Historie

Československá televize

Dějiny televizního vysílání v Československu do roku 1992

Probuď Déčko!

Provizorní vysílací pracoviště na vysílači Kleť — Televize v srpnu 1968 — Období 1968–1969 — Československá televize do roku 1992 — Historie — Vše o ČT — Česká televize

Dne 22. 8. v odpoledních hodinách odjel zpravodajský štáb s přenosnou reportážní kamerou CSF a zvukovým zařízením na vysílač Kleť v Jižních Čechách.

Posláním této skupiny bylo vybudovat provizorní vysílací pracoviště přímo v objektu vysílače, zajistit vysílání informací našim televizním divákům a také do sousedního Rakouska a zařídit tak možnost odvysílat televizní reportáže našich zpravodajských kameramanů z okupované Prahy přes Rakousko do OSN.

Spolu s Alenou Kejhovou ve funkci produkční odjeli Ladislav Vakerman, technik obrazu, a Jiří Pelíšek, technik zvuku, na vysílač Kleť. Ještě ve večerních hodinách uvedli do chodu provizorní vysílací pracoviště.

Cestou autem se podařilo Aleně Kejhové předat část natočených filmových reportáží z okupované Prahy rakouským občanům odjíždějícím do Rakouska.

Druhý den, ve spolupráci se směnou pracovníků vysílače, byl propojen obraz a zvuk na vstup vysílače. Po příjezdu televizních komentátorů bylo ve dnech 23. až 26. 8. uskutečněno vysílání v nepravidelných, cca dvouhodinových intervalech. Komentáře připravovali a před kamerou se u mikrofonu střídali páni Vladimír Tosek, Petr Krul, Oldřich Čičatka a Otto Nutz. Televizní obraz snímal kameraman Krejčí. Přepravu štábu a spojení s Prahou zajišťoval Vladimír Železný, který dopravoval natočené filmové materiály a podílel se na přípravách komentářů pro vysílání.

Problém vysílání 16mm filmů horkých aktualit z obsazeného území, které byly štábem dopravovány na vysílač Kleť, bylo nutno urychleně vyřešit. Proto L. Vakerman ve spolupráci s techniky obsluhy TV vysílače a vojenskou posádkou z Českých Budějovicích spolu s technickými pracovníky hvězdárny vyřešili snímání z filmu optickým napojením filmového projektoru Club – 16 přímo na kameru CSF, pomocí vyrobeného adaptéru.

Zpráva o střelbě na televizním vysílači Krašov dne 25. 8., jakož i jeho značné poškození anténního stožáru a vyřazení technického zařízení vysílače z provozu, přirozeně vyvolala obavy osádky provizorního pracoviště na Kleti ve stejný osud.

Na druhé straně přítomnost vojenské posádky v prostoru Kleti, a zejména skutečnost, že jediný výkonný vysílač Kleť pokrýval svým signálem jižní a z části i západní území republiky, bylo nezbytné pokračovat ve vysílání.

Umístění vysílače na obtížně přístupném vrcholu Blanského lesa komplikovalo přístup těžkotonážníkům okupačních vojsk k vysílacímu pracovišti na Kleti a několikeré výzvy k přerušení vysílání tlumočené vojenské jednotce nebyly akceptovány.

A tak až 26. 8. ve večerních hodinách, těsně před obsazením vysílače bylo pracoviště urychleně opuštěno podél lanovky do Holubova a technici se vrátili do Prahy.

Programoví pracovníci, jejichž tváře a zejména jména vešla do povědomí nejen diváků televize doma i v zahraničí, ale především pracovníkům Státní bezpečnosti a vnitra, nezbylo než opustit území republiky.

Za pomoci místních požárníků, vojenské posádky ochrany hranic, ve spolupráci s rakouskou stranou, přešli programoví pracovníci spolu s Alenou Kejhovou hranice mimo přechod do Rakouska a přesunuli se do Linze. Druhý den odjela Alena Kejhová přes Vídeň do Prahy hraničním rakousko-českým přechodem za pomoci naší kontrarozvědky pro pasy.

V Praze však získala pouze pas svůj a redaktora V. Toska. Ostatní pasy nebyly přístupné, neboť většina rodinných příslušníků byla mimo své bydliště. Ještě týž den odjela A. Kejhová předat pas V. Toska na hraniční přechod.

Programoví pracovníci zatím projednávali možnosti pokračování ve vysílání přímo z území Rakouska, ale vzhledem k návratu naší delegace z Moskvy se vysílání neuskutečnilo i přes kladné stanovisko rakouské televize.

Obavy účastníků televizního vysílání byly zcela na místě, protože po návratu naší vládní delegace z Moskvy do republiky dne 27. 8. byl na protagonisty srpnového vysílání hlavně z Kleti zahájen neúprosný nátlak a to nejen proti tvářím na obrazovce.

Řada televizních pracovníků byla vyslýchána orgány státní bezpečnosti, která měla k dispozici kompletní seznamy všech osob podílejících se na vysílání.

Pan František Svejkovský, který v té době byl ředitelem rozvoje a výstavby ČST a členem širšího vedení ČT při přípravě a natáčení pořadu „Televize v srpnu 1968“ v červenci 1990, příkladně ocenil práci celého štábu televizních pracovníků na vysílání z provizorního pracoviště na Kleti.