Historie

Československá televize

Dějiny televizního vysílání v Československu do roku 1992

ČT na MFF Karlovy Vary 2017

Porada vedení ČST v Jindřišské ulici 21. srpna — Televize v srpnu 1968 — Období 1968–1969 — Československá televize do roku 1992 — Historie — Vše o ČT — Česká televize

Provozní nevýhoda značné dislokace objektů ČST v Praze sehrála v srpnových dnech roku 1968 svou pozitivní roli. Objekt Jindřišská, v němž mimo filmových střižen a filmových projekcí byla situována pracoviště programových a hospodářsko-správních složek, ušel pozornosti okupantů a nebyl obsazen. Stal se pracovištěm širšího vedení ČST na několik následujících dnů.

21. srpna v odpoledních hodinách po přerušení dovolené přijel do Prahy František Svejkovský a z objektu Jindřišská navázal spojení s pracovníky technicko-provozních úseků, rozvoje a výstavby ČST Praha, výzkumného ústavu rozhlasu a televize, technickým úsekem Čs. rozhlasu a některých dalších s ČST spolupracujících organizací. Bylo zapotřebí zmapovat stávající situaci stavu technických prostředků a provozního personálu pro přijetí následných technických řešení směřujících k pokračování vysílání ČST.

V podvečerních hodinách se v kanceláři náměstka ústředního ředitele ČST pana JUDr. Jiřího Würtherle uskutečnila operativní porada provozně-technického štábu. Za účasti Františka Svejkovského – ředitele rozvoje a výstavby Ing. Václava Koláře – ředitele technicko-provozních úseků po návratu ze služební cesty z Bratislavy a Ing. Ladislava Kejhy – vedoucího rozvoje složek, byla stručně zhodnocena nastalá situace, zejména po obsazení objektu Měšťanská Beseda a vyřazením studia Skaut z televizního provoz přerušením retranslačního spojení. Po zvážení reálných možností v pokračování vysílání bylo dohodnuto využívat zbývající prostředky přenosové techniky, mobilní retranslační techniky, výkonných televizních vysílačů a vykrývacích vysílačů malého výkonu ke zřizování provizorních vysílacích pracovišť. Přípravou a realizací tohoto úkolu byli pověření Ing. V. Kolář a Ing. L. Kejha.

Skladbu programu, který se z provizorních pracovišť vysílal, připravovali vedoucí pracovníci programových složek – Viktor Růžička, Zdeněk Noháč, Přemysl Freiman, Eva Krausová, Volf a Fencl. Realizace programové náplně štábu navazovala na postup zřizování a uvádění do provozu provizorních vysílacích pracovišť. Vzájemné spojení obou štábů bylo neustále udržováno, i když jeho členové byli nuceni pracovat postupně na několika místech v Praze (Václavské náměstí, na Vinohradech, Jeremenkova, na sídlišti Antala Staška).

V kanceláři Jiřího Würtherle byla oficiálně projednána s paní Alenou Kejhovou, produkční sportovní redakce, její činnost při distribuci filmových materiálů na vysílač Kleť i mimo území ČSSR.

Ústřední ředitel ČST Jiří Pelikán, který odmítl splnit příkaz sovětského velení k zastavení vysílání ČST, přenesl své pracoviště do parlamentu na Senovážné náměstí. Pravidelně ve večerních hodinách informoval širší vedení ČST v projekci objektu Jindřišská o situaci v zemi a o práci v parlamentu. Na jednom ze setkání požádal širší vedení o radu, zda má zůstat v ČSSR, nebo opustit republiku. Dle podání Františka Svejkovského bylo doporučeno, aby ústřední ředitel opustil ČSSR. Následující dny prokázaly prozíravost tohoto rozhodnutí.

Je na místě připomenout, že zatímco Jiří Pelikán rezolutně odmítl požadavek velitele vojenského seskupení okupačních vojsk v Praze na přerušení televizního vysílání, vydal Karel Hoffman, ministr spojů ČSSR, příkaz k vypnutí všech vysílačů a vyřazení všech retranslačních prostředků z provozu. Tato skutečnost podstatně ovlivnila průběh přípravy a realizace provizorních vysílacích pracovišť. Nezbývalo než projednávat otázky přenosů a vysílání televizního signálu s pracovníky resortu Spojů jen osobním stykem a zcela vyloučit telefonní spojení, na jehož odposlouchávání nás sami pracovníci Spojů upozornili.