzu!

00:41:23 -Tu radost vám neudělám, abych plakala.

00:41:27 -Proč jsi tu podobenku vzala?

00:41:31 -Nemůžu si udělat žert ze své sestry?

00:41:35 Proč myslíte, že bych ji brala?

00:41:37 -To nebyl žert, ty neumíš žertovat. Přiznej se.

00:41:45 -Nedráždi mě.

00:41:48 Když promluvím, i zdi se začnou hanbou červenat.

00:41:51 -Zlý jazyk si dovede všechno vymyslet.

00:41:54 -Jiní páchají věci mnohem horší.

00:41:56 -Ti se svléknou i do naha. Však to voda odnese!

00:42:00 -Nestydo!

00:42:02 -Já za to nemůžu, že se Pepe rozhodl právě pro mě.

00:42:05 -Pro tebe? Pro tvé peníze, ty!

00:42:08 -Matko, matko! Matko...

00:42:15 -Já nejsem ještě bezmocná.

00:42:20 Mám na vás patero pevných řetězů.

00:42:25 A mám ještě tenhle dům, který postavil můj otec.

00:42:32 Ani polní tráva se nic nedozví o mém žalu.

00:42:38 Táhněte odtud!

00:43:01 Jaký liják nenávisti házely na mé srdce.

00:43:06 -Smím něco říct?

00:43:10 -Mluv.

00:43:13 -Bernardo, tady se děje něco strašně vážného.

00:43:16 Já tě nechci z ničeho vinit,

00:43:18 ale ty jsi nikdy nedopřála svým dcerám dost volnosti.

00:43:21 Martirio je zamilovaná, říkej si, co chceš.

00:43:25 Proč jsi nedovolila, aby se provdala za Enrika Umanese?

00:43:28 Proč jsi mu vzkázala toho dne,

00:43:31 kdy měl přijít pod okno našeho domu, aby se neobtěžoval?

00:43:35 -A tisíckrát znovu to udělám.

00:43:37 Moje krev se nesmísí s krví Umanesů, dokud budu naživu.

00:43:42 Jeho otec byl kočí.
-Tam až tě zavedla tvá pýcha?

00:43:48 -Mám proč být pyšná, mám k tomu všechny důvody.

00:43:53 Ty je znát nemůžeš, protože víš, jakého jsi původu.

00:43:57 -Nepřipomínej mi to.

00:44:00 Vždycky jsem ti byla vděčná za tvou ochranu. ?Vždycky?

00:44:04 -Martirio už bude vědět, jak na všecko brzo zapomenout.

00:44:09 -A nezapomene-li, tím hůř pro ni.

00:44:12 Ale nevěřím na žádnou strašlivou věc, která se tady děje.

00:44:15 Tady se nic neděje. A kdyby se tady jednoho dne něco stalo,

00:44:19 pak si buď jista, že nic neprojde stěnami tohoto domu.

00:44:23 -To ráda uvidím.

00:44:25 Podívej se věcem tváří v tvář.

00:44:28 Stačí vidět, jak je Angustias nadšená svým milencem.

00:44:31 V jejím věku! On se zdá do ní také pěkně zahryzlý.

00:44:34 Můj starší syn mi včera vypravoval,

00:44:37 jak se spolu bavili ještě v půl páté ráno,

00:44:40 když šel vzhůru ulicí.

00:44:43 -V půl páté ráno?
-To je lež!

00:44:46 -Tak jsem to slyšela.
-Vysvětli mi to.

00:44:50 -Celý týden už Pepe odchází kolem půl jedné.

00:44:53 Ať mě Bůh zabije, jestli lžu.

00:44:56 -I já jsem si všimla, že odcházel ve čtyři ráno.

00:44:59 -Viděla jsi ho na vlastní oči?
-Nechtěla jsem se prozradit.

00:45:03 Vy jste v té době spolu nemluvili v okně uličky?

00:45:07 -Ne, mluvím s ním vždycky u okna své ložnice.

00:45:11 -Pak tedy...
-Co se to tady děje?

00:45:14 -Jen se dej dobře poučit.

00:45:16 Ve čtyři ráno byl Pepe u jednoho ze zamřížovaných oken tvého domu.

