iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 1. 2015
12:10 na ČT2

1 2 3 4 5

0 hlasů
1304
zhlédnutí

Babylon

Luděk Eliáš — Karolína Kozáková-Vdolečková — Chana Rožanská

25 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Babylon

  • 00:00:06 Babylon, kde žiju a proč.
  • 00:00:12 Každá z těchto tváří
    a Babylonem už jich prošly stovky,
  • 00:00:16 má svůj příběh, tedy stovky osudů
    lidí a mezi nimi takové,
  • 00:00:20 které se nám ve vzpomínkách
  • 00:00:23 neustále vracejí.
  • 00:00:24 Životy dnešních hrdinů
    mají jedno společné
  • 00:00:27 ? tragické místo Osvětim.
  • 00:00:36 Toto byly mužské lágry.
  • 00:00:40 Od kraje byl vjezd
    a tohle byl blok A.
  • 00:00:46 V době, kdy jsem tady byl já,
    tady byli sovětští zajatci.
  • 00:00:51 Tohle byl blok B,
    to byl rodinný lágr.
  • 00:00:56 Tohle byl cikánský lágr.
  • 00:01:00 Tohle byla hrobka.
  • 00:01:02 Tady byla krematoria.
  • 00:01:15 Naše rodina byla rodinou
    tzv. Čechů ? Židů.
  • 00:01:19 Tzn. Židů, kteří se hlásili
    k české národnosti,
  • 00:01:24 a kteří byli většinou,
    dneska by se řeklo: vlažní ve víře.
  • 00:01:30 V době, kdy jezdily transporty
    z Čech na okres Slaný,
  • 00:01:35 kde jsme žili,
    na nás přišla řada v únoru 1942.
  • 00:01:41 Tím transportem odjela
    celá naše rodina do Terezína.
  • 00:01:47 Tam jsem dělal nejrůznější práce.
  • 00:01:51 Nejprve jsem kopal hroby,
    tenkrát to ještě byly
  • 00:01:54 jednotlivé hroby.
  • 00:01:56 Potom jsme odjeli na několik měsíců
    na kladenské šachty.
  • 00:02:01 Po vypálení Lidic jsme zase byli
    transportováni zpět do Terezína.
  • 00:02:06 Zase jsem dělal hrobníka.
  • 00:02:09 Tentokrát už v masových hrobech,
    protože úmrtnost byla mnohem,
  • 00:02:14 mnohem větší.
  • 00:02:15 Tehdy ještě nestálo
    terezínské krematorium.
  • 00:02:19 To se postavilo až později.
  • 00:02:21 V Terezíně jsem byl
    až do jara 1944.
  • 00:02:26 Pak jsem byl zařazen do tzv.
    květnového transportu do Osvětimi.
  • 00:02:34 Z Terezína jsme odjížděli v tzv.
    dobytčácích, určených pro 15 kusů
  • 00:02:41 hovězího dobytka.
  • 00:02:44 Místo nich tam bylo v každém
    vagónu přibližně 50 lidí.
  • 00:02:49 Jeli jsme den, noc, další den.
  • 00:02:55 Občas se stálo.
  • 00:02:57 Vzpomínám si, že na jedné zastávce
    jsem volal na nějakého polského
  • 00:03:03 železničáře česky, kam jedeme.
  • 00:03:09 On té otázce zřejmě rozuměl
    a udělal toto gesto.
  • 00:03:15 V této atmosféře,
    kdy ve vagónech umírali lidé,
  • 00:03:19 živí už byli smícháni s mrtvými,
    než jsme druhou noc kamsi dojeli.
  • 00:03:26 Najednou se rozlítly dveře vagónu
    a na rampě, to vidím naprosto
  • 00:03:33 přesně, byli příslušníci SS,
    sem tam nějaký pes a hrozná spousta
  • 00:03:40 pruhovaných lidí.
