Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Karel Jaromír Erben — Lidé — Česká televize

básník

* 7. listopadu 1811

† 21. listopadu 1870

Český básník, prozaik, jazykovědec, historik a sběratel lidových písní a pohádek Karel Jaromír Erben se narodil v roce 1811 Janu a Anně Erbenovým v podkrkonošském Miletíně. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové studoval v letech 1831–1837 filosofii a právo v Praze, přičemž si přivydělával výukou hry na klavír. Během studia se seznámil se svou budoucí manželkou Boženou Mečířovou, zároveň psal básně, které byly otiskovány v různých českých časopisech. Na studiích také vzniklo přátelství s historikem Františkem Palackým, s kterým pak spolupracoval po několik dalších desetiletí. Po vystudování university vykonával Erben bezplatnou soudní praxi jako praktikant, zároveň pomáhal Palackému spravovat zanedbaný stavovský archiv, vydával některá starší literární díla a též překládal z jiných slovanských jazyků a lidové slovesnosti. V roce 1842 se po téměř desetileté známosti oženil s Boženou.

V roce 1845 se stal členem jazykové komise při matici české, takže se podílel na formování spisovné češtiny. Od roku 1846 byl sekretářem Vlasteneckého (dnes Národního) musea, též byl jmenován členem Královské české společnosti nauk. V letech 1848–49 působil v Chorvatsku jako dopisovatel Pražských novin, zároveň informoval tamní obyvatelstvo o revolučních událostech v Praze. Po návratu do hlavního města pak díky Palackému působil od roku 1851 jako archivář města Prahy, což byla tehdy velmi dobře placená práce. V padesátých letech se podílel na projektu kritického časopisu Obzor (1855) a byl jedním ze zakladatelů časopisu Právník. V osobním životě neměl štěstí – jeho první žena zemřela v roce 1859, oženil se tedy s Žofií Mastnou z Lomnice nad Popelkou, ale následně došlo k úmrtí jeho několika dětí. Od roku 1864 až do své smrti pracoval ve funkci vysokého úředníka na pražském magistrátu.  

Erben byl hlavně sběratelem: editoval folklórní materiály, různě je porovnával, hledal původní tvary. Jeho prvním folkloristickým dílem byly Písně národní v Čechách (1842–1845), obsahující stovky písní. V roce 1853 poprvé vyšla uceleně Kytice z pověstí národních, v podstatě jeho jediná autorská sbírka baladických epických básní, nesoucích se v duchu romantismu: častým tématem bylo magické propojení přírody a člověka, vycházející z lidové slovesnosti. Sbírka jediná, zato dodnes slavná a inspirativní – texty nebo alespoň děj Polednice, Vodníka, Zlatého kolovratu, Svatební košile nebo Pokladu zná i dnes skoro každý. Některé básně Kytice zhudebnil skladatel Antonín Dvořák, zparodoval je herec a režisér Jiří Suchý v divadle Semafor, zfilmoval je režisér a kameraman F. A. Brabec.   

V roce 1855 sepsal Erben vědeckou práci Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, což byla edice českých a moravských listinných pramenů a písemností z let 600 až 1253 (dalšími díly na ni navázal historik Josef Emler). O devět let později, v roce 1864, byly vydány Erbenovy Prostonárodní české písně a říkadla, což bylo podstatně rozšířené vydání jeho Písní národních v Čechách. Soubor národních bájí, pověstí a pohádek, a to nejen českých, pak vyšel v roce 1865 pod titulem Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních. Z roku 1869 pocházejí zase Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských, zhruba přes sto různých bájí západoslovanských, východoslovanských a jihoslovanských. Erben také překládal, známé jsou jeho překlady Nestorova letopisu ruského (1867) a Dvou zpěvů staroruských (1869).

Karel Jaromír Erben zemřel v roce 1870 v Praze.

Odkazy