00:45:21 -Můžeš to říct s jistotou?

00:45:24 -Nic není jistého na této zemi.

00:45:26 -Nevěřte jí matko, chce nás všechny zničit!

00:45:29 -Postarám se už sama, jak se dopátrat pravdy.

00:45:32 Ty jdi po své práci.

00:45:34 A vy se opovažte udělat krok, o kterém bych nevěděla.

00:45:38 -Nahoře v ulici se sběhl dav lidí!

00:45:40 Všichni sousedé stojí na prahu domu!

00:45:43 -Jdi se podívat, co se tam děje.

00:45:46 -Kam běžíte? Proč rušíte náš smutek?

00:45:54 -Poděkuj náhodě, že jsem držela jazyk za zuby.

00:45:57 -Jak bys mohla? Zkus to tedy. Chtěla jsi, ale nemohla jsi.

00:45:59 -Nebudeš na to dlouho čekat.
-Brzy už bude můj.

00:46:02 -Překazím ti námluvy.
-Nepřekážej mi, přej mi ho.

00:46:04 -Nikdy, co živa budu.
-Chce si mě odvést do svého domu.

00:46:06 -Viděla jsem, jak tě objímal.
-Bránila jsem se.

00:46:09 Bylo mi, jako když mě vleče na provaze.-Jako mrtvola, viď?

00:46:13 -Bernardo, Bernardo!
-Co je? Co se stalo?

00:46:16 -Dcera souseda, ta svobodná, neprovdaná,

00:46:19 měla syna, nikdo neví s kým.

00:46:21 Aby skryla svou hanbu, zabila ho! Zahrabala pod kameny.

00:46:26 Ale psi ho... Jsou milosrdnější než leckterá ženská.

00:46:30 Psi ho vytáhli!

00:46:32 Jako by je vedla ruka Boží, zanesli ho na práh jejího domu.

00:46:37 Teď ji tam chtějí lidi z vesnice zabít.

00:46:39 Vláčejí ji tam po zemi a křičí, až se celý kraj otřásá.

00:46:46 -Dobře jí tak, ať se všichni seběhnou a utlučou ji!

00:46:50 -Ne, ať ji nezabíjejí!
-Docela jistě ji zabijí.

00:46:53 -Pošlapala svou čest, zaplatí za to!

00:46:55 -Nechte ji utéct, nechoďte tam!
-Ať má, co si zaslouží.

00:46:59 -Je třeba ji odpravit dřív, než přijdou četníci.

00:47:01 Žhavý uhlík se musí udupat k pomstě hříchů!

00:47:05 Zabte ji, zabte ji!

00:47:07 -Ne!

00:47:14 -Ne!!!

00:47:21 -Už půjdu.

00:47:23 -Zdrž se ještě chvíli, málokdy se vídáme.

00:47:26 -Už odzvonili poslední část růžence?-Ještě ne.

00:47:29 -Co tvůj manžel, jak se mu daří?

00:47:32 -Pořád stejně.
-Že se u nás už neukáže.

00:47:36 -Znáš jeho zvyky. Soudil se s bratry o dědictví.

00:47:40 Od té doby nepřekročil ani jedinkrát práh domu.

00:47:44 -To je člověk. A co tvá dcera, jak té se vede?

00:47:48 -Neodpustila jsem jí.
-Dobře děláš.

00:47:52 -Nic o ní nevím, skličuje mě to.

00:47:55 -Neposlušná dcera přestává být dcerou.

00:47:57 Stává se nepřítelkyní.
-O nic se nestarám.

00:48:01 Jedinou mou útěchou je cesta do kostela. Ale ztrácím už zrak.

00:48:06 Uličníci se mi posmívají, brzy už tam nedojdu.

00:48:09 -Rozsypala jsi sůl!
-Tvůj osud se proto nezhorší.

00:48:14 -To přináší vždycky neštěstí.
-Pověrčivá, kdybys nemluvila.

00:48:18 -Už ti dal prstýnek?
-Ano. Podívejte se.

00:48:26 -Je pěkný, s dvěma perlami.

00:48:30 Za mých časů perly znamenaly slzy.

00:48:35 -Od těch dob se názory změnily.

00:48:37 -Nevěřím tomu, všechno má pořád stejný smysl.