  • 00:03:42 Někteří měli v ruce hole
    a řvali na nás: "Raus, raus!"
  • 00:03:47 "Ven!"
  • 00:03:48 Najednou jsme byli seřazeni,
    dali jsme se na pochod
  • 00:03:53 a šli jsme mezi nějakými ulicemi
    z ostnatých drátů.
  • 00:04:00 V noci byly osvětlené
    žlutými lampami.
  • 00:04:05 Nevěděli jsme, kam nás vedou.
  • 00:04:09 Asi po 100 metrech jsme zahnuli
    do jakési ulice, která byla
  • 00:04:15 obklopena dřevěnými baráky,
    těmi typickými polními stájemi,
  • 00:04:21 ve kterých se tam žilo.
  • 00:04:25 Začali nás
    do těch baráků strkat.
  • 00:04:32 Když jsem tam vešel, zjistil jsem,
    že mezi těmi lidmi v pruhovaném,
  • 00:04:39 kteří nás strkali
    do jednotlivých kójí, nahoru, dolů,
  • 00:04:45 prostě tam, kde bylo místo,
    je člověk, kterého znám.
  • 00:04:50 Zřejmě to byl nějaký činitel.
  • 00:04:53 Měl na ruce pásku.
  • 00:04:56 Běžel jsem za ním
    a hlásil jsem se k němu.
  • 00:05:00 Dostal jsem od něj facku
    a ukázal mi na palandu nahoru.
  • 00:05:05 Potom jsem pochopil,
    že ta facka nebyla zlá.
  • 00:05:10 A to, že mě poslal nahoru,
    to od něj bylo velmi
  • 00:05:14 přátelské gesto.
  • 00:05:16 Ta facka byla nutná,
    aby to nevypadalo jako protekce.
  • 00:05:20 Bylo to přátelské gesto proto,
    že když byl člověk nahoře,
  • 00:05:24 byl na tom velmi dobře,
    protože jej nebylo tak moc vidět,
  • 00:05:28 a nepadali na něj
    z horních paland vši.
  • 00:05:31 Udělal pro mě to nejlepší,
    co mohl.
  • 00:05:35 Za ty týdny a měsíce jsme si nikdy
    nemohli sednout na židli,
  • 00:05:41 protože tam žádná nebyla.
  • 00:05:44 Týdny a měsíce jsme nejedli u stolu,
    protože na blocích žádný nebyl.
  • 00:05:51 6-7 lidí leželo v jednom patře
    třípatrového kavalce
  • 00:05:55 a museli se otáčet na povel,
    protože, když se otočil jeden,
  • 00:06:00 museli se otočit všichni.
  • 00:06:02 Byla to pochybnost o všem,
    protože se tam člověk setkal
  • 00:06:06 s lidmi, kteří hluboce věřili
    a prokleli svého boha za to,
  • 00:06:11 že mohl něco takového připustit.
  • 00:06:14 Takové vědomí, že za určitých
    okolností člověk jako individuum
  • 00:06:19 neznamená vůbec nic,
    protože je vláčen všemi možnými
  • 00:06:24 vlivy sem a tam.
  • 00:06:28 Kdyby měl člověk vyjádřit
    dojem z Osvětimi dvěma slovy,
  • 00:06:35 tak by to byla slova:
    strašná nicota.
  • 00:06:39 Já jsem v Osvětimi nebyl
    až do jeho likvidace.
  • 00:06:44 Měl jsem to štěstí, že jsem byl
    zařazen do tisícovky lidí,
  • 00:06:52 která byla převezena
    do jiného koncentračního tábora
  • 00:06:56 a tam jsme byli až do dubna 1945.
  • 00:07:03 To už byla slyšet fronta,
    na dálku bylo slyšet hřmění děl.
  • 00:07:08 Jednoho rána jsme vyšli z tábora
    na jeden z mnoha tzv. pochodů smrti.
