Zvukový doprovod

Bez nadsázky lze říci, že v oblasti zvuku nabízí digitální televize možnosti dosud nevídané. Zajímavé přitom je, že se nejedná výhradně o zdokonalování divákova zážitku vícekanálovou reprodukcí, což je rozhodně velikým lákadlem, řada nových služeb však může být orientována třeba směrem k podpoře handicapovaných diváků, popsané podrobněji v článku Podpora veřejné služby v rámci digitálního vysílání.

Dnes je již možné pokládat za neoddiskutovatelné, že vícekanálový zvuk se stává synonymem moderních multimediálních řešení. Digitální televize se k této zásadě plně hlásí a podporuje ji řadou technických opatření a modernizačních kroků. Ani programově nebude příliš obtížné poskytovat divákovi dostatečný počet pořadů s prostorovým zvukovým doprovodem, vždyť oblíbenou programovou složkou většiny televizních kanálů jsou filmy. Ty jsou standardně vybavovány takto vyspělým zvukem již řadu let a díky tomu jsou televizní společnosti schopny, mají-li k tomu dostatek přenosové kapacity v rámci vysílání DVB, poskytovat hluboký zážitek všem majitelům domácích kin. Pro ně se naopak takto stává TV vysílání významným a kvalitním signálovým zdrojem vedle staršího DVD či BluRay.

Potud je vše v pořádku, i když pro technické zázemí televizních společností vše tak snadné rozhodně není. Přestože by to diváka vlastně vůbec nemuselo zajímat, může být užitečné některé problémy s přechodem na multikanálové vysílání uvést. Jednak se objevuje rozpor v tom, že vedle vícekanálové verze je stále nutné odbavovat směrem k divákovi i doprovod stereofonní. Musí to tak být proto, že dosud neexistuje standard pro elektronickou konverzi signálu z vyšší verze na nižší přímo v divákově zařízení. Podobu zvukového stereoobrazu je proto nutné vytvořit ve studiovém prostředí a samostatně odvysílat. Pokusy, které byly v této oblasti činěny, prokázaly, že odlišný postup vede ke stížnostem diváků na srozumitelnost nebo k velmi striktním a omezujícím pravidlům pro vícekanálový mix zvuku. Tím však komplikace nekončí. Originální filmový zvuk je připraven pro dokonale akusticky upravený kinosál náležité kubatury a hlavně, počítá se zcela soustředěným a vnějšími vlivy nerušeným divákem. Používaný zvukový doprovod tak může být zcela optimálně konstruován s ohledem na velkoplošný obraz a hlavně, může využívat širokou dynamiku, neboli vysoký poměr mezi nejhlasitější a nejtišší částí filmu. U diváka televizního však panují podmínky pro sledování pořadů radikálně odlišné. Jeho byt nebývá pro uvažované účely speciálně akusticky upraven, není izolován od okolního dění a kvalita jeho reprodukčního zařízení za tím v kině zpravidla silně pokulhává. To jsou důvody, proč je nutné parametry doprovodného zvuku těmto okolnostem přizpůsobit. Je potřeba snížit dynamiku zvuku, zdůraznit dialogy, případně i upravit šíři zvukové báze a kompenzovat tak rozpor mezi mamutím plátnem kina a o něco skromnější úhlopříčkou televizních přijímačů. Jedině výroba televizních verzí filmových projektů je proto významným a ověřeným řešením, jak lze radikálně zdokonalit přínos vícekanálového zvukového doprovodu v domácích podmínkách.

Jednoznačným favoritem mezi zvukovými formáty je v oblasti digitálního televizního vysílání formát označovaný jako 5.1 nebo 5.0. V obou případech se jedná o uspořádání, kdy levý, pravý a centrální kanál vpředu je doplněn o dva nezávislé kanály zadní. Takové uspořádání se označuje 3/2, kdy číslo v čitateli označuje počet kanálů určený pro přední reproduktory, jmenovatel definuje jejich počet pro reproduktory vzadu. Konsekventně pak 1/0 je označení poslechu jednokanálového, tedy mono, 2/0 se značí stereo, 3/1 vyjadřuje kanálové uspořádání formátu Dolby Surround (dekodéry nesou označení ProLogic), bez ohledu na to, že vzadu bývají ve skutečnosti použity reproboxy dva. Důležité je, že oba ale vyzařují shodný signál. Tím je vyčerpán výčet všech dosud aktuálních formátů užívaných v televizním prostředí. Nejvyšší z nich, tedy 3/2 má výhradní vazbu na digitální televizi, všechny ostatní jsou aplikovatelné i ve vysílání analogovém.

Předností formátu 3/2 je přímá návaznost na filmový formát Dolby Digital, ve kterém je většina filmů dostupná. Zbývá vysvětlit rozdíl mezi kanálovým značením 5.1 a 5.0. Číslice před tečkou vyjadřuje počet rovnocenných a plnohodnotných zvukových kanálů. Za desetinnou tečkou se pak naznačí možnost využití tzv. efektového kanálu. Má svoji samostatnost, ale na druhé straně není kanálem plnohodnotným. První omezení je programové. Nesmí (lépe řečeno neměl by, výjimky jsou známé), obsahovat jiné než doprovodné efekty na úrovni extrémně nízkých kmitočtů. Není zde počítáno s přenosem hudby, dialogů ani takových signálů, jejichž absencí by utrpěla srozumitelnost a logičnost děje. Jde tedy o efektovou složku signálu, pokrývající velmi nízké kmitočty, a proto nese také tento kanál označení LFE (Low Frequency Effects). Dříve užívané označení SW (Subwoofer) již není podporováno, protože přesně nevyjadřuje, že se jedná o samostatný kanál. V této záležitosti se často chybuje, ale je nutné si uvědomit, že doplnění poslechového systému o hlubokotónový box, vyzařující kmitočty pod přenosovými možnostmi těch ostatních, nemusí nutně pracovat s vlastním kanálem, může jít pouze o vybranou část signálu nízkých kmitočtů pocházející z kanálů ostatních. Pak se, samozřejmě, nejedná o formát 5.1. V televizních podmínkách je možné respektovat oba zmíněné pětikanálové formáty. Jak s doplňkovým LFE, tak bez něho. Formát 5.0 je dnes chápán jako spíše televizní, 5.1 jako typicky filmový. Další názorový vývoj v této oblasti není vyloučen, zejména se hodně diskutuje o náhradě centrálních reproduktorů jejich elektronicky generovanou fantómovou náhradou (to již moderní AV přijímače nabízejí). Rozšíření zobrazovačů s extrémními úhlopříčkami, které je podmínkou plnohodnotného využití Televize s vysokým rozlišením (HDTV), je pro standardní rozmístění centrálního poslechového monitoru velikou komplikací.

Česká televize si uvědomuje vysoké procento domácí elektroniky umožňující vícekanálový poslech svým divákům, a proto podporuje navyšování této formy zvukového doprovodu v rámci poskytované televizní služby. Na jedné straně disponuje vlastní mixážní halou pro ozvučování filmových projektů, na jejichž výrobě se sama přímo podílí, zároveň má ale i zázemí pro výrobu jejich televizních zvukových verzí. Od konce roku 2008 byla zahájena distribuce zvuku ve formátu Dolby Digital, v současnosti je tato služba v multikanálové verzi k dispozici u vybraných pořadů DVB-S2 a DVB-T2 příjmu na programech ČT1, ČT2, ČTsport, ČT :D/art.