Hlasitost zvukového doprovodu

Problematika hlasitosti zvukového TV doprovodu

Práce se zvukovým signálem v digitalizované podobě přináší zcela nové možnosti. Zvuk lze vnitřně očistit od nežádoucích rušení či šumů, ale je rovněž možné speciálními procesy navýšit jeho vnitřní energii natolik, že po zpětné konverzi do analogové podoby působí výrazně hlasitěji, ačkoliv má identickou signálovou úroveň. Programové materiály dodané vysílateli (typicky spoty určené do reklamních bloků), tak bez problémů splní požadované technické parametry stanovené normou, ale při poslechu se jeví jako nadměrně hlasité v porovnání s ostatními pořady, které byly vyrobeny standardní cestou. Pokud vysílatel bude momentálně korigovat hlasitost vysílaných pořadů, vystavuje se možným konfliktům s ohledem na autorský zákon, neboť se jedná o zásah do výsledné podoby kompilovaného díla.

Pokusy, provedené v několika zemích formou legislativního řešení problému nejednotné hlasitosti, nepřinesly očekávaný efekt. Nedařilo se zejména definovat způsob měření hlasitosti a stanovit maximální hodnotu, jejíž dodržení by bylo povinné pro výrobce pořadů i pro jejich distributory.

Hlasitost je subjektivní vjem, který závisí na několika faktorech. Mění se nejen s úrovní signálu, ale i s jeho kmitočtem, souvisí s jeho typem, tedy žánrem, který reprezentuje, a velmi silně závisí na délce trvání tohoto signálu. Subjektivní hlasitost je ovlivněna i hlasitostí předcházejícího pořadu. Z toho je zřejmé, že postihnout subjektivní vjem hlasitosti a pouze na základě měření úrovně signálu provést příslušné kroky vedoucí k omezení nežádoucích a rušivých efektů, je mimořádně složitý úkol. Dosavadní metodika měření pouze jedné z vyjmenovaných veličin (úrovně signálu) nemůže poskytovat uspokojivé výsledky při posuzování hlasitosti. A to ani za okolnosti, že se užívá k tomuto účelu tzv. kvazišpičkové měření, které částečně zohledňuje energetický obsah signálu.

Protože je problém nevyrovnané hlasitosti televizního doprovodu skutečně celosvětový, bylo nutné nalézt a jednotně definovat objektivní způsob měření hlasitosti programových materiálů. Po několikaleté přípravě došlo v roce 2011 k finalizaci příslušných standardů a evropských doporučení, jež nyní vytvářejí komplexní nástroj pro uplatnění zcela nového pohledu na otázku vyrovnané hlasitosti. Na základě příslušného výzkumu byla jednak definována metodika měření hlasitosti, která co nejlépe odpovídá subjektivnímu vjemu posluchače, zároveň byl formou doporučení Evropské Unie Broadcasterů (EBU) stanoven způsob uplatnění tohoto nástroje v distribučním, resp. vysílacím řetězci. Nově definované parametry „Hlasitost programu“ a „Rozsah hlasitosti“ umožňují jednoznačně stanovit pravidla pro uplatňování vyrovnané hlasitosti, zcela nově pak byla popsána metodika měření úrovně signálu. Nutno zdůraznit, že účelem popisovaných opatření není v žádném případě provádět absolutní vyrovnávání hlasitosti. I nadále je počítáno s dostatečnou dynamikou vysílání, i nadále bude možné rozlišit v pořadech šeptání od výkřiků rozdílnou hlasitostí dialogu.

Cílem je vytvoření komfortu jednotné poslechové hladiny, kterou si divák stanoví jednorázovým nastavením hlasitosti, která by pak měla vyhovovat pro pořady různých žánrů a typů, které divák sleduje. Pokud bude zohledněn parametr doporučené hodnoty hlasitosti, definovaný jednotně pro evropský multimediální prostor, pak by měl mít divák pocit vyrovnané hlasitosti i při přepínání mezi rozličnými kanály, bez ohledu na to, zda se jedná o komerční, či veřejné služby. Tato pravidla by měla být závazná jak pro zhotovitele programu, tak i pro vysílatele.

Česká televize se na přípravě nových pravidel pro definování hlasitosti v evropských podmínkách aktivně podílela a je tudíž připravena prosazovat uplatnění nových zásad v rámci poskytované služby. Postupně provádí úpravy technologické infrastruktury tak, aby mohla popsaným způsobem hlasitost vysílání jednotlivých programů již brzy upravovat. V rámci EBU je v úzkém kontaktu s dalšími evropskými vysílateli, kteří ohlašují zahájení stejné služby v průběhu roku 2012.

únor 2012

Milan Gazdík, Audioinženýring ČT