  • 00:07:17 Šli jsme asi 3 týdny
    a došli jsme do Litoměřic.
  • 00:07:24 Přešli jsme přes Ohři přes most
    a tam byla shodou okolností
  • 00:07:29 hranice protektorátu.
  • 00:07:32 Když jsme se ocitli
    za touto hranicí, zjistili jsme,
  • 00:07:37 že jdeme bez doprovodu
    a časem proti nám přijelo auto
  • 00:07:41 označené červeným křížem z Terezína,
    které nám oznámilo, že je po válce,
  • 00:07:47 že v Praze je revoluce
    a naše svoboda je reálná.
  • 00:07:55 Je těžké odpovědět na to,
    z čeho člověk bral sílu.
  • 00:08:00 Určitá psychická odolnost,
    to byl jen jeden důležitý faktor.
  • 00:08:05 Druhý důležitý faktor bylo štěstí.
  • 00:08:09 A to ne štěstí jednorázové,
    ale štěstí opakované.
  • 00:08:15 Štěstí bylo, že nás zařadili
    do pracovního transportu.
  • 00:08:21 Štěstí bylo, že jsem nebyl
    v té většině lidí, která zahynula
  • 00:08:27 kulkou příslušníka SS, hlady,
    nebo při náletech.
  • 00:08:31 Těch drobných malých štěstí
    a šťastných náhod byly desítky
  • 00:08:36 a stovky.
  • 00:08:38 Někdo jich měl méně a někdo
    tak málo, že nestačilo na život.
  • 00:08:46 Z celkového počtu asi 5,5
    protektorátních Romů,
  • 00:08:50 deportovaných do koncentračních
    táborů v Osvětimi se vrátilo
  • 00:08:54 pouze 583.
  • 00:08:56 Nacistický teror přežil
    v českých zemích jen každý desátý.
  • 00:09:04 Píše se rok 1934 a něco,
    nevím to přesně, vysvětlím později,
  • 00:09:12 začíná můj život.
  • 00:09:15 Uvědomuji si sama sebe.
  • 00:09:18 Procitnutí k životu.
  • 00:09:20 Bylo mi 2 ? 2,5 roku.
  • 00:09:23 Byl krásný letní den,
    právě vycházelo nádherné slunce
  • 00:09:29 a já jsem ležela v cikánském voze
    na posteli do poloviny
  • 00:09:33 zastlané peřinami.
  • 00:09:36 Ležela jsem se zavázanou hlavou,
    jen oči mi koukaly.
  • 00:09:41 Ve 30. letech, kdy se paní
    Karolína narodila, žily
  • 00:09:45 v českých zemích dvě skupiny Romů.
  • 00:09:48 Čeští Romové, to byli především
    kočovní, moravští byli usedlí
  • 00:09:53 na Moravě a němečtí Romové
    ? Sintové, kteří také kočovali
  • 00:09:58 a byli s českými Romy hodně
    v kontaktu a dokonce se i mísili.
  • 00:10:02 Paní Karolína je z rodiny
    těchto českých Romů.
  • 00:10:05 Její tatínek, pan Robert Růžička
    byl brusič, který také prodával koně
  • 00:10:10 a její maminka, rozená Čermáková,
    byla také z rodiny českých Romů,
  • 00:10:15 i když zrovna v době,
    kdy se paní Karolina narodila,
  • 00:10:19 byli na Moravě a ona se vrací
    do svého útlého dětství,
  • 00:10:23 kdy s rodiči v kočovném voze
    prožila kočovný život
  • 00:10:28 skoro do 15 let.
  • 00:10:30 To jsou vzpomínky na život,
    který si málo kdo z nás
  • 00:10:34 umí představit.
  • 00:10:36 Vůz, který dělali na zakázku
    ve Slaném, byl opravdu nádherný.
  • 00:10:42 Na tehdejší dobu, asi rok 1936,
    otec říkal, že stál kolem 40 tisíc,
  • 00:10:50 což byly obrovské peníze.
