iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
11. 11. 2014
21:20 na ČT art

1 2 3 4 5

0 hlasů
1380
zhlédnutí

Terra musica

Premiéra první Dvořákovy opery Alfred — Hudební tradice ve Vrchlabí — Chopin – odchovanec české klavírní školy

25 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Terra musica

  • 00:00:20 S hudebním magazínem
    Terra Musica
  • 00:00:22 budeme dnes společně objevovat
  • 00:00:24 zapomenuté české
    hudební fenomény.
  • 00:00:27 Nejprve navštívíme Vrchlabí,
  • 00:00:29 odkud pochází houslový virtuos
    Karel Halíř,
  • 00:00:32 vyslechneme si skladby
    Antonia Vivaldiho,
  • 00:00:34 které věnoval hraběti Morzinovi,
  • 00:00:37 s klavíristou Martinem Vojtíškem
    si budeme povídat
  • 00:00:40 o zapomenutém učiteli
    Fryderyka Chopina
  • 00:00:43 a na závěr se zúčastníme premiéry
    první Dvořákovy opery Alfred.
  • 00:00:52 Když před dvaceti lety
    přišel do Vrchlabí
  • 00:00:55 španělský houslista
    Eduardo García,
  • 00:00:58 byl okouzlen množstvím
    vynikajících českých muzikantů,
  • 00:01:02 na které se v Čechách zapomnělo.
  • 00:01:04 Jako téma své doktorandské práce
    na Madridské univerzitě
  • 00:01:08 si zvolil životní dráhu
  • 00:01:10 slavného vrchlabského houslisty
    Karla Halíře.
  • 00:01:14 Poprvé jsem slyšel jméno
    Karla Halíře, dobře si to pamatuju,
  • 00:01:18 v srpnu roku 2010.
  • 00:01:22 Hráli jsme tady koncert
    s Radkem Hanušem
  • 00:01:25 a do šatny přišel jeden pán,
    jmenoval se Otto Singer,
  • 00:01:30 a ten se mně ptal,
    jestli znám Karla Halíře.
  • 00:01:34 Ukazoval mi časopis Krkonoše
    z roku 1982.
  • 00:01:39 Tady v muzeu mají
    spoustu materiálů,
  • 00:01:43 které Karel Halíř posílal z cest
    domů rodičům.
  • 00:01:52 Máme tady programy
    z německých
  • 00:01:57 a z amerických koncertních turné.
  • 00:02:01 Hrál několikrát v Bostonu,
    v New Yorku v Carnegie Hall.
  • 00:02:08 Tak jsem už od roku 2010
    začal trošku pátrat,
  • 00:02:11 už kvůli tomu dlouho nespím.
  • 00:02:22 Karel Halíř byl už jako malé dítě
    velmi nadaným houslistou.
  • 00:02:27 Našli jsme koncert v Liberci,
  • 00:02:30 kde v pauze koncertu
    hrál pětiletý Karel Halíř
  • 00:02:34 nějaké variace na housle.
  • 00:02:37 V osmi letech
    jede do Prahy studovat konzervatoř
  • 00:02:41 ve třídě Antonína Bennewitze,
  • 00:02:44 měl tedy za spolužáky
    Otakara Ševčíka
  • 00:02:47 a Františka Ondříčka,
    velké houslisty té doby.
  • 00:02:52 Ve čtrnácti končí konzervatoř
    a opustí Vrchlabí a Prahu,
  • 00:02:58 aby se stal žákem tenkrát
    největšího německého učitele
  • 00:03:03 Josepha Joachima v Berlíně.
  • 00:03:12 Jako koncertní mistr působil
    po celé Evropě.
  • 00:03:15 V roce 1888 ve Výmaru uvedl poprvé
    Houslový koncert,
  • 00:03:19 který mu věnoval Eduard Lassen.
  • 00:03:22 A premiéra Houslového koncertu
    Jeana Sibelia
  • 00:03:26 byla vrcholem jeho kariéry.
  • 00:03:28 V té době již hrál
    na své stradivarky z roku 1694,
  • 00:03:32 které dnes nesou jeho jméno
    StradHaliř.
  • 00:03:37 Je zajímavá jedna věc
  • 00:03:39 s Houslovým koncertem
    Antonína Dvořáka,
  • 00:03:43 protože je velmi spojený
    s Karlem Halířem.