00:48:40 Zásnubní prsteny mají být s diamanty.

00:48:42 -To jsou všechno pověry, s perlami nebo bez nich.

00:48:45 Všechno je takové, jak to lidé udělají.

00:48:47 -Člověk jen míní, ale Pánbůh rozhoduje.

00:48:49 -Slyšela jsem, že nábytek je nádherný.

00:48:53 -Však stál také 16 tisíc reálů.

00:48:56 -Nejkrásnější je skříň se zrcadly.

00:48:59 -Takový nábytek jsem nikdy neviděla.

00:49:02 -My tenkrát měly jen truhlu, když jsme se vdávaly.

00:49:05 -Hlavní je, že jste spolu šťastni.

00:49:08 -Ale kdo ví na jak dlouho.

00:49:10 -Není důvodu, proč by nebyli šťastní až do smrti.

00:49:13 (ZVONY)

00:49:15 -To je poslední zvonění. Prádlo mi ukážeš až jindy.

00:49:18 -Kdy budete chtít.
-Dej vám Pánbůh dobrou noc.

00:49:21 -Spánembohem.
-Na shledanou.

00:49:31 -Je po večeři.

00:49:34 -Půjdu se k domovním dveřím nadýchat čerstvého vzduchu.

00:49:37 -Půjdu s tebou.
-Já taky!-Neztratím se.

00:49:39 -Potmě se dá chodit pohromadě.

00:49:43 -Už jsem ti řekla, že si přeju,

00:49:45 abys mluvila se svou sestrou Martirio.

00:49:47 To s tou podobenkou byl jen žert. Musíš zapomenout.

00:49:51 -Vy víte, že mě nemá ráda.

00:49:53 -Každý má právo na své mínění.

00:49:56 Já se nedívám nikomu do srdcí, ale žádám,

00:49:59 abyste před lidmi zachovávaly zdání počestné rodiny,

00:50:02 v níž se všichni dobře snášejí.

00:50:05 -Ano, matko.
-Udělej, oč jsem tě žádala.

00:50:20 -Ostatně kdo nadarmo kráčí.

00:50:24 -Už je hodně pozdě.

00:50:27 -V kolik hodin jste se v noci rozešli?

00:50:29 -V půl jedné.
-Co ti říkal Pepe?

00:50:33 -Byl roztržitý.

00:50:37 Vždycky když se mnou mluví, myslí na něco jiného.

00:50:39 A když se ho ptám, co mu je,

00:50:42 tak mi odpoví, že muži mají mnoho starostí.

00:50:45 -Neptej se ho na nic.

00:50:47 A až se za něj vdáš, ptej se ještě míň.

00:50:50 Mluv, když bude mluvit on,

00:50:53 dívej se na něho, když on se bude dívat.

00:50:55 Tak nebudeš nikdy zklamána.

00:51:00 -Matko, mně se zdá, že přede mnou mnoho věcí skrývá.

00:51:06 -Nepokoušej se je odhalit.

00:51:08 Nikdy se ho na nic neptej.

00:51:11 Hlavně dbej, aby tě nikdy neviděl...

00:51:13 Plakat.

00:51:16 -Měla bych být šťastná.

00:51:20 Ale nejsem.

00:51:23 -Šťastná nebo nešťastná, žít musíš.

00:51:26 -Často se na něho upřímně zahledím.

00:51:31 A najednou mi zmizí za okenní mříží,

00:51:34 jako by ho mrak prachu zakryl,

00:51:37 když se zvedne za kopyty jeho stáda.

00:51:39 -To je z únavy, jen z únavy.

00:51:45 -Kéž tomu tak je.

00:51:49 -Přijde dnes v noci?
-Ne, jel se svým otcem do města.

00:51:53 -Půjdeme tedy brzo spát. Magdaleno!

00:51:58 -Noc je tak temná.
-Není vidět ani na dva kroky.

00:52:01 -Taková noc požehnává zlodějům.

00:52:04 Je dobrá pro každého, kdo se chce před něčím skrýt.

00:52:07 -Na nebi svítí hvězdy na dosah ruky.

00:52:09 -Dívá se pořád za nimi, krk si vyvrátí.-Ty je nemáš ráda?