  • 00:10:53 To byla taková svoboda.
  • 00:10:56 Mohli jsme jezdit,
    kam jsme chtěli.
  • 00:10:59 Náš otec strašně dbal
    na čistotu kolem.
  • 00:11:03 Aby bylo všechno v pořádku,
    když jsme odjížděli
  • 00:11:07 a všechno perfektní
    i po ekologické stránce.
  • 00:11:11 Bylo to prostě nádherné.
  • 00:11:14 V životopise jsou další
    velmi zajímavé kapitoly.
  • 00:11:17 Třeba doba 2. světové války,
    kdy měli být s rodinou zařazeni
  • 00:11:22 do transportu cikánů
    a cikánských míšenců
  • 00:11:25 směrem do koncentračního tábora
    v Osvětimi, ale podařilo se
  • 00:11:29 je odtud dostat a zachránit je.
  • 00:11:32 Za Hitlera nás
    do koncentračního tábora brali 2x.
  • 00:11:36 V roce 1942 a v roce 1943.
  • 00:11:40 Zachránil nás strýc Eda,
    mámin bratr.
  • 00:11:48 Bydlel v Lysé nad Labem,
    a když se dozvěděl,
  • 00:11:52 co se stalo, okamžitě...
  • 00:11:56 Nevím jak.
  • 00:11:58 To nám nikdy neřekl,
    kolik to stálo, co a jak.
  • 00:12:02 Myslím si, že příslušníci SS
    nebyli zvědaví na peníze,
  • 00:12:06 takže jestli to byly brilianty,
    já nevím.
  • 00:12:10 Vedlo se nám moc dobře
    zásluhou obou rodičů.
  • 00:12:14 Náš otec koupil auto Škoda popular,
    naučil se jezdit a byl šťastný,
  • 00:12:19 že něco takového vlastní.
  • 00:12:21 Bylo mi 15 let, nejstarší sestra
    byla starší o 4 roky a bratr byl
  • 00:12:26 o dva roky starší.
  • 00:12:28 Oni dva už chodili na zábavy
    a mě brali vždycky sebou.
  • 00:12:33 To bylo perfektní.
  • 00:12:35 Bratr se naučil jezdit
    a jezdili jsme autem.
  • 00:12:38 Táta moc nechtěl,
    ale máma nám pomáhala.
  • 00:12:42 Bratr nedokoupil benzín
    a táta říkal:
  • 00:12:47 "To není možné, já jsem tam
    koupil benzín a není tam nic."
  • 00:12:52 Máma říkala:
    "Stačí, když tam bude dírka
  • 00:12:57 jako špendlíková hlavička.
  • 00:12:59 To ti vyteče."
  • 00:13:01 V knize uvádím pasáž o kartářce,
    která bydlela v Příbrami.
  • 00:13:08 Nejstarší sestra říkala:
    "Pojď, já tě zavedu
  • 00:13:13 k bezvadné kartářce."
  • 00:13:15 Bylo mi tehdy hrozně málo let.
  • 00:13:19 Přišli jsme tam a řekla jsem,
    kdy jsem se narodila.
  • 00:13:22 Ona se mi dívala na ruku a říkala,
    že budu šťastná a všechno bude
  • 00:13:27 dobré, dosáhnu všeho, co budu
    chtít, ale mimo jiné mi řekla,
  • 00:13:32 že se 3x vdám
    a budu mít 5 dětí.
  • 00:13:36 Když jsme vyšly ven,
    řekla jsem sestře:
  • 00:13:39 "Kam jsi mě to přivedla,
    to přece není možné.
  • 00:13:45 Já chci 2 děti a ona mi řekne,
    že jich bude 5
  • 00:13:50 a že budu 3x vdaná."
  • 00:13:55 Všechno se vyplnilo.
