12. listopadu 2019

Začneme automobily, v nichž se vozil československý prezident Tomáš Garrique Masaryk. Nebo prvorepublikové hvězdy stříbrného plátna. Třeba Lída Baarová. Řeč je o slavných Pragovkách. První se na silnicích objevily v roce 1909. A na konci dvacátých let už jich továrna vyráběla víc, než její dva největší konkurenti – Škodovka a Tatra – dohromady. Přičemž lídrem na našem trhu byla až do roku 1934. Její stroje byly proslulé spolehlivostí. Přesně v duchu kréda společnosti – Praga – vůz na statisíce kilometrů. Úspěch měly ale taky její motorky, letadla, obrněná vozidla a dokonce i tanky. Stodesetiletou historií téhle české legendy vás provede Josef Kubeš.

Jsou idoly dnešních dětí. Možná i víc než oblíbení zpěváci či herci. Většina kluků totiž touží být jako oni. Jejich rajónem jsou ulice, parky nebo vysoké budovy. Říká se jim parkouristi a předvádějí kousky, při kterých se náhodným divákům tají dech. Dlouhé přeskoky mezi střechami domů i salta. Když se na ně díváte, máte pocit, že sledujete nějaké superhrdiny z fantasy filmů. Mezi ty nejúspěšnější patří Vladimir Koldaev, známý jako Vova. Rodák z ruského Nevinnomysku, kterého k nám před sedmi lety přivedlo studium na vysoké škole. Dnes ho na sociálních sítích sleduje 200 tisíc lidí a vyhrává soutěže po celém světě. S mladíkem, kterému mnozí přezdívají Spiderman, vás seznámí Veronika Jonášová.

V naší republice byste našli stovky uměleckých kovářů, ovšem pouze jeden z nich je oficiálně profesí mečíř. Jde o Pavla Skryju z Brna, který už bezmála 40 let vyrábí dokonalé repliky bodných zbraní ze všech historických období. Jeho práce jsou ozdobou celé řady hradů, zámků či soukromých sbírek doma i v cizině. A na mezinárodních přehlídkách s nimi pravidelně obsazuje první místa. Je taky mnohonásobným vítězem světově proslulého sympózia mistrů černého řemesla Hefaiston na hradě Helfštýn. Do časů dávných rytířů se s ním vypravil Pavel Bělík.

Říká se jí české moře a s rozlohou téměř 49 kilometrů čtverečních je největší vodní plochou v zemi. Je dlouhá 44 kilometrů a v nejširším místě jsou její břehy od sebe vzdáleny čtrnáct kilometrů. Řeč je o nádrži Lipno, zadržující 306 milionů krychlových metrů vody. O jejím vybudování se začalo uvažovat už po povodních v letech 1890 a 1920, k realizaci se ale přistoupilo až v roce 1952. Na stavbě pracovalo 33 tisíc lidí, bylo spotřebováno 70 tisíc kubíků betonu a 600 tun oceli. Celé dílo pak bylo do provozu uvedeno v roce 1959, tedy přesně před šedesáti lety. Co všechno jeho vznik provázelo, zjišťoval Ivan Bareš.