  • 00:03:46 26. ledna v roce 1879 napíše
    pan Simrock z Berlína Dvořákovi:
  • 00:03:53 Prosím vás, pane Dvořáku,
    napište brzo houslový koncert.
  • 00:03:57 Musí být krásný
    a musí být pro dobrého houslistu.
  • 00:04:02 A za tři dny, to je asi náhoda,
    píše pan Halíř Dvořákovi dopis,
  • 00:04:07 kde mu děkuje za nějaké věci,
    ale pak píše:
  • 00:04:10 Doufám, že brzy napíšete
    houslový koncert,
  • 00:04:14 který budu hrát jako první.
  • 00:04:16 Srdečně zdravím,
    váš přítel a krajan Karel Halíř.
  • 00:04:19 A hned druhý den, 1. února,
  • 00:04:22 to měl Karel Halíř
    zrovna narozeniny,
  • 00:04:24 tak pan Dvořák píše Simrockovi:
  • 00:04:27 Pane Simrocku,
    určitě napíšu houslový koncert,
  • 00:04:31 psal mi Halíř, že ho chce hrát.
  • 00:04:41 Kromě účinkování v kvartetu
    svého profesora Joachima
  • 00:04:45 založil i své vlastní
    Halířovo kvarteto,
  • 00:04:48 se kterým hostoval
    po celé Evropě.
  • 00:04:52 Díky Eduardu Garcíovi
  • 00:04:55 přijelo na čtvrtý ročník Festivalu
    Karla Halíře do Vrchlabí
  • 00:04:59 i světoznámé španělské kvarteto
    Casals.
  • 00:05:18 Je pro nás velkou ctí
    hrát koncert
  • 00:05:22 na počest velkého houslisty
    pana Halíře.
  • 00:05:25 A navíc je šťastnou
    a milou náhodou,
  • 00:05:28 že Halíř měl bratra cellistu,
    který se jmenoval Leonard Halíř.
  • 00:05:34 Je kuriózní a roztomilé,
    že hrajeme stejný koncert,
  • 00:05:39 který on hrál jako poslední
    před svou smrtí.
  • 00:05:42 V kvartetu hrajeme
    s mým bratrem Abelem
  • 00:05:45 na stejné nástroje jako oni tehdy,
    je to roztomilé.
  • 00:05:49 Karel Halíř pečlivě posílal domů
    do Vrchlabí kritiky z novin.
  • 00:05:55 Tady jsou kritiky z novin
    z celého světa, kde on hrál.
  • 00:05:59 Tady jsou kritiky ve francouzštině,
    tady z Německa
  • 00:06:05 a taky české kritiky z Prahy.
  • 00:06:08 Tady je v novinách označeno,
    co hrál Karel Halíř
  • 00:06:14 a tam se také dozvíme,
  • 00:06:17 že Karel Halíř zkomponoval
    Smyčcový kvartet G dur,
  • 00:06:22 který kdysi hrál i v Praze.
  • 00:06:24 Noty se musí ještě najít.
  • 00:06:27 Musí se ještě trošku bádat,
    uvidíme, jestli to najdeme.
  • 00:06:54 Díky tomu, že ve Vrchlabí
    máme šikovného ředitele
  • 00:06:58 Základní umělecké školy
    Karla Halíře,
  • 00:07:02 máme Společnost Karla Halíře
  • 00:07:05 a máme tady i významného houslistu
    Eduarda Garcíu,
  • 00:07:09 tak ve Vrchlabí začali zkoumat
    jak odkaz Halíře
  • 00:07:13 tak vlastně i odkaz Morzinů,
  • 00:07:16 takže Vrchlabí se hudebně zvedá
    a vzkvétá
  • 00:07:19 a my zde můžeme každý rok vidět
    unikátní koncert vážné hudby.
  • 00:07:24 Moc si toho vážíme
    a jsme za to moc vděční.
  • 00:07:28 Naše Základní umělecká škola
    byla založena
  • 00:07:31 hned po 2. světové válce,
    v roce 1945.
  • 00:07:34 Vychovala řadu významných žáků,
  • 00:07:37 dokonce někteří z nich jsou členy
    významných orchestrů.