  • 00:13:57 Velice hodnotím odvahu autorky
    životopisu, paní Karolíny.
  • 00:14:01 Ona nemá žádné vyšší vzdělání.
    Celý život pracovala v pohostinství.
  • 00:14:06 Dalo by se říct,
    že měla k psaní daleko,
  • 00:14:09 ale ona sama od sebe sedla
    a napsala opravdu docela rozsáhlé
  • 00:14:14 paměti a chtěla, aby je lidé četli.
  • 00:14:16 Myslím, že to je velmi zajímavé
    a u Romů se příliš nesetkáváme
  • 00:14:21 s tím, že by měli zájem,
    aby se ostatní lidé dozvěděli
  • 00:14:25 o jejich životě.
  • 00:14:26 V mnoha případě se jej
    spíš snaží udržet v tajnosti.
  • 00:14:30 Toto je velmi unikátní.
  • 00:14:32 Už tehdy, když mi bylo 9-10 let,
    říkala jsem si, že by se lidé
  • 00:14:38 měli dozvědět,
    co se všechno stalo.
  • 00:14:45 Věřím v předurčení a osud lidí,
    se kterým lidé přicházejí
  • 00:14:50 na tento svět.
  • 00:14:52 Věřím tak v dobro, v to,
    že dobro je odměněno dobrem
  • 00:14:56 a zlo zlem.
  • 00:14:57 Proto máme pomáhat jeden druhému.
  • 00:15:00 Díky Bože za vše.
  • 00:15:02 A nakonec jsme zařadili dokument
    o jediné moravské Židovce,
  • 00:15:06 která se svou rodinou figurovala
    na tzv. Schindlerově seznamu.
  • 00:15:11 Chana Rožanská,
    rozená Hana Ring.
  • 00:15:13 Dnes žije na okraji Tel Avivu.
  • 00:15:15 Z vděčnosti k Schindlerovi se
    objevila i ve Spielbergově filmu.
  • 00:15:22 Ano, ten film odpovídá skutečnosti.
  • 00:15:33 Tak to skutečně bylo.
  • 00:15:35 To jsem já s mou maminkou.
  • 00:15:39 Byla to moc hezká žena.
  • 00:15:42 To je můj dědeček a babička.
  • 00:15:47 Byli velmi nábožní.
  • 00:15:50 Tady jsem měla 3 nebo 4 roky.
  • 00:15:54 Nikdy jsem necítila,
    že jsem jako Židovka někým jiným.
  • 00:16:00 V roce 1938 jsme byli obsazeni
    Poláky a v roce 1939 Němci.
  • 00:16:06 Celá rodina jsme utekli do Polska.
  • 00:16:10 Začala jsem chodit do polské školy.
  • 00:16:14 Jednou přišli příslušníci SS.
  • 00:16:18 Učitelka se na ně dívala a řekla,
    že všechny děti židovského
  • 00:16:22 náboženství musí odejít
    a už nikdy nesmí do školy přijít.
  • 00:16:28 Židovské děti se nesmí učit,
    nemohou studovat.
  • 00:16:33 Celou cestu jsem plakala.
  • 00:16:35 Přišla jsem a řekla jsem:
  • 00:16:37 "Maminko, já budu analfabetka,
    Židé se nesmí učit."
  • 00:16:44 Bratr Danek řekl:
    "Neboj se, já tě budu učit."
  • 00:16:49 Byl o 8 let starší.
  • 00:16:52 V roce 1941 se vytvořilo ghetto.
  • 00:16:57 Začal tam hlad.
  • 00:17:00 V naší rodině se rozhodlo,
    že jeden člověk z naší rodiny
  • 00:17:05 musí žít.
  • 00:17:08 Že já mám velké šance
    zůstat naživu,
  • 00:17:12 protože jsem ještě malá.
  • 00:17:15 Babička měla kamarádku,
    polskou křesťanku.
  • 00:17:19 Ptala se jí,
    jestli mě může vzít k sobě.
