Televisní noviny — Počátky zpravodajství — Martin Glas — Vzpomínky pamětníků — Historie — Vše o ČT — Česká televize

Začaly se slavnostně vysílat 1.září 1956 v 19,00. Jirka Stehlík vedl vysílací směnu a texty k relaci nechal napsat pro účinkující a vysílací štáb pro snadnou orientaci na barevné papíry. Co barvy znamenaly si už nepamatuji. Viktor Růžička si během vysílání pustil rozhlas, aby mohl porovnat skladbu a aktuálnost zpravodajství "Televisních novin" a " Rozhlasových novin". Skladba relace byla jednoduchá - nejprve čtené zprávy a pak několik filmových šotů. Vysílání pořadu proběhlo bez jakýchkoliv problémů a dokonce se do průběhu vysílání dodatečně zařadila aktuální čtená zpráva - proplížil jsem se po všech čtyřech pod záběrem kamery a položil papír se zprávou hlasateli Jaroslavu Bouzovi na stůl; on jako dokonalý profesionál dočetl rozečtenou zprávu sáhl po té právě doručené a vzápětí ji klidně přečetl.

Skladba Televisních novin se vyvíjela v závislosti na kapacitách a technických možnostech, ale v principu se příliš neměnila: zprávy - čtené a obrazové, mapy a titulky, reportáže z domova, vystoupení a rozhovory; reportáže ze zahraničí přicházely později a ještě později se zařazovaly části záznamů z přenosů - zpočátku byly filmové, později z videozáznamu.

Programový list první relace jsem v archivu nenašel, ale byla nejspíš podobná relaci ze 14.12. téhož roku, od které uvádím programový list. Jak je z něj vidět, vysílala se už dvě vydání a také počasí už předpovídal "Petr" malíře Josefa Kliky. 16 mm filmů vlastní výroby bylo ovšem málo a na 35 mm filmu bývala vždy úvodní a závěrečná znělka. Nevím, jestli je spočítáno, kolik se jich za tu dobu už vystřídalo!

Počet 16 mm filmových šotů bylo možné v průběhu let porovnávat na začátku zkoušky na vysílání ve filmové předváděčce, kdy produkční - později asistent režie - přinesl do promítací kabiny víko od filmové krabice s kotouči filmů; zpočátku se ty šoty na víku ztrácely, ale postupně jich přibývalo a přibývalo, až se pak nosila víka dvě, aby se šoty na ně vůbec vešly.

Abychom mohli zvládnout ten dosud neznámý každodenní nápor výroby a vysílání, byli jsme "velkoryse posíleni" - jak ostatně bylo v ÚTS pravidlem už od samého počátku (vždyť kterýpak ředitel než náš Karel Kohout by se nechal dopravit na - ÚV KSČ, nejvyšší ideověpolitický orgán, sídlící tehdy u Prašné brány - nákladním autem, když jiné právě nebylo volné?!) A tak jsme dostali několik kameramanů, z rozhlasu přišel jako hlasatel zpráv Jaroslav Bouz, převedli k nám z jiných redakcí ÚTS několik dramaturgů jako redaktory, také asi dva produkční a přidělili nám dvě auta s řidiči a dvě střižny se střihači. Osvětlovači byli zatím externí.

Martin Glas
31.3.2003