Sváteční slovo jezuity Miroslava Herolda

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 1603  
Sdílet
| Poslat odkaz

Hlavou v nebi, rukama na zemi (2013)

Miroslav Herold, jezuita, římskokatolický kněz

Klikněte pro větší obrázekNarodil se v roce 1978 v Praze. V osmnácti letech vstoupil do jezuitského řádu a po deseti letech řeholní formace byl vysvěcen na kněze. Absolvoval studia filosofie v Bratislavě, poté studoval teologii v Římě na papežské univerzitě Gregoriáně a na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Následovalo studium dějin umění a církevních dějin opět na římské Gregoriáně. Po několika letech působení v roli kaplana vysokoškolských studentů v Brně přešel do olomoucké jezuitské komunity. Zabývá se historií; v tomto oboru publikoval a účastnil se řady konferencí. Jeho zájem se obrací zvláště k církevním dějinám a k dějinám umění se zvláštním zřetelem k vývoji teologie a spiritualit. Pravidelně spolupracuje s režisérem Otakáro M. Schmidtem na tvorbě televizních dokumentů (Nejsme andělé (o jezuitském řádu), Pražské Jezulátko, Blázen z La Verny, Svatý Vojtěch, Nejznámější Čech – Jan Nepomucký, Cyril a Metoděj)

Hlavou v nebi, rukama na zemi

Také se někdy potýkáte s otázkou, zda už někdy neupadáte do workholismu nebo naopak jste příliš líní? Jestli není potřeba být také sám v jakési poustevně nebo že byste konečně měli vyjít do ulic? I křesťané si tyto otázky kladli, a to proto, že se dívali na Ježíše Krista jako na svůj vzor. A když se zahledíme do evangelia, vidíme Ježíše jako člověka, který je schopen utéci na poušť, na druhé straně je mezi lidmi, je velmi aktivní. A do toho přicházejí noci, které tráví sám na horách v modlitbě se svým Nebeským Otcem. Je tam také příběh návštěvy. Ježíš přijde za svými přáteli Martou a Marií a Marta se o něj pečlivě stará, všechno kolem něj oběhá, připraví na stůl, aby mohla uctít hosta. A Marie? Ta s tím hostem zůstává. Je zvláštní, že Ježíš potom dává za pravdu Marii a říká, že ona si vybrala lepší úděl a Marta že se příliš stará. I v křesťanských dějinách se tento problém stále objevuje. Být aktivní nebo spíš pasivní? Být sám nebo mezi lidmi?

Tutéž otázku si kladli i řeholníci, lidé zasvěcení Bohu. Nacházeli různé důrazy, jak prožívat své zasvěcení Pánu a jak ukazovat tomuto světu i ostatním lidem, že je možné už žít stylem života, který svědčí o Božím království. O tom, že směřujeme kamsi do nebeského domova, do Boží blízkosti.Jeden důraz kladli řeholníci právě na aktivní život. Byl to takový apoštolský způsob života. Vycházet mezi lidi, být tady pro druhého, pomoci mu nacházet Boha. Jiní řeholníci naopak kladli důraz na kontemplaci. Nejenom na pozorování skutečnosti Boží přítomnosti, ale i prožívání, takové vychutnávání si toho, že je zde Bůh mezi námi a vede si nás, přitahuje nás.

Oba dva způsoby řeholního života jsou legitimní, ale pokud se na ně podíváme pod drobnohledem, zjistíme, že vlastně problém není úplně bezezbytku vyřešen. Jak kontemplativní tak apoštolští řeholníci totiž musí i nadále prakticky sladit činnost a pasivitu, odloučenost a komunikaci s ostatními lidmi.

Kartuziáni, kteří žili tady v Dolanech a z jejichž kláštera zůstaly jenom ruiny, tady prožívali velikou odloučenost, snažili se posvěcovat tento prostor svou modlitbou, ale také tady pracovali. Přišli potom husité a tito řeholníci byli donuceni udělat něco naprosto proti svým pravidlům: přestěhovat se mezi lidi do města. Z pouště na zabydlené místo. Ale i tam pokračovali ve svém stylu života. Myslím si, že je to dobrým obrazem toho, že vlastně nikdo z nás lidí není vyňat tady z toho základního napětí. A tak jsou duchovní mistři, kteří říkají, že máme být jak aktivní tak pasivní, že máme být kontemplativní v činnosti, že máme být Martou i Marií.

Tím se opět vracíme k Ježíšově návštěvě. V čem tedy tkvěla výhoda Mariina přístupu? V tom, že se zaměřila na podstatné. Chtěla být se svým Pánem. Chtěla se s ním opravdu setkat. A to je také to, co křesťané nacházejí v celém tomto boji o činnost či nečinnost, o to být sami nebo s ostatními. Totiž aby to byla cesta k nalezení Boha. A když budeme hledat Boha, tedy svůj zdroj, zdroj našeho života, toho, ke kterému směřujeme, tak nám všechno ostatní bude přidáno. Je toho plné evangelium. Hledejte Boží království a opravdu k tomu podstatnému budou přidány i podrobnosti vašeho života. A Boží království je ten stav, to vytoužené přebývání s Bohem, kam řeholníci, ať už byli apoštolští nebo kontemplativní, směřovali. Myslím, že by to mohla být nádherná inspirace i pro nás.

Přehrát video

Diskuse diváků
  • Hedvika 29. 6. 2014 15:42

    Nechybí vám tam konec?

    Nechybí vám tam konec?

  • milan 27. 3. 2014 01:12

    Ten stary pan,ktery by rad odpoustel nebyl asi dost stary

    k tomu,aby smel odpustit komunistickym vrahum,kteri pod vedenim opilce Gottwal…

  • katka 2. 1. 2014 19:58

    pekne, originalni a trefne prirovnani, jen malou poznamku: centrem spise nez t…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 5 minut – Rok výroby: 2013 – ZJ  ST  HD
Žánr: Náboženství
Tento díl ve vysílání

Nastavit připomenutíPřidat do Osobního programuČT2 – neděle 24. 8. – 13:20

Nastavit připomenutíPřidat do Osobního programuČT1 – neděle 24. 8. po půlnoci – 02:20

Nastavit připomenutíPřidat do Osobního programuČT1 – pondělí 25. 8. po půlnoci – 01:20

Nastavit připomenutíPřidat do Osobního programuČT1 – pátek 29. 8. po půlnoci – 01:35

Nejbližší díly ve vysílání

neděle 17. 8.

adventistického kazatele Víta Vursta

neděle 24. 8.

jezuity Miroslava Herolda

neděle 31. 8.

kněze a biologa Marka Orko Váchy