  • 00:17:23 Ona jí řekla, že ona ne,
    ale že má sestru, která měla
  • 00:17:28 11letou holčičku, která umřela.
  • 00:17:32 Ona má všechny papíry toho děvčátka.
  • 00:17:35 Pomyslela jsem si:
    "Já budu žít s cizími lidmi."
  • 00:17:40 "S lidmi, kteří nejsou mí rodiče,
    moje rodina."
  • 00:17:46 Dostala jsem strach.
  • 00:17:48 Toužila jsem jet za maminkou.
  • 00:17:53 Vstala jsem a přišla jsem
    zpět do ghetta.
  • 00:18:00 Můj bratr mi řekl, že on jde
    pracovat a že bude žít.
  • 00:18:09 Řekla mi: "Ty zůstaň s maminkou
    až dokonce."
  • 00:18:22 "Já půjdu po válce do Palestiny,
    ožením se, budu mít dceru
  • 00:18:30 a její jméno bude Hanka."
  • 00:18:42 "Ty zůstaň s maminkou
    až do konce."
  • 00:18:46 Maminka byla se mnou až do konce.
  • 00:18:50 Neumřely jsme,
    zůstaly jsme naživu.
  • 00:18:57 Maminka bydlela u mě až do konce.
  • 00:19:01 Dožila se 93 let.
  • 00:19:04 Danek si myslel,
    že to bude naopak.
  • 00:19:09 Mám velkého syna,
    je mu 40 let a jmenuje se Danek
  • 00:19:15 po něm.
  • 00:19:22 Mám moc ráda zvířata.
  • 00:19:25 Když přišel s vlčákem,
    pohladila jsem ho.
  • 00:19:30 Byla jsem hloupá,
    mohl mě zastřelit.
  • 00:19:33 Jak se já, Židovka, mohu odvážit
    dotknout psa důstojníka SS.
  • 00:19:40 Ten vlčák mě ale měl moc rád
    a ten důstojník vždycky dělal,
  • 00:19:46 že to nevidí.
  • 00:19:48 Myslím, že to mi zachránilo život.
  • 00:19:52 Ten Miller na mě totiž
    nikdy nekřičel, nikdy mě nebil.
  • 00:19:56 Možná se bál,
    že to pes nedovolí.
  • 00:19:59 V ghettu jsme zůstali
    až do roku 1944.
  • 00:20:05 Chodili jsme po cestě,
    kde chodili Poláci,
  • 00:20:12 a já jsem si myslela:
  • 00:20:14 "Já jdu na smrt a tady,
    dva kroky ode mne chodí
  • 00:20:20 normální lidé.
  • 00:20:22 Oni se smějí.
    To bylo jako na jiné planetě.
  • 00:20:27 Stačí udělat krok a jsem u nich."
  • 00:20:39 V určité době jsme
    přišli k Schindlerovi.
  • 00:20:43 Byla jsem ve Svitavách.
  • 00:20:46 Slyšela jsem, že měl kamaráda Žida,
    který byl synem rabího ve Svitavách.
  • 00:20:54 Schindler byl Němec a německý špion,
    ale také to byl velký humanista.
  • 00:21:02 Lidé, kteří u Schindlera pracovali,
    se měli dobře.
  • 00:21:07 Říkal Němcům, že jeho pracovníky
    nesmí bít, protože pak nebudou
  • 00:21:12 moct pracovat.
  • 00:21:14 Vždy dával víc jídla a nám řekl,
    abychom se nebáli,
  • 00:21:19 že se likviduje sklad,
    protože přijdou Rusové,
  • 00:21:23 ale my pojedeme do jeho továrny.
  • 00:21:28 Vzali nás do vlaku, vagón stál,
    otevřely se dveře a my jsme viděli
  • 00:21:35 nápis "Arbeit macht frei".
