Zpravodajství Brno

Česká televize od A až po Z aneb Jak vypadá den s AZ-kvízem

Velikost textu:

"Dneska mají nějaké lehké otázky, je to moc rychlá hra," poposedává nervózně ve svém křesle režisér Ladislav Cmíral. Začínám svůj den s AZ-kvízem,  jedinečnou vědomostní soutěží České televize, a dostávám tak možnost nahlédnout do zákulisí jeho tvorby. Dnes se v brněnském studiu natočí pět dílů, za týden dvacet. Tentokrát s moderátorem Alešem Zbořilem.

Na natáčení pořadu AZ-kvíz
Na natáčení pořadu AZ-kvíz
Otevřít galerii
  • Na natáčení pořadu AZ-kvíz zdroj: ČT Brno https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140x78/article/default.jpg
  • Moderátor Aleš Zbořil v maskérně zdroj: ČT Brno https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140x78/article/default.jpg
  • V režii při natáčení soutěže AZ-kvíz zdroj: ČT Brno https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140x78/article/default.jpg
  • Režisér Ladislav Cmíral (vpravo) při natáčení AZ-kvízu zdroj: ČT Brno https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140x78/article/default.jpg

Kolikrát vás napadlo, jak vypadá natáčení pořadu? A co teprve soutěžního! Jak často se účinkující přeřeknou? Kdo vlastně vybírá otázky? Náhodně počítač, nebo na to mají v České televizi odborníky? Podobných myšlenek se mi hlavou honilo mnohem víc, a tak jsem využila každé volné příležitosti a ptala se dramaturgyně AZ-kvízu Jaroslavy Peškové. "Na znění otázek spolupracujeme s externími lektory a autory, kteří je utvářejí a dávají do jednotlivých herních sad," ochotně mi vysvětluje Jarka.

A právě problém s lehkými otázkami musí v režii řešit teď. Oběma soutěžícím totiž očividně sedly natolik, že první kolo končí za necelé dvě minuty. "Gratuluji panu Vítězslavovi k výhře. Byli jste ale moc rychlí, takže teď budeme muset hru natáhnout," hlásí z režie Ladislav Cmíral. Udiveně se dožaduji vysvětlení. Jeden díl má standardně něco málo přes dvacet minut. Hru tak prý musí vrátit do okamžiku, od kterého se mohou taktiky soutěžících vyvíjet jiným směrem. Tak se získávají další minuty. Vítězství už ale muži s příznačným jménem Vítězslav nikdo nevezme.

Hra plyne naprosto přirozeně tak, jak vidí i divák v televizi. V případě uměle prodlužované hry ale občas přichází na řadu i trocha herectví. A to tehdy, když přijde na políčko, které by sice soutěžící věděl, ale pro správný spád musí odpovědět špatně. Jako třeba u pole s písmenem G, pod kterým se skrýval název afrického státu. "Tak já řeknu nejdřív Guinea a poté Ghana," vymýšlí druhý ze soutěžících taktiku, jak správně špatně odpovědět. Dobře se u toho bavím, nečekala jsem, že je natáčení jinak klasického a seriózního pořadu taková zábava. V režii to žije, tvůrčí tým mezi sebou komentuje strategie soutěžících, ze sousední zvukové režie se ozývají odpovědi na otázky. "Ty bys mohl jít taky soutěžit, když všechno víš," reaguje na výkřiky z vedlejší místnosti Jaroslava Pešková. Než se na další část přesunu do studia, ptám se ještě na jednu věc, která mi vrtá hlavou. Jaká profese převažuje mezi soutěžícími? Učitelství? "Také, ale chodí sem i hodně železničářů," informuje mě Jaroslav Cmíral a dodává: "A v poslední době i meteorologů, jen v tomto týdnu jsme tady měli dva," směje se režisér.

Zatímco se výherci posledního dílu převlékají, aby na nové natáčení vypadali jinak, vybírám si strategické místo na pozorování. Usazuji se mezi kostymérku a maskérku, které mi vysvětlují, jaký je dress code AZ-kvízu. "Doporučujeme soutěžícím pánům, aby si na sebe vzali nějakou košili, ale není to podmínka. Hlavně aby se cítili pohodlně."

Ve studiu už se žádných velkých debat a komentářů nedočkám, všichni sedí potichu, aby nerušili. Přesto je na tvářích přítomných, ať už ostatních soutěžících, nebo lidí z týmu České televize, vidět soustředěnost a zaujetí. Asi každý má svého favorita. Maskérka Alena fandí osmdesátileté paní Soně. A ta nakonec i vyhraje první kolo. Ve finále ji sice poráží nezdolný Vítězslav, ale postupuje do další hry. V pauze tuto účinkující potkávám v maskérně a po chvilce povídání se nestačím divit. Osmdesátiletá dáma přijela až z Chebu na natáčení AZ-kvízu už počtvrté, prý ji soutěžení baví. "Moc se mi líbí atmosféra, nikdo si tu nezávidí a všichni jsou tu opravdu milí," pěje chválu soutěžící Soňa Michaláková. A je vidět, že to myslí upřímně. Rozdává úsměvy, kde může. Na chodbě mezitím panuje dobrá nálada, z rivalů se stávají zábavní společníci. S nimi nabírá síly na další hru už tolikrát zmiňovaný Vítězslav: "Jak už mám pár kol za sebou, ani nevím, jak se jmenuju."


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.