16. března 2014

Před bezmála čtyřmi stovkami let se v Moravském Krumlově stali pány Lichtenštejnové. Hned ten první z nich, Gundakar, se rozhodl nechat povýšit své panství na nezávislé knížectví a přejmenovat ho na Lichtenstein. Což si sice prosadil, ale okolí se to tak moc nelíbilo, že tohle knížectví nepřečkalo Gundakarovy nástupce. Nicméně městu vládlo panstvo z rodu Lichtenštejnů dál, až do roku 1908. A jejich časy připomíná i řada staveb. Kromě zámku je s nimi spojena kupříkladu i kaple sv. Floriana, k jejímuž vzniku se váže taky zajímavá historka. Všichni zdejší příslušníci vlivného rodu pak odpočívají v hrobce, kterou nechala postavit kněžna Marie Eleonora. Pozornost si ovšem zaslouží i další pánové z Lichtenštejnu, kteří v Moravském Krumlově žili a které nám představí právě probíhající výstava v Knížecím domě.

Díla uměleckého řezbáře Miroslava Srostlíka obdivují lidé i daleko za hranicemi naší země. A přitom nechybělo moc a ke dřevu by se nikdy nedostal. Vybral si profesi učitele, jenže vedení se nelíbilo, že se svými žáčky zpíval a sám hrál na varhany v kostele. A tak musel školství opustit. Rozhodl se opravit grunt ve svém rodišti v Kostelci na Hané a při té práci mu učarovala vůně dřeva. Začal se věnovat nejdřív truhlařině a pak ho zlákalo umění od výroby šperků až po sochařinu. V jeho rodišti a taky v nedalekém Prostějově si mohou zájemci prohlédnout řadu jeho plastik. My se společně vypravíme k plastice první a zároveň dodnes největší, kterou autor pojmenoval Strom života a pak si prohlédneme ještě Svobodu a taky Čtvero ročních období.

Český Dub patří k nejstarším sídlům na severu naší země. Vedla tudy i významná cesta mezi Prahou a Lužicí. Na příkaz krále Václava I. kvůli její ochraně nechal Havel z Lemberka v Českém Dubu vybudovat opevněný klášter. Jenže ten lehl v 15. století popelem a stejný osud potkal později i renesanční zámek, který vyrostl na jeho místě. A to, co z kláštera zbylo, bylo dlouhá léta před zraky lidí ukryto. Dnes ovšem pozůstatky gotické stavby patří k největším lákadlům města. Společně se vydáme do prostor, které sloužily johanitským mnichům. Dochovala se kupříkladu kaple svatého Jana Křtitele nebo vstupní sál kláštera a taky několik desítek metrů dlouhá chodba. Kromě výletu do dávné historie si dopřejeme i procházku v přírodě, třeba kolem Čertovy zdi.

Do lákavého světa stříbrného plátna vás zavedeme na výstavě, kterou připravili za přispění několika soukromých sběratelů v brněnském letohrádku Mitrovských. Připomeneme si slavné filmy prvorepublikové a protektorátní éry, která bývá často nazývána zlatým věkem české kinematografie. A hlavně ty největší filmové hvězdy. V té době byly na vrcholu slávy, období po druhé světové válce pro mnohé z nich znamenalo nejen konec kariéry, ale dokonce i zatracení. Na výstavě se dozvíme, jaké možnosti měli tehdejší herci i herečky pro svou prezentaci, jak vypadala propagace filmů a nahlédneme taky do šatníků a šperkovnic hvězd nejzářivějších. Dozvíme se třeba, jaké hodinky nosila nejraději Zita Kabátová a na jaký luxus si potrpěla Adina Mandlová.

Jiří Urban z Turnova patří k našim nejznámějším zlatnickým mistrům. Díky tomu se dočkal i úkolu, který sice patří k těm hodně náročným, ale taky velmi lákavým. Zadání znělo vytvořit co nejvěrnější kopie dvou z nejvzácnějších historických klenotů. V jeho dílně se tak rodila kopie jedné z nejstarších dochovaných gotických monstrancí ve střední Evropě, která patřila a sloužila sedleckému klášteru. A na svět tu přišlo taky dvojče slavné koruny římských králů, té, kterou nosíval i Karel IV. A která byla svého času uložena na Karlštejně. Jiří Urban nám prozradí, jak složitá práce to byla, co všechno obnášela a jak se mu dařilo odhalovat postupy dávných mistrů a my vám navíc prozradíme, že oba skvosty můžete v současné době zastihnout pohromadě v muzeu v Turnově.

Na Konicko, kde se potkávají Drahanská vrchovina a rovinatá Haná, zatím turisté trochu zapomínají. Přitom je v kraji rozhodně co obdivovat. Například přírodní park, v němž můžete narazit na vzácné rostliny a kterým vás provede naučná stezka. Ale my se dnes nenecháme okouzlit dary paní Přírody ani díly starých mistrů stavitelů. Putovat totiž budeme za pověstmi, kterých se tu v průběhu staletí urodila celá řada. V Jesenci nás bude zajímat, proč si jedna zbožná paní hraběnka začala říkat Liborie a co má její jméno společného s kostelem zasvěceným patronovi nemocných svatému Liborovi. O kus dál si připomeneme pověst o spálené Mandě, která má hned tři verze. A jedna je hrůzostrašnější než druhá. A pak se ještě vydáme k cestě, po které putoval Napoleon do Ruska.