  • 00:21:38 Ten byl v Osvětimi a my jsme věděli,
    co znamená Osvětim.
  • 00:21:42 Myslím, že to bylo poprvé,
    co jsem v táborech plakala.
  • 00:21:46 Pochopila jsem,
    že teď jedeme do krematoria.
  • 00:21:49 Řekli nám, že se půjdeme koupat
    do sprch.
  • 00:21:53 My jsme ale věděli,
    že to není koupelna,
  • 00:21:56 ale plynové komory.
  • 00:21:57 Moje maminka mě objala,
    dala mi hlavu na hruď a řekla mi:
  • 00:22:02 "Až pustí plyn, musíš se hodně
    nadechnout, aby to bylo rychle,
  • 00:22:09 abys netrpěla."
  • 00:22:12 Stály jsme a jedna žena
    křičela v polštině:
  • 00:22:17 "To je voda, to není plyn!"
  • 00:22:23 Všichni začali plakat a smát se.
  • 00:22:26 Byla to taková hysterie.
  • 00:22:31 Za 3 týdny, kdy jsme byli v Osvětimi,
    přišli příslušníci SS,
  • 00:22:37 měli listinu a začali číst jména.
  • 00:22:41 V Osvětimi jsme nebyli lidé
    se jmény.
  • 00:22:46 Pochopily jsme, že to jsou ženy,
    které pracovaly u Schindlera.
  • 00:22:55 To bylo jedinkrát,
    co se lidé vezli z Osvětimi ven.
  • 00:23:03 Přišli jsme do Břidlic
    a já jsem se dívala nahoru.
  • 00:23:07 Tam byla taková veranda
    a já jsem tam viděla mého otce.
  • 00:23:13 Schindler tam stál a říkal německy:
  • 00:23:17 "Jsem šťasten, že jsem vás
    mohl dostat z Osvětimi."
  • 00:23:24 Řekl své sekretářce,
    aby jela do Osvětimi za velitelem
  • 00:23:32 tábora a dostala ven těch 300 lidí.
  • 00:23:36 Byla to moc hezká Polka.
  • 00:23:40 Přijela do Osvětimi
    a tak nás odtud dostali.
  • 00:23:45 Bylo to v poválečné době
    v roce 1945.
  • 00:23:49 Najednou se u nás ve třídě
    objevila zcela nová tvář,
  • 00:23:53 byla to Hanka.
  • 00:23:55 Tím začalo naše kamarádství,
    které trvá do dnešního dne.
  • 00:24:00 Hana velice brzy ve škole zapadla.
  • 00:24:02 Tím, že měla "válečnou pauzu",
    chtěla se velmi učit.
  • 00:24:09 Na měšťance byla jen dva roky
    a pak už dělala zkoušku
  • 00:24:14 na gymnázium.
  • 00:24:16 Šla do země,
    kde neovládala jazyk.
  • 00:24:20 Naučila se perfektně hebrejsky
    a stala se učitelkou.
  • 00:24:24 To je ohromný úspěch.
  • 00:24:26 Chtěla jsem učit děti.
  • 00:24:29 Pamatuji si tu chvíli,
    kdy ten Němec přišel do třídy
  • 00:24:36 a řekl: "Všechny Židovky ven!"
  • 00:24:49 Celá rodina, která tady byla,
    rozsvítila svíčky, pomodlili se tam
  • 00:24:57 a Hana začala
    s mrtvou babičkou mluvit.
  • 00:25:03 Říkala: "Podívej se, babičko,
    přišli jsme sem,
  • 00:25:08 abychom se ti poklonili.
  • 00:25:10 Němci nás chtěli všechny vyvraždit,
    ale nepovedlo se jim to.
  • 00:25:15 Jsme tady, přivedla jsem svého syna,
    své vnuky a ty teď můžeš
  • 00:25:20 klidně spát."
  • 00:25:22 Skryté titulky: Eva Hadwigerová
    Česká televize 2015