23. března 2014

K místům významně spojeným s naší historií patří Stará Boleslav. Už v desátém stoletím sem přišli žáci Cyrila a Metoděje a založili kostel svatého Klimenta. Hned vedle něj pak na popud knížete Václava vyrostl druhý svatostánek zasvěcený Kosmovi a Damianovi. O něco málo později se Stará Boleslav stala knížeti osudná, když ho tu zavraždil vlastní bratr. V kryptě kostela kdysi snili svůj věčný sen nejen patron naší země, ale i další členové jeho rodu. Dnes do města míří turisté nejen za vzpomínkou na počátky naší země, ale taky za Palladiem. Vzácný obrázek chránící naší zemi je uložen ve třetím místním kostele. Ale v minulosti to neměl vůbec snadné, byl kupříkladu několikrát ukraden a v rozjitřených dobách býval proto taky ukrýván.

Hlína a výrobky z ní jsou životní láskou keramika a sochaře Jaromíra Kotisy. Na začátku jeho cesty bychom našli zdánlivě obyčejnou hliněnou kuličku, kterou si nechal vypálit doma v kamnech. A pak se k tomu ještě přidala záliba ve vesnické architektuře. Když na staveních začal objevovat opuštěné niky, bylo mu jich líto a rozhodl se je zase zaplnit. Tak se pustil do výroby soch. Snaží se o to, aby všechny vypadaly jako živé, a tak jim rozhýbal ruce. První se pod jeho rukama narodil svatý Florian a přibyli mnozí další patroni. A nezůstalo jen u světců. Pan Kotisa se pustil i do výroby kachlových kamen. K téhle zálibě se dostal kdysi dávno jako pomocník při restaurování jedněch hodně starých na Špilberku. Při návštěvě v jeho dílně se dozvíme i hodně zajímavostí o tom, co práce keramika obnáší.

V Náprstkově muzeu v Praze připravili výstavu, která všem zájemcům přiblíží doby velkých výprav za objevováním nových území. Připomeneme si časy Kryštofa Kolumba i dalších mořeplavců a taky koráby, v nichž se na dlouhé plavby do neznáma vydávali. Zjistíme, co bylo důvodem k tomu, aby se naši předci vydávali do neprobádaných končin ve víře, že objeví nový svět. Bude nás zajímat, co nového k nám objevy dalších území přinesly dobrého, ale i to, co nám moc k užitku nebylo. A když už budeme zkoumat vzdálené světy a život tamních obyvatel, připomeneme si taky jejich kulturní bohatství. Těšit se tak můžete například na staré aztécké rukopisy. A protože impulsem k prvním cestám bylo koření, bude naše procházka v muzeu taky trochu voňavá.

Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Rožmberský regent, který se nesmazatelným písmem zapsal do historie nejen jihočeského, ale celého našeho rybníkářství. O tom, jakým byl rybníkářem, vypovídají dodnes jeho díla. Vždyť takový Rožmberk odolal i povodni v roce 2002. A to byl napuštěný už v roce 1590. O tom, jaký byl člověk, se ale vypráví celá řada legend. Moc velké oblibě se zřejmě netěšil a pravděpodobně nejen kvůli svým úspěchům u svých pánů a taky u žen. Vyprávělo se o něm, že má spolky s pekelníky a dalšími mocnými silami. Býval prý velmi přísným šéfem. Oblibu mu nepřinesla ani skutečnost, že rybník Svět stavěl takřka přímo v Třeboni a řada lidí se kvůli tomu musela stěhovat a další se neustále báli, že hráz nevydrží a město čeká pohroma. Ale panstvu přinášel nemalé výnosy.

K malování přivedla Janku Schmidtovou maminka. Ta se mimo jiné věnovala i podmalbě na sklo. Stará technika nakonec učarovala i dceři a ta jí dodnes věnuje každou volnou chvilku. Prozradí nám, jak obrázky na skle vznikají, v čem spočívají specifika podmalby, jaké barvy nejraději používá a taky poodhalí některá tajemství. Na jejích obrázcích nejčastěji najdeme ženu s dítětem, tohle téma je Janě blízké, protože dřív pracovala jako učitelka v mateřské škole. Dozvíme se i to, jací svatí se na jejích výtvorech objevují, a samozřejmě se budeme dívat na to, jak se obrázky rodí. Všechno začíná tím, že si Janka vybraný motiv namaluje na papír. Musí si taky důkladně připravit sklo. Kdyby kupříkladu bylo mastné, barvy by nepřilnuly a z obrázku by nic nebylo.

Už jste někdy zkusili ovládnout tkalcovský stav? Časy, kdy byste ho našli bezmála v každé krkonošské chalupě, už minuly, ale v Trutnově jsme objevili muzeum, kde se o tkaní můžete dozvědět spoustu zajímavostí a pokud budete mít chuť, tak se i ledacos přiučíte. Martina Poliaková nám prozradí, co ji vedlo k otevření muzea. Budete se divit, ale má v tom prsty Krteček a jeho kalhotky s kapsami. Pak se taky vypravíme do historie, do časů, kdy krkonošské plátno bývalo vyhlášeným obchodním artiklem a konkurovalo dokonce dovozu z Holandska. Pak se samozřejmě podíváme, jak paní majitelka dovede tkát a bude nás zajímat, jak to je s tlustými palci přadlen, které známe z pohádek. A nejen to, zjistíme, jaké dobroty jsou při tkaní nejprospěšnější a proč.