00:52:12 -Mě historky z té vysoké střechy vůbec nedojímají.

00:52:15 Mám dost těch našich.
-Našich. Těch svých, viď?

00:52:18 -Má své právě tak, jako ty máš svoje. Pojďte spát.

00:52:23 -Dobrou noc.
-Ty už jdeš spát? -Ano.

00:52:28 Pepe dnes v noci nepřijde.

00:52:32 -Jaká nádherná noc.

00:52:35 Nejraději bych zůstala venku až do rána.

00:52:39 Abych se do sytosti nadýchala čerstvého chladu.

00:52:42 Čerstvého chladu z kraje.

00:52:45 -Je čas jít spát, Magdaleno.

00:52:47 -Usnula.

00:52:50 -Nech mě být!
-Magdaleno, do postele.

00:52:53 -Nemůžete nechat člověka chvíli na pokoji.-Dobrou noc!

00:52:57 -Vy také jděte už.

00:53:00 -Proč dnes Pepe nepřijde dnes v noci za Angustias?

00:53:02 -Odjel s otcem do města.
-A tak.

00:53:07 -Zítra na shledanou.

00:53:24 -Ty ještě nespíš?

00:53:26 -Užívám toho ticha kolem.

00:53:30 Ale nedaří se mi zachytit nic z té strašlivé věci,

00:53:33 která se tady podle tebe děje.

00:53:36 -Nemluvme už o tom.

00:53:39 -V tomhle domě nad vším vládne moje bdělost.

00:53:42 -Nebuď si sama sebou tak jistá.
-Nelze být už jistější.

00:53:46 -Ale co když najednou z ničeho nic udeří blesk?

00:53:50 A tvoje srdce se zastaví?

00:53:53 -Nic neudeří. Nic se nezastaví.

00:53:58 Mám se na pozoru před vším, čeho se obáváš.

00:54:01 -Tím lépe pro tebe.
-Nic jsem neopomněla, nic.

00:54:06 -Domyla jsem nádobí, chcete ještě něco, Bernardo?

00:54:11 -Nic. Půjdu spát.

00:54:16 -V kolik tě mají probudit?

00:54:20 -Nebuďte mě, chci se dnes pořádně vyspat.

00:54:41 -Když se nedá vyzrát na zlo,

00:54:43 je lepší obrátit se k němu zády, tak je nevidíš.

00:54:46 -Je tak pyšná, že je až slepá. Sama si zastírá oči pýchou.

00:54:51 -Chtěla jsem tomu zabránit, nic se nedá dělat.

00:54:55 Teď mám z toho strach.

00:54:59 Slyšíš to ticho kolem?

00:55:01 V každém z těchto pokojů se schyluje k bouřce.

00:55:04 Až se rozpoutá, všechny nás smete.

00:55:08 No, řekla jsem všecko, co jsem musela říct.

00:55:12 -Bernarda si myslí, že nikdo nic proti ní nezmůže.

00:55:15 A přitom neví, jakou sílu má jediný muž mezi samými ženami.

00:55:20 -Pepe všechno nezavinil.

00:55:23 Je pravda, že ho lidi viděli s Adélou, je do něho zblázněná.

00:55:25 Ona především měla mít rozum, neměla ho dráždit.

00:55:28 Měla zůstat doma. Chlap je chlap.

00:55:33 Ty ještě nespíš?
-Jdu se napít.

00:55:37 -Myslela jsem, že už spíš.

00:55:42 -Žízeň mě probudila.

00:55:44 (ZABEČENÍ OVEČKY)

00:55:46 A vy? Copak vy nepůjdete spát?

00:55:50 -Už taky půjdeme.
-Pojďme.

00:55:53 -Dnes si spánek zasloužíme.

00:55:55 Celý den mi Bernarda nedopřála ani chvíli odpočinku.

00:55:57 -Vezmi s sebou světlo.

00:56:08 -Má ovečko, mé děťátko.

00:56:14 Pojď se mnou na mořský břeh.

00:56:17 Čeká nás, čeká malinký mravenec.

00:56:23 Dá ti svůj prs a chléb.

00:56:29 Bernarda má tvář levharta.

00:56:33 A Magdalena má tvář hyeny.