  • 00:07:41 Nápad pojmenovat naši školu jménem
    Karla Halíře
  • 00:07:45 se zrodil v mojí hlavě a v hlavě
    mého kolegy Eduarda Garcíi.
  • 00:07:50 My jsme založili tradici koncertů,
  • 00:07:54 které se váží
    právě k osobnosti Karla Halíře.
  • 00:07:57 Mně přišlo trošku líto,
    že u nás ve Vrchlabí
  • 00:08:01 nemáme po Karlu Halířovi
    pojmenovanou
  • 00:08:04 žádnou instituci nebo ulici,
    tak jsem si řekl, že by bylo hezké,
  • 00:08:09 kdyby základní umělecká škola
    nesla název
  • 00:08:12 po tomto vynikajícím houslistovi.
  • 00:08:15 V Horní Branné nedaleko Vrchlabí
  • 00:08:17 se také nacházejí vzácné varhany
    ze 17. století,
  • 00:08:21 jež byly vyrobeny nejstarší
    varhanářskou školou v Čechách.
  • 00:08:26 Ta varhanářská dílna
    fungovala po pět generací,
  • 00:08:30 to znamená, že patří
  • 00:08:32 k nejstarším varhanářským dílnám
    na území Čech.
  • 00:08:36 Vlastně i ti poslední varhanáři
    z rodu Tauchmannů
  • 00:08:39 vyučili další varhanáře,
    to byli Predigerovi,
  • 00:08:43 takže ta kontinuita
    zde v Krkonoších
  • 00:08:46 a v Jizerských horách
    je velice dlouhá.
  • 00:08:49 My se nacházíme u nástroje,
  • 00:08:52 který postavil v roce 1777
    Ambrož Augustin Tauchmann.
  • 00:08:56 Koncepce toho nástroje
    je v podstatě klasická
  • 00:09:00 jako u nástrojů z tehdejší doby,
  • 00:09:02 to znamená,
    že zde máme hlavní stroj
  • 00:09:05 a v zábradlí kůru
    potom varhanní pozitiv.
  • 00:09:08 Stůl je volně stojící,
    není vestavěný v hlavním stroji.
  • 00:09:13 Nástroj má dva manuály a pedál
    a patří k tomu nejkrásnějšímu,
  • 00:09:18 co vzniklo z vrchlabské
    varhanářské školy.
  • 00:09:25 Dnes máme ve Vrchlabí
    významný den,
  • 00:09:28 protože slavíme tři sta let
  • 00:09:30 od příchodu augustiniánů
    do našeho kláštera,
  • 00:09:34 který dnes ve své kapli
    zažije unikátní koncert.
  • 00:09:37 Je to taková připomínka,
    o které jsme dlouho nevěděli,
  • 00:09:40 že vlastně Vivaldiho orchestr
    byl sponzorován Václavem Morzinem.
  • 00:09:45 Díky hraběti Morzinovi
    máme k dispozici
  • 00:09:49 velkou kapitolu v příběhu
    Antonio Vivaldi a české země.
  • 00:09:54 Dochovala se řada skladeb,
  • 00:09:56 které byly pravděpodobně určeny
    hraběti Morzinovi.
  • 00:10:04 Ten dnešní koncert
    bude významný tím,
  • 00:10:08 že je součástí oslavy třístého
    výročí uvedení mnichů
  • 00:10:12 do augustiniánského kláštera
    ve Vrchlabí.
  • 00:10:15 Tento klášter založil
    hrabě Václav Morzin,
  • 00:10:19 ale z našeho hudebního hlediska
    je ta událost významná proto,
  • 00:10:23 že v tom popisu slavnosti,
    která se konala v roce 1714,
  • 00:10:28 je první zmínka o slavné kapele
    hraběte Morzina.
  • 00:10:33 Tato kapela proslula především
    virtuózními hudebníky
  • 00:10:37 a také tím,
    že hrabě Morzin angažoval
  • 00:10:41 jako svého hudebního mistra
    v Itálii Antonia Vivaldiho.
  • 00:10:45 Hrabě Morzin
    se také stal dedikantem
  • 00:10:49 Osmé sbírky koncertů
    Antonia Vivaldiho,
  • 00:10:52 která obsahuje právě
    ono slavné Čtvero ročních dob,
  • 00:10:56 které dneska uslyšíme.
