27. listopadu 2005

Židé – hebrejsky Jehúdím, latinsky Judaei. V historickém a etnickém smyslu název pro potomky izraelských kmenů, obyvatel starověké Palestiny. Mají svou kulturu, své zvyky, legendární se staly židovské anekdoty. O těch ale řeč nebude. V první reportáži vás mezi Židy zavedeme – židovských městských center bylo v Česku spousta – my vám představíme to boskovické a průvodkyně Oldřiška Antonie Sokolová nám přiblíží nejen židovskou kulturu, ale i obyčeje a architekturu. První toulavá reportáž se tedy bude od samého začátku snoubit s povídáním naučným.

Ve druhé reportáži jsme se zatoulali do Troskovic v Českém ráji. Tady totiž žije paní Naďa Šimková a chtělo by se rovnou dodat, která si ne a ne přestat hrát s panenkama. Když získala tu první, nechtěla, aby jí bylo smutno, a tak pro ni začala shánět kamarádku. Dnes už má ve své sbírce kousky nejen historické, ale i vzácné a jedinečné. A když měla malé děti, které si chtěly s panenkami hrát... ne vždy uspěly. Obzvláště ty vzácné si paní Šimková bedlivě střeží. V malé vísce pod Troskami existuje vlastně muzeum panenek a medvídků, plyšových i porcelánových a na své si přijde nejen oko dětské, ale i dospělácké.

„Byl to ten krásný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud...“ Vybavují se vám slova téhle písničky? Teď ale nepřemýšlejte, odkud ji znáte. Následující povídání bude tak trochu nabité elektřinou. Pěkně popořádku se totiž dozvíme, jak to přišlo, že petrolejové lampy byly vystřídány těmi elektrickými. Nestalo se tak v Praze, ale v Jindřichově Hradci a vzápětí v Písku. Český Edison František Křižík tady na vlastní náklady nechal instalovat elektrické obloukové lampy. Zprvu nedůvěřiví radní brzy prozřeli a Písečtí se dočkali. A díky tomu mají první městkou elektrárnu v českých zemích – pod píseckým hradem u řeky Otavy.

V kraji bratří se pohyboval objektiv Toulavé kamery v předposlední reportáži. Malé Svatoňovice – rodiště významného českého spisovatele – najdete rtyňsko-svatoňovické kotlině. Spolu s bratrem Josefem, významným českým malířem, vytvořili nezapomenutelné osobnosti české kultury devatenáctého století. Za přispění Společnosti bratří Čapků byla v roce 1946 uspořádána celonárodní čapkovská výstava. Společnost funguje dodnes, pořádá výlety do míst, která měli Čapci rádi. Starostka Malých Svatoňovic Eva Hylmarová nám řekne víc. Přiblížíme si život těchto dvou kulturních velikánů.

Bratři Čapkovi měli oba rádi zvířata a o zvířatech bude i poslední reportáž. V Dvorci u českobudějovických Borovan žijí manželé Ambrožovi a ti si na svém víc než osmapůlhektarovém pozemku zařídili jakousi zoologickou zahradu – tedy přesněji soukromou sbírku exotických a jiných zvířat. O jejich osudech a příbězích nám budou oba vyprávět... A v roli hlavních hrdinů se představí – tak například: opičák Šáša, lvíče Ugas, lev Kristián a spousta dalších hrdinů. A jak jim šlo jejich statování před kamerou? Na to vám odpoví náš poslední příspěvek.

Manětín je nazýván barokní perlou západních Čech. První zmínky o něm pocházejí už z roku 1169. Za jeho současnou podobu ale může z jedné části oheň a z té druhé žena. Hraběnka Marie Gabriela Lažanská, která po ničivém požáru v roce 1712 nechala zámek od základů přestavět. Pozvala sem ty nejlepší umělce, třeba architekta Jana Blažeje Santiniho nebo malíře Petra Brandla. Zvelebit nechala i okolí zámku, takže tu na barokní sochy narazíte snad na každém kroku.