Postup zavádění DVB-T — Pozemní vysílání DVB-T — Technika — Vše o ČT — Česká televize

Po poměrně dlouhém období experimentálního vysílání, které začalo v Praze už v roce 2000, zahájila Česká televize dne 21. 10. 2005 ve spolupráci se společností České Radiokomunikace a. s. řádné digitální zemské vysílání rámci přechodné telekomunikační sítě A. Ještě před opuštěním této přechodné sítě bylo v roce 2008 v souladu s Technickým plánem přechodu (TPP) zahájeno budování digitální sítě 1, která je určena pro šíření všech programů České televize v multiplexu veřejné služby. Šlo o projekty Domažlice a Ústí nad Labem.

Vzhledem k posledním změnám TPP, ke kterým došlo těsně před jeho vydáním, musel být odložen počátek přechodu pozemního vysílání programů České televize do její digitální sítě. Změny v TPP byly promítnuty do zadávacích podmínek pro výběr provozovatelů jednotlivých vysílačů sítě 1, takže reálný start přechodu byl posunut na začátek června 2008.

TPP stanovil postup digitalizace po jednotlivých územích oblastech. V optimálním případě zde po zapnutí digitálního vysílače velkého výkonu následovalo několikaměsíční souběžné vysílání se stávajícím velkým analogovým vysílačem a televizními převaděči, které na něho byly napojeny. To vytvořilo určitý časový prostor, aby se diváci mohli snáze přeorientovat na digitální příjem. V důsledku použití některých kmitočtů programu ČT2 pro okamžitý přechod na digitální vysílání to ale v několika případech nebylo možné.

Specifika výstavby vysílací sítě 1

V případě sítě 1 bylo třeba nahradit 26 základních analogových vysílačů programů ČT1 a ČT2. TPP připouštěl, aby analogové vykrývací vysílače a televizní převaděče vysílaly ještě dále až do termínu celkového vypnutí analogového vysílání v příslušné územní oblasti, ale dostupností primárního signálu pro převaděče se nezabýval. Česká televize musela digitálním vysíláním nahradit celkem 928 vysílačů a převaděčů, které používala pro analogové pokrytí území republiky oběma programy. Při tomto procesu bylo nutné zohlednit řadu technických ekonomických, společenských i přírodních aspektů. S cílem minimalizovat zejména nepříjemné dopady přechodu na diváky preferovala Česká televize již při spolupráci na přípravě TPP následující přístupy:

• Budování sítě pro šíření multiplexu veřejné služby nezávisle na ostatních provozovatelích televizního vysílání, ale v odpovídající koordinaci s TPP.
• Postup, který dovolí přechod přímo na definitivní vysílací kmitočty, aby nebylo nutné opětovně měnit přijímací antény a konfigurace společných televizních rozvodů.
• Protože pro Českou republiku nebylo k dispozici dostatečné množství volných vysílacích kmitočtů, souhlasila Česká televize s tím, aby pro digitální vysílání byly využity některé frekvence sloužící dosud většinou k analogovému šíření programu ČT2. V souvislosti s tím připustila i tzv. „přechod střihem“, kdy se jeden den se ukončí analogové vysílání a druhý den se na stejném kmitočtu začne vysílat digitálně, viz časový harmonogram.
• Postupný rozliv digitálního vysílání z vhodné územní oblasti, kterou se ukázalo být Plzeňsko (např. z důvodu rušení digitálním vysíláním ze zahraničí a existence kmitočtu určeného pro digitální vysílání i když využívaného pro analogové vysílání malým městským vysílačem). K vypínání souběžného analogového vysílání v příslušné územní oblasti došlo až po zapnutí digitálních vysílačů velkého výkonu v sousedních územních oblastech, aby byla digitálně dokryta hraniční část vypínané oblasti ze sousední oblastí a bylo pak možné zajistit efektivní dokrytí druhotnou sítí digitálních opakovačů a převaděčů.
• Zachovat významný rozsah analogového distribuce programu ČT1 až do ukončení celkového přechodu na digitální vysílání.
• Pro každou územní oblast bylo nutné zvolit vlastní postup a digitální pokrytí realizovat některým z následujících způsobů:
  • Pokrytí základními vysílači příslušné územní oblasti. Tyto vysílače mohou pracovat v tzv. jednofrekvenční síti, kdy vysílají naprosto identický signál. Za vhodných podmínek je tedy příjem možný i z více směrů (z více vysílačů).
  • Dokrytí přesahem ze sousední územní oblasti.
  • Dokrytí digitálním opakovačem, který vysílá na stejném kmitočtu, jako je signál, který přijme jako primární. Jde o zahuštění a zvýšení robustnosti pokrytí jednofrekvenční sítě.
  • Dokrytí digitálním převaděčem, který přijme signál na určitém vysílacím kmitočtu a se stejnými modulačními parametry jej vysílá na jiném kmitočtu.
  • Dokrytí lokálním vysílačem, kdy je možné změnit modulační parametry vysílaného signálu tak, aby se zvětšila přenosová kapacita signálu vysílaného lokálně na jiném kmitočtu a bylo možné do něho případně vložit další služby určené pro danou lokalitu.

V první fázi budování sítě 1 (do konce roku 2010) mělo být zajištěno digitální pokrytí umožňující příjem s anténou umístěnou vně budov pro 95 % obyvatelstva, což je povinnost, kterou České televizi ukládá zákon. Podle zprávy Českého telekomunikačního úřadu o vyhodnocení průběhu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání vydané k 15. 9. 2010 dosáhlo pokrytí obyvatel České republiky digitálním signálem sítě 1, která přenáší programy České televize, hodnoty 99,9 %. I potom ale následovalo zahušťování sítě na základě požadavků měst a obcí.

V dalším období se řeší rozšiřování sítě pro účely šíření obrazu s vysokým rozlišením (HDTV) a vysílání dalších programů České televize.

Rozšiřování pokrytí digitálním signálem

Časový harmonogram

Následující tabulka uvádí termíny jednotlivých změn souvisejících s přechodem na digitální vysílání a další rozvoj pozemních sítí přenášející programy České televize:

Poslední aktualizace 1. 8. 2013, Karel Moulík