  • 00:10:59 Osmá sbírka koncertů
    Antonia Vivaldiho,
  • 00:11:02 věnovaná hraběti Morzinovi,
    vyšla v roce 1725,
  • 00:11:05 ovšem skladatel se v předmluvě
    hraběti omlouvá,
  • 00:11:09 že v té sbírce nalezne koncerty,
    které již dávno zná.
  • 00:11:15 V té tištěné sbírce své koncerty
    vylepšil,
  • 00:11:18 přidal k nim sonety
  • 00:11:21 a hlavně provázal hudbu,
    tedy noty, s těmi sonety
  • 00:11:25 pomocí takových
    odkazových písmen,
  • 00:11:28 takže každý, kdo má ty noty
    před sebou nebo tu hudbu hraje,
  • 00:11:32 tak je upozorněn na to,
    co právě v té hudbě zaznívá.
  • 00:11:36 Tanci ustaň a zpěve umlkni,
    ať konejší nás lehký mírný vánek.
  • 00:11:51 Také je zajímavé, že ty sonety
    jsou psány v benátském dialektu,
  • 00:11:55 což je také další argument pro to,
    že je napsal možná sám Vivaldi.
  • 00:12:00 Zdá se, že přímo pro hudebníky
    Morzinovy kapely
  • 00:12:04 byla určena
    řada fagotových koncertů.
  • 00:12:06 Můžeme tak usuzovat proto,
  • 00:12:08 že jeden z Vivaldiho autografů,
    které jsou dochovány v Itálii,
  • 00:12:13 nese v záhlaví přípis
    pro hraběte Morzina.
  • 00:12:47 Málokterý skladatel
    byl tak dobře zapomenut,
  • 00:12:52 jako Václav Vilém Würfel.
  • 00:12:54 Na Václava Viléma Würfela
    bychom neměli vzpomínat
  • 00:12:58 jenom jako na osobitého skladatele,
  • 00:13:01 ale také jako na mimořádného
    učitele Fryderyka Chopina.
  • 00:13:05 Na konzervatořích
    se dodnes běžně učí
  • 00:13:08 a také v řadě monografií se uvádí,
  • 00:13:11 že Chopin měl
    jenom jednoho učitele klavíru,
  • 00:13:14 Čecha Vojtěcha Živného.
  • 00:13:17 Živný učil Chopina
    do jeho dvanácti let.
  • 00:13:20 Potom měl Chopin
    ještě jednoho učitele, také Čecha,
  • 00:13:24 a to byl právě
    Václav Vilém Würfel.
  • 00:13:28 Jak byly styly obou skladatelů
    podobné,
  • 00:13:31 si nejlépe ukážeme,
    když spojíme dva úryvky dohromady,
  • 00:13:35 kousek Würfela a kousek Chopina.
  • 00:14:16 Přecházím do Chopina...
  • 00:14:31 Würfel nepochybně pomohl Chopinovi
    najít cestu
  • 00:14:35 k jeho osobitému
    skladatelskému stylu.
  • 00:14:38 Měli také společný způsob
    klavírní hry.
  • 00:14:41 Chopin měl zálibu ve slabé dynamice
    a hrál hodně rubatto,
  • 00:14:45 to znamená svobodně
    zacházel s tempem.
  • 00:14:49 Obojí najdeme už u Würfela.
  • 00:14:54 Zpomalit, v tempu,
  • 00:14:57 zpomalit, v tempu.
  • 00:15:02 Zpomalit, v tempu,
    zpomalit.
  • 00:15:10 Takové svobodné zacházení
    s tempem
  • 00:15:13 nenalezneme v žádném díle
    Würfelových současníků.
  • 00:15:17 Würfel organizoval Chopinovi
    jeho první zahraniční koncert
  • 00:15:22 ve Vídni v roce 1829,
  • 00:15:24 když bylo Chopinovi
    devatenáct let.
  • 00:15:27 Dal mu také řadu doporučujících
    dopisů a skutečně to vypadá,
  • 00:15:31 že Würfel se snažil pomoci
    svému oblíbenému žákovi.
  • 00:15:39 Würfel je mnohokrát zmiňován
  • 00:15:42 v Chopinových dopisech
    právě z Vídně.
  • 00:15:47 Chopin o Wurfelovi píše:
  • 00:15:50 Jak byl ke mně hodný Würfel,
    to se vypovědět nedá.
