Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Ester Krumbachová — Lidé — Česká televize

režisérka, scenáristka a výtvarnice

* 12. listopadu 1923

† 13. ledna 1996

Režisérka, scenáristka, spisovatelka, scénografka, výtvarnice a návrhářka filmových kostýmů Ester Krumbachová se narodila v roce 1923 v Brně. Od roku 1953 působila jako divadelní výtvarnice – nejprve v Oblastním divadle v Českých Budějovicích, poté v Městských divadlech pražských a posléze i Národním divadle. Jako filmová výtvarnice debutovala ve sci-fi snímku Muž z prvního století (1961) režiséra Oldřicha Lipského, následně pracovala i na televizních filmech Františka Filipa Kočár nejsvětější svátosti (1962) a Drahý zesnulý (1964), v nichž obou hrál hlavní roli Jan Werich. Postupně získala takový kredit, že jejím jménem je zaštítěno několik zásadních děl nové čs. filmové vlny, aniž by je sama režírovala. Navíc svou erudicí, nápady, životní nekompromisností, přirozeným bohémstvím (alkoholické mejdany) a hédonismem (vztahy s mnohem mladšími muži) se v podstatě stala jednou z hlavních figur pražského uměleckého života té doby. Podle režiséra Jana Němce byla Ester „múza, šedá eminence filmů ze šedesátých let“, režisérka Jana Chytilová o ní hovořila jako o „čarodějce Ester“.

Jako kostymérka nebo umělecká spolupracovnice se Krumbachová výrazně podílela například na celovečerních snímcích Démanty noci (1964, režie Jan Němec), …a pátý jezdec je Strach (1964, Zbyněk Brynych), Ať žije republika (1965, Karel Kachyňa), Ženu ani květinou neuhodíš (1966, Zdeněk Podskalský), Sedmikrásky (1966, Věra Chytilová), O slavnosti a hostech (1966, Jan Němec), Mučedníci lásky (1966, Jan Němec) – u obou posledně jmenovaných Krumbachová spolupracovala i na scénáři, dále Muž, který stoupl v ceně (1967, Jan Moravec, Zdeněk Podskalský), Ovoce stromů rajských jíme (Ester spolupráce na scénáři, 1969, režie Věra Chytilová), Valérie a týden divů (Ester opět spolupráce na scénáři, 1970, režie Jaromír Jireš), Ucho (1970, Karel Kachyňa) a Archa bláznů (1970, Ivan Balaďa).

V roce 1970 se Krumbachová představila i jako režisérka, když natočila vlastní autorský film „Vražda ing. Čerta“, Jednalo se o komedii o osamělé ženě, která si vydržuje jistého ing. Čerta, původně svého kamaráda z mládí, nyní spíše zanedbaného chlapíka, vyžírku, z něhož se ovšem později vyklube skutečný čert. Ale kdesi za rohem už čert číhal i na samotnou režisérku. Rok 1971 prožila Ester jakoby zrychleně - jako výtvarnice a kostymérka dělala rovnou na třech celovečerních filmech: „Tajemství velkého vypravěče“ (režie Karel Kachyňa), „Slaměný klobouk“ (Oldřich Lipský) a „Psi a lidé“ (Evald Schorm), plus několika televizních snímcích, z nichž stojí za připomenutí „Kam slunce nechodí…“ (Ivo Novák) a „Hostinec U létavého draka“ (Eva Sadková). Pracovala víc než kdy jindy – nejspíš si uvědomovala, že v době normalizačního utahování, budou její rozevlátosti přistřižena křídla.

Což se také stalo: díky spolupráci na mnoha „trezorových“ filmech a vzhledem ke svým nekompromisním postojům k okupaci Československa vojsky Varšavského paktu dostala Krumbachová zhruba od roku 1972 zákaz jakkoliv se podílet na celovečerních filmech a pracovat v televizi – normalizační čert byl nekompromisní. Skrytě tedy alespoň pracovala pro divadlo Laterna magika. V roce 1983 se jí podařilo (spíše to protlačila Chytilka) spolupracovat na napsání scénáře pro komedii Faunovo velmi pozdní odpoledne (režie Věra Chytilová), přičemž se postarala i o výtvarnou stránku filmu. Pak ovšem následovalo dalších dlouhých pět let nuceného uměleckého spánku, jemuž se Ester bránila alkoholem. V roce 1988 natočila dva klipy Garáže do pořadu BBC o českém rocku, zároveň se podílela na scénáři k televizní inscenaci Křivda (režie Jan Urbášek). O rok později se postarala o uměleckou stránku nenápadného rodinného snímku Království za kytaru (1989, režie Drahomíra Reňáková-Králová), v roce 1990 totéž u Kachyňova filmu Poslední motýl. V pětadevadesátém natočila působivý klip k písni Ivana Krale Winners Takes All, a její poslední prací byla výtvarná stránka dramatu Marian (1996, režie Petr Václav).  

Ester Krumbachová byla několikrát vdaná, kupříkladu v padesátých letech za herce Miroslava Macháčka, v letech 1964–1968 za režiséra Jana Němce. Děti nikdy neměla. Zemřela na následky vleklé nemoci a dlouhodobých problémů s alkoholem v Praze v roce 1996. V roce 2005 o ní režisérka Věra Chytilová natočila více než dvouhodinový dokument Pátrání po Ester.

Odkazy