00:56:36 Má ovečko, mé, mé.

00:56:42 Pojďme s ratolestmi z velké brány betlémské.

00:56:57 -Babičko, kam jdete?

00:57:00 -Jdi mi otevřít vrata.
-Jak jste se sem dostala?

00:57:03 -Zachránila jsem se.
-Pojďte si lehnout.

00:57:07 -Kdypak už budeš mít dítě, Martirio?

00:57:14 -Odkud máte tu ovečku?
-Ale vím, že to je ovce!

00:57:18 Je lepší mít ovce než nemít nic!

00:57:22 -Nemluvte tak nahlas.

00:57:24 -Poněvadž mám bílé chlupy,

00:57:27 myslí si, že nemohu mít malé dcery?

00:57:30 To děťátko bude mít bílé vlasy.

00:57:33 A to bude mít zase jiné děťátko. A to ještě jiné.

00:57:38 A všechny budeme mít vlasy bělounké jako sníh.

00:57:44 A budeme jako vlny,

00:57:47 jedna a ta druhá a ta třetí.

00:57:53 Potom si všechny sedneme

00:57:55 a všechny budeme mít bělounké vlasy.

00:58:01 A budeme pěnou.

00:58:06 Pročpak tu není pěna?

00:58:08 Tady kolem jsou jenom smuteční závoje.

00:58:12 -Mlčte, mlčte už.
-Ano, musím už jít.

00:58:15 Bojím se, že mě pokoušou psi. Doprovodíš mě do polí.

00:58:19 Nemám ráda pole, mám raději domy. Ale domy otevřené.

00:58:23 Sousedky když spí a jejich děti když bdí.

00:58:28 A muži když sedí venku na židlích.

00:58:35 Pepe je obr. (OVEČKA MEČÍ)

00:58:38 Všecky ho chcete, ale on vás sežere.

00:58:42 Protože vy jste jen obilná zrna.

00:58:45 Ne, obilná zrna ne. Ropuchy bez jazyka jste.

00:58:50 -Pojďte už.
-Otevřeš mi? Slibuješ mi to?

00:58:53 -Slibuju, otevřu vám.

00:58:57 (ZPÍVÁ) Ovečko, mé děťátko.

00:59:01 Pojďme už na mořský břeh.

00:59:04 Čeká nás, čeká...

00:59:09 Adélo...

00:59:15 Adélo!

00:59:18 -Proč mě voláš?
-Nech toho muže.

00:59:20 -Kdo jsi ty, že se tak opovažuješ mluvit?

00:59:23 -To není místo pro slušně vychovanou ženu.

00:59:25 -Šla bys tam sama za ním, viď? Chuti máš dost.

00:59:33 -Uděláš tomu konec. Hned za ním přestaneš chodit.-Nepřestanu.

00:59:37 Měla jsem sílu a odvahu jít až tak daleko, ty ji nemáš.

00:59:40 Viděla jsem číhat smrt pod naší střechou

00:59:42 Šla jsem si vzít, co mi náleží.

00:59:44 -Chodil sem za jinou, ale ty jsi mu vstoupila do cesty.

00:59:47 -Chodil sem za penězi. Ale oči upíral vždycky jenom na mě.

00:59:50 -Nedopustím, aby ses ho zmocnila. Ožení se s Angustias!

00:59:54 -Víš líp než já, že ji nemiluje.
-Vím to. -Víš to, víš.

00:59:59 Teď jsi to i viděla. Miluje mě.

01:00:03 Jenom mě miluje, jenom mě.
-Ale nesmí.

01:00:07 -Jenom mě miluje, jenom mě.

01:00:09 -Zasadím raději ránu nožem, ale už to víckrát neopakuj.

01:00:12 -Staráš se, abys mi zabránila s ním chodit.

01:00:15 Děsíš se, že svírá ve svých pažích mě, že to nejsi ty.

01:00:21 Protože ty ho miluješ také.
-Ano, ano. Přestaň.

01:00:26 Přiznám se, ať mi srdce horkem pukne jako granátové jablko.

01:00:29 Ano, ano, miluju ho. Miluju ho.

01:00:34 -Martirio...

01:00:37 Není to má vina.