  • 00:15:55 Würfel potom Chopinovi
    dvakrát napsal do památníku vpis
  • 00:16:00 "nezapomeň na mě,"
  • 00:16:03 takže ten vztah
    byl zřejmě velmi blízký.
  • 00:16:15 Natočil jsem z jeho
    nejlepších skladeb CD
  • 00:16:19 a doufám, že se mi ho tak podaří
    vrátit zpátky na místo,
  • 00:16:25 které mu v hudbě podle
    mého názoru po právu náleží.
  • 00:17:38 Dvořák napsal svoji první operu
    Alfred v roce 1870.
  • 00:17:45 Tehdy mu bylo dvacet devět let,
  • 00:17:48 působil jako violista
    v Prozatímním divadle
  • 00:17:52 a měl za sebou kompozici
    1. a 2. symfonie
  • 00:17:55 a některých raných
    smyčcových kvartetů.
  • 00:17:58 Byl nezkušený,
    ale zase na druhé straně
  • 00:18:01 ta opera svědčí
    o jeho vynikajícím talentu,
  • 00:18:04 o jeho dramatismu i o tom,
  • 00:18:07 že ovládal bezpečně
    polyfonní techniku,
  • 00:18:10 že byl významným
    a výborným dramatikem,
  • 00:18:12 i když se o něm tvrdí,
    že spíše byl lyrikem.
  • 00:18:16 Takže uvedení opery Alfred
  • 00:18:18 je velice zajímavým dokladem
    Dvořákova vývoje
  • 00:18:21 i vlivu Richarda Wagnera.
  • 00:18:36 Když jsem tu partituru viděl,
    tak jsem zjistil,
  • 00:18:40 že je to německé libreto.
  • 00:18:44 Chtěli jsme natočit
    tento německý originál,
  • 00:18:47 tak naše volba padla
    na dirigenta Gerda Albrechta.
  • 00:18:51 Ten skutečně začal před dvěma roky
    tu partituru připravovat
  • 00:18:55 a určil i pěvecké obsazení,
  • 00:18:58 ale bohužel v únoru letošního roku
    dirigent Albrecht zemřel,
  • 00:19:02 tak jsme museli zvolit jiného
    dirigenta, Matyase Förstera,
  • 00:19:06 který se ujal nahrávky
    i veřejného koncertu.
  • 00:19:13 Jako dirigent jsem se potkal
    s Dvořákovým dílem
  • 00:19:17 hlavně z jeho pozdějšího období,
  • 00:19:19 s nejhranějšími tituly
    jako jsou 7., 8., 9. symfonie,
  • 00:19:25 Cellový koncert
    a další známé koncerty a tance.
  • 00:19:31 Ale poslední léta mě zajímají
  • 00:19:33 hlavně neznámá díla
    Antonína Dvořáka.
  • 00:19:51 Samozřejmě jsme byli všichni
    hodně překvapeni
  • 00:19:54 silným pojetím toho díla
    a charakterm díla,
  • 00:19:59 ale chci zdůraznit,
  • 00:20:02 že jsme si neuměli vůbec obtížnost
    celé opery představit
  • 00:20:07 ani při listování v partituře.
  • 00:20:28 Alfred pochází z období,
  • 00:20:31 kdy Dvořák byl velmi silně ovlivněn
    dílem Richarda Wagnera.
  • 00:20:35 Známe jiná jeho díla
    ze stejné doby,
  • 00:20:38 kde je ten vliv velmi silně znát,
    ale nejen vliv Wagnera,
  • 00:20:43 byly tam různé vlivy
    od různých skladatelů
  • 00:20:46 Dvořák ale také byl
    velmi originální,
  • 00:20:50 síla jeho představivosti
    je velmi mocná.
  • 00:20:54 To, co uslyšíme dneska,
  • 00:20:58 to určitě nebude jen nějaké
    napodobení Richarda Wagnera.
  • 00:21:13 Díla Richarda Wagnera
  • 00:21:15 nehrál Antonín Dvořák
    v Prozatímním divadle,
  • 00:21:19 ale mohl je slyšet
    v Německém divadle.
  • 00:21:22 Jak diváci jistě poznali,
    partitura je extrémně náročná,
  • 00:21:26 nešetřil orchestr, pěvce ani sbor.
