Vyšehrad a jeho poselství

Daniel Herman

Daniel Herman je absolventem Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Karlovy v Litoměřicích. Počátkem 90. let pracoval jako sekretář tehdejšího českobudějovického biskupa Miloslava Vlka, s nímž později odešel na arcibiskupství do Prahy. V letech 1996 až 2005 byl tiskovým mluvčím České biskupské konference. Později se věnoval pomoci policistům na policejním prezidiu, pracoval jako vedoucí informační kanceláře na ministerstvu kultury nebo jako šéf a mluvčí kanceláře Jana Švejnara. V současné době je ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.

Vyšehrad a jeho poselství

Vyšehrad – mystické místo spojené se samými počátky českého státu. Asi něco o tomto místě přemyslovská knížata tušila, protože právě tady se rozkládal původní knížecí přemyslovský hrad. A na tuto tradici navázal i král a císař Karel IV., protože tady na Vyšehradě začínala slavná korunovační cesta, která pak vedla až na Pražský hrad. Je to místo, které dokáže velmi dobře stmelovat hodnoty velice starobylé, protože Vyšehrad byl osídlený někdy od doby železné, a hodnoty křesťanské. A právě symbióza mezi vertikálou a horizontálou, ke které ukazují věže vyšehradské baziliky, je něco, co oslovuje dnešního člověka. Tato bazilika je asi sedmou stavbou na tomtéž místě, protože starý slavný středověký

Vyšehrad byl zničen v době husitských bouří v listopadu 1420. Jedinou stavbou, která si zachovala původní tvář, je rotunda svatého Martina, která je přes 900 let stará a nezaznamenala žádné zásadní architektonické změny. A právě to jsou momenty, nad kterými se stojí určitě zamyslet, protože žijeme ve velmi turbulentním období, kdy se vyslovují jakési zdánlivé pravdy, o kterých se zdá, že jsou trvanlivé a neměnné, a přitom za 14 dní už neplatí a platí něco úplně jiného. A tady se setkáváme s hodnotami, které ukázaly svou vytrvalost, dokázaly, že v nich je obrovská síla, která v těch ideových sporech a soubojích uplynulých staletí obstála a dostala se až k nám na práh 21. století. A to je to, co mě na Vyšehradě velmi oslovuje.

Vyšehrad prostě fascinuje lidi pořád. Bylo tomu tak ve středověku v 10. století, ve 14. století, v 18. století a je tomu tak i v 21. století. Je ale důležité, duchovní hodnoty vždy formulovat nově. K člověku 21. století nemluvit jazykem 18. století.
21. prosince loňského roku se světem rozletěla zpráva, že by měl být konec světa. S několika přáteli jsme si řekli, že je to impuls jakéhosi nového začátku, že by bylo dobré právě na toto symbolické datum udělat tady na tomto mystickém Vyšehradě nový pokus a duchovní hodnoty člověku znovu nabídnout neotřelým způsobem. Na Lounsku je celé řada zničených pravěkých kamenů starých menhirů. Při násilné komunistické kolektivizaci v 50. letech byly zničeny a byly rozházeny po roklích. Jeden z nich, právě tento, je špičkou pravěkého menhiru. Pravděpodobně ležel poněkud dál a není pravděpodobné, že by se tam někdy vracel. A tak jsme si řekli, že bychom ho mohli postavit na Vyšehradě jako smírčí kámen. Jako kámen nového dobrého počátku. Slavnost byla velmi hezká, jednoduchá. Večer 21. prosince jsme kolem kamene udělali kruh lidí dobré vůle, chytili jsem se za ruce a vyslovovali přání něčeho dobrého a pozitivního. A myslím si, že to je úžasně silná myšlenka, dokázat propojit hodnoty, o kterých hovoří ony věže vyšehradské baziliky a patronka Panna Maria Dešťová. Křesťanské hodnoty spojit se starými hodnotami úcty k zemi k našim předkům. A vytvořit společenství lidí dobré vůle, kteří třeba nemusí být vázáni jednou vírou, jedním náboženským příslušenstvím k církvi, ale jsou spojeni touhou dělat něco dobrého pro naši zemi. Naše společnost je často velmi atomizovaná, rozbitá. Když dokážeme sčítat energii, dokážeme sčítat ono IQ právě ve prospěch naší země, tak si myslím, že je to ta cesta. A hodnoty jako pravdivost, férovost, poctivost, odvaha, pokora, láska přeci spojují. A tento smírčí kámen je jejich symbolem. Tak vás zvu na tuto cestu nejen Vyšehradem, ale celou naší zemí.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2013
 P ZJ ST