01:00:40 -Neobjímej mě, neobměkčíš si mě.

01:00:42 Moje krev už není tvojí krví.

01:00:45 Ráda bych v tobě dál viděla svou sestru, ale ty jsi už žena.

01:00:54 -Jedna z nás se musí zalknout hněvem. Já, nebo ty.

01:01:00 Pepe je můj. Nosil mě až na břeh řeky do rákosí.

01:01:04 -Ale už nosit nebude.
-Ochutnala jsem chuť jeho úst.

01:01:08 A budu takovou, jakou on mě chce mít.

01:01:13 Všichni lidé z vesnice mnou budou opovrhovat.

01:01:15 A pošpiní mě svými chtivými prsty.

01:01:19 Ale ať mě pronásledují.

01:01:21 Všem navzdory se ozdobím trnovou korunou. -Mlč už.

01:01:25 -Tak je to. Ano, tak.

01:01:32 Pojďme spát. Nechme ho, ať se ožení s Angustias.

01:01:37 Je mi to k smíchu.

01:01:41 Najdu si někde malý domek. Malý. Docela maličký.

01:01:46 Někde daleko. A tam budu žít.

01:01:50 Bude za mnou chodit, kdykoli se mu zachce.

01:01:53 -To se nestane. To nepřipustím,

01:01:56 dokud mi bude v těle jediná kapka krve proudit.

01:01:58 -Chceš mi v tom bránit? Ty!

01:02:03 -Přestaň...

01:02:06 -Učili nás milovat se spolu.

01:02:09 Sestra se sestrou.

01:02:13 Když se ale na tebe dívám, je mi, jako kdybych tě nikdy neznala.

01:02:16 (PÍSKNUTÍ)

01:02:18 -Kam chceš jít?
-Táhni ode dveří! -Matko!

01:02:22 -Pusť mě!
-Matko!

01:02:25 Matko, matko!
-Pusť mě, pusť mě!

01:02:28 -Budete zticha? Matka nemůže jít dřív dolů a ztrestat vás.

01:02:34 -Byla s ním! Podívejte se na její spodničku plnou slámy!

01:02:38 -Ty děvko!
-Nepřibližuj se už ani o krok!

01:02:41 Jediný Pepe mi poroučí.
-Adélo! -Jsem jeho žena!

01:02:45 Jdi na dvůr a pověz mu to. Sama si s ním vyrovnej účty.

01:02:50 On, jen on celému domu rozkazuje!

01:02:54 Je tam na dvoře, oddechuje jako lev.

01:02:57 -Můj bože, můj bože.

01:03:00 -Karabinu! Podej mi karabinu! Kde je karabina?

01:03:04 -Nic se mnou nezmůžete!
-Neodejdeš odtud, ty běhno!

01:03:09 Hanbo celého domu!

01:03:12 -Nech ji, ať si jde, ať už ji nikdo z nás nespatří.

01:03:15 (VÝSTŘEL)

01:03:25 -Teď se opovaž běžet za ním.

01:03:28 -Pepe je mrtev.

01:03:38 -Pepe!

01:03:40 -Ale vy jste ho zabili?

01:03:44 -Ne, nezabili, odjel tryskem na své mule.

01:03:48 -Mou vinou. Žena nedovede mířit.

01:03:52 -Proč jsi jí řekla, že je mrtvý?

01:03:55 -Právě jí. Z její hlavy měl vytrysknout proud krve.

01:03:59 -Bůh tě zatrať.
-Ďáblice!

01:04:03 -Je to tak mnohem lepší. (VÝSTŘEL)

01:04:11 -Adéla, Adéla...

01:04:18 Co, co se stalo?

01:04:23 -Bůh nás uchraň takové smrti.

01:04:34 -Nevstupuj, nevstupuj tam.

01:04:42 -Ne. Já ne!

01:04:46 To Pepe zavinil. Pepe!

01:04:51 Odneste ji do jejího pokoje.

01:04:54 Oblečte ji do šatů mladé dívky.

01:04:57 Nechci slyšet žádné nářky.

01:05:02 Nejmladší dcera Bernardy Alby zemřela jako panna.

01:05:08 Slyšely jste?

01:05:29 Skryté titulky Blažena Stráníková Česká televize 2021