  • 00:21:32 Když jsem poprvé dostala
    klavírní výtah,
  • 00:21:35 tak jsem si ho prolistovala
  • 00:21:38 a byla jsem hodně překvapená
    náročností té role.
  • 00:21:42 To jsem ještě ani netušila,
    jak hustě bude obsazen orchestr.
  • 00:21:48 Točit celovečerní velkou operu
    Antonína Dvořáka Alfred,
  • 00:21:52 to je skutečně náročný úkol.
  • 00:21:55 I ty verze jak k té nahrávce dospět
    se měnily.
  • 00:21:59 Po nejrůznějších peripetiích jsme
    dospěli ke spolupráci tří subjektů.
  • 00:22:04 Tím jedním subjektem
    je Český rozhlas,
  • 00:22:07 který poskytuje orchestr
    a materiál,
  • 00:22:10 tím druhým subjektem
    je Festival Dvořákova Praha,
  • 00:22:14 který poskytuje místo a koncert
    v rámci svého festivalu
  • 00:22:19 a částečně hradí sólisty, sbor
    a další výdaje,
  • 00:22:23 a tím třetím subjektem
    je společnost ArcoDiva,
  • 00:22:26 která vydává nahrávku
  • 00:22:29 a také hradí sólisty, sbor,
    a podílí se na financování.
  • 00:22:38 Prvních sedm tónů,
    hlava toho tématu,
  • 00:22:42 se shoduje s prvními sedmi tóny
    Internacionály.
  • 00:22:51 Opisovat nemohl ani Antonín Dvořák
    od autora Internacionály,
  • 00:22:55 protože operu napsal dříve,
    vznikla v roce 1870,
  • 00:22:59 a ani autor Internacionály
    Pierre Degeyter,
  • 00:23:03 který tuto píseň napsal
    v roce 1888,
  • 00:23:06 čili o osmnáct let později
    a úplně jinde.
  • 00:23:10 Neznal se
    ani s Antonínem Dvořákem,
  • 00:23:12 nenavštívil Dvořákovu rodinu
    a neznal tu partituru,
  • 00:23:16 čili je to důkaz,
    že na dvou místech
  • 00:23:19 zcela nezávisle
  • 00:23:21 může vzniknout
    velmi podobný motiv.
  • 00:23:27 Vlastně taková první pozitivní věc
    ve vývoji té role byla,
  • 00:23:32 když jsem se setkala
    s panem dirigentem Föresterem,
  • 00:23:36 který svým přístupem
    k celému dílu
  • 00:23:39 nám zpěvákům strašně pomohl.
  • 00:23:42 Můžeme s určitostí říct,
  • 00:23:45 že tohle dílo Dvořák schoval
    do šuplíku
  • 00:23:47 a již se k němu nikdy nevrátil.
  • 00:23:50 Mezitím komponoval nová,
    další díla a symfonie, šel kupředu.
  • 00:23:54 Tato opera má speciální styl,
    který později Dvořák opustil.
  • 00:23:58 Napsal mnoho oper, symfonií,
  • 00:24:00 šel přirozeně ve svém stylu
    dál a dál,
  • 00:24:03 a tahle opera zůstala
    v zapomenutí,
  • 00:24:06 a styl, ve kterém ji komponoval,
    také.
  • 00:24:15 Hned když se ta partitura otevře,
  • 00:24:18 tak je tam dvakrát podpis
    Dvořákovy dcery Otilie,
  • 00:24:21 jednou velmi neumělý,
    asi tak když byla v první třídě,
  • 00:24:25 tak je tam podepsaná
    Otilie Dvořáková.
  • 00:24:29 To je taková zajímavost,
    a taky je to doklad toho,
  • 00:24:32 že ta partitura zůstala
    v rodině Antonína Dvořáka.
  • 00:24:36 On totiž některá svá díla spálil
    nebo zavrhl úplně,
  • 00:24:40 takže měl přece jenom představu,
  • 00:24:42 že by se toto dílo mohlo provést
    a nezahodil ho.
  • 00:24:46 Bylo u nich doma a malinká Otilka
  • 00:24:49 zřejmě někdy v šesti sedmi letech
    tatínkovi vzala partituru
  • 00:24:53 a krásně se tam
    nadvakrát podepsala.
  • 00:25:09 Skryté titulky: M. Čumpelíková,
    Česká televize 2014

Související