Historie

Československá televize

Dějiny televizního vysílání v Československu do roku 1992

Labyrint II

Provizorní vysílací pracoviště v objektu ČST v Zahradním Městě — Televize v srpnu 1968 — Období 1968–1969 — Československá televize do roku 1992 — Historie — Vše o ČT — Česká televize

Objekt byl tehdy málo známý, protože ČST Praha se do něj přestěhovala teprve před několika měsíci – byly zde umístěny většinou administrativní útvary. V budově nebylo umístěno žádné televizní pracoviště.

Proto asi nebyl objekt obsazen, a tak se stal „azylem“ pracovníků z ostatních zabraných budov a z Výzkumného ústavu rozhlasu a televize (VÚRT), kteří chtěli pomáhat.

Výhodou objektu byla jeho „strategická poloha“ a výška. Ze dvanáctého patra byl výborný přehled o případném pohybu nežádoucích vojenských vozidel, zejména se zaměřovací technikou, a to až do vzdálenosti 0,5 km. V objektu byla situována také pracoviště technického rozvoje, technické kontroly a přípravy TVS-KH, včetně televizního přístrojového vybavení a elektromechanické dílny.

Po obsazení objektu Měšťanská Beseda sledovali pracovníci rozvoje a technické kontroly v objektu Zahradní Město vysílání ze studia Skaut a následně i přenosových vozů z vysílače na Cukráku. Po přerušení vysílání obsazením vysílačů Cukrák a Petřín, byly zahájeny práce na vybudování provizorního vysílacího pracoviště v objektu Zahradní Město.

V prostorech Oddělení technické kontroly bylo zřízeno malé studio, byla použita kamera, na které provádělo Oddělení technické kontroly měření snímacích elektronek, a zvukové zařízení nainstalovali rozvojáři. Při zkoušce byla zjištěna horší kvalita snímací elektronky, po konzultaci s naším výzkumným ústavem (VÚRT) přivezl kvalitní elektronku osobně ředitel VÚRT Vlastislav Svoboda, a to v popelářském voze, který měl volný průjezd kontrolami na mostech.

Získat vhodný vysílač prostřednictvím kolegů ze Správy spojů se žel nepodařilo. Společným úsilím ve spolupráci s pracovníky VÚRT (Ing. Milan Ptáček, Ing. Ota Suchý, Vlastislav Svoboda a další), kteří se přihlásili u F. Svejkovského, že se (doslova) dávají k dispozici, se podařilo zkompletovat vysílač, jehož anténní systém byl instalován v jedenáctém patře. Na přípravných pracích se vydatně podíleli zejména: Ing. Jan Vacek, Ing. Ivan Böhm, Ing. Antonín Vokurka, Ing. František Franěk, Ing. Jaroslav Vendl, Ing. Miroslav Novák, Karel Kozák a další pracovníci VÚRT.

Vysílání z tohoto pracoviště se uskutečnilo dne 23.–24. 8. celkově asi v hodinové relaci v podvečerních hodinách. Vysílání vedli V. Tosek a V. Škutina.

Tím, že výšková budova ČST v Zahradním Městě byla na jednom z nejvyšších míst v Praze, stačil malý výkon k pokrytí části území Prahy (Nusle, Vinohrady). O sledovanosti tohoto provizorního vysílacího pracoviště svědčily ohlasy diváků i skutečnost, že hned po prvé relaci přinesla vděčná divačka do vrátnice kytičku se vzkazem, že vysílání sledovala a že na stolku pro hlasatele chyběla.

V kanceláři ředitele úseku Rozvoje a výstavby byla zřízena služba dispečersko-operativního charakteru (něco jako „dozorčí“ vojskového útvaru) s NON-STOP provozem. Služba přijímala telefonicky pokyny od pracovníků techniky z terénu, poté buď přímo organizovala jejich provedení, nebo je předávala dál. Přebírala též vzkazy, varování a další informace, které pak předávala adresátům.

Při příjmu velkého množství telefonických hovorů na jediné přímé státní (ředitelské) lince se čas od času vyskytl hovor s podezřelými dotazy volajícího. I když se užívalo krycí heslo „Zahrádky“, hrozilo přesto nebezpečí prozrazení činnosti v objektu. Proto byl vznesen požadavek na zřízení nové, „čisté“ telefonní přímé linky.

Díky nadšení a iniciativního jednání obsluhy telefonní ústředny objektu Zahradní Město s dalšími pracovníky Spojů, byla během patnácti až dvaceti minut propojena až do pobočkového telefonního přístroje v desátém patře nová dosud neužívaná státní linka z rezerv obvodní TÚ. Protože její číslo bylo sděleno jen vybranému okruhu lidí, podstatně se omezilo prozrazení a stres při přijímání hovorů.

Obyvatelé z okolí budovy Zahradního města byli velmi přátelsky nakloněni Čs. televizi. Nejen že do vrátnice přinášeli bábovky a koláče, ale i neustále sledovali (i v noci) okolí objektu a telefonicky upozorňovali na případný pohyb „podezřelých“ osob. Například než se vrátil z cca dvouminutové obhlídky osvětleného věžáku zaměstnanec ČST – byl jeho „podivný“ pohyb telefonicky oznámen do vrátnice.

Pozorní sousedé si totiž povšimli, že večer v jinak temném věžáku v období vysílání svítí jen několik oken v osmém patře, kde bylo umístěno provizorní televizní studio. Byli jsme upozorněni, že mezi ostatními výškovými domy, kde svítí většina oken, je na první pohled jasné, že náš věžák není obytný a může být tak snadno odhalena činnost ČST.

Proto byla okamžitě zřízena skupina, která v nepravidelných intervalech rozsvěcovala a zhasínala světla ve vybraných místnostech, kde byly v oknech záclony, a to jak stropní tak stolní lampy. Cíl: objekt ČST musel v noci vypadat